V pořadí druhá pláž byla ve Skerries a působila přesně opačně než první. Při odlivu dlouhý písčitý pás podél městečka, pláž otevřená do všech stran, betonové "plovárny" ve skalnaté části. Odlišný dojem umocnilo také podstatně chladnější a větrnější počasí. Než jsme však došli ke kamenité části pláže, počasí se vybralo, a jak známo pro Iry jasný signál, že je léto. I přesto mi přišla ta skupinka dětí jdoucích se vykoupat sakra odvážná - pořád se bavíme o teplotě kolem 12 stupňů. Že to s tou koupelí myslely vážně, soudím podle ječení kdesi z vln.
Po procházce po pláži a po pobřeží s neomylným cílem na dětském hřišti jsme se později ještě přesunuli na hrad - Ardgillan Castle. Další krásný hrad zasazený do krásné krajiny, s krásným výhledem. Vedle velké dětské hřiště. S výhledem. Vedle parkoviště - s výhledem. Všude výhled na zeleň a moře. Malá procházka od parkoviště k hřišti lesíkem s vílími domečky. Nejen tady, ale na každém hřišti co jsme viděli (= ach ano, navštívili) toalety, voda, oplocený čistý areál s herními prvky pro nejmenší děti až po ty nejstarší. Pro rodinu s malými dětmi si asi neumím představit lákavější metropoli.
Dobrá, uznávám - cedulky, že je hřiště určené pro děti do 12 let, jsem se ne vždy svědomitě řídila. Ale nebyla jsem sama, že áno. Aspoň mohu předat cennou zkušenost, že do všude přítomných kovových tunelů skluzavek se napasuje klidně dospělý chlap s ratolestí.
