Bonžůr z Paříže aneb nejen pařížská koupelna, croissanty a barety

Kdo mě sledujete na mém Instagramu, tak už to nějaký čas víte, že jsem konečně zase zavítala domů, do Paříže. Domů proto, že se tam cítím ze všech míst na světě nejvíc jako doma a nejšťastnější. Co vám budu povídat, netrpím tady nouzí na nic, co miluju - desítky úžasných vintage obchodů, ty nejkřupavější bagety, tak dobrý víno, že ani nedutám, naše fantastická teta, která tu žije už několik dekád a má tu ten nejroztomilejší byt a nejvřelejší inspirativní náturu, je tu plno skvělých pejsků, číšníci a vůbec všichni jsou tu na mou duši milí (jak to? to dřív opravdu nebývalo...), a ti muzikanti tady, a těch krásných šatů...nenechte mě, ať se rozpovídám, protože to bysme tu byli hodně dlouho. 

Tak bez dalších řečí, na fotkách je pro vás maličká ukázka toho mýho pařížskýho štěstí. ;)

PS: článek věnuju z lásky a s láskou Jiřince z blogu Trvalka Dahlia, protože - ona ví proč. A chci, aby viděla, jaký to teď v Paříži je, až tam jednou zase poletí. 

Baretů mám celkem sedm a zdá se, že to nejsou všechny barvy, který potřebuju. Nicméně do tyrkysovýho voňavýho pekařství jedině s baretem purpurovým, to dá rozum. 

 Vim, že už jste ji viděli - asi tisíckrát, viďte? Ale copak může uškodit tuhle železnou madame vidět po tisícíprvý? 

Muzikanti všech nástrojů a naturelů, sami, s pejsky nebo kočičkama. 

Značka Rouje...ach bože, prosím vás, zrušte někdo ten jejich obchod, ať už tam neutrácim. ;)

Pan Ajfel. V Paříži mají nejnápaditější a nejlegračnější magnetky. 

Jsem ostuda, ale až letos jsem se na ten nejslavnější obraz všech dob byla podívat. Louvre je rozhodně zážitek, ale ještě radši mám malý nenápadný galerie, který člověk potká v uličkách, kde by to vůbec nečekal. 

Taková pěkná pařížská koupelna, ve který se mi to šlechtilo úplně samo. A že já tam umim strávit pořádný kus večera. ;)

Monu Lisu mi stačilo (asi) vidět jen jednou, ale francouzský bagety chci jíst pořád a navždy. Domluveno?

Francouzský bistra a kávárny, to je taková stylovka a závislost. Ale stejně nejlepší kafe jsem dostala v obchodě slavný Inès de La Fressange, když jsem si tam kupovala tríčo. 

Jeden malý francouzský kavárenský povaleč, ke kterýmu ty červený židle vyloženě ladí. 

Jak říkám - mají tam ty nejlepší vintage obchody, kde se dají sehnat (třeba) nejpařížštější boty. Sice ještě nemám vymyšleno, jak v nich budu chodit po pražských kočičích hlavách, ale to dám. 

Au revoirrrrr. 

Dárky a překvapení, olejové parfémy, pivoňky a kousek Itálie

Příjemná překvapení a dárky - když je nečekáš - jsou nejlepší, to se rozumí samo sebou. To je pak člověk krásně zaskočený, oči mu jiskří a tváře hoří...dopisy a malé balíčky, které přijdou "jen tak" mají prostě největší kouzlo. A ke mně jeden takový nečekaný a very tajemný dárek ve velké krabici před pár dny poštou přilítnul. Vlastně pořádně ani nevím proč. Ačkoli...nejspíš pročradost.

A tak děkuju pošťákům a jedné dívce Astrid, která mi nechala v krabici vzkaz, abych si dárky užila a abych si letos vychutnala aspoň jedno opravdové lenošení (holka zlatá, bude toho lenošení určitě víc) a dokonalou relaxaci. A to zas jó, to mně se nemusí říkat dvakrát. 

Tak jsem za relaxací vyrazila hned. Popadla jsem novou pruhovanou tašku s tyrkysovými uchy, lehký pléd, navoněla se parfémovým olejem Frais Monde a běžela jsem do města - pro bazalku, bagety a kytky do vázy...pivoňky, se ví.

Zleva na fotce: pléd FM, zlatý brejle, provoněná sada s vůní jiskřivého a osvěžujícího bergamotu Frais Monde a rádio Sunny Life.

Pokud italskou značku Frais Monde ještě neznáte, bude vás možná zajímat, že za jejím vznikem stál chlapík v bílém plášti, lékař Giuseppe Gualtieri, a že má Frais Monde svůj vlastní termální pramen, je hypoalergenní a neobsahuje parabeny, PEG ani nikl. A má ve svém portfóliu i úžasné parfémované oleje...

S parfémovými oleji Frais Monde jsem se seznámila díky loňskému Ježíškovi, který mi jeden italský vonný olejový parfém nadělil. Nevěřila bych, jak intenzivně vůně drží (a to i na mě, na smolařce, na které obvykle nedrží skoro nic s výjimkou Chanel Coco Mademoiselle, kvůli které mě lidi občas zastavují i na ulici a ptají se "co to je za vůni") a jak umí během dne košatět a růst a překvapovat. Parfémované oleje Frais Monde stojí kolem 230,- a stojí za to. ;) Jsou ukryté v malých lahvičkách, takže ideální i do kabelky a stačí opravdu jen kapka na zápěstí nebo za ušisko, aby se "ten voňavý pocit" vznášel celým dnem.

A jak jsem se tak voněla Itálií v lahvičkách Frais Monde, v ruce se mi houpala pruhovaná taška a můj nový pléd hrál s jarním větrem bláznivě ufoukanou hru, která neměla žádná pravidla, vzpomněla jsem si (bez ohledu na počasí) na Itálii, kde se pokaždé cítím blaze bezstarostně.

Vzpomněla jsem si na dlouhé týdny strávené v tajnůstkářském a uspěchaném Římě s malými růžovými auty, na okouzlující Toskánsko, na všechny italské suvenýry, na film Pod toskánským sluncem, na malé jahodové košíčky, na panna cottu s malinovou omáčkou ve stejné barvě jakou měly ubrusy v naší oblíbené kavárně, na horké ulice s fontánami, ze kterých prýští chladivě konejšivá voda, na nákupy slaměných klobouků a starých náramků na vintage trzích, na všechna zmrzlinová pokušení, kterým ráda podléhám, na večerní ovíněné dýchánky, na pomalované dlaždice, na ochočené racky i líné kočky, a nemohla jsem odolat vzít vás na malou chvíli s sebou...

Bleší trh St. Ouen v Paříži - jak se tam dostat a co si koupit (část 2.)

Mladí, staří, bohatí i chudí, extravagantní módní návrháři, účetní ve způsobných kravatách, roztrhaní hipíci, zenoví mistři, genetičtí inženýři, filmové hvězdy, vylítaní cizinci i vznešeně se nesoucí Pařížané...prostě všichni tu jsou a tancujou. A taky běhají. Běhají (nebo se vznešeně nesou - to ti Pařížánci) od jednoho k druhému a nakupují. Všechno od těch nejlevnějších cetek, necek a kecek až po hedvábné šály, starožitnosti nebo námořnické uniformy.

Zkrátka všichni jsou na trhu St. Ouen. Jeden z největších trhů na světě a rozhodně největší trh v Paříži už znáte. Sešli jsme se tam spolu v článku Pojďte se mnou do Paříže nakupovat na největší trh a dneska tu máme slíbené pokračování...

4 tipy, jak si na trhu St. Ouen počínat:

1) Černé kluky ignorujte

Představa, že jak budete na trh přicházet, už zdálky se na vás budou smát ty nejroztomilejší malé Francouzky a nabízet vám neodolatelné starožitné šperky, koloušky nebo vyšívané vintage kabelky od Dolce&Gabbana, je sice romantická, ale hodně daleko od reality. Po vstupu na trh se vás totiž "ujmou" černí trhovci a budou vám nemilosrdně nabízet kabelky, pásky, parfémy nebo džíny těch nejvěhlasnějších značek. Jsem si jistá, že o briliantové hodinky Chanel za 10 euro, ani o trička Armani po 5 eurech zájem nemáte. Nechte tedy arabské i černošské trhovce trhovcemi, dobře si držte své peněženky a pokračujte dál na hlavní část tržiště. Tam už na vás bude čekat ten pravý "bleší ráj". 

2) Kupte to hned

Jak budete procházet rozmanitými uličkami se spoustou obchůdků, které jsou doslova napěchované lákavým zbožím, občas vám určitě padne do oka nějaká drobnost zvaná "ten pravý úlovek". Může to být zlatý řetízek s vaším jménem (i to se stává), unikátní lahvička od parfému nebo krásná brož. Jste ale teprve na začátku svého putování a říkáte si "uvidím ještě něco lepšího" nebo "pak se sem vrátím"? Moje rada zní - kup to hned. Trh je totiž tak obrovitánský, že s velkou pravděpodobností po dalších několika hodinách strávených v jeho uličkách, svůj vyhlédnutý poklad nenajdete a to pak mrzí.

3) Pořiďte si: pohled, lahvičku od parfému a magnetku
Kdybyste si na trhu mohli (nebo chtěli) koupit jen pár maličkostí, určitě by mezi nimi měla být "svatá trojice" - pohled (nějaký starý skvělý stylový, který si doma můžete zarámovat), lahvička od parfému (pátrejte po unikátních flakonech značek Hermès, Lanvin, YSL, Chanel atakdále) a magnetka (mají jich na trhu nepřeberné množství a všechny jsou milé nebo legrační - prostě ideální malý suvenýr).

4) Jezte a odpočívejte
Na trhu St. Ouen najdete i kavárny a restaurace. Rozhodně nešetřete a do nějaké zajděte. Jednak naberete sílu (nutnost) a jednak tam většina kavárenských "odpočíváren" stojí za návštěvu. A až půjdete okolo jedné obzvláště vypečené a hlučné restaurace, která svítí a bliká a všechno tam vypadá jako vystřižené z diskotéky z 80. let, udělejte si aspoň její fotku, když už nebudete mít odvahu dát si tam oběd.

Vidíte tu dojemnou rodinnou pohodu pána a srny? Tak pro tohle jsem si trh St. Ouen v Paříži tolik zamilovala. Všechno je tam totiž normální. I ty největší bláznivosti, bizarnosti a výjevy typu "srna kouká, pán se houpá". Prostě "normále".

Pár "technických" glos:

Jak se tam dostat?

Nasedněte na linku metra č. 4 a jeďte až na konečnou do stanice Porte de Clignancourt a tady vystupte. Vyjděte z metra a buď se rovnou ptejte na Marché aux Puces [maršé o pys] ;-) nebo přejděte velkou silnici, která je před vámi a dejte se doprava podél avenue de la Porte de Montmartre. Postupně už uvidíte stánky a máte vyhráno.

Kdy je otevřeno?

Sobota: 9 až 18 hodin

Neděle: 10 do 18 hodin

Pondělí: 11 do 17 hodin

- Doporučuju se na trh vypravit už ráno, protože jet tam někdy odpoledne (jakože "na chvilku") znamená zdaleka ho neprojít celý a to by přece jen byla trochu škoda (když už, tak už).

- Pokud se budete rozhodovat, který den se na trh vypravit, možná vám pomůže informace, že víkendy jsou na trhu nacpané lidmi, zatímco v pondělí je trochu "volněji". Ale zase v pondělí někteří obchodníci po víkendu ještě spí, takže řada obchodů bude zavřená (myslíte si teď, že se pár uzavřených stánků v těch několika tisících obchodech ztratí? no jasně, máte pravdu jako vždy).

Zdá se mi, že jsme si dali do těla ještě víc než v 1. části pařížského nakupování. Nohy bolí, pod očima kroužky, ale zážitků habaděj. Tak má správný výlet vypadat. ;-) Paty mi ještě hoří od toho dnešního běhání po slavné tržnici St. Ouen, ale stejně už mám v hlavě zase další nápad, jak vás vytáhnout na toulky po Parisu. Příště ovšem zase z úplně jiného pařížského soudku...

Pondělí v Paříži aneb bylo mi ho líto

Vždycky mi ho bylo líto. Chudák pondělí. Schytlo nálepku neatraktivního, povinnostmi nabitého dne, ve kterém na člověka čeká ranní budíček a otevřený diář nechává tušit, že dneska to nebude žádný med. Přijít na řadu po lenošivém víkendu je zkrátka nepříjemný úděl, ale já se rozhodla, že pondělku zkusím trošku napravit reputaci, a proto právě teď otevírám novou rubriku "Pondělí v Paříži". Doufám, že se pak spolu na pondělí budeme víc těšit a třeba se podaří vymazat ho z kalendáře jako otravný den. 

Naše první pondělí strávené v Paříži právě začíná a program je nabitý. Skočíme na trh koupit si pár náramků a ručně vyšívané pantofle, necháme se zlákat pugétem růží v malém květinářství, půjdeme kolem Seiny poškádlit jednoho buldočka, svezeme se na kolotoči, v parku budeme jíst bagety, v cukrářství zase pravé francouzské macarons, necháme si svítit na cestu zářivou Eiffelovou věží a teprve na konci dne dojedeme starobylým metrem na letiště...Sláva, nazdar výletu!

♥