Christiane Taubiraová
| Christiane Taubiraová | |
|---|---|
 Christiane Taubiraová (15. června 2013) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Walwari Levicová radikální strana Guyanské hnutí za dekolonizaci |
| Narození | 2. února 1952 (72 let) Cayenne |
| Choť | Roland Delannon (1987–2002) |
| Partner(ka) | Roland Delannon (1978–2002) |
| Příbuzní | Jean-Marie Taubira (sourozenec) |
| Sídlo | Francouzská Guyana |
| Alma mater | Univerzita Paříž-Panthéon-Assas Univerzita Paříž-Sorbonna Univerzita Pierra a Marie Curieových |
| Profese | politička, ekonomka a spisovatelka |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | Cena Jeana Zaye (2014) velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu (2015) Cena románu noci (2020) |
| Podpis |  |
| Commons | Christiane Taubira |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Christiane Christiane Taubiraová nebo Christiane Taubiraová-Delannonová (* 2. února 1952 Cayenne, Francouzská Guyana) je francouzská politička a od 15. května 2012 ministryně spravedlnosti ve vládě Jeana-Marca Ayraulta jmenovaného prezidentem Françoisem Hollandem. Na svůj úřad posléze 27. ledna 2016 abdikovala.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Christiane Taubiraová se narodila 2. února 1952 v Cayenně ve Francouzské Guyaně. Vystudovala na Univerzitě Panthéon-Assas.[2] Je zároveň sestrou Jeana-Marie Taubiry, který je generálním tajemníkem Guyanské socialistické strany.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Jako předsedkyně strany Walwari působila Taubiraová od roku 1993 jako poslankyně Národního shromáždění, do nějž byla znovuzvolena v roce 1997. Jako nezařazená podpořila v roce 1993 konzervativního Éduorda Balladura, který tou dobou sestavoval vládu. V roce 1994 se stala europoslankyní[3][4] na čtvrtém místě kandidátky Parti radical de gauche vedené Barnardem Tapiem. V červnu 1997 se stala členkou Parti socialiste, kde jí socialistický premiér Lionel Jospin jmenoval předsedkyní vládní komise pro těžbu zlata ve Francouzské Guyaně.
V roce 2002 kandidovala Taubiraová na francouzskou prezidentku za Parti radical de gauche, ačkoli už nebyla její členkou. Ve volbách získala 2,32 %. Po roce 2002 se stala místopředsedkyní Parti radical de gauche. 16. června 2002 byla znovu zvolená poslankyní Národního shromáždění, kde se stala členkou socialistického klubu.
- Členka Evropského parlamentu: 1994-1999. Zvolená v roce 1994
- Poslankyně Národního shromáždění za Francouzskou Guyanu (1. volební obvod): 1992-2012. Zvolená v r. 1993, znovuzvolena v letech 1997, 2002, 2007.
- Generální poradkyně Francouzské Guyany: 2010-2012 (rezignace).
Po vítězství François Hollanda v prezidentských volbách 2012 byla jmenována ministryní spravedlnosti ve vládním kabinetu Jeana-Marca Ayraulta. Původně se přepodkládala spolupráce s mladší ministryní Delphine Bathoovou. Jejich vzájemný vztah však měl později trhliny kvůli sdílené zodpovědnosti. Po parlamentních volbách v červnu 2012 vystřídala Delphine Bathoová ministryní ekologie Nicole Bricqovou, čímž zůstalo Ministerstvo spravedlnosti čistě pod vedením Chirstiane Taubiraové. 27. ledna 2016 rezignovala na post ministryně kvůli neshodám s prezidentem Hollandem ohledně přístupu k francouzským občanům obviněným z terorismu.[5]
Taubiraová se proslavila zejména zákonem z 21. května 2001, který považuje transatlantický obchod s otroky a otroctví obecně za zločin proti lidskosti. V roce 2013 podpořila reformu pro francouzská karibská teritoria v rámci kompenzace otroctví.[6]
Ve funkci ministryně spravedlnosti splnila Taubiraová jeden z předvolebních slibů prezidenta Françoise Hollanda a zpracovala zákon legalizující sňatky osob stejného pohlaví.[7]
V lednu 2016 opustila úřad ministryně kvůli otevřeným neshodám s Hollandovým návrhem zákona, který umožňuje odebrat francouzské občanství osobám obviněným a usvědčeným z terorismu, pokud mají dvojí občanství. Příslušná legislativa byla reakcí na teroristické útoky v Paříži z 13. listopadu 2015.[5] O týden později publikovala knihu Murmures à la jeunesse o tomto návrhu.[8]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Taubiraová byla dvakrát vdaná.[9] Se svým druhým manželem Rollandem Delannonem má čtyři děti.[9][10][11] Delannon je separatistický politik stojící za vznikem Hnutí za sociální emancipaci a dekolonizaci. V 80. letech byl odsouzen k 18 měsícům vězení za pokus o výbuch ropy a zemního plynu.[10][11]
Čestná ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Dr. Sc. (čestný doktorát) za lidská práva udělovaný na University of Wisconsin-Milwaukee.
Knihy
[editovat | editovat zdroj]- (francouzsky) L'Esclavage raconté à ma fille ("Jak jsem popsala otroctví své dceři"),Paris, Bibliophane, coll. « Les mots à coeur », 2002 (réimpr. 2006), 165 p. (ISBN 2-86970-064-4 et 2-86970-122-5).
- (francouzsky) Codes noirs : de l'esclavage aux abolitions, Paris, Dalloz, coll. « A savoir », 2006, 150 p. (ISBN 2-247-06857-X) (introduction).
- (francouzsky) Rendez-vous avec la République ("Setkání s republikou"), Paris, La Découverte, coll. « Cahiers libres », 2006, 195 p. (ISBN 978-2-7071-5091-2).
- (francouzsky) Égalité pour les exclus : le politique face à l’histoire et à la mémoire coloniales, Paris, Temps Présent, 2009, 93 p. (ISBN 978-2-916842-01-1).
- (francouzsky) Mes météores : combats politiques au long cours, Paris, Flammarion, 2012, 551 p. (ISBN 978-2-08-127895-0).
- (francouzsky) Paroles de liberté ("Slova svobody"), Paris, Flammarion, coll. " Café Voltaire ", 2014, 138 p. (ISBN 978-2-08-133688-9).
- (francouzsky) Murmures à la jeunesse, 2016.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christiane Taubira na anglické Wikipedii.
- ↑ France - French Justice Minister Christiane Taubira resigns [online]. [cit. 2016-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FAURE, Sonya. La fusée Christiane. Libération. 13 June 2012. Dostupné online. (French)
- ↑ Christiane TAUBIRA-DELANNON [online]. European Parliament [cit. 2011-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-21.
- ↑ TAGLIABUE, John. France's First-Round Presidential Ballot Takes Shape. New York Times. 3 April 2002. Dostupné online [cit. 14 February 2011].
- ↑ a b france 24 - French Justice Minister Christiane Taubira resigns after terror law row - France 24 [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné online.
- ↑ France - French minister wants land for slaves’ descendants [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-26.
- ↑ Unpopular French President Nicolas Sarkozy Desperately Woos Les Gais [online]. Queerty.com [cit. 2012-05-06]. Dostupné online.
- ↑ WIEDER, Thomas. Le réquisitoire de Christiane Taubira contre la déchéance de nationalité. Le Monde. January 31, 2016. Dostupné online [cit. February 1, 2016].
- ↑ a b GIROUDON, Baptiste. CHEZ LA MINISTRE DE LA JUSTICE, EN GUYANE: CHRISTIANE TAUBIRA, LA BLESSURE DERRIÈRE LE SOURIRE. Paris Match. December 31, 2013. Dostupné online [cit. February 1, 2016].
- ↑ a b Roland Delannon, la "blessure" de Christiane Taubira. Le Figaro. January 3, 2014. Dostupné online [cit. February 1, 2016].
- ↑ a b Christiane Taubira "mariée" à un "terroriste" : l'intox de Marine Le Pen. Metro News. March 14, 2013. Dostupné online [cit. February 1, 2016].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Christiane Taubiraová na Wikimedia Commons - Christane Taubira na webových stránkách Národního shromáždění
- www.gouvernement.fr
