Jdeme trsat?

Tak jo. Žijeme jen jednou a sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. Zítra večer budu v Lucerně na koncertě Walk off the Earth. Kdo je neznáte, doporučuji klip níže, spolehlivě mi vždy zlepší náladu. A proč to píšu? Kromě mé maličkosti s sebou budu mít i lístek navíc. A protože eko bio nula waste neplýtváme, nemohu ho přeci nechat jen tak propadnout. Takže kdo jde se mnou? Vlastně ani nemusíte se mnou. Sociofóbní případ má nárok i na lístek bez mé maličkosti. Jen tak. Pro radost ♥

Nám mít doma stomika nevadí

Prý se majitelé stomie* stahují občas do ústranní. Ale víte co? Že zrovna vy, je to smůla... nebo není? My ji třeba vděčíme za zachráněnou rodinu a tátu, který je schopný fungovat. Teď po třech letech to jsem schopná ocenit daleko víc než na začátku.
A jak říká můj oblíbený citát: neberte život tak vážně, stejně z něj nevyváznete živí. Takže proč je život se stomií i tak fajn?

- je dost možné, že vám stomie zachránila život. O důvod víc si ho užívat naplno!
- máte teď spoustu veselých historek pro přátele, i když se na vás možná budou ostatní rodiče z počátku podivně dívat, protože od vašeho dítěte zaslechli, že doma kakáte do pytlíku
- rodina vás bude milovat, protože od teď žádné vysedávání půl hodiny na záchodě a tím blokování celé koupelny během dočítání novin
- ticháček vám jen zvedne kapsu, ne celé osazenstvo zasedačky
- žádné nenadálé záseky ve chvíli, kdy jsou všichni připásání v autě a rychlé odběhnutí zpátky domů na onu místnost, přiznejme si, nikdy není tak rychlé, jak bychom si všichni přáli
- doma konstantně přibývá stejných krabiček, se kterými se dá dělat spousta věcí. Jo a taky nálepek (děti milují nálepky!)
- nerozhodí vás chybějící toaletní papír
- ostatní členové rodiny ocení, že vy (narozdíl od nich) je na toaletu před sebe pustíte kdykoliv
- průjem nestrhá vaše nohy
  
*stomie: (vývod) je uměle vytvořené vyústění mimo tělo (na stěnu břišní). Jde o dočasné nebo trvalé chirurgické řešení 
onemocnění převážně trávicího nebo močového ústrojí v případě, že už žádnou jinou léčebnou terapii nelze uplatnit.

Je sice potřeba spousta pomůcek okolo, ale pořád se dají uložit nenápadně

Designové Mléko

Unikátní soutěž o lampičku Milk vymyslel eshop DesignVille. Soutěžící měli za úkol vytvořit na Pinterestu nástěnku z produktů eshopu. Z přihlášených 34 nástěnek pak porota vybrala 7 finalistů s nejhezčími nástěnkami.

Ve fanouškovské základně Ma Maison Blanche si nedělám naději, přesto mě potěší, pokud se rozhodnete hlasovat pro moji soutěžní nástěnku formou lajku na FB.

Celý princip narozeninové soutěže je geniální po všech stránkách. Lajky a piny rázem lítají po celém Internetě jako dokonalá reklama v podstatě zadarmo. Jen té porotě jsem výběr nezáviděla ani trochu. Plusem je pro mě rozhodně důkladné seznámení s celým sortimentem (Máš radost, drahý, viď? Já také.). Některé fotografie budu ráda propagovat dál. Také jsem prověřila opět svoji soutěživost - člověk při tom čekání na vyhodnocení hned lépe nese jeden z povzdechů paní učitelky na třídní schůzce: "Anežka je strašně soutěživá, ale strašně...!" Však je vlastně moje. Ani z toho nevyroste...

Pokud se Vám moje nástěnka líbí, lajkujte a sdílejte odkaz, a já se tu pokusím zase chvíli nikde nesoutěžit :)

Lampa Milk od &tradition, to je oč tu běží

Obličejům blíž

Odhodlala jsem se zase jít o kus dál se svou kůží na trh a velmi mi k tomu pomohlo současných 108 členů a to neuvěřitelné číslo návštěv, za což Vám velmi děkuji. Moc si všech těch milých komentářů, kterými mě zahrnujete, vážím. Snad i pro Vás bude tedy vítaný můj nový profil na Facebooku.

Kuriozity z temných koutů

Práce na podkroví pomalu postupují i do posledních koutů domku. Vlastně už postoupily do úplně toho posledního - do šikminy za komínem. Museli jsme přeskupit spoustu starých věcí. Nejjednodušší to bylo s knihami, které už mají nový domov v antikvariátu.

Pár knih jsem si nechala. Zůstaly mé oblíbené detektivky (které jsem nedávno hledala a nemohla NIKDE najít), pohádkové knížky a tahle, co mi je povědomá názvem, ale přesvědčil mě hlavně obal.

A našlo se i pár vyloženě skvostů...

Ano, pátek 12. listopadu 1982. Noviny starší jak já...

Jako nové :)

Za okny

"Výstavku" pod střešním oknem jsem vyměnila za přebalovací koutek. Nejúžasnější na něm je ten výhled. Přebaluji a za oknem se po zarostlém poli prochází srnky.....

Srnka si nakonec v trávě ustlala a nerušeně sledovala dění kolem sebe - dva pošuky, co si jí fotili střešními okny, lidi na procházce asi 15 metrů od ní a tak.

Josífek jako důkaz :)

Poslední pumpa

Poslední den s baxterkou na zajišťovací chemoterapii. A zítra první monitor miminka před porodem. Moje těhotenství i manželova léčba rakoviny začaly v rozmezí pár dnů. Obojí nám zdárně už končí.

Krutá nákupní realita v praxi

Je to už nějaký pátek, co jsem v místní samoobsluze objevila marcipánový jogurt s mákem. Manžel zbožňuje obojí, tak jsem ho pro tu srandu vzala. A opravdu jsem s ním sklidila úspěch. Po čase jsme stejný jogurt našli i v Německém Kauflandu. Počkat, opravdu stejný??

Německo: 500 g - 1,19 eur
Složení: Mléčný jogurt, 20% makovo-marcipánové složky (mák, mandle, aroma, barvivo betakaroten), cukr, glukózovo-fruktózový sirup.

Čechy: 350 g - 24,90 Kč
Složení: Mléko, 18% ochucující složka [cukr, 20% mák, 8% marcipán, glukózovo-fruktózový sirup, modifikovaný kukuřičný škrob, zahušťovadlo: pektin a guma guar, aroma, barvivo betakaroten], sušené odstředěné mléko, oligofruktóza, mléčná bílkovina, živé jogurtové kultury.

Zmiňovat chuťový rozdíl je asi zbytečné...
Stejně tak upozornit na skvělý pořad Peklo na talíři bude pro mnohé zbytečné, ale kdyby přeci jen někdo neznal, určitě si pusťte výbornou práci pana Vaňka z Prakulu.
Smutné, kam až jsme "s naší šetřivou povahou" došli, což?

Tejpování

Poprvé jsem něco takového viděla u Jeve na blogu. To jsem ještě nevěděla, že si také jedno pořídím a to celkem brzy. Břišní svaly dávno nějsou na místě, kde by být měly, tak jsem zjišťovala, co se s tím dá dělat. Lítání a volání od čerta k ďáblu mě přivedlo k fyzioterapeutce, která se tejpováním zabývá na všech možných částech těla. Omluvně mi ukázala, že má k dispozici jen černou a růžovou pásku - a já je s nadšením uvítala, že mi může dát klidně obě. Tahle kombinace mě pořád baví. Největší překvapení ale bylo, když došlo na placení. Cena - zdarma. Jsem první, tak pak prý poreferuji, jak to pomáhá!

A rozdíl okamžitý, už se mohu zvedat z lehu bez křeče v břiše-svalu. Vytahaná kůže z předchozího těhotenství už mi přijde jen vtipná...

Fotka mého narozeninového dárku - jak mohou vypadat první pohyby při diastáze.

Mažoretka

Máme doma mažoretku. Myslela jsem spíš na nějaké tanečky, ale tam nemají hůlku... Všechny holčičky ze sestavy zajímalo v první řadě to, co budou mít na sobě za šatičky. Doják pro důchodce.

Hodiny běží

Po asi více než roku se hodiny z aukra dočkaly vyčištění, namazání, i nějaké té lázně. Z mističky plné lesknoucích se koleček se pak staly znovu funkční hodiny. Jen je ještě pověsit, abychom si mohli na plno "užívat" pořádný tikot hodin. Fotku před a po jsem si musela vyžádat přímo u Pana hodináře, Jirky Trebatického. Konečně někdo, kdo mě chápe, že když má věc svoji patinu, je škoda ji upírat!

Fotil Jiří Trebatický

Střepy a štěstí

Něco na tomhle šprochu snad bude. Dnes jsme s dětmi zadělali minimálně na výhru ve Sportce. Můj oblíbený hrneček z dětských let a pět minut po něm na stejném místě i sklenička - to by byla tutovka!

Jak uložit rodinné dědictví

...třeba do tajné schránky

Manžel potřeboval skrýš na svoji kešku. Teď už je tajná schránka shovaná v lesích za devatero horami, devatero řekami, a čeká, až se do logbooku zapíše další nálezce knoflíkového pokladu.

PS.: Rodinné dědictví jsem přeci jen raději shovala zase zpět do šuplíku...

Nejlepší snídaně

Mazanec s kakaem!

Dvě fotky od snídaně

Co se snažím trochu krotit v jídle a hlavně nejíst na noc, myslím na jídlo skoro pořád. Například o půlnoci je nejvyšší čas začít myslet na snídani! (A tentokrát to budu svádět třeba na první hodinu Pilates před lehkou večeří...)

Proměna

Ne moje. Kamarádka tvořila, výherkyně proměny pózovala a já trénovala focení. Modelka byla jak porcelánová panenka, nádherná.

Finále

Před (už s novou barvou vlasů a manikúrou)

2011

Také bilancujete? Pro mě byl rok 2011 rokem rodiny. Začala jsem se víc zamýšlet nad naší výchovou. Nad naším největším zrcadlem - Anežkou. Začalo mi konečně docházet, co znamená úsloví malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Došlo mi, jak strašně mám ráda manžela. Pochopila jsem, že většina problémů se vytváří v hlavě a velmi snadno je dokáže řešit komunikace. V novém roce bych chtěla pokračovat a to především na sobě.

Uctění památky

Když se v neděli místo Večerníčku objevil v televizi projev Václava Havla, snažila jsem se Anežce vysvětlit, že to byl náš pan prezident a dnes zemřel. Anežka se soucitně zamračila. Chvilku přemýšlela a pak se mě zeptala "a ten pán tam teď zemře?" Některé věci asi nejdou vysvětlit. Také proto jsme dnes šli za pana prezidenta zapálit svíčku, to je asi lepší než sáhodlouhé vysvětlování.

Čeští výrobci

Před nedávnem mi přišly kufříky od Kazeto. Těšení vystřídalo zklamání, když jsem zjistila, že pevnost kufříků - tak jak je znám z dětství - je ta tam. Ani hrany nejsou sešité v takové kvalitě jako dřív, ale je to pouze prošitá čtvrtka, nic víc. Je to pár dní, co jsem se rozčilovala, že česká firma, aby mohla dál vyrábět, musí snad prodávat takové šunty, které najdeme v každé tržnici? Osobně mi je milejší zaplatit víc peněz, když daná věc i déle vydrží. U třech kufříků za tři stovky mě mohla kvalita hned napadnout. Takový postoj výrobců (i k přírodě!) mě dost mrzí.
Z opačného spektra mě proto naprosto nadchla jiná česká firma. A přiznám se jako módní ignorant, že jsem o ní donedávna neslyšela. Je to firma Botas 66. Kožené botasky mají v "základním příslušenství" i druhé, barevné, tkaničky a placku na tričko ve stejných barvách jako daný model. Krásně barevné boty nemají nudnou postel, nýbrž žlutou děrovanou krabici a jako milá pozornost je uvnitř ještě černobílý botaskový pohled. To vše dělá snad nejen na mě obrovský dojem od prvního spatření krabice až po první (druhé, sté,...) kroky.
Existují v Čechách vůbec ještě nějaké firmy, co umí dát i něco navíc?

Nový telefon podruhé

Po dvou měsících mám zpátky telefon. Vypadá to, že se v opravě nikomu nechtělo seškrábávat střepy z dispeleje a dostala jsem rovnou nový telefon. Jak vypadal po zatěžkávací zkoušce autem jsem ukazovala tady.