Kostýmy bez nákupu

Konečně uzrál čas ještě na další dvě karnevalové bleskovky z letošního roku. Tonda tentokrát mimořádně jednoduše za Šmoulu. Vzala jsem bílé legíny a skládala je tak dlouho, dokud z nich nebyla čepice. Voilá! Jednodušeji to už nešlo. Bez stříhání, bez čekání.

Jedna nohavice vsunutá do druhé a vzniklý dlouhý tunel zastrčený zpátky dovnitř, do díry po nohavici

A Josífek si přál být tučňák Pingu. Slibovala jsem si, že se stavím koupit oranžový nebo žlutý filc. Večer před karnevalem doma ale sám pořád zázračně nepřistál, tak přišel na řadu nový hadr na nádobí. Jedna šablonka tučňáčí nohy od oka asi o 5 cm větší než obrys bačkůrky. Do ní kolečko na nohu. Bílé tílko, černá vestička, černé kalhoty a ve školce navléct vystřižené nohy, pak bačkory a na každou jejich špičku čtvereček oboustranné pásky, aby nové žluté nohy nepřekážely při pobíhání.
Jak mu to slušelo je na Instagramu. Kostým zůstal bez újmy celý den.

A jaké úkoly nosí vaše děti?

Osud nebo jestli to tu čte sama paní družinářka, nevím, někdo z nich se zkrátka rozhodl, že mi můj poslední post vpálí zpátky hezky za tepla. Anežka přinesla v notýsku poznámku z družiny, nad kterou se naše rodina dusila ještě večeří.
Tak prosím pěkně, veřejně slibuju, že už budem hodní. Nebo spíš ne, ale je to jedno, puberta se nezadržitelně blíží a úroky skáčou. Prostě že bychom zůstali nepotrestaní, si nemyslím.

*Anežka, 9 let

PS: To Prší jsme hráli, přísahám, bez ní!

Nedělní odpoledne

Výročí, kdy jsme spolu s manželem začali před 15 lety chodit, jsme oslavili vskutku netradičně. Anežka si přivedla na spaní spolužačku, čímž byl program daný. Manžel se v tomto pokrokovém stylu rozhodl zjevně pokračovat, protože mi dovezl tři pugéty květů se slovy: "Na, vyber si."
A tak jsem si vybrala a žluté růže dostala pro tentokrát teta. K svátku.

A protože ne každý den je posvícení, roky plynou, rutina jede, dětem pusy taky jedou apod. umí nám to trochu zaskřípat, né že né. Po několikáté se nám zcela neplánovaně osvědčilo si to vybít při hře. Takové vhodně rozložené pexeso nebo prší vyhrané nad správným soupeřem pak prostě zlepší den.

Jako třeba nám po x hrách prší.
K: "Tonda nám rozdá a my to dohrajem."
E: "A nešlo by to opačně?"
K: "Jak?"
E: "Že to Tonda dohraje a my si to rozdáme."

Bleskové kostýmy

Kostýmy. Už jsem jich za školní docházku dětí udělala opravdu dost. Většinou nic časově náročného. Proto moc nechápu, proč mé rodiče dneska tak rozčílilo, že mají děti zítra karneval a tam kde prodávají kostýmy, přeci už zavřeli. A to jsem blížící se karneval měla v hlavě zrovna celé dva týdny!

Někdy před těmi dvěma týdny Tonda prohlásil, že půjde za nindžu. Nebo pána, co pije pivo. Někdy (skoro vždy) se vyplatí jen poslouchat a neřešit. S tímhle materiálem držet krok prostě nikdy nemůžu.


Takže jste se také jednou dozvěděli v osm hodin večer, že je druhý den ve škole karneval?
kostlivec
černé oblečení, malířská páska, nůžky, barvy na obličej

medúza
malý deštník, oboustranná páska, malířská páska, bílé oblečení, bílé stuhy, zbytky záclon apod.

závodník:
Ať koukám, jak koukám, závodníka jsem na blog nedávala, tak tu mám ilustrační fotku podle které už víte, že na tenhle náročný kostým potřebujete červené oblečení, malířskou pásku a černý fix (čím širší, tím lepší/rychlejší) na šachovnicové nohavice, a pár vytištěných log velkých firem, které na oblečení stačí přidělat opět mou oblíbenou oboustrannou (kobercovou) páskou. A případně nějaký ten karton s nalepeným závodnickým volantem.

Není zač :)

Smysl pro detail

Tonda má v naší domácnosti vykrystalizovaný smysl pro detail nejvíc. Přemýšlím, nakolik je vhodné fotit jeho spodky, ale s jeho svolením vložím. Takhle jsem mu šuplík nakomínkovala možná někdy před rokem. Mění se sezóna, děti rostou, není to má záliba, druhý den vypadá šuplík jak po výbuchu: dnes je den lepší na červené spoďáry než na modré, které jsou na vrchu, známe to všichni. (Vyjma mužů, kteří si prádlo kupují od opuštění domova ve stejné barevné škále funebráckého auta, až do doby své poslední jízdy v něm.) Jen Tonda jede pořád ve stále stejném módu ukládaní. Po mně to teda nemá...




Na podzim si máma pořídila do chodby koberce. Na koberci se nesmí stát v botech, boty se musí zouvat u dveří. Jasné.
Tonda má svůj rituál. Ráno se plíží kolem zdi, jenom aby na koberec nestoupl jak bosou nohou, tak nedejbože bačkorou. Oblékání do školky? Jedině bosýma nohama na studené dlažbě - přímo u dveří na jediném kousku bez koberce, aby každý, kdo se jde ráno chystat, ho těmi dveřmi sejmul. Na koberci se totiž nestojí a tečka.

Jeho perfekcionismus má opravdu mnoho podob. Ta nejvíc neškodná se zdá být ta verbální. Zatím. Dávám tomu ještě tak 5 let. Příklad ze školky, kam jsem si odpoledne přišla pro kluky, ale byl to spíš jeden kluk a jeden čaroděj nebo co.
Tonda máchající rukou: "Ať je z tebe žába!"
Paní učitelka: "Ty bys chtěl doma ropuchu?"
T: "Nee."
Pí uč: "Kdo by ti vařil... k obědu bys měl jenom mouchy..."
T: "Vožužlaný."
Aby bylo jasno.

A jeden příklad za vše, když jsem se snažila vypadat zas jednou hezky - kadeřnice se opravdu snažila, aby mi nějaká z těch poctivě nakroucených kudrlin na vlasech vydržela déle než hodinu - ideálně tak přes noc bych potřebovala...
Tonda večer znaleckým pohledem, když mě uviděl poprvé: "Tohle jsou ty kudrnky? A proč je nemáš i nahoře?"
Díky kámo.

Za vysvědčení

U Anežky žádná změna. Připravila jsem se už v pondělí. Díky přesunuté hodině jejího klavíru jsem si dopřála třičtvrtě hodiny ve městě. Zaskočila jsem do antiku, do dvou papírnictví a knihkupectví.
Už jsem zapomněla, jaké je kupovat knihu, kterou vám hezky po staru zabalí do papíru a vy to tak stůj co stůj musíte vydržet domů nebo nedejbože do předání, protože je přeci škoda ničit papír jen tak. Sehnala jsem toho tolik, co ani po hodinách na internetu ne. Měla bych internetové "šetření času" přehodnotit.