Leporela, co něco pamatují

Po týdnu se mi snad již podařilo prokousat hromadami oblečení a roztřídit je každému do vyhrazených přihrádek. Ještě tu byla ale zavalená knihovnička a v ní poklady. Kromě knížek na poslání o dům dál jsem objevila například zapomenutá leporela.

Kostým na berušku

Na dnešek to byl už třetí kostým do školky jen za tento rok. Učitelky mě tak donutily oprášit po strašně dlouhé době šicí stroj. Zatímco na staročeský karneval stačilo přišít na bílý polštářek kaloun (zástěra kuchtičky) a na čarodějnici vytáhnout z útrob skříně starou černou spodničku a pár zavíracích špendlíků, na berušku bylo potřeba víc. Postup jsem se přesto snažila vymyslet co nejrychlejší. Hotovo asi za půl hodiny.

Červenou látku nevedeme, za to máma vytáhla hned několik červených triček a kus černé džínoviny od zkracování kalhot. Tričko jsem vybrala s límečkem, aby se krovky oblékaly jako plášť. Ustřihla jsem rukávy a přes prsa jsem přední část trička rozstřihla. Na vyztužení posloužily dvě čtvrtky.

Z trička jsem vytvarovala nůžkami dvojitý "plášť", abych z něj později udělala kapsy na čtvrtky. Ty pak půjdou vyndat, kdyby kostým potřeboval proběhnout pračkou. Menší díl z rozstříhaného trička jsem dala stranou.
Z kousku černé látky jsem vystřihla 7 puntíků (ještěže tak, Anežka si je přepočítávala). Na lícovou stranu jsem si je našpendlila, puntík uprostřed na dva díly. A kolem dokola každý puntík přišila obyčejným stehem. Zrovna tak by šly olemovat (varianta Navždy) nebo přilepit lepidlem (varianta Na jedno použití).

Z rubové strany jsem našpendlila obě části třička k sobě podle tvaru křídel (čtvrtek) a uprostřed jsem nastříhla plášť na jednotlivé krovky. Zbývalo obšít celé tričko kolem dokola, převrátit z rubu a vložit čtvrtky.

Teprve pak jsem kostým donesla ukázat a vyzkoušet Anežce. Mezi nadšeným poletováním celým bytem se mě snažila přesvědčit, že bude v kostýmu i spát. To se jí nepovedlo, za to ráno jsem jí nikdy neviděla obléknout se rychleji. Tak asi dobrý.

Další tričkové proměny: hokejistou, z županu klaunem

"Svítí, svítí slunce nad hlavou..."

Jo, jo, já vím, mám tyhle fotky zakázané, na což by se hodila ta prupovídka o kocourovi a myších...

Kocour totiž nejenom, že není doma, on je znovu v nemocnici. Ale tentokrát nějak jinak, pozitivněji...? Má můj veliký obdiv, že z vlastního rozhodnutí. Před rokem a půl nám vývod vrátil do života tátu/manžela/syna. A potřebujeme ho vrátit znovu po deseti měsících marného boje s bolestí. Teď už to snad dopadne lépe, musí!

V podkroví

Zahrada a děti je nejlepší letní kombinace jakou znám, takže si teplé počasí (i bouřky) užíváme opět z podkroví u rodičů. V nové krásné ložnici jsme strávili loňské léto a letos táta pokračuje budováním maličké koupelny a jednoho pokojíku ve zbývající části podkroví.

Atmosféru má už teď, natož ve finále. Moc se těším!

Limonáda? :)

Spáč

U nás doma moc ticho nebývá. Když už, tak jedině v jasně daných momentech: 1) nejsme doma, 2) dětí mají hlad a jí, 3) děti spí. Anežčin nejlepší batolecí "výtuh" mám zdokumentovaný přesně touhle dobou mistrovství světa v hokeji, kdy usnula hlavou na gauči, ale nožičky ji přitom stále pevně stály na zemi. Na spočítání podobných situací u Tondy by mi snad ani nestačily prsty, přesto je z jeho strany stále co vylepšovat...

Tohle je jeho poslední krásný výtuh, ten předposlední stál také za to. Dědové ho vedli každý za jednu ruku z večerní procházky, nevšimli si však, že ač Tonda ťape dál, už dávno u toho spí!

Jarní nálož

Stává se mi, že když delší dobu nepřidám nějaký příspěvek, žádný už mi pak nepřijde dost dobrý a špatně se mi začíná. Momentálně psaní odkládám od pátku. On i Josífek mi umí už vysvětlit, kdy není rozhodně vhodná doba na ťukání do klávesnice a je lepší se vyspat. Ještěže dnes dorazila nová jarní nálož v zeleninové bedýnce - to je prostě pastva pro oko.
Tolik zeleného roští... a než z toho zase něco vymyslím, aby mi to doma jedli...

Když pak o dva týdny později zužitkovávám poslední oschlou mrkev a scvrklou bramboru, hned se cítím jako dokonalá hospodyňka, co si s tou hromadou poradila.

Totalitní dupačky

Když jsem Anežce poprvé zkoušela dupačky po tatínkovi, byly jí dva měsíce.

Josífkovi jsou ještě v deseti měsících. Původní majitel z nich vyrostl už před jednačtyřiceti lety, ze svého vzhledu však neztratily ani nitku.

Maminkám

Zatímco pro sebe k svátku bych uměla sepsat seznam jak ke kulatinám, vymyslet jediný dárek pro tchýni pro mě není vůbec lehké. Natož když během týdne slaví svátky dva a ještě narozeniny.
Tentokrát se mi podařilo vymyslet osobní dárek, který potěší určitě a navíc vypadá (zatím) snadně. Objednala jsem komponenty, teď jen vytisknout v DM fotku dětí na počkání a zbytek se uvidí.

zdroj: Etsy, Fler