Po dnech, kdy se sluníčko schovávalo za mraky a obloha byla téměř pořád zatažená, jsme se včera probudili do krásného dne. Obloha jako šmolka a slunce krásně svítilo. Byli jsme s mužem domluveni, že pojedeme na výlet. Konečně, po třech měsících. Poslední dobou vstávám dlouho a ještě nás trochu zdržel telefonát se synem, takže jsme vyjížděli kolem 10 hodiny. První zastávku jsme si udělali v Batelově. Je to městys, který leží asi 20 km od Jihlavy. Občas jsme tudy projížděli a mně vždycky zajímal zámek a krásný kostel na náměstí. Pokud by vás zajímala historie Batelova, více informací naleznete zde: Batelov. Zaparkovali jsme na krásně upraveném náměstí Míru. To prošlo v letech 2019-2020 revitalizací. Tak se pojďme po náměstí projít.
Celkový pohled na náměstí od barokního kostela Petra a Pavla.
Snad každé místo v naší zemi má významného rodáka.
V Batelově se také narodil Zdeněk Mahler. Známý český spisovatel, scénárista, publicista, muzikolog a pedagog.
Na novém kruhovém objezdu je umístěna plastika od jihlavského uměleckého kováře Leopolda Habermanna nazvaná Nekonečno. Je to manželův známý.
Cestou k zámku jsme míjeli kulturní dům a muž vzpomínal jak sem v mládí jezdil na zábavy. Ovšem to jsme se ještě neznali.
Socha sv. Jana Nepomuckého.
Batelov má vlastně zámky dva. Toto je Nový zámek. Podle informací v těchto místech stávala tvrz.
Po znárodnění zde bylo učiliště společného stravování pro číšníky, kuchaře a cukráře. Byl tu i internát pro studenty Obchodní akademie a Rodinné školy. Po roce 1989 bylo učiliště přemístěno do Třeště a budova začala chátrat. Prý má o roku 2018 nového majitele, ale budova je stále prázdná. Zatím byly vykáceny náletové stromy kolem. Park je od stejného roku ve vlastnictví městyse Batelov. Brána do parku byla otevřena, tak jsem šla dál k opravené budově.
Tou je Starý zámek. V současnosti má soukromého majitele, je po rekonstrukce a pro veřejnost je stejně jako Nový zámek nepřístupný.
Je veliká škoda, že je tato krásná budova prázdná a chátrá. Samotný městys o ni zájem nemá, asi by její oprava byla příliš velká investice.
Jak jsem obcházela zámek, tak jsem za rohem potkala někoho z rodiny majitelů Starého zámku, starší muž šel krmit slepice. Tady jsem se dozvěděla jak to vlastně s vlastnictvím je. Říkal, že to nevadí, že tam jsem. Také nevěděl, co se bude s druhou budovou dít. Zatím prý jen pokáceli stromy.
Zámecké slípky.
Obě budovy stojí u Zámeckého rybníka do kterého se vlévá řeka Jihlava.
U mostu přes Jihlavu na mně čekal muž. Protáhla jsem se kolem plotu a líčila mu setkání s jedním z majitelů zámku. Pořád slyším jeho slova: "fotíte naše slepice". Slepice se snad fotit mohou a dala jsem si velký pozor, aby se mi do hledáčku nedostal i onen pán.
Tady bývala restaurace, ale jestli funguje i v současné době nevím.
Ke 150. výročí narození Karla Havlíčka Borovského byl na náměstí postaven pomník. Havlíček jezdil do Batelova v dětství na prázdniny k tetě, která byla hospodyní na faře. Po letech se do Batelova vrátil cestou do vyhnanství, do Brixenu. Kočáru, ve kterém byl odvážen, se polámalo kolo a museli zde zastavit, aby kolo v kovárně opravili. V Batelově je nyní naučná stezka, která připomíná pobyty K.H. Borovského i místní události. Měří 4,5 km. Až to bude manželovi lépe chodit, tak bychom se sem mohli vrátit a stezku si projít.
Barokní kostel sv. Petra a Pavla. Byl postaven v 18.století a patrně nahradil původní jednolodní stavbu s věží ze 14.století.
Socha Immaculaty.
Hned vedle je kašna, ale ta je na zimu chráněna bedněním.
U kostela je jedno ze zastavení naučné stezky. Manžel tam na mně čekal. Vždycky jen kousek popošel a odpočíval.
Hned přes ulici je fara. Pozdně renesanční budova pochází ze 17. století.
Na faře je umístěna pamětní deska Petrovi z Mladoňovic, který byl žákem a stoupencem Jana Husa. Doprovázel ho na kostnickém koncilu. Krátce po návratu z Kostnice byl vyloučen z Karlovy Univerzity a odešel právě do Batelova, kde sloužil více jak 10 let jako farář a kazatel. Pamětní desku vytvořil také Leopold Habermann.
Ještě jsem nakoukla do dvora fary.
V Batelově sídlí firma Rejoice, která vyrábí outdoorové oblečení. Kdysi měli prodejnu i v Jihlavě a já si tam koupila parádní letní kalhoty. Bohužel už mají své dávno za sebou a potřebovala bych nové. Prodejna má vchod ze strany a bohužel zrovna byla polední pauza. Nechtělo se mi čekat a představa, že se budu svlékat a převlékat s respirátorem na nose se mi vůbec nezamlouvala. Počkám na jaro a třeba už respirátory nebudeme potřebovat.
Dál jsme prošli ulicí kolem zdravotního střediska a Domu s pečovatelskou službou a došli jsme k restauraci Na Západě, kde jsme si dali oběd. Domů se nám ještě nechtělo a jeli jsme dál. Kde jsme se zastavili si necháme na příště.
