Na těžší notu

Dnes v noci jsem se vzbudila s myšlenkou na babičku. Z ničeho nic jsem začala vzpomínat, jak si slastně pochutnávala v LDN na řízku, co ji rodiče donesli. Na prázdniny u ní a hodiny hraní Žolíků, o peníze! Jak si toho pak už moc nepamatovala, ale v Prší moje rodiče drtila a karty si v ruce rovnala rychlostí blesku takřka do konce.

Na hřbitovy nechodím. Už vůbec ne z povinnosti nebo že by se to slušelo. A máma v tomhle nikdy nešla na sílu, i když se uvnitř asi těžko smiřovala, že "za nimi nikdy nepřijdu". Přestala jsem tam s rodiči chodit po smrti nevlastní prababičky. Asi mi bylo milejší vzpomínat na drobounkou milou babičku, co ani v 97 letech nevynechala sázení svých čísel do Sportky, než na náhrobní kámen.
Co zemřela moje jediná babička před čtyřmi lety, popravdě nevím, jestli jsem jí pak na hrobu ještě byla. Dnes je to poprvé, co jsem opravdu jít chtěla. Vzala jsem do kabelky svíčky a sirky a šli jsme všichni. Stará místa jsem si pamatovala přesně, u babičky jsem musela chvíli hledat. Bylo vidět, že i Anežka vzpomíná, občas o babičce mluví.
Narovnali jsme několik převrácených květináčů na cizích hrobech a vyhodili povalující se větrem odnešené prázdné obaly od svíček. Teprve s dětmi mi ta návštěva hřbitova dává zase smysl. V době, kdy se o smrti moc nemluví a vystrkuje se mimo běžný život, je to jedna z mála cest jak ji dětem přiblížit. Z nápisů čtyřměsíčních miminek mi bylo úzko. Z malého ozdobeného stromečku a talíře s chlebíčky na hrobě se mi zlomil hlas.

Mimochodem Žolíky mám od babičky natrénované bohatě. Už je se mnou dávno taky nikdo nechce hrát.

Tajemné psaní

Krásné vánoční překvapení jsme si rozbalili v poště právě dnes. Jsem dojatá, nadšená, překvapená. Uvnitř jsme našli největší poklad letošního léta. My, naše rodina a nejkrásnější oslava 10. výročí svatby.

Začalo to v květnu, když jsem Janičku Buškovou oslovila, jestli by nám výročí nenatočila. A byla jsem štěstím bez sebe, když jsme se skutečně domluvili. Pak jsme s mužem i plakali - to když jsme hotové video viděli. A spolu s námi jste plakali dokonce i Vy, což by mě jinak ani ve snu nenapadlo.

Jsem štastná, že mohu žít tento život a ráda bych, v kouzelném čase Vánoc, takovéhle štěstí přála každému. Ježíšku, ať každý vnímá to krásné co nejintenzivněji a to horší, co se zdá zlé, ať tolik nebolí. Děkuji!

Boty pro Anežku

K mým oblíbeným adrenalinovým sportům patří nákup bot po Internetu. V obchodě si na děti vyberu málokdy, především když chci nepromokavé boty, co se mi budou líbit.
Přesto jsem většinou s nákupem přes Internet úspěšná, protože kupuji značky, u kterých číslování s měřením už odhadnu. Tentokrát jsem poprvé zkusila značku Coqui, navíc bez měření, což se moc nevyplácí. Takže teď mám místo bot pro Anežku boty já, ha!

Objednala jsem velikost 32/33. Hned mě zaujala ohebnost podrážky všemi směry, a na zimu v nich si také rozhodně nemohu stěžovat. Dokud budou zimní sezóny, jaké zatím jsou, ráda se s takovouhle pomocí drahému Gore-texu vyhnu. Však s menší potřebou lítání v kalužích už od něj začínám pomalu upouštět i u dětských celoročních bot.

Míry uváděné výrobcem sedí, příště už budu vědět. Dětem kupuji doporučovaný nadměrek zhruba těch 1,5 cm, sobě ne. Jen to zatím Anežce asi prozrazovat nebudu.
Raději. Už takhle mi zabavila legíny a to je mi teprv po prsa...

Před a po - u pohovky

Část podkroví se schodištěm je místo, do kterého jsme zasahovat od úplného začátku rekonstrukce nemohli, nebo nás pro to v té době spíš ani nenapadl důvod. Obložení zdi lakovaný smrk, trámy tmavě hnědé, střešní okna světlé a ještě nábytek.
Na mix různých barev dřeva mě neužije, pokud nejde zrovna o cílený efekt u jednoho druhu nábytku. A protože kázat vodu a pít víno zkrátka nejde (zdravím Alenku :), přišel na řadu sprej s bílou barvou. (A také firma na čištění sedacích souprav, ale to už je jen důsledek vlastních dětí, ne cizí invence.)

Původní stav

Paletky

Paletový nábytek je už takovou stálicí v industriálním, Shabby Chic i nízkorozpočtovém stylu bydlení. Nápadů, jak s paletami pracovat, je plný Pinterest, zvládne je skoro každý.
Teď jsem se ale setkala s lidmi, kteří paletami a jejich recyklací žijí a dávají jim ještě jiný rozměr. Najednou si díky nim na paletě nakrájíte chléb, pomocí bývalé palety si rozsvítíte a třeba taky podle receptu zapřeného na paletě uvaříte oběd.

zdroj: www.paletky.cz

Moje první myšlenka byla na zdravotní nezávadnost - palety jsou přeci napuštěné chemikáliemi.
Už ne. Označení HT znamená ošetření vysokou teplotou. Naopak značka MB znamená, že stará paleta byla ještě ošetřena jedovatým metylbromidem, který je 11 let zakázaný.

Paletky si nevybírají pro své výrobky palety jen tak ledacjaké. Zatímco u nás platí za nejlevnější (nejen paletový) materiál smrk a borovice, v Africe je to mahagon, v Asii japonský cedr. Z těchto a dalších exotických dřevin vznikají doplňky do bytu jako svícny, prkénka, stojánky na mobily a kuchařky a další. A samozřejmě nábytek na míru.

Když se za Paletkami stavíte o víkendu na Lemarket v Praze, během chvilky vás nechají nasáknout jejich nadšením pro věc stejně tak jako jejich dřevo přírodními oleji! Na to vemte MB!

Stromy maskované za auta

Vtipná autíčka od The Three Trees jezdí jen na eko bio pohon a jediná práce, jakou s nimi mají děti, je to zábavné parkování do chvílku, tedy garáže. Jó a vlastně zavazování tkaničky. Aby auta neodfoukl zlý vlk.  

Je libo autíčko? Če-e-ný/mo-ý/-utý? Pravděpodobně vám bude nabídnuto bílý, ale to nevadí.

Naši kluci zbožňují chodit s plnýma rukama, stará věc. Vznikají pak absurdní situace, kdy přijdou k zavřeným dveřím a neví co si počít, protože každé to jednotlivé autíčko je nezbytně důležité. Večer v posteli je to o to horší, že se ta auta a jiné vymožeností dají odložit. A přinést další. Sázela jsem tedy na osvícené rodiče z Klínovic.

Marně. Sice se na placatých dřevěných autech v noci leží o poznání lépe než na Duplu nebo kovových modelech, ale ono se k nim totiž vejde VŠECHNO. Za což teda evidentně nemůže výrobce autíček, nýbž výrobce testujícího vzorku - my. Kde se stala chyba přesně nevím.

Tak jsme sice tam, kde jsme byli, ale na dovolenou, na dovolenou se s nimi už moc těším.

PechaKucha Night Liberec

Na přehnané očekávání mám zavedený obranný mechanismus - nikdy se příliš netěšit. Né vždy to zabere. Né vždy je to třeba.
Navzdory všem obranným poučkám jsem se těšila a užila si svou první a perfektní PechaKuchu.

První byla, předpokládám, pro naprostou většinu v sále. První v Liberci, vystavěná z nadšení studentů. A kilometrem kabelů, co takhle na zdi vypadaly až vtipně.

Místo bylo dlouho tajné. Moc jsem si přála starou polorozpadlou budovu a to se mi splnilo nádherným prostorem Kina Varšava.

Formát PechaKucha je vždy 20 snímků prezentace a ke každému jen 20 sekund času, aby se všichni přednášející soustředili jen na to nejdůležitější. Klobouk dolů před organizátory, kteří vlastně předem nikdy nemohou vědět, jak budou jednotlivé pasáže vypadat. Ač na jedno téma - reProstor - každý tu vystupoval úplně jiným způsobem: formou, vtipem i myšlenkou. Bavila jsem se od začátku do konce. Nejvíc smekám před Radlickou - nadšenci z Prahy, kteří navzdory všemu, vyklidili od desítek tun odpadu starý (cizí) sklad a udělali z něj kulturní sportovnu. Z jejich akcí mi jde hlava kolem, a to přitom jen u skladu neskončili, naopak pokračují - teď vyklízí opuštěnou starou truhlárnu přes ulici. Nějak takhle si představuji novodobé skauty. Lidi s myšlenkou, která může oslovit současnou mládež.

Mikulášovy schovky

Ještě než chodil Mikuláš, našly děti v adventním kalendáři malý úkol.
Všechny schovávačky v kalendáři jsem zvolila stejné, aby se mi dobře pamatovalo, který den mám kam nenápadně ukrýt dárek. Litovala jsem hned záhy.

Polštářů naše domácnost skýtá opravdu nepřeberné množství a takovéhle zadání pro bandu nadšených dětí znamená jediné - polštáře lítají v zápětí prostě všude. 

***

Večer jsme se šli projít po sídlišti. Když jsem byla malá, ráda jsem tento večer jela s rodiči autem po městě a sledovala tucty lidí v kostýmech. Poté, co jsem už coby dětná na sídlišti žila, stačilo se jít projít jen na chvilku ven. Ale rok od roku je Mikulášů v ulicích méně. Včera jsme už nepotkali žádného, natož kompletní trojici. V době řízené technologiemi je jednodušší si Mikuláše objednat a ten přijede autem, aby toho během večera více stihl. Tohle pro mě není.

Po příchodu domů z procházky čekal za oknem kromě nějakého toho mlsání i dopis od Mikuláše pro každého z dětí. A protože jim vytýkáme lecos přeci jen každou chvíli, Mikuláš nechával vzkazovat jen to dobré.

DDR

Čas před Vánoci běží třikrát rychleji, aspoň mám ten pocit. A navíc se pořád něco děje. Teď do neděle 6. prosince probíhají v Liberci výběrové trhy Design Days Reichenberg. Nenechala jsem si je ujít už v pátek a na to, že z fotek Liberecká galerie v lázních nepůsobí příliš zaplněným dojmem, jsem byla z množství zajímavých prodejců vesměs příjemně překvapená.
Třeba zas ta břidlice... LLEV a jejich úchvatné mýdlenky.

Mýdlenky měla i moje oblíbená Holka z porcelánu (vpravo vzadu) a k tomu zase spoustu vtipných hrnečků, ať už s nohama nebo bez, s roztomile kýčovitými baculatými obličeji, s razítky nebo s poniklovanými prvky. Však je už ode mě znáte. Těšila jsem se na květináč, ale tentokrát jsem odjížděla s nepořízenou.

Proč jsem si vlastně nepořídila jeden z velkých kafáčů? Ach jo.

Příjemný stánek měla ruční papírna Papyrea z Jizerských hor. Mimo očekávatelnou nabídku pořádají také tvořivé dílny pro všechny věkové kategorie. Je libo vyrobit si u nich ve Zdislavě vlastní papír?

Pražskou prodejnou ručních mýdel SOAP. od Heleny Heinz se kochám moc ráda, i když je to zatím pokaždé jen na fotografiích všude možně. Neotřelé, jednoduché, geniální. Jako vše co dělá. Odnesla jsem si velké omalovánko-dokreslovánky pro děti, dnes je dostaly (od Mikuláše, pochopitelně), ještě se tu k nim určitě vrátím. A také se postupně vrátím k jiné firmě, Paletkám. Jejich příběh stojí za samostatné čtení, však dlouhé zimní večery jsou tu.

Rozbíjím se je úplně nový koncept čokolády, než jaký by vás kdy napadl - "čokoláda na pomezí gastronomie a designu". Čokoláda, co se nebojí přísad jako je sůl, pepř, kadidlo nebo dokonce zauzení. Vymazlený dárek do posledního detailu.

Jako posledního prodejce jsem vybrala Břichopase. Medvěd a zajíc u nás bydlí už od loňska. (Teda medvědice si dala chvíli pauzu, kdy bydlela několik měsíců v pytli u paní kuchařky z tábora - naše nejstarší totiž uznala, že se jí víc věcí z tábora do tašek nevejde a bezelstně odjela domů bez nich.)

Co do adventního kalendáře?

Na první adventní neděli dostaly děti rovnou i adventní kalendář. A nadšení bylo úžasné, za ty hodiny práce asi stál :) Tonda s Anežkou pobíhali dole, řešili, jaká krabička je na jaký den a spiklenecky domlouvali, kterou v úterý otevřou jako první. A mají to letos opravdu těžké. Kromě počítání drobných jehliček nebo droboučkých květů je čekají i příklady nebo kvízy. Na několika málo krabičkách je vyobrazeno, co se vztahuje ke konkrétnímu datu. Rozluštění bude zejména na školačce, ale nápovědu budou mít i v knížkách s vánoční tématikou, které čteme před spaním.

Uvnitř krabiček mají děti drobné hračky, oříšky, lyfolizované maliny, sešítkové knížky i několik úkolů a schovávaček (to u těch větších předmětů). Budeme spolu psát přání kamarádům, dělat jmenovky pro paní učitelky a před Vánoci jim donesou dárečky. Čeká je také koupel s šumivými pralinkami a svítící tyčinky.

Pokud ještě na poslední chvíli nápady hledáte, určitě se stavte na blogu Z lesa. Stejně jako minulý rok je tam letos spousta báječné inspirace.

V Praze

Běžíliškový předvánoční večírek s Andreou Tachezy jsem si nemohla nechat ujít. Koncentrace tolika hezkých věcí s tolika hezkými lidmi se musí využít!

S chutí jsem si zalistovala knížkami z nakladatelství Běžíliška, abych zjistila, že třeba edice mikroliška má ještě lepší tituly, než jaké jsem zatím pořídila. Potřebuji je všechny... (Píši, jak  kdybych byla po nějaké úspěšné terapii, už ani nezastírám, že je nekupuji pro děti, hmm.)
 

Cukroví s lišákem bylo hrozně vtipný!

Tohle zase potřebuje Anežka - na ozdobení se, i na hraní.

Ok, uznávám, nevím, které krásné paní ten úsměv patří, ale sluší jí :) A mojí Evičce kuličce taky, ale to utrpení z vlastních fotek před porodem mám v živé paměti. (A kdyby ne, disk v počítači má nemilosrdnou paměť.)

Andreiny opičáky z obrázků znám, medvídkové vlněné polštáře ale ne, a nutně takový samozřejmě Josífek potřebuje. Však Kájík od Evičky měl také jasno okamžitě - bez polštáře ani opičáka se domů nejde! 

Jen s tou Janou jsem se těsně nepotkala. Snad příště!

Adventní kalendář letos poprvé

Pro děti se adventní kalendář objeví až v neděli po rozsvěcení stromečku, do té doby mám ještě co dělat. Tentokrát jsem to mlsounům ztížila nejen umístěním dárečků vysoko nad hlavou, ale pokaždé musí nejdřív odhalit správnou krabičku. Kromě počtů budou muset znát i různé zvyky a umět si je spojit s konkrétním datumem. Odměna nebude jen sladká (spíš naopak), rozhodně však hezky pestrá.

A protože kalendář mají děti každý rok jiný, je jich už pěkná sbírka: zobací kornoutkový kalendář 2014, pytlíkový kalendář 2013, perníčkový kalendář 2011

Stromky v parku

Tonda šel se školkou zdobit stromečky do parku. Na první pohled tak jednoduchý nápad, přitom tak geniální! Paní ředitelka vyhlásila nejprve odpoledne tvoření rodičů s dětmi (ty nečtené nástěnky ve školce, to je náš konec...), kde se vyráběly ozdoby na stromeček. Neuvěřitelně efektní za málo peněz a zvládlo jistě pomáhat každé dítě. Děti si je dopoledne na vycházce pak na stromeček samy věšely - po štaflích teda lezly nezdolné paní učitelky.
Navíc je v parku dost jehličnanů pro každou školku, a každý stromek tak má jiné ozdoby.

Kelímky (zvonečky) v alobalu, šišky nastříkané barvou, navlíkané řetězy...

...kartonové hvězdičky a zvonečky omotávané provázkem, andělíčci z oříšků a alobalu, zdobené zvonečky z polystyrenu...

...hvězdičky ze dřeva, mašle z barevného alobalu i lůj pro sýkorky.

Ozdobené stromky mají obrovský úspěch. Stavila jsem se na ně podívat odpoledne a kdo šel kolem, se hned usmíval. Jestliže jsou Vánoce o drobných radostech, pak takovéhle stromky patří do každého města!

Ptačí zob jinak

Naše oblíbené balíky sena mají příhodnou polohu a ani do jara bydliště, počítám, nezmění. Každou zastávku s dětmi tam tak nasbírám dost materiálu, abych si potom mohla hrát zase já.

***

Je jasné, že jedovatý věneček na stole bez dozoru zůstat nemůže, ale když já ho nutně potřebovala... 

Na jaře motám klasické věnečky z pampelišek, letos v létě to byl i nevěstin závoj a na podzim ptačí zob. Navíc je jen vázací drát a kleště a výsledek vypadá jako náhrdelník z černých perel.

Stručně

IKEA vypustila do světa video z Designbloku, Jana Bušková prostě umí! A naše prkýnka a vařečky se také objevily ve vydání MiniSOFFA v aranžmá pověřených blogerek.

Celé video

Moje vygravírované dřevěné náčiní si vzaly na paškál holky z Minty Finty.
Ostatní čtení v MiniSOFFA z mých končin je křehké, vyrobené ze skla a stojí za pozornost. Konec hlášení.