Voňavé pařížské Vánoce aneb krásná pleť zrovna teď

Dneska vás zvu k sobě domů, do koupelny. To je to místo, kde si na nás nepřijde žádný (ani ten předvánoční) shon a stres, kde chutná sklenička koňaku (vaječného) nejlíp a kde se můžeme bez výčitek rozmazlovat a hýčkat, takže - přesně to jdu udělat. A při té příležitosti vám ukážu, co mi u toho dělá tu nejvybranější a nejvoňavější společnost. 

Pojďte dál...

V mojí koupelně teď nechybí zasněžený strom, vánoční paňáčci Sonny Angel, kosmetické nezbytnosti, které si vozím z Paříže, ale i kosmetické nezbytnosti, které se dají snadno sehnat u nás a jsou geniální. Hned vám ukážu, jaké myslím. 

Mé dva nové objevy (= poklady) patří přírodní značce Saloos a oba neohroženě hlídá statečný lední medvěd v tyrkysovém svetru. Protože když totiž objevíte pravý kosmetický poklad, nemůže ho hlídat nějaká líná potvora, to dá rozum.

A) Anti-age biokativní sérum s krásnou vůní růží, praktickým kapátkem a lehkou konzistencí, která se okamžitě vpije do pleti a udělá ji při poctivém používání pěkně zářivou a spokojenou. A když je spokojená a zářivá naše pleť, záříme i my, to se ví.

B) Retinol + bakuchiol bioaktivní sérum. Už dlouhá léta používám s velkým úspěchem retinol, ovšem kombinace s jeho přírodní alternativou - bakuchiolem, je vynález na mou duši nepřekonatelně nepřekonaný. Nanáším jako poslední krok ve večerní péči a ráno pak už jen sklízím ovoce (a občas i ovace). ;) Jen doporučuju při používání retinolu nikdy nezapomínat na SPF (každý den, celý den, celý rok i napřesrok).

A že ke spokojené a zářivé pleti patří kromě úžasné kosmetiky i trocha pravých perel, jemných krajek a červená rtěnka YSL, to mě učila už moje prababička. ;)

V koupelně ještě zůstaneme. Po celodenním lítání má člověk na klid nárok a já si k tomu klidu ráda napouštím vanu, nalívám trošku bílého, vařím do hrnku se Santou z roku 1959 čaj z čerstvého zázvoru a do aromalampy kápnu trochu esenciálního oleje a nikdy mi nechybí nějaká prima knížka (tentokrát - jak jinak - než vánoční). To je blaho, Blážo.

Knížka Vánoce v Paříži spojuje dvě moje lásky. Vánoce a Paříž. Takže jsem ji na pultech opravdu nechat nemohla. Pokud jste Einstein a na svém jméně si zakládáte, nebude to asi knížka pro vás. Ačkoli – i Einstein někdy potřebuje vypnout. Co chci říct je to, že je to knížka sice milá, ale je to takový ten příběh, u kterého od začátku do konce jednoznačně víte, jak dopadne. Nicméně, mně to nevadí. O Vánocích to mám dokonce docela ráda. A že jsem u toho opravdu vypla, to je jistá věc (nebo se mi snad v poslední době někdo z vás dovolal?). ;)

Oleje od Saloos si pořizuju každé Vánoce, ale letos mám na každou náladu jeden a to se počítá. 

Sada 100% přírodních esenciálních olejů - Vánoční pohoda, nabízí těšící vůně pravých Vánoc. Je libo rozvonět dům vůní vanilkových rohlíčků - obzvláště vypečených a právě vytažených z trouby? Nebo si dopřát vůni borovice, i když máte třeba umělý stromek? A co třeba nechat rozlinout v obýváku koření vánočního punče nebo čerstvě oloupané mandarinky? Všechno je možné a s těmihle olejíčky dokonce i určité. ;)

Tady mladý pan asistent je s vůní naší koupelny spokojen, jen by se rád podíval do vany. Tak, prosím, Rambo, však ono ti to neuškodí. Ten černý flek na očku a nepravidelně zbarvený čenich zkusíme vydrhnout.

Tak, a když jsme se tu tak hezky pleťově rozmazlili a opečovali a provoněli si domovy, můžeme konečně zavěsit jmelí. A nezapomeňte si pod ním dát "pusu, pusu, pusu.". ;)

7 tipů, jak sobě (i druhým) o adventu zvednout náladu

Když je nálada špatná, neřkuli mizerná, mohla by být lepší. To jistě uznáte. A když je nálada dobrá, není nikdy příliš zbytečné ji ještě pozvednout. Pojďme se tu dneska hravě, barevně a hlavně vánočně povznést nad prosincový shon, který teď kdekdo zažívá. Mám pro vás 7 tipů, jak na to. Snad si u článku příjemně odpočinete, protože přesně to jsem měla v úmyslu, když jsem ho pro vás chystala. ;)

1. Vánočně lepit a malovat

Tenhle sváteční červený sešit si vedu už 8 let a ráda si listuju "starými Vánocemi". Lepím si do něj všechno zimní a veselé a těší mě to každý rok stejně. Taky si tam píšu, co chci dostat od Ježíška, inspiraci na vánoční večírky, filmy a hudbu, recepty na francouzské jablečné koláče se skořicí a nápady, co komu nadělit. Je to za mě jeden z nejlepších způsobů odreagování se.

2. Upéct perníčky a dát ochutnat Audrey

Ráda peču, i když si na to nikdy nejsem schopná najít čas včas. Ale letos budou perníčkoví sobi a bude jich dost. Dokonce takové množství, aby jich mohla Audrey sníst tolik, kolik jen si bude přát. Jak Audrey řekla: "přiznejme si to - nadýchaný čokoládový dort dokáže změnit mnohé". Ano, a já to samé říkám o perníčkových sobech.

3. Pustit si Snídani u Tiffanyho

Neznám nic lepšího, než si o adventu pouštět Breakfast at Tiffany's, jíst při tom croissant a koukat se z kouzelného tepla domova (a z francouzského okna) - na ledovou zimu venku. 

4. Napytlíčkovat radost

Tohle ráda dělávám. Vezmu sáčky, dám do nich samolepky, malinké čokolády, tajné vzkazy a křupavé sušenky s barevným posypem a buď je rozdám kamarádům (třeba v hospodě) nebo lidem, kteří jsou na mě někde milí (v obchodě, ve vlaku, kdekoli). Když vidím to překvapení a rozzářené oči, cítím se spokojeně jako vánoční skřítek. 

5. Poslat přání někomu, kdo to vůbec nečeká

Ano, poslat přání někomu, kdo to vůbec nečeká, je radost - vsaďte se, že pro obě strany.

6. Zvolit si ultimátní rozveselovací fotku letošních Vánoc

Vykouzlit sváteční a veselou náladu mi rozhodně umí každoročně nový vlněný vánoční svetr (letos šedý s bílým sněhulákem), ale dokonale to umí i správná fotografie. Když takovou objevím (zpravidla v itals. Vogue, na Pinterestu nebo mi ji pošle kamarádka, která mě zná víc než svoje boty), vytisknu si ji nebo si ji dám jako tapetu na mobil. Vždycky, když mi pak na telefonu zasvítí, usměju se. Miluju černoušky, sněhuláky, sníh, vánoční světýlka a červený šály, takže letos je ultimátní rozveselovací fotka jasná. Je to minimaličkost, ale dělá mi radost.

7. Postavit sněhuláka (klidně malýho)

Dělám tyhle malinkaté, protože jsou milí. Někdy jim dám jako šálu můj vyšívaný kapesník s bruslaři, který mám z Vídně, někdy dostanou místo nosu červenou skořicovou žvejku a tentokrát jsem tomu letošnímu dala na hlavičku místo hrnce Ajfelovku. U stavění zpravidla piju punč, mívám šílenou rýmu, ve sluchátkách mi hraje muzika z Home Alone a aspoň na chvilku se zastavím a zablbnu. Tak až napadne, ❄️ třeba vás napadne - postavit si kámoše. ;)

Vánoční tipy aneb byl tam pěknej Mikuláš

Protože minulý článek byl trochu "těžšího" charakteru, tak dneska naopak - jen tak pro odreagování, pro trochu té správné adventní nálady a taky pro to, že je Mikuláš. A ten si můžou rozhodně užít a vychutnat i dospěláci. A tak vám dneska ukážu, co mi Mikuláš nadělil (slavili jsme ho už před pár dny), teda vlastně spíš čert - jeden má pro mě totiž už pěkných pár let dost velkou slabost (kdo by se mu taky divil, že?). ;)

A taky si tu trošku zavzpomínáme na moje deníčkovský zápisky z mých 7 let, ukážu vám pár adventních kalendářů, doporučím skvělou vánoční kosmetiku i jeden báječný vánoční film a ještě pár dalších důležitostí tu bude. Zkrátka taková správná mikulášská pohoda a nálada. 

Přeju vám, ať dneska v punčošce najdete dostatečně milých maličkostí a uhlí a brambor pomálu (anebo když už hodně, tak ať je z toho uhlí aspoň pořádný teplo a z brambor prima gulášek). ;) A ať vás ty potvory chlupatý neodnesou, co bych si tady bez vás počala! ♥

Lind medvídci (ti plnění krémem) nesmí v mojí punčoše chybět. A LP desku Last Christmas (George Michael a Wham) jsem dostala už trošku předčasně, ale je tak pěkná, že ji pustím všem Mikulášočertoandělům, kolik jich jen dneska potkám. A mimochodem - stejnojmenný vánoční film Last Christmas je nejvíc, koukněte na něj, neznáte-li ho ještě.

Víte, já nepropásnu žádnou příležitost k tomu dostat nějaký ten dárek. A že jsem snad na Mikuláše velká? Ne. Ne a ne. Nebo snad někdo něco říkal? :) Moji milí, nechte to plynout, třeba se nechte inspirovat a pořiďte si taky nějakou maličkost pro radost. Mám totiž na vás jednu otázku. Proč-by-ne? ;)

Mám ráda Zaru Home, a když mi tam můj čert pořídil k Mikuláši misku s Lady a hrnek s vánoční koulí, slíbila jsem mu svatosvatě, že budu aspoň jeden den hodná. A ještě malá připomínka - pokud si chcete domov i sebe provonět o adventu něčím luxusním a speciálním, zkuste v Zaře Home jejich kolekci Slaný karamel a Perníček, je to neskutečná šupa. 

Jestli bych vám něco z letošní mikulášské nadílky chtěla opravdu doporučit, tak je to čerstvá čistící roláda na pleť Bûche de Noël od značky LUSH. Potřebuju ji každý rok. Voní dokonale vánočně...trocha vanilky, trocha marcipánu, troška mandlí - vaše pleť si smlsne. 

Adventním kalendářům těžko odolávám, ale jsem na ně vybíravá. Letos mě nezaujal žádný velký z parfumérií (až na jeden dokonalý z Niche-beauty.com, ale ten na mě bude čekat až pod stromečkem). Většina produktů v nich se opakuje každý rok pořád dokola. Ale - pár čokoládových, kosmetických a čajových kalendářů mi za klobouk přece jen spadlo. 

Tady jsou (zleva):

- adventní kalendář Winter Time od Alverde je jedním z nejpovedenějších kalendářů za krásnou cenu (499,-). Potěší (nejen) ty, kteří si potrpí na přírodní kosmetiku a krásný zimní obaly. Uvnitř jsou voňavý přívětivosti a limitky - třeba s vůní kokosu a vanilky. Voní na mou duši jako pravý Vánoce...alelůja, 

- medvědí Lindt je klasika všech klasik,

- parfémový kalendář Elnino je na provonění adventních dnů ideálním potěšením a

- bylinný čajový kalendář Leros, který po otevření můžete rozložit do papírového věnce a každý den si odpočinout u šálku dobrého čaje, je příjemnou kalendářovou třešničkou. 

Co by to bylo za Mikuláše, kdyby Rambo nedostal svůj doopravdický psí adventní kalendář. Tenhle je z mých nejoblíbenějších psostránek Spokojenypes.cz. Ovšem - pro pejsky radost, pro páníčky (trochu) starost (při vybalování totiž nacházíte v jednotlivých okýnkách všelijaký sušený vnitřnosti a prapodivnosti, který se pak ocitají na gauči a bůhvíkdeještě), ale ještě jsem snad neviděla pana psa tak šťastnýho a s-p-o-k-o-j-e-n-y-h-o. Takže - doporučuju. ;)

Kouzlo dnešního dne se musí podpořit (třeba pletenými punčochami nebo lampičkou Battery od Ferruccio Laviani)...

Loučím se s vámi svými tajnými deníčkovskými zápisky z doby, kdy mi bylo 7 let a jak to tak pozoruju, čertů se bojím snad ještě víc a pro "jiní krásný věci" mám slabost pořád. ;)

Krásný advent vám všem. ♥

12 věcí, které bych udělala, kdybych mohla žít znovu

Položili jste si někdy otázku, co byste poradili svému mladšímu já? Co byste udělali jinak, kdybyste mohli žít znovu? Já ano, zrovna dneska. Nadělala jsem spoustu chyb, z některých si lížu rány doteď, ale rozhodně není pozdě změnit, co si změnu žádá. Naštěstí, moje moudřejší já už se z chyb poučilo a žije si konečně život podle svých představ (pořád ho ale vylepšuju, to se ví). Kdybych ale byla opět na startovní čáře (jakože každý den ráno na ní stojíme všichni), tohle bych si poradila aneb 12 věcí, které bych udělala, kdybych mohla žít znovu - právě teď v dnešním článku. 

Šanci (začít znovu a jinak) máme každý den…

Už mi nevadí déšť...

1. Neřešila bych svou jizvu na tváři, kterou jsem utržila jako čtyřletá, když jsem zakopla o koberec a spadla do zrcadla. Té jizvy si nikdo nikdy nevšiml, nikdy mě na ni nikdo neupozornil. Já se jí ale přesto kdysi trápila každý den.

2. Zvala bych k sobě kamarády, i když by zrovna nebylo uklizeno. A pili bychom víno (ano, to červené, co dělá nevypratelné skvrny) a jedli sýry a chutney a popcorn a vůbec by mi nevadilo, že se umaže ubrus nebo naše bílá sedačka. 

3. Nosila bych pořád šaty. Barevné a rozevláté a cítila bych se v nich jako v pohádce. Dřív jsem se styděla a schovávala se do kalhot. Dneska vím, že dovolit si cítit se ve svém těle krásně a svobodně, je jedna z nejdůležitějších věcí. Absolutní svoboda být sama sebou (ať už to pro vás znamená cokoli) je prostě nejvíc.

4. Sedávala bych na zemi na louce nebo v parku a nebála se ničeho - mravenců, pavouků ani klíšťat. Jen bych si to užívala.

5. Nedívala bych se na televizi. Místo toho bych častěji chodila za příběhy (těmi opravdovými) do kaváren, do ulic a do cizích zemí. 

6. Říkala bych (byť jemně) všem, co si myslím a tím pádem nikdy nedělala to, co nechci.

7. Netrápila bych se tím, co nemůžu změnit, ale dělala bych všechno proto, abych změnila věci, které mě v životě posunou a udělají ho lepším.

8. Nedělala bych si hlavu z toho, co si myslí druzí. Stála bych si vždycky za vším, co dělám. Stála bych vždycky sama za sebou, jako svoje nejlepší kamarádka.

9. I to nejkrásnější mýdlo s reliéfem pivoněk z Paříže bych vymydlila, tu nejpěkněji tvarovanou svíčku vypálila a to nejhezčí vánoční cukroví snědla. Věci chtějí, abychom je používali k účelu, k jakému byly stvořené. A ano, i ty misky po prababičce bych používala každý den.

10. Vždycky bych se na něj usmívala, i když bych měla sebemizernější náladu. ON za můj úsměv totiž vždycky stojí. 

11. Nikdy bych si neříkala, že jsem hloupá a neschopná. Vždycky bych si vzpomněla na tu spoustu věcí, které dokládají opak. Naučila bych se být na sebe pyšná, i když se mi zrovna nedaří.

12. Víc bych tancovala (klidně i bosá v dešti), víc bych se smála, svoje kudrnaté vlasy bych nosila ještě víc rozcuchané, víc bych chodila do jazzových klubů, byla bych odvážnější, za všechno víc vděčná a víc bych objímala ty, které mám ráda.

Jedno obejmutí tím pádem i pro vás...

5 šťastných věcí

Představte si, že je zrovna dneska ten správný čas na ponocování u růžovýho gramce, na kartáč na boty, co vypadá jako nefalšovaný pudlík,  parádně zorganizovaný kuchyňský skříňky, kosmetický elixíry jako je třeba Štěstí paní baronky či francouzský antique olejíček na tělo i vlasy, na úžasuplný vynález v podobě perleťově růžový mini tiskárny Canon, která tiskne doopravdický samolepky...no, zkrátka, bude toho tady dneska v 5 šťastných věcech docela dost. No, a že si na závěr dáme šlofíka s jedním požitkářem, to asi ani nemusím předesílat, to je zkrátka jasný. ;)

Hezky se usaďte a pojďte číst o vážně nevážných věcech a aspoň na chvilku zapomenout na starosti. 

1. Zachumlat se v sobotu večer do postele, číst si knížku až do svítání a k tomu si potichu pouštět růžový gramofon. To je v dnešním článku moje první šťastná věc, která mi dodala před pár dny pocit, že můžu všechno co chci, když chci. ;)

2. Kartáč na boty ve tvaru pudla.

Mám takový pravidlo, který mi dělá "hezky pěkně" na duši. Všechno co mám, musí být esteticky konejšivý, (rozto)milý nebo legrační. Myslím, že tenhle kartáč na boty splňuje úplně všechno. Z Etsy.com.

3. Uspořádání.

Je to blažený pocit, když červená vánoční krabice od Pierra Hermé, toustovač s Fridou Kahlo, čaje Hampstead s tygry, kořenky z Vídně a Madridu, vintage konvičky nebo láhev na vodu Starbucks, najdou přesně svoje místo. Alelůja! A propos...dělám si teď reorganizaci úplně všeho a s každým šuplíkem, který dostane systém a řád, se mi zdá svět o mrňousek pěknější.

4. Kosmetický novinky

Miluju kosmetiku a jsem na tomhle poli už za roky dřiny natolik vzdělaná, že bych někomu mohla z fleku radit (ale nebojte, dělat to nebudu). ;) Každopádně, když si kupuju voňavý novinky, musí to být něco, co mě totálně chytne za srdce. Stalo se. Takže zleva - a) bylinný vlasový elixír Štěstí baronky (starodávná receptura, účinky senzačně novodobý), b) úžasný francouzský krém Fragonard s extra porcí hydratace, c) tělový a vlasový olej v nejkrásnější keramický dóze z Buly1803 (e-shop funguje výborně, ovšem jejich dechberoucí kamenný obchody ve Francii nemůžete a nechcete minout) a d) noční maska z Apotéky Damašská růže. 

5. Růžová tiskárna Canon Zoemini. 

To je jedna z nejlepších věcí, kterou jsem si mohla přát a pak pořídit. Vytiskne jakoukoliv fotku, kterou mám v telefonu a papírky, na který se tiskne, fungují jako samolepky❣️Nemůžu si přát víc. ;)

PS: Nevím jak vy, ale já jsem po tom dnešním psaní a focení svých 5 oblíbeností trochu znavená, takže nemeškám a udělám to jako pan Malý princ Rambo - jeden šlofík totiž ještě nikoho nezabil. ;) Pa. 

Na návštěvě u mě doma aneb toaletní stolek mých snů

Od vejšky jsem bydlela na tolika místech, že bych to nespočítala (na jedný ruce určitě ne). A byla to místa někdy lepší, jindy horší (ta studentská bydlení byla někdy až hororová), ale ať už se žilo jakkoli, nikdy mi nechybělo "zkrášlující místečko". To jest toaletní stolek (nebo aspoň koutek), kde jsem měla svoje parfémy, keramický mořský panny dotáhnutý až ze Světa kraje, zrcadlo s růžovou stuhou a pudr od Diora (teda v době studií Maybelline) :). Zkrátka toaletní stolek a koupelna - to jsou pro mě nejdůležitější místa doma.

Teď mám svou sbírku parfémů a kosmetiky uloženou tak, jak mi to hraje do noty a za svůj doopravdický nefalšovaný toaletní stolek sedám moc ráda. U něj se uklidním vždycky, i kdybych byla sebevíc bez sebe. A u něj se zkrášlím vždycky, i kdybych byla sebevíc nemožně vyhlížející. Nevěříte? Tak vás zvu na bližší prozkoumání mých holčičích pokladů a sami uvidíte. 

Ještě než se ale začnete rozhlížet a uděláte si u mě pohodlí (klidně si vyzkoušejte některý můj parfém), mám tu malou připomínku mýho toaletního stolku z roku 2014 (upřímně jsem ho milovala) nebo se můžete mrknout, jak jsem si jednoho dne organizovala svoje holčičí poklady. 

Víte, já si prostě potrpím na...no, na všechno. :) Na spoustu pleťový kosmetiky, voňavý parfémy, tělový mlíčka s vůní třešňových květů, perly, pruhovaný košile s mořskýma pannama, na šátky ve vlasech a rozcuchaný drdoly, rtěnky v barvě borůvek, a když se tak krášlím, tak mě nesmírně vesmírně těší, že to je na hezkým místě. Já vím, že mi rozumíte. Ostatně, kdo jiný by mě měl chápat než vy? 

Skleněný stolek je z Westwing, křeslo je z pařížský kolekce Zara Home a zrcadlo s růžovou sametovou stuhou z Ikea. Na zdi visí keramická a mnou naprosto zbožňovaná mořská retro panna z Etsy.com (vyrábí je tam jedna paní v USA) a parfémy jsou ze všech možných internetových i kamenných koutů světa. Tak tohle miluju.

Oldschoolová mořská panna, tetovačky, fotky - třeba Lindy Rodin a jejího stříbrnýho pudlíka Winkyho, to všechno jsou malý milý radosti, kterýma se ráda obklopuju.

Některý moje parfémy jsou z Provence, z Paříže nebo z Madeiry, jiný ze Sephory nebo Ingredients, některý jsou ukradnutý mojí mamce, zkrátka je to taková všehochuť. A musím upozonit, že tohle je jen asi desetina všech voňavek, který vlastním. Ale budu redukovat (slíbila jsem si to).

Perleťově růžová kočička na štětce, láska až za hrob. Mám ji už několik desetiletí...Jednou jsem ji rozbila na cimpr campr a jeden NEUVĚŘITELNÝ pán lepič v Praze na Žižkově ji dokonale slepil. Zázraky nechodí jen po horách. ;) 

Nemám toho zrovna málo, ale všechno co mám, mám ráda (a používám to).

Tuzexová panenka, ikonický pudrový perly od Guerlain, pudr Christian Dior, tělový olej Linda Rodin nebo flakonek Chanel 5, ve kterým uchovávám perly - jsou to drobnosti, ale dělají mi velkou radost. Vsadím se, že taky máte pár maličkostí, díky kterým se na tom našem světě radujete o trošku víc, než bez nich.

Ach , tenhle miniparfémek - mamky byl, ale teď už je můj. Provázel mě celý dětsví, kdy jsem ho chodila ovonívat k mamčinýmu toaletnímu stolečku. A když jsem už byla velká, parfémek jsem od ní dostala čórla a teď mi dělá dnes a denně radost. To se přece vyplatí! ;)

Tahle očimhouřka je dokonalou kopií očimhouřky, kterou v mým nejvíc nejoblíbenějším filmu Snídaně u Tiffanyho nosí Audrey Hepburn. Tak ji taky občas nosím nebo visí na mým zrcadle a kdykoli se na ni podívám, chce se mi tak trochu spát (i smát) a hlavně si uvědomím, že můžu být spokojená každý den (minimálně hodinu). ;) A vo tom to je. 

Děkuju, že jste přišli a četli a prohlíželi. ♥ 

Můj Instagram:

Nejlepší knihy (nejen) na podzim

Dneska, moji milí, zabrousíme do mojí knihovny. Miluju si o knížkách číst, pak si je vybírat, listovat v nich, prohlížet, půjčovat si je, kupovat si je, brát si z nich rozumy a vonět k jejich stránkám. A jednu se taky chystám napsat, tak mi držte pěsti. ;)

Ráda se vracím ke knížkám, který už mám doma spoustu let, teď je to třeba úžasná a stále inspirující kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži.

Nicméně další tři skvělý knihy mi teď leží na nočním stolku a já můžu zcela upřímně říct, že mi hodně daly, a že jsem se díky nim zase přiučila, jak žít krásnější a lepší život. Každá z nich je úplně jiná, ale každá z nich stojí za to, abych vám o ní pověděla. 

Knížky mám v bytě na spoustě místech, protože mě to tak těší, a taky je chci mít vždycky po ruce. Tahle miniknihovna je u okna a zrovna dneska na ni krásně dopadá sluníčko a dělá ji ještě optimističtější, než je tomu běžně. 

Tak ale dost povídání, jdeme se podívat na ty knižní poklady, o kterých chci, abyste věděli.

1. Kuraši doma podle Marie Kondo. Jak si uspořádat domácnost a dosáhnout ideálního života.

Marii Kondo asi není potřeba představovat. Je bojovnicí proti nepořádku, víla domácí a dáma, která změnila nespočet nepořádných a chaotických domovů po celým světě.

Její nová knížka je podle mě ze všech jejích dosavadních knižních počinů tím nejlepším. Inspirována je japonským konceptem kurashi neboli "způsobu života", který nás vyzývá představit si svůj nejlepší život od chvíle, kdy se probudíme, až do konce každýho dne. Je plná zenovýho klidu, i inspirace, jak se zbavit nepotřebností, a vážit si cenných věcí a klidných domácích chvil, který (po zbavení se nepořádku) zůstanou. 

Už jste si položili otázku, jestli ve vás váš domov (a každá věc v něm) vyvolává radost? 

2. Alison - Život nekončí. Pravdivý příběh zázraků, naděje a vítězství nad lidskou brutalitou.

Příběh Alison Both se začíná psát jedný zimní chladný noci v roce 1994. Po večeru stráveným s partou přátel doprovázela jednu kamarádku domů, ale sama se do svýho domova nevrátila. Byla znásilněna a napadena tak neskutečně brutálně, že si troufám říct, že není v lidských možnostech něco takovýho přežít. Navzdory 37 bodným ranám a dalším extrémním zraněním ale Alison přežila. Její neuvěřitelná vůle žít a samaritán, který ji našel ležet u silnice, jí zachránili život. 

Knížka je psaná z pohledu jak Alison, tak jejího zachránce, její maminky a lékaře, který ji postupně dokázal vrátit do života. Když jako čtenáři přetrpíme velmi náročný vyprávění jejího napadení, dostane se nám ve zbytku příběhu ohromná inspirace. To, jak se totiž dokázala s celým traumatem vyrovnat a ještě motivovat k lepším životům lidi po celým světě, je velká síla. 

Jak naše starosti často blednou v porovnání s takhle silnými příběhy...

 3. Medové perly. Proč je náš život sladší, než si myslíme.

Autorce Melanie Pigniter ukáplo na stůl pár kapek medu, který chtěla rozčileně setřít hadříkem, když v tom si všimla, jak se ty jantarově zlatý kapky nádherně třpytí v ranním slunci...úplně jako perly...A takhle se to má vlastně s každou lapálií, protivností nebo problémem. I v nich – podobně jako v medových perlách – najdeme dárek, který čeká, až ho rozbalíme. „Všechna neštěstí, krize, dramata a rány osudu se pro nás mohou stát velkými dary – pouze pokud se odvážíme pozorně dívat, naslouchat svému nitru, rozpoznat znamení a pak podle nich jednat.“

Malá milá knížka do kabelky, která dokáže otevřít oči a vidět svůj život opravdu jako úžasný dárek a zázrak, který si máme (navzdory trablům) užívat plnými doušky. Medový perly, který na první (a často i druhý) pohled vypadají jako pohromy, máme v životech všichni. Jde jen o to, jak se na ně budeme dívat. 

Náš život je sladší, než si myslíme.  

 Instagram

 

7 tipů, jak si zvednout na podzim náladu

Mám ráda podzim, ale tím, jak přibývá pošmourných a sychravých dnů, hledám si o to víc všechny možný maličkosti i veličkosti, který mi zvednou v šedých dnech náladu. A protože co nevím, nepovím, mám tu pro vás dneska pár tipů, jak se v aktuálních dnech potěšit. Protože potěšení není nikdy dost. 

1. Květiny

Teď na podzim mi ve váze dělají větší radost než kdykoli jindy. Tyhle jsem dostala od našich milých kamarádů Hanky a Libora, když u nás byli nedávno na návštěvě a udělaly mi takovou radost, že jsem si je usušila a mám je na...no skoro na pořád. ;)

2. Dýně - na stole i v koupelně

Miluju dýně všeho druhu a ráda z nich připravuju polívky, kari, koláče i horký nápoje. A když už s nimi tak blbnu v kuchyni, beru si dýně občas i do koupelny. Tyhle dvě masky vám proto rozhodně musím doporučit. Jedna je plátýnková Pumpkin Spice Latte s krásně teple oranžovou vůní a tou druhou jsou skořicovo dýňový polštářky pod oči. Navodí tu správnou dýňově podzimní náladu. Obojí Balea, DM.

A když už jsem u těch dýní, tyhle látkový ubrousky, který udělají podzimně prostřený stůl přesně tím místečkem, kam se rádo zasedá k dobrotám, jsem koupila v HM a jak je vidět, mají doma úspěch. ;)

3. Nějaká novinka do bytu (nebo před byt)

Nový povlaky na polštáře, pár hezky voňavých svíček, nádoba na mýdlo ve tvaru dýně nebo strašidla Boo nebo zbrusu nový vlněný přehoz přes gauč, to jsou ty maličkosti, díky kterým se rozzáří srdce i domov. Ovšem letošní podzim jsem vsadila i na něco "před" domov a tím je nová rohožka. Pan pejsek (mimochodem, není mým cílem, aby byl na všech fotkách světa, ale když on se tam připlete vždy a všude) si o tygří rohožku bude pucovat tlapky jistě rád. 

4. Podzimní kafe venku

Zní to v téhle zimě jako bláznivina, ale neznám nic lepšího, než se na podzim dobře oblíknout (vlněný a kašmírový kabátky nebyly vynalezeny jen tak zbůhdarma) a dát si kapučíno s mandlovým mlíkem - venku. A o samotě. A pozorovat ruch ulice, malovat se višňovým olejem na rty a růžovým mejkapem Gucci a jen tak být. A snít. A nenechat se (těch 15 minut) nikým a ničím rušit. To je fakt nebe. ;)

5. Nový svetr - každý podzim (aspoň) jeden

Zahajuju podzim vždycky novým svetrem (tenhle je z Urban Outfitters a naprosto ho miluju). Nosím k němu tmavě modrý džíny do zvonu nebo úzkou sukni s krajkou, kterou jsem si dovezla z Paříže. A takhle oblečená bych teď na podzim kráčela třeba až na světa kraj...nebo aspoň za dům do kavárny na skvělý kapučíno z bodu č. 4. 

6. Dobrý červený víno

A tentokrát hezky ve dvou, prosím. 

7. Psaní dopisů

V létě pošlu sotva pár pohledů z dovolených, ale na podzim, to je jiná. Neznám lepší večer, než seshromáždit svoje nejhezčí dopisní papíry, roztomilý samolepky, maličký dárky, co se vejdou do obálky, voňavý kartičky, sponky a nažehlovačky a zasednout k psaní dopisu pro někoho, kdo z něj bude mít radost. 

A takovýhle krásnodrobnosti dostávám v růžových obálkách s fotkou Belmonda od pošťáků já. 

Když dostanu dopis, hlídá mi ho do odepsání vintage lampa - malá Japonečka.

A tyhle dopisní pejskovský papíry jsem ukořistila při svojí nedávný cestě do Prahy, mají je v Luxoru a už teď vím, že na ně se bude psát samo.

Kamarádi moji, děkuju za vaši dnešní návštěvu tady, doufám, že vás článek bavil a moc by mě zajímalo, čímpak si asi zvedáte náladu na podzim vy. ;)