O červené školačce

Letos se mi ta příprava do školky zvrhla nějak moc do červena.

A tohle se vůbec moc zvrtlo...... Můj tři týdny starý telefon...

Snad poslední IKEA domů... doufám

Kromě osmnácti metrů lnu na závěsy jsem dnes v IKEA ulovila ve výprodejovém stanu také rámeček z ručního papíru a foukanou skleničku. Spokojenost maximální.

Staré a dobré

Poprvé mě radioamatérský blešák opravdu bavil. Radši nevědět, co všechno mi za těch minulých absolvovaných 9 let mezi tou hromadou součástek a staré elektroniky mohlo utéct.

Sklo a plechová krabička

Na skříni jsem nebyla na blešáku, ale ve sklepě

Do Bohnice na Vánoce

Už jste někdy takhle 26. srpna slavili Vánoce? My jo a bylo to super. Když ještě napíši, že 25. chodil Mikuláš a 27. jsme slavili Silvestr, tak už si budete ťukat na čelo tuplem.

O akci jsme se dozvěděli až na místě, jinak bych pojala přípravu svědomitě asi v trochu jiném duchu. Ale to nejdůležitější - řízky - jsme měli sebou!

Po shlédnutí fotek si stejně myslím, že ta pozlátková výzdoba ke karavanům pasuje naprosto trefně, tak ještě že tak.

Vánoce bez dárků? Nikdy!
A jen tak mimochodem už vás někdy sedělo u štědrovečerní tabule 40 lidí? :)

Výlet podél potoka

Hlášky ze včerejšího výletu.

• Anežka potřebuje čůrat: "Škoda, že nejsem tatínek, mohla bych čůrat z kalhot!"
• Po lese se kolem nás prožene zběsilý cyklista na horském kole, skáče mimo cestu, za ním zůstávají rejhy od kola, šišky lítají vzduchem.. Anežka na to kouká: "No... aspoň že má helmu..."

Cesta z města

V týdnu jsem byla v Praze. Už to samo o sobě je svátek. Tentokrát jsme měli navíc úžasnou společnost.
Nákup byl také úspěšný, když jsem pokoupila kosmetiku od Nobilis, co jsem potřebovala. Začínám přírodní kosmetice propadat. A že mi to trvalo...

Nečekala jsem ale, že domů pojedeme i s krásnými dárečky od kamarádky, děkuji!

Krávu do každé rodiny! :))

Mýdlo a balzám na rty v krásných plechových krabičkách

Mokrý pátek

V pátek jsem si zase vzala kluky k nám. Dopoledne vypadalo počasí ještě všelijak, odpoledne se udělalo krásně, teplo, paráda. Vzala jsem je, že půjdeme k babičce. Hned venku jsem si všimla velkých černých mraků v dálce, ale říkala jsem, to stihnem... O kus dál jsem tomu pořád věřila. Pak když už jsme šli kousek kolem domu, kde kluci bydlí, ještě jsem doufala, že to půjde bokem a nás se to nedotkne. Asi 20 metrů od domu se najednou zvedl vítr, začalo všechno volné lítat a během mžiku padaly obrovské kapky, které nás totalně zmáchaly během pár vteřin, nestačili jsme ani přeběhnout silnici.
Večer už se tu mluvilo o tornádu, naštěstí na opačném konci města...

Teď už těžko říct z čeho je mokrý víc...

"A teď s tím prásknu o zem: tři, dva, jednáááá..."

 Anežce jsem na převlečení z tašky vydolovala jenom moje plavky, měla je jako šaty. Její šaty měly jedinou suchou část o rozloze jen několika málo centimetrů. Vlas na hlavě neměla suchý ani jeden.

V zahradě

Test osobnosti

Nedávno se mi dostal do rukou tenhle test. Výsledek mě hodně překvapil. Je to asi 48 otázek - na některé bych potřebovala samostatný test, ale vesměs šlo vyplňování celkem rychle. Mimo jiné se můžete dozvědět, jaká virtuální/filmová postava je vám nejblíže. Další povídání a postavy jsou potom i na Wikipedii.
Dá se dohledat podobný test i v angličtině, který má prý jednodušší otázky, je jich víc a výsledek bývá přesnější.
Sedí na vás charakteristika také tak přesně?

Koník Bubík

Před pár lety jsem Bubíka objevila v místní hrabárně (starožitnictví či antik, kterými se honosí na cedulích, by bylo označení příliš vznešené). S tátou jsme ho dali dohromady a teď je tou správnou součástí dětského pokoje.

Před

Retro den

S mamkou jsme sjely nadšeně kompletně celé Novoretro. Stránky už znám déle, ale říkala jsem si, že by to množství známého nábytku mohlo zaujmout i jí. Při prohlížení jsme dělaly přestávky - máma musela ty ceny rozdýchat a rozchodit. "Toho jsem dala plnou tašku pryč!" "Tohle jsme měli!"
Pak jsme prošly garáže a potom...

Ze zadu je ještě cena 235 Kčs, barva tmavý dub

Na "venkově"

(Kdokoliv chce koťata úžasných barev, jsou vaše!)

Čas na vojnu

Vojenská přepravka je přesně to ONO, co jsem potřebovala na lékárničku. Stačilo prohrabat u rodičů garáž. Ideální.

Hodiny jsme vydražili na aukru, levné to nebylo. Ještě je čeká oprava, ale už teď je zbožňuji.

Anežka paří na kytaru

Na návštěvě se chytla nástroje a...

Mé nejoblíbenější stoličky

1. SIA

Její česká náhražka z Demaby (která mě teda zase až tak nebere)

2. Super nápad z Lilli green

3. Kare

Tyhle tři "stoličky" můžu! Akorát že jedna stojí kolem třech tisíc...

Výprava ven

Jdeme hrát kuličky

Anežka se strojí: "Mami, můžu si vzít ven ty zelený bačkůlky? A zelený klobouk a zelený šatičky? To mi bude všechno hladit."

Focení

Když koukám na fotky z průběhu skoro těch 10 let, co jsme s manželem spolu, je tam jasně upadající tendence. Na začátku hromady mých fotek, nějaké jeho, sem tam nějaká pěkná společná, spousta výletů, akcí... Pak máme narození dcery a hromadu jejích fotek. Snad každý týden něco nového, moje fotky už žádné, společné by se napočítaly na prstech. A potom tu máme narození syna... Některý měsíc nemáme jedinou fotku dětí. Pravda, přibyly fotky manžela (s dětmi, jak jinak), o společné vím jedné (navíc z karnevalu - na hlavě mám naražený klobouk s velkou červenou mašlí). Na výletech už se nikdo neobtěžuje tahat těžký foťák, natož ho vytahovat - "kvůli jednomu záběru, no má to cenu...?"

Pořízením malé brašny přes rameno se to trochu zlepšilo, ale společné fotky stále nemá kdo udělat. Proto jsem si vymyslela profi focení, které bylo právě dnes. Příprava probíhala dva dny dozadu, kdy jsem gruntovala byt a vymýšlela, co ještě neflekatého se dá obléct dětem. No moc toho nebylo... Ráno byla jediná šance, jak uchránit uklizený byt, vyrazit na celý den ven. Na "dopolední focení" byl sraz v parku po deváté hodině. Pravda, nenapadlo mě, že když přijdu v deset, budu na místě první. Fotili jsme se tři mámy, tři zhruba tříleté cácorky a náš Toník. Toník odpadl během focení na houpačce, tak jsem měla aspoň volné ruce na Anežku.
Fotograf si nejvíc liboval při focení ve starém rododendronu. Jedna šikovná větev na ležato a co se s ní dá dělat. Toníkovi se na ní líbilo taky v poloze na tygříka, ale fotografovo "teď ho pusť a až to blejskne, tak ho zase chyť" mě mírně děsilo.
Po parku/hřišti jsme pobíhali asi do půl druhé, potom jsme se přesunuli na jídlo a děti pokračovaly řáděním na trampolíně. Není divu, že když jsme se dostali domů ve tři na kýžené rodinné focení, děti vytuhly. Fotky ve čtyřech jsme nakonec zvládli, ač byly děti ještě silně nedovařené. Fotilo se do šesti.

Rodinný kalendář

Ode dneška je v prodeji Domácí rodinný kalendář na příští rok. Letos u nás poprvé bydlí jeho starší brácha a je moc fajn. Dalšího určitě pořídíme - tady.

Za zmínku stojí i Narozeninový kalendář ilustrovaný Andreou Tachezy. Koupíte jednou a vydrží roky a roky... Škoda, že ho tak trochu utlačují mobilní telefony se svými narozeninovými připomínkami. Na Andreu narážím čím dál častěji, tak už se moc těším na novou knížku, co teď ilustruje.