Edvard Benes

Aspects of the German minority question in Czechoslovakia in the period 1918-1933: The subject has been covered many times and this is a humble contribution (from the days of my master's degree) to the subject, based on well-known literature. Many obvious questions arise when dealing with the period: Should the German-speaking regions have been awarded to Germany or Austria during the peace treaties, according to the right of self-determination? Was there any chance of conciliation between the two nations? Was the First Czechoslovak Republic doomed by its multiple minority problem - has it merely reconstituted a mini-Habsburg Empire? Is its reputation as a beacon of enlightenment in troubled interwar Central and Eastern Europe exaggerated? This paper attempts to answer the most basic question at the root of the conflict: How justified were the grievances of the Sudeten Germans against the First Czechoslovak Republic prior to Hitler's rise to power in Germany? Some of these grievances were certainly legitimate and the Czechoslovak government did not always act as impartially and loftily as it had promised. Nevertheless, the state did not bully or oppress its German minority to the extent that the latter had no other recourse than to throw itself into Hitler's arms. Thus, despite justified doleances, the Sudeten German bear a heavy responsibility in the disintegration of the First Czechoslovak Republic.

Dr. Zinner Tibor: A magyarországi németek kitelepítése. [Die Aussiedlung der Ungarndeutschen] Magyar Hivatalos Közlönykiadó. Budapest, 2004. Előszóval ellátta dr. Bárándy Péter, a Magyar Köztársaság és Brigitte Zypries, a Német Szövetségi Köztársaság igazságügy-minisztere.

Chapter Abstract:

"Contrary to the claims of traditional historiography, the last emperor- king of Austria-Hungary, Charles I/IV, was neither a simpleton, nor dominated by his wife, nor a traitor, nor idealess. Furthermore, he did not lack perspicacity of vivacity but nevertheless was one of the few who, in October and November 1918, failed to realize that the fate of the empire had long been sealed. From unhappy decisions to incomprehensible inaction, Charles displayed an incompetence and apathy which will forever mark many a judgement of his personality and rule. Yet he was not alone, and many advisers, friends and politicians attempted to make him understand the gravity of an already desperate situation. His pitiful manifesto of 16 October 1918 for the reform of the empire – even though it no longer existed – is one of the many proofs of his blind and weak-willed idealism, and of his political naivety. The days before his withdrawal from power on 11 November – for he never abdicated, convinced against all odds that a restoration remained possible – point to a lost, exhausted, confused man, unable to see that he was merely a witness of a radical change of the times and of the end of his dynasty. Even at this stage, this 31-year-old young man could not grasp the fact that
he was doomed to be only a footnote of history."

Book abstract:

"L’effondrement de l’Empire habsbourgeois constitue une césure inaugurale dans l’histoire du XXe siècle. Cette séquence de crise et de refondation se déroule sous le signe du chaos et de la reprise en main par de nouveaux responsables politiques. À un siècle de distance, ces événements marquants et contradictoires conservent toute leur force suggestive, que le volume retrace à partir de sources et de perspectives inédites ou rarement abordées."

Když koncem června 1919 předložil říšský kancléř, sociální demokrat Gustav Bauer říšskému sněmu ke schválení versailleskou smlouvu, hovořil o "poraženém národě", jehož "tělo i duše byly znásilněny, tak jako se to nikdy žádnému národu dosud nestalo". 1 Naopak, když 30. září 1919 předstoupil před Revoluční národní shromáždění Edvard Beneš, aby představil mírové smlouvy, byl uvítán bouřlivým potleskem poslanců nového československého státu. 2 Německý parlament mírovou smlouvu přijal stejně jako parlament československý. Postoje obou politických elit k výsledkům pařížské mírové konference i postavení obou států ve versailleském systému však sotva mohly být více odlišné: na jedné straně stát, který se považoval za součást vítězné koalice a v dalších letech za obhájce poválečného statu quo, na druhé straně poražený stát, přesto však stále velmoc, jejímž hlavním zahraničněpolitickým zájmem byla revize tohoto systému.

AN EDITION OF AN ESSAY BY JAROSLAV WERSTADT - A VOICE OF RESISTANCE FROM THE TWILIGHT OF THE SECOND REPUBLIC AND THE FIRST MONTHS OF THE NAZI OCCUPATION:
In the edited text, written in 1966, the Czech historian Jaroslav Werstadt describes his experience of publishing in the Second Republic, when he focused on critics who attacked the ideological foundations of the Czechoslovak Republic, which they accused of having brought about the Munich catastrophe, and in the early months of the Protectorate of Bohemia and Moravia, when he focused on Nazi ideology and propaganda and German visions of new ordering of the Central Europe. His campaign in the press represented a daring defence of the official ideology of the First Republic, the work of T. G. Masaryk and E. Beneš, and is also an expression of Werstadt’s conviction that the current situation was only a brief deviation in the democratization of Europe and indeed the whole world, which had been under way since the First World War. Considering that the edited text was written in the 1960s, it is fair to see it also as evidence of a striking continuity in Werstadt’s thinking and world-view, which were essentially unchanged since the First Republic, despite the many political and social ups and downs. An introductory essay links Werstadt’s connection with First Republic ideology together with similar positions held by men from the group of so-called ‘Castle historians’, including (apart from Werstadt), K. Krofta, J. Slavík, and J. Borovička.

Tato kniha je autorskou adaptací z francouzského originálu, který jsem původně napsal na výzvu jednoho belgického nakladatelství a i když jsem samozřejmě pro naše čtenáře českou verzi upravil, nese přece jen stále ještě stopy francouzského originálu. Je proto pochopitelné, že velkou pozornost věnuji otázce, jak se na pražské jaro (a zvláště pak na sovětskou invazi) pohlíželo « ze zahraničí ». Z téhož důvodu jsem ke konci připojil kapitolu « Neobnovuje se půlstoletí po pražském jaru rozdělení mezi Východem a Západem ? ». Západní čtenář by jinak mou knihu chápal jako úzce historicky zaměřenou a neaktuální. Domnívám se však, že český čtenář si tu kapitolu přečte s nemenším prospěchem.
Belgická nakladatelka vyžadovala, aby kniha nebyla moc « akademická », ale naopak přístupná širší kultivované veřejnosti. Vyšel jsem tomu vstříc mezi jiným tím, že se snažím, aby můj výklad byl pokud možno srozumitelný, aktéry a události takřka systematicky zasazuji do místního a dobového kontextu, abych usnadnil jejich porozumění. Nazývám kromě toho věci pravými jmény a neberu si zbytečné servítky. Ale ani v této publikaci se univerzitní profesor nezapře. Cílem mi bylo klást především relevantní otázky, což by mělo vyhovovat inteligentním čtenářkám a čtenářům.

Thierry Grosbois, L’attitude de la diplomatie belge à l’égard du projet Sikorski de communauté européenne 1940–1943, in La Pologne des Belges : évolution d’un regard (XXᵉ–XXIᵉ siècles), s.dir. P. Szczur, Cracovie, 2021, p. 157–180.

Sous l’impulsion de son conseiller personnel, Jozef Retinger, le général Sikorski s’est rallié aux avantages que comportent, pour la Pologne, et pour les autres petits pays, l'établissement d'une "communauté européenne" après la guerre, en reprenant ainsi l'idée exposée par Aristide Briand dans son plan proposé en mai 1930. La politique étrangère de la Pologne de l’avant-guerre avait abouti à un échec complet. La faillite de la SDN rend les Polonais méfiants envers une organisation mondiale. En promouvant l'idée européenne au sein des milieux alliés réfugiés à Londres, le général Sikorski espère rétablir le prestige de son pays et obtenir le soutien moral et politique des pays d'Europe occidentale envers la Pologne. Cependant, dans l'immédiat, en raison de l’état de guerre avec l’Allemagne et l’Italie, une union rassemblant l’Europe entière se révèle prématurée. Les autorités polonaises se tournent dès lors vers la formation de groupements régionaux d’Etats européens. L'article traite des réactions de la diplomatie belge, de P.-H. Spaak en particulier, aux propositions polonaises de "communauté européenne".

Аннотация. Статья посвящена одному из эпизодов межсоюзнических отношений на переломном этапе второй мировой войны визиту чехословацкого президента в изгнании Э. Бенеша в США в маеиюне 1943 г. и его роли в укреплении сотрудничества с СССР. Автор анализирует содержание переговоров Бенеша с американским руководством, выделяет роль и место советского фактора, обсуждавшиеся сторонами вопросы и проблемы, прогнозы и планы последующего сотрудничества с Москвой.