CESARE BRANDI Il Pisanello a Mantova

Petr Brandl - mistr barokní malby, 2013

The painter Peter Brandl (1668 Prague – 1735 Kutná Hora) belongs among the foremost representatives of Czech Baroque art, along with the sculptor Matthias Bernhard Braun and the architect Giovanni Santini-Aichel. This trio of artists all exerted a formative influence on cultural developments in Bohemia at the end of the 17th and beginning of the 18th centuries, and all are justly regarded as an integral part of the broader European artistic production of extremely high merit of the time. The aim of the present publication is not to provide an exhausting survey of Brandl’s life and his oeuvre, but rather a brief analysis of selected major aspects of his work. Therefore greater space has been deliberately dedicated to reproductions of Brandl’s paintings that are most representative of his unique qualities as an artist, his style, brushwork and technique.

Slovo a smysl, 2019

SYNOPSIS "Da steht Präsident T. G. Masaryk", or Richard Meszleny/Messer and His Masarykian Reflections The philologist and art critic Richard Meszleny/Messer (1881-1962) showed his familiarity with Masaryk's work for the first time (as far as we know) at the end of 1919 in connection with his interpretation of Rilke. He later mentions Masaryk as one of the key figures representing the heights of Czech culture in the September 1924 issue of the magazine Die Wahrheit, and in the following years he would repeatedly return to artistic portraits of Masaryk as the basis for interpreting his personality.

Sociologicky Casopis-czech Sociological Review, 2010

Slavica litteraria, 2019

AUC HISTORIA UNIVERSITATIS CAROLINAE PRAGENSIS, 2020

In 1923, Richard (Meszleny-)Messer, a Germanist who lived in Bratislava, tried to habilitate at the Czech Faculty of Philosophy of the Charles University on the basis of a Czech-written study on R. M. Rilke and a lecture on epic Mariology in German poetry from the Middle Ages until the present. Despite the support of many colleagues (especially A. Novák, A. Kraus, and O. Fischer), the habilitation process was after several months stopped. This contribution presents an outline of the main factors and stages of this ultimately failed process, as far as one can discern them from textual evidence, with the aim of uncovering the background of the events.

2011

This dissertation is titled " The Viola of Bohuslav Martinů". The author deals with personality and Bohuslav Martinu´s works for viola. Large space dedicated analyzes the pieces using the viola. The final chapter briefly addresses the fundamental problems of interpretation of works by Bohuslav Martinu.

2008

E-LOGOS, 2004

Několik slov úvodem Před nějakým časem jsem publikoval první český překlad Spinozova dopisu J. Jelleszovi z června roku 1674 1 , který první český překladatel Spinozovy korespondence J. Hrůša nezahrnul do vybrané skupiny 55 dopisů určených k překladu. 2 V tomto příspěvku jsou obsaženy další tři české prvopřeklady dopisů ze Spinozovy dochované korespondence a spolu s nimi i původní latinské znění. Konkrétně jsou to tři dopisy z roku 1666, které byly poprvé uveřejněny v posmrtném vydání Spinozových děl na konci roku 1677. 3 Byly zde zařazeny pod pořadová čísla XXXIX, XL a XLI. Základním a vlastně jediným (kromě posledního dopisu, kde se navíc v samotném závěru objevuje zajímavé připomenutí toho, že holandský filosof židovského původu patřil ve své době k poměrně renomovaným odborníkům v oblasti broušení skel do optických přístrojů) námětem této skupiny dopisů je filosoficky výsostné téma: dokazování existence sebedostatečného jsoucna (ens sufficiens), tj. jsoucna, které existuje pouze skrze svou sebedostatečnost nebo sílu a které bývá nazýváno (a Spinoza ho také tak nazývá) Bohem. V těchto třech dopisech holandský myslitel pojednává a posléze rozvíjí a vysvětluje důkazní

Studia Neoaristotelica, 2016

On the Doctrina de Connotatis as Discussed in Baroque Scholasticism In Baroque scholasticism the medieval semantic theory of connotation as a property of terms, originally elaborated by Ockham and others, received an ontological application or re-interpretation in the context of the theory of relations. The main proponent of this ontologized "doctrina de connotatis" seems to have been Suárez. Subsequently, this doctrine was severely criticised by the Jesuits Pedro Hurtado de Mendoza and Rodrigo de Arriaga, but also by the "princeps Scotistarum" Bartholomeo Mastri; whereas another Scotist, John Punch, adopted a theory of relations close to this doctrine. The fates of the original semantic theory of connotation, the ontologized "doctrina de connotatis" and the broader context of the relevant discussions (especially the new res-modus ontology established around 1600) document the complexity of the history of scholastic ideas, irreducible to any simple paradigm (like that of the realism-nominalism strife).

Pro-Fil, 2017

Studie analyzuje podmínky a specifika, které vedly k tomu, že v roce 1678 získala na Univerzitě v Padově jako první žena na světě doktorát z filozofie Elena Lucrezia Cornarová. Autoři zpřítomňují širší dobový kontext této výjimečné události. Upozorňují na to, že i navzdory skutečnosti, že univerzity neumožňovaly řádné studium ženám, se Eleně Cornarové získat doktorát podařilo, a to díky souběhu několika okolností, které vytvořily příznivé podmínky pro jeho udělení. Z nich autoři vyzdvihují zejména tradici intelektuálních center na renesančních dvorech na území dnešní Itálie, vedených vzdělanými aristokratkami; rozvoj Benátské republiky v 16. a 17. století, který ovlivnil i postavení žen, zejména z aristokratických rodin; otevřený přístup univerzit, zejména Univerzity v Padově a v Bologni, ke studiu žen. Hlavní pozornost je věnována rodinnému prostředí, životním osudům a studiu Eleny Cornarové. Na závěr jsou zmíněny další filozofky a vědkyně 17. a 18. století.