Voňavé pařížské Vánoce aneb krásná pleť zrovna teď

Dneska vás zvu k sobě domů, do koupelny. To je to místo, kde si na nás nepřijde žádný (ani ten předvánoční) shon a stres, kde chutná sklenička koňaku (vaječného) nejlíp a kde se můžeme bez výčitek rozmazlovat a hýčkat, takže - přesně to jdu udělat. A při té příležitosti vám ukážu, co mi u toho dělá tu nejvybranější a nejvoňavější společnost. 

Pojďte dál...

V mojí koupelně teď nechybí zasněžený strom, vánoční paňáčci Sonny Angel, kosmetické nezbytnosti, které si vozím z Paříže, ale i kosmetické nezbytnosti, které se dají snadno sehnat u nás a jsou geniální. Hned vám ukážu, jaké myslím. 

Mé dva nové objevy (= poklady) patří přírodní značce Saloos a oba neohroženě hlídá statečný lední medvěd v tyrkysovém svetru. Protože když totiž objevíte pravý kosmetický poklad, nemůže ho hlídat nějaká líná potvora, to dá rozum.

A) Anti-age biokativní sérum s krásnou vůní růží, praktickým kapátkem a lehkou konzistencí, která se okamžitě vpije do pleti a udělá ji při poctivém používání pěkně zářivou a spokojenou. A když je spokojená a zářivá naše pleť, záříme i my, to se ví.

B) Retinol + bakuchiol bioaktivní sérum. Už dlouhá léta používám s velkým úspěchem retinol, ovšem kombinace s jeho přírodní alternativou - bakuchiolem, je vynález na mou duši nepřekonatelně nepřekonaný. Nanáším jako poslední krok ve večerní péči a ráno pak už jen sklízím ovoce (a občas i ovace). ;) Jen doporučuju při používání retinolu nikdy nezapomínat na SPF (každý den, celý den, celý rok i napřesrok).

A že ke spokojené a zářivé pleti patří kromě úžasné kosmetiky i trocha pravých perel, jemných krajek a červená rtěnka YSL, to mě učila už moje prababička. ;)

V koupelně ještě zůstaneme. Po celodenním lítání má člověk na klid nárok a já si k tomu klidu ráda napouštím vanu, nalívám trošku bílého, vařím do hrnku se Santou z roku 1959 čaj z čerstvého zázvoru a do aromalampy kápnu trochu esenciálního oleje a nikdy mi nechybí nějaká prima knížka (tentokrát - jak jinak - než vánoční). To je blaho, Blážo.

Knížka Vánoce v Paříži spojuje dvě moje lásky. Vánoce a Paříž. Takže jsem ji na pultech opravdu nechat nemohla. Pokud jste Einstein a na svém jméně si zakládáte, nebude to asi knížka pro vás. Ačkoli – i Einstein někdy potřebuje vypnout. Co chci říct je to, že je to knížka sice milá, ale je to takový ten příběh, u kterého od začátku do konce jednoznačně víte, jak dopadne. Nicméně, mně to nevadí. O Vánocích to mám dokonce docela ráda. A že jsem u toho opravdu vypla, to je jistá věc (nebo se mi snad v poslední době někdo z vás dovolal?). ;)

Oleje od Saloos si pořizuju každé Vánoce, ale letos mám na každou náladu jeden a to se počítá. 

Sada 100% přírodních esenciálních olejů - Vánoční pohoda, nabízí těšící vůně pravých Vánoc. Je libo rozvonět dům vůní vanilkových rohlíčků - obzvláště vypečených a právě vytažených z trouby? Nebo si dopřát vůni borovice, i když máte třeba umělý stromek? A co třeba nechat rozlinout v obýváku koření vánočního punče nebo čerstvě oloupané mandarinky? Všechno je možné a s těmihle olejíčky dokonce i určité. ;)

Tady mladý pan asistent je s vůní naší koupelny spokojen, jen by se rád podíval do vany. Tak, prosím, Rambo, však ono ti to neuškodí. Ten černý flek na očku a nepravidelně zbarvený čenich zkusíme vydrhnout.

Tak, a když jsme se tu tak hezky pleťově rozmazlili a opečovali a provoněli si domovy, můžeme konečně zavěsit jmelí. A nezapomeňte si pod ním dát "pusu, pusu, pusu.". ;)

Na návštěvě u mě doma aneb toaletní stolek mých snů

Od vejšky jsem bydlela na tolika místech, že bych to nespočítala (na jedný ruce určitě ne). A byla to místa někdy lepší, jindy horší (ta studentská bydlení byla někdy až hororová), ale ať už se žilo jakkoli, nikdy mi nechybělo "zkrášlující místečko". To jest toaletní stolek (nebo aspoň koutek), kde jsem měla svoje parfémy, keramický mořský panny dotáhnutý až ze Světa kraje, zrcadlo s růžovou stuhou a pudr od Diora (teda v době studií Maybelline) :). Zkrátka toaletní stolek a koupelna - to jsou pro mě nejdůležitější místa doma.

Teď mám svou sbírku parfémů a kosmetiky uloženou tak, jak mi to hraje do noty a za svůj doopravdický nefalšovaný toaletní stolek sedám moc ráda. U něj se uklidním vždycky, i kdybych byla sebevíc bez sebe. A u něj se zkrášlím vždycky, i kdybych byla sebevíc nemožně vyhlížející. Nevěříte? Tak vás zvu na bližší prozkoumání mých holčičích pokladů a sami uvidíte. 

Ještě než se ale začnete rozhlížet a uděláte si u mě pohodlí (klidně si vyzkoušejte některý můj parfém), mám tu malou připomínku mýho toaletního stolku z roku 2014 (upřímně jsem ho milovala) nebo se můžete mrknout, jak jsem si jednoho dne organizovala svoje holčičí poklady. 

Víte, já si prostě potrpím na...no, na všechno. :) Na spoustu pleťový kosmetiky, voňavý parfémy, tělový mlíčka s vůní třešňových květů, perly, pruhovaný košile s mořskýma pannama, na šátky ve vlasech a rozcuchaný drdoly, rtěnky v barvě borůvek, a když se tak krášlím, tak mě nesmírně vesmírně těší, že to je na hezkým místě. Já vím, že mi rozumíte. Ostatně, kdo jiný by mě měl chápat než vy? 

Skleněný stolek je z Westwing, křeslo je z pařížský kolekce Zara Home a zrcadlo s růžovou sametovou stuhou z Ikea. Na zdi visí keramická a mnou naprosto zbožňovaná mořská retro panna z Etsy.com (vyrábí je tam jedna paní v USA) a parfémy jsou ze všech možných internetových i kamenných koutů světa. Tak tohle miluju.

Oldschoolová mořská panna, tetovačky, fotky - třeba Lindy Rodin a jejího stříbrnýho pudlíka Winkyho, to všechno jsou malý milý radosti, kterýma se ráda obklopuju.

Některý moje parfémy jsou z Provence, z Paříže nebo z Madeiry, jiný ze Sephory nebo Ingredients, některý jsou ukradnutý mojí mamce, zkrátka je to taková všehochuť. A musím upozonit, že tohle je jen asi desetina všech voňavek, který vlastním. Ale budu redukovat (slíbila jsem si to).

Perleťově růžová kočička na štětce, láska až za hrob. Mám ji už několik desetiletí...Jednou jsem ji rozbila na cimpr campr a jeden NEUVĚŘITELNÝ pán lepič v Praze na Žižkově ji dokonale slepil. Zázraky nechodí jen po horách. ;) 

Nemám toho zrovna málo, ale všechno co mám, mám ráda (a používám to).

Tuzexová panenka, ikonický pudrový perly od Guerlain, pudr Christian Dior, tělový olej Linda Rodin nebo flakonek Chanel 5, ve kterým uchovávám perly - jsou to drobnosti, ale dělají mi velkou radost. Vsadím se, že taky máte pár maličkostí, díky kterým se na tom našem světě radujete o trošku víc, než bez nich.

Ach , tenhle miniparfémek - mamky byl, ale teď už je můj. Provázel mě celý dětsví, kdy jsem ho chodila ovonívat k mamčinýmu toaletnímu stolečku. A když jsem už byla velká, parfémek jsem od ní dostala čórla a teď mi dělá dnes a denně radost. To se přece vyplatí! ;)

Tahle očimhouřka je dokonalou kopií očimhouřky, kterou v mým nejvíc nejoblíbenějším filmu Snídaně u Tiffanyho nosí Audrey Hepburn. Tak ji taky občas nosím nebo visí na mým zrcadle a kdykoli se na ni podívám, chce se mi tak trochu spát (i smát) a hlavně si uvědomím, že můžu být spokojená každý den (minimálně hodinu). ;) A vo tom to je. 

Děkuju, že jste přišli a četli a prohlíželi. ♥ 

Můj Instagram:

Mé soukromé papírnictví aneb pařížské zápisky v deníku Moleskine

Tak jsem (konečně) vyhodila televizi, odhlásila Netflix, HBO, Disney a místo toho chodím ve volných chvílích víc na kafe, do Sephory (když  ji mám metr od domu, dá se těžko odolat) a vintage obchodů, častěji balím cestovní kufry, víc se toulám kouzelnými pražskými místy, peču bezlepkový bábovky, tvořím, blbnu a čtu a čtu (doopravdický knížky, ne jenom online Vogue a Elle). ;)

A když tak kramařím svoje papírnický poklady, maluju, stříhám, lepím a píšu, krásně se mi vyčistí hlava a zároveň si tím uchovávám vzpomínky na skvělá místa, ale třeba taky na výbornou čokoládu nebo nejvoňavější parfém - obaly a krabičky od nich totiž vystříhávám a taky lepím. 

Konečně jsem dala dohromady pár obrázků a vstupenek z Parisu, kde jsem nedávno byla (a kam chci zas), a tak vám dneska nechám do mýho červenýho sešitu nahlídnout. Věřím, že vás bude moje mini papírnictví bavit, a že si třeba díky dnešnímu článku půjdete taky něco nalepit. ;)

Abych si vytvořila dvojstránku v mým tlustým červeným sešitu, potřebuju k tomu: červený Moleskine zápisníky, bloky z devadesátek, zlatý nůžky ve tvaru Eiffelovky, mini zvýrazňovače Stabilo, nášivku čivavy, čistič na mobil co vypadá jako lama, samolepky, propisky, tužky a pastelky z roku 1991 s roztomilým pejskem na obalu, gumu, ty nejhezčí washi pásky a poznámkový to-do list s obrázky Malýho prince. Potřebuju toho zkrátka dost. A to to ještě držím na uzdě. 

Paříž je láska a láska je Paříž. Vždycky, když se do mýho sešitu podívám, tak si na tuhle mou lásku vzpomenu. A brzy tam pojedu zas, abych měla opět co lepit. ;)

 

Kdyby mi někdo říkal, že Paříž je vždycky dobrý nápad, tak bych mu (asi) nevěřila. Mám svou hlavu totiž a docela dost tvrdohlavou. Ale když to zažívám na vlastní kůži, tak tomu už se mi věří snáz. Tak tedy, jak by řekl klasik: "sejdeme se v Paříži". 

A že si zábavný papírky nemusíme lepit jen do sešitů a bloků (blogů) a zápisníčků, to vám chci dokázat mými novými nehtovými samolepkami z Tigeru. Je to zábava a roztomilost a "vo tom to je". Tak se mějte moc krásně, nálepkově a trochu bláznivě, protože trvám na tom, že dělat skopičiny (v životě i na papíře) je zkrátka fajn. A jestli nevěříte, tak u příštího článku vás o tom už snad (definitivně) přesvědčím. ;)

Bonžůr z Paříže aneb nejen pařížská koupelna, croissanty a barety

Kdo mě sledujete na mém Instagramu, tak už to nějaký čas víte, že jsem konečně zase zavítala domů, do Paříže. Domů proto, že se tam cítím ze všech míst na světě nejvíc jako doma a nejšťastnější. Co vám budu povídat, netrpím tady nouzí na nic, co miluju - desítky úžasných vintage obchodů, ty nejkřupavější bagety, tak dobrý víno, že ani nedutám, naše fantastická teta, která tu žije už několik dekád a má tu ten nejroztomilejší byt a nejvřelejší inspirativní náturu, je tu plno skvělých pejsků, číšníci a vůbec všichni jsou tu na mou duši milí (jak to? to dřív opravdu nebývalo...), a ti muzikanti tady, a těch krásných šatů...nenechte mě, ať se rozpovídám, protože to bysme tu byli hodně dlouho. 

Tak bez dalších řečí, na fotkách je pro vás maličká ukázka toho mýho pařížskýho štěstí. ;)

PS: článek věnuju z lásky a s láskou Jiřince z blogu Trvalka Dahlia, protože - ona ví proč. A chci, aby viděla, jaký to teď v Paříži je, až tam jednou zase poletí. 

Baretů mám celkem sedm a zdá se, že to nejsou všechny barvy, který potřebuju. Nicméně do tyrkysovýho voňavýho pekařství jedině s baretem purpurovým, to dá rozum. 

 Vim, že už jste ji viděli - asi tisíckrát, viďte? Ale copak může uškodit tuhle železnou madame vidět po tisícíprvý? 

Muzikanti všech nástrojů a naturelů, sami, s pejsky nebo kočičkama. 

Značka Rouje...ach bože, prosím vás, zrušte někdo ten jejich obchod, ať už tam neutrácim. ;)

Pan Ajfel. V Paříži mají nejnápaditější a nejlegračnější magnetky. 

Jsem ostuda, ale až letos jsem se na ten nejslavnější obraz všech dob byla podívat. Louvre je rozhodně zážitek, ale ještě radši mám malý nenápadný galerie, který člověk potká v uličkách, kde by to vůbec nečekal. 

Taková pěkná pařížská koupelna, ve který se mi to šlechtilo úplně samo. A že já tam umim strávit pořádný kus večera. ;)

Monu Lisu mi stačilo (asi) vidět jen jednou, ale francouzský bagety chci jíst pořád a navždy. Domluveno?

Francouzský bistra a kávárny, to je taková stylovka a závislost. Ale stejně nejlepší kafe jsem dostala v obchodě slavný Inès de La Fressange, když jsem si tam kupovala tríčo. 

Jeden malý francouzský kavárenský povaleč, ke kterýmu ty červený židle vyloženě ladí. 

Jak říkám - mají tam ty nejlepší vintage obchody, kde se dají sehnat (třeba) nejpařížštější boty. Sice ještě nemám vymyšleno, jak v nich budu chodit po pražských kočičích hlavách, ale to dám. 

Au revoirrrrr. 

Můj pařížský diář...a co je v něm

Tak si právě sedím u jednoho malého kavárenského stolku, šimrající sluneční paprsky se marně snaží vnést do mého rozcuchaného účesu nějaký řád, před sebou mám nejdobřejší kapučíno ze sójového mléka, raw dort z bílé čokolády a malin, lidi kolem švitoří a smějí se nebo se pošťuchují, vedle mě si navzdory slibu, že dneska nebudu utrácet, spokojeně hoví papírová taška s dnešní kořistí - dvoje hedvábné šaty...jedny v odstínu indigo a druhé v nebesky modré barvě (ach, bůh to vidí, ale...chápe mě) ;) a na klíně mám červený pařížský diář, do kterého si píšu úplně všechno, co mě napadne (a že toho je teda vážně požehnaně).

Pan Pravý

Když jsem červený deník C'est la vie uviděla, věděla jsem, že on je ten pravý, pan dokonalý. Že on bude ideálním stylovým nástupcem po mém předchozím sešitu na úžasnosti, který už je plný až po okraj. A taky jsem věděla, že se k němu bude perfektně hodit červená rtěnka v "barvě Champs-Élysées" . Tak mám obojí a...nejen to...

Na moment v Paříži

Zkrátka nakonec jsem toho nakoupila mnohem víc (ty červené deníky dokonce dva, protože prostě do foroty...) ;), i když jsem se rozhodla od příštího měsíce roku šetřit (ale do tý doby si přece musím udělat pořádný zásoby, abych v době šetrnosti nestrádala, že?). Takže teď si připadám (i díky makronkám z naší cukrárny) jako kdybych se ocitla aspoň na chviličku v mém oblíbeném městě, ve kterém mi září oči jako nikde jinde...

To jsou ty chvíle

Ty chvíle, kdy si udělám dobrý čaj, vezmu do ruky puntíkatou propisku (která byla součástí deníku) a píšu a vymýšlím a maluju a raduju (se), by hledaly konkurenci jen těžko. Teda, nechápejte mě špatně, nejsem žádný školomet ani introvert, co se zavírá doma a poeticky deníčku sděluje, jak je svět těžký a lidi v něm nenapravitelní. Já mám svět a lidi v něm moc ráda a těší mě být venku, bavit se, odpovídat na mrknutí úsměvem, popíjet kafíčka a blbnout na koncertech pod širou oblohou, ale když se chci odreagovat, neznám nic lepšího než svůj diář nebo deník.

Pojďte, nalistujeme si teď pár stránek...

O čem?

O čem můj červený deník je? Víte, vlastně o všem. O tom, co mě těší a zajímá, o snech a o krocích a plánech, jak je uskutečnit, o tajných přáních a všech možných nápadech (i těch úplně bláznivých...ty jsou totiž nejlepší), o mých láskách (teda...muže mám jednoho, ale pak jsou tady herci a parfémy a knížky a filmy a to všechno patří mezi moje lásky); zkrátka o životě a taky o tom, co chystám. Vlastně je o všem hezkém. O všem dobrém a pozitivním. Jinak by (pro mě) nemělo smysl ho psát. 

Vím, že když je mi smutno a mám pocit, že nic nemá cenu a do ničeho se mi nechce (i takový dny jsou), podívám se do svého sešitu na úžasnosti a jen zírám, kolik mě toho vlastně baví, kolik plánů mám a kolik barevných stránek jsem dokázala nadšeně popsat, když mi bylo hezky. A hned je to lepší, o moc. Je to jako s těmi mikinami, co se prodávají a co je na nich vytištěný nápis "Life is hard". Já vim, všichni to víme, že život není peříčko, ale tím, že si to "napíšeme" na mikinu, si ten těžký život moc neulehčíme. Proto říkám - myslet pozitivně a věřit, že život je takový, jaký si ho uděláme i jaký si ho promítáme do svých sešitů.

Najdete u mě snad všechna možná témata, takže v mém deníku nemůže chybět ani to "filmové". Ráda si zaznamenávám, jaké filmy bych chtěla vidět, pak ty skvělé, které jsem shlídla a pak na ně ještě dlouho myslela a pak tu mám i krátkodobé zápisky věnované filmům, které dobře znám, ráda mám a které chci v nejbližší době vidět. Že mi nestačí jen psát, ale že si k tomu ještě ráda lepím a maluju (třeba kovboje v modrém), to není žádné tajemství, to už ke mně a mým zápiskům patří. 

Víte, o kolik je podle mě den hezčí s dobrou muzikou? O toliiiik (a teď se rozmáchávám rukama, jak nejvíc to jde...až ke stropu; asi jako když rybář ukazuje, jak velkou rybu chytil). Muzikanta mám doma, takže když hraje na svou červenou Fendrovku, já tancuju. A taky pořád (někdy radši jen v duchu) zpívám a celé dny poslouchám Deezer, kde jsou miliony skladeb a interpretů a ti, kteří mě něčím zaujmou nebo právě vydali nějakou hudební novinku, se ocitají na listech mého sešitu (stránka vlevo), abych na ně nezapomněla.

A pak si taky poznamenávám, jaké obchody mě v kterém městě nadchly, abych příště věděla, kde jsou. Šikovné je, když mají na pultech malé letáčky, to pak stačí leták nalepit do sešitu a je to. Tady třeba mám (stránka vpravo) vlepený letáček vintage butiku Chine Machine (100 Rue des Martyrs) v Paříži, který mě okouzlil. Už zdálky na vás mávají jeho sytě modré dveře a uvnitř pak vyšívané pantoflíčky, hedvábné šaty, starobylé kamenné zdi, desky, malé tlumené lampičky, které svítí na zarámované fotky módních ikon a s prodavačkou se dorozumíváte opičími zvuky a gesty, protože ona nepobírá vaši francouzštinu a vy zas její angličtinu (no, zkrátka jazyk "rukama nohama" je nejspolehlivější). 

A taky si do sešitu lepím cukrovinky. To je taková trdlovina, která mi zůstala z dětství, kdy byly dobroty v krásných obalech cenností, kterou vozili "tetičky" z Německa nebo z pražskýho "tůzu". Tak to dělám dodnes, že si sem tam nalepím něco k snědku (teda papírové něco, co z laskominy zbylo) a připomínám si tím nejen nějakou dobrou chuť, ale i místo nebo zážitek. A Andy Warhol je tu proto, že je to můj oblíbený rozcuchaný génius, jehož pozitivní vztah k mlsnotám je hlavní důvod mých sympatií k němu (teprve až potom obdivuju jeho tvoření). Pokud neznáte jeho příběh, "jak naplnil svůj pokoj sladkostmi a proč", tak si někdy udělejte hezké odpoledne a zaskočte si do antikvariátu pro jeho knížku Od A k B a zase zpět.

Je tam toho v tom mém sešitě ještě tisíc, ale o tom snad zase až někdy příště...;)

Loučím se s vámi pro dnešek pohledem na moje malé poklady: červené deníky C'est la vie s puntíkatou propiskou, červená rtěnka v té nejlepší pařížské barvě (a drží na rtech jako přibitá), parfémová voda Annick Goutal Petite Chérie a pruhované tričko.

PS: koťata, pokud by vám odkazy náhodou nefungovaly (dost z vás mi to psalo), zkuste si článek otevřít v jiným prohlížeči (já používám Firefox a šlape to jak má) a obnovte stránku kliknutím na F5 (nebo Ctrl+F5). Salut! ;) ♥

Předvánoční triky Pařížanek aneb jak se ve Francii chystají na Vánoce

To si tak jednoho dne pomyslíte, že by bylo vážně romantiš bloudit pařížskými zimními ulicemi, kochat se sněhem a rozzářenými vánočními světly na Champs Elysées, ochutnávat na adventních trzích tu kořeněný svařák, tu zakousnout la bûche a francouzské perníčky nebo se u vchodu do některé z malých kaváren zaposlouchat do šansonů a nechat se tak svést aspoň ke krátkému posezení. 

Právě jsem se z jedné takové cesty vrátila a můžu vás uklidnit, že...bloudění pařížskými uličkami je romantické jen do chvíle, než se vám na patách udělají rekordní puchýře a netoužíte po ničem jiném než znát správný směr, sníh na Champs Elysées je úchvatný do té chvíle, než zjistíte, že je umělý a o doopravdickém svařáku a tak luxusních perníčkách jaké máme my, si můžete nechat jen zdát. Ovšem ty kavárničky...teplo, hudba, voňavá kapučína a roztomilé švitoření všech přítomných, to tam funguje na jedničku. 

A tak jsem pár kaváren navštívila spolu s několika svými oblíbenými Pařížankami a trochu jsem zasondovala, jaké jsou jejich triky a malá tajemství na zvládnutí předvánočního shonu.

1. Místo "musím" říkej "chci"

Předvánoční úklid...ajaj. Zatímco já už měsíc přemýšlím, kdy vyperu v celém bytě závěsy, kdy vyčistím potahy na gaučích nebo vyklidím skříň v chodbě, Pařížanky si s tímhle hlavu nelámou, protože mají svůj malý a úplně jednoduchý trik, kterým samy sebe dokážou pěkně obelstít. Skoro vůbec nepoužívají slovo "musím". Automaticky ho nahrazují čtyřpísmenkovým slovním kouzlem "chci" (a to nejen co se úklidu týče). Takže žádné: "ještě musím uklidit a musím nakoupit a taky musím uspořádat vánoční večírek a zabalit tunu dárků...to je hrůza, jak to všechno stihnu?". Místo toho to zní od nich nějak takhle: "ještě chci uklidit, taky chci nakoupit dobroty a ráda bych uspořádala vánoční večírek a ten chci spojit se zábavným balením dárků". 

Když se chce, tak to jde. A když to jde, tak se chce. No a když se náhodou fakt nechce? Tak se to prostě neudělá, protože se to co? Nezblázní, jemně řečeno. Koneckonců - v bílé uklízecí zástěrce nemusíte nutně makat jako šroub, ale můžete si klidně jen tak sednout a vychutnat si čaj; blonďatá Alenka z Divuříše o tom ví svoje.

2. Nevzdávej se

Mně se to na nich líbí, na těch francouzských holkách. Že se jen tak nevzdávají. Nevzdávají se ničeho a už vůbec ne šatů. Takže když nastane podzim a zima a u nás vidíte skoro všude jen kalhoty a džíny a kalhoty a džíny, tak Pařížanky se prohání ulicemi dál v šatech. Jednoduše jen vymění šifón a hedvábí za něco teplejšího. Za vlněné a úpletové šaty, které hřejí a zároveň vypadají za všech okolností šik. A tak jim to při zařizování všech možných adventních úkonů sluší. A komu to sluší, ten je víc v pohodě. A kdo je víc v pohodě, ten toho taky víc zvládne. Ano, tušíte správně - tohle je zas jedna z mnoha mých bláznivých teorií (které ale v praxi vážně fungují). ;)

3. Domácí vánoční cukroví...z Tesca

Pařížanky, alespoň ty "moje", neustále mluví o pečení vánočního cukroví. Štěbetají o tom, který hokynář má ty nejlepší ořechy, kde se dá sehnat nejsladší bourbonská vanilka, jaké (ne)tradiční přísady přidat do vánoční rolády a že sušené brusinky jsou tabu (je třeba sehnat čerstvé). A vy si říkáte, jak jsou úžasné, že určitě zvládnou zadní levačkou upéct všech tradičních 13 druhů cukroví a (tajně) chcete být jako ony, i když víte, že nejspíš uděláte maximálně ovesné sušenky. Jenže jakmile mé pařížské kamarádky ty svoje kulinářské tipy dopovídají, zaplatí své 4 decky červeného a 2 kávy, vydají se přímou čarou do Le Bon Marché, odkud si ve velké oranžové tašce odnáší tolik vánočního cukroví, kolik jen jejich prostřený štědrovečerní stůl unese. Takže pohoda; za mě letos taky bude péct zas moje mamka a Tesco.

4. Všechny dárky v jedné kabelce

O Francouzích se říká, že nakupují vánoční dárky až pozdě večer na Štědrý den, pak je chvatně zabalí, do jedné v noci hodují a tancují, pak to, co chvatně zabalili, ještě chvatněji rozbalí a jdou spát. Možná je to pravda, možná je to fáma; každopádně Pařížanky, co s nima sedávám u jednoho stolu, to mají úplně jinak. Zeptáte se jich, jestli už mají nějaké dárky, ony přimhouří oko tak jako slavný Columbo, rozhlédnou se (ne)nápadně nalevo/napravo a s potutelným úsměvem vezmou do ruky svou malinkou kabelku, ze které vyndají: dárkově zabalenou čokoládu, parfém, tlustý pánský svetr, cédéčka, knížku, bublifuk a ještě balíček kosmetiky. Ano, tohle všechno ukrývá jejich malá stylová kabelka Santoro London. Nevím, jestli mě víc fascinuje to, že už teď mají nakoupené všechny dárky nebo to, co všechno dokážou vtěsnat do svých mrňavých kabelek.  

5. Tajný vánoční luxus

Netuším, jestli je to tajný zvyk všech Pařížanek nebo je jen náhoda, že to tak dělají ty, které znám, ale jedno je jisté - předvánoční čas si dokážou okořenit něčím móc fajnovým. Ideálně saténovým nebo krajkovým. Prostě si čas naplánujou tak, že se některé adventní odpoledne vydají do svého oblíbeného obchodu a tam si vyberou "prádlo pro letošní Vánoce". Něco nového, něco výjimečného, něco k nakousnutí. A asi ani nemusím dodávat, že si celý ten slavnostní nákup dovedou patřičně vychutnat. Jejich zvyk jsem se bez váhání rozhodla převzít, na to mě užije. A i když už jsem "saténové nákupy" letos v Paříži nestihla, nejspíš si nějaké parádní luxusní negližé dopřeju online, pěkně z domácího pohodlíčka.

6. Nekritizovat (se)

K tomu prádlovému adventnímu zvyku tu mám ještě takový jeden postřeh. Ještě nikdy jsem od Francouzek neslyšela, že by se nějak kritizovaly, že by snižovaly to, jak vypadají (ani když si před zrcadlem v obchodě zkouší prádlo). Zdá se, že jsou se sebou úplně spokojené, ačkoliv (nebudem si lhát) nejsou zrovna prvoplánové krasavice. Svoje nedokonalosti umí nosit. Přirozeně. Ladně. Se vším všudy.

Naopak tady v Čechách snad všechny moje kamarádky řeší, že mají něco moc malé, něco zase moc velké, moc tlusté nebo moc tenké a já jsem na to opravdu krutopřísně alergická. Při takových řečech mi v hlavě okamžitě naskočí tři opičky (odjakživa jsou tři, ani nevím proč) ;), začnou hrát na činely a tancovat lambádu - tak si krátím čas vždycky, když někdo říká nesmysly. A pak jim povídám - "spočítej si ruce, nohy, prstíčky...souhlasí to? Pak máš všechno, co mít máš a je to v pořádku." Vždyť my jsme všechny tak hezký (pokud se usmíváme), a přesto pořád hledáme chyby. Dost už! Kupme si krásný prádlo a pěknou rtěnku, pochvalme se, odměňme se a užívejme si, že jsme zdravý a na světě. S nadsázkou řečeno - chce to zkrátka trošku se uvolnit a (pomyslně) pověsit na vánoční stromek barevný balónky místo tvrdých slámových ozdob.

♥

A užijme si advent a Vánoce. V Čechách (a samozřejmě i na Slovensku, že?) jsou Vánoce stejně úplně nejnejkrásnější. Tady. Tady je to pravý místo k bloudění zimními ulicemi, kochání se rozzářenými vánočními světly, ochutnávání svařáku a perníčků na trzích, posedávání v malých kavárnách a těšení se. Tady...je doma. A tak jsem se letos rozhodla zasadit pařížské adventní triky do rodné půdy a užít si advent úplně na maximální otáčky. Pojďte do toho se mnou! ;)

Najdete mě i tady: Instagram Vivi