Ivan Dérer

JUDr. Ivan Dérer
JUDr. Ivan Dérer
	Ivan Dérer, 1933
2. ministr pro správu Slovenska
	Ve funkci:; 25. května 1920 – 15. září 1920
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Vlastimil Tusar
Předchůdce	Vavro Šrobár
Nástupce	Martin Mičura
4. ministr unifikací Československa
	Ve funkci:; 26. září 1921 – 7. října 1922
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Edvard Beneš
Předchůdce	Vladimír Fajnor
Nástupce	Ivan Markovič
7. ministr unifikací Československa
	Ve funkci:; 5. ledna 1926 – 18. března 1926
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Lev Winter
Nástupce	Juraj Slávik
10. ministr školství a národní osvěty Československa
	Ve funkci:; 7. prosince 1929 – 14. února 1934
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	František Udržal; Jan Malypetr
Předchůdce	Anton Štefánek
Nástupce	Jan Krčmář
10. ministr spravedlnosti Československa
	Ve funkci:; 14. února 1934 – 22. září 1938
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk; Edvard Beneš
Předseda vlády	Jan Malypetr; Milan Hodža
Předchůdce	Alfréd Meissner
Nástupce	Vladimír Fajnor
12. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa; (prozatímním správcem)
	Ve funkci:; 11. dubna 1938 – 10. května 1938
Prezident	Edvard Beneš
Předseda vlády	Milan Hodža
Předchůdce	Ludwig Czech
Nástupce	František Ježek
Poslanec Revoluční nár. shromáždění
	Ve funkci:; 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění
	Ve funkci:; 1920 – 1938
Stranická příslušnost
Členství	ČSDSD
Narození	2. března 1884; Malacky; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. března 1973 (ve věku 89 let); Praha; Československo
Rodiče	Jozef Dérer
Příbuzní	Ladislav Dérer (sourozenec)
Alma mater	Budapešťská univerzita
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy in memoriam (1992)
Commons	Ivan Dérer
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Dérer (2. března 1884 Malacky – 10. března 1973 Praha) byl slovenský právník, publicista, československý politik a předseda Československé sociálně demokratické strany dělnické na Slovensku.

Život

Předkové přišli na Slovensko z Německa. Pocházel z právnické rodiny, jeho otec Jozef byl advokátem v Malackách. Matka Jela Štefanovičová pocházela ze slavného vlasteneckého rodu Štefanovičů a Paulíny–Tóthů. Měli pěr dcer a tři syny, kterým se snažili zajistit dobré vzdělání.^[2] Synové Jozef a Ladislav se stali lékaři. Ivan vystudoval gymnázium v Prešpurku a zapsal se na studium práva na právnické akademii. V roce 1903 se pokusil založit s dalšími vlasteneckými přáteli Slovenský vzdělávací spolek, ale ministerstvo vnitra z politických důvodů jeho stanovy neschválilo. Od roku 1903 pokračoval ve studiu na univerzitě v Budapešt a svá studia dokončil v roce 1907. Praxi vykonával v kanceláři svého otce v Bratislavě. Advokátskou zkoušku složil v roce 1909. Od roku 1910 působil jako advokát v Bratislavě.^[3]

Už během studií začal publikovat články v mnoha slovenských novinách. V letech 1912–1914 byl jedním z redaktorů týdeníku Národný hlásnik. V den vypuknutí první světové války vyšel v novinách jeho článek s titulkem „Hyeny chcú vojnu”, což mělo za následek jeho zatčení a po skončení trestu musel narukovat do armády. ^[2] V první světové válce byl zraněn při bitvě u Ivangorodu v Rusku a do konce války žil jako cenzor ve Vídni, zároveň se však v jeho bytě potkávali budoucí představitelé samostatného Československa. ^[3]

Politika

První republika

Před vznikem Československa nebyl sociálním demokratem. Byl tvrdým kritikem maďarského režimu v tehdejších Uhrách.

V říjnu 1918 byl jedním z autorů a signatářů Martinské deklarace. Jako člen Slovenské národní rady přivezl tento dokument do Prahy, kde byl jmenován na Revolučního národního shromáždění.

Po celý život zdůrazňoval svou příslušnost ke skupině hlasistů, slovenským stoupencům T. G. Masaryka. Byl stoupenec čechoslovakismu a kritizoval tzv. ľuďácký separatismus a klerofašismus. V letech 1928–1929 se podílel na odhalení protistátní činnosti Vojtěcha Tuky, což pobouřilo slovenské nacionalisty.

V letech 1918–1935 zastával funkci jednoho z nejvýznamnějších představitelů Československé sociálně demokratické strany dělnické, v letech 1934–1938 byl místopředsedou jejího zemského výkonného výboru na Slovensku. V letech 1918–1938 byl poslancem Revolučního Národního shromáždění a později Národního shromáždění. Vykonával funkce ministra pro správu Slovenska (květen – září 1920), pro sjednocení zákonů (1921–1922 a 1926), školství a národní osvěty (1929–1934) a spravedlnosti (1934–1938). Byl rovněž krátce pověřeným ministrem zdravotnictví (1938).

Druhá republika a druhá světová válka

Po vyhlášení slovenského státu 14. března 1939 byl vymazán z rejstříku slovenských advokátů, došlo ke zkonfiskování jeho bytu v Bratislavě a bylo mu odebráno slovenské občanství. Žil v Praze. V srpnu 1944 byl zatčen pro účast v protinacistickém odboji, a až do roku 1945 byl vězněn ve věznicích v Praze na Pankráci a terezínské Malé pevnosti. ^[2]^[3]

Poválečné období

V období Slovenského národního povstání projevoval nesouhlas se sloučením slovenských sociálních demokratů s komunisty, proto roku 1946 spoluzaložil Stranu práce. V poválečném období byl jmenován profesorem sociologie práva na Právnické fakultě univerzity Komenského, nicméně v letech 1946–1948 působil především jako předseda Nejvyššího soudu a člen komise pro přípravu nové ústavy.

Komunistický režim

Jeho politická a jiná veřejná činnost byla ukončena únorem 1948. Na vlastní žádost odešel do penze a žil s rodinou své dcery Soni Černé v Hodkovičkách. Syn Vladimír žil od roku 1938 v Londýně a na návštěvu do Československa přijel až po třiceti letech v roce 1969, kdy se s rodiči setkal naposledy. ^[2]

V letech 1954–1955 byl Ivan Dérer po odsouzení v politickém procesu vězněn, rehabilitován byl zčásti roku 1968 a zcela až posmrtně v roce 1990. Naposledy veřejně vystoupil v roce 1968 k připravované federalizaci Československa, kterou kritizoval a vysloužil si tak nenávist Husákových stoupenců. Federaci fakticky považoval za první krok k rozbití společného státu.^[2]^[3]

Ivan Dérer zemřel v Praze 10. května 1973 ve věku 89 let. Pochován je na hřbitově ve Velké Chuchli.

Citáty

„	Hlinkovská autonomie není ničím jiným, než ústrojím na zachování tmy a nevědomosti… Ale ani šrobárovskou autonomii nechceme, neboť tato se snaží udržet osobní režim na Slovensku a zvrhla se na vladaření úzké společnosti osobní kliky.	“
— Ivan Dérer, říjen 1919

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Dérer
Československá otázka. Praha, Orbis, 1935
Naše problémy. Úvahy o základných otázkach Československa. Praha, Orbis, 1938
Slovenský vývoj a luďácká zrada, Praha, Kvasnička a Hampl, 1946
Antifierlinger I. Politické paměti 1945-1949, Praha, 1993
K diskusii o čechoslovakizme. Bratislava, Communio Minerva, 2015. Dostupné online.
Antifierlinger II. Politické pamäti 1914-1938, Bratislava, Communio Minerva, 2016. Dostupné online.
Antifierlinger III. Mníchov 1938. Bratislava, Communio Minerva, 2017. Dostupné online.

Vyznamenání

Československá revoluční medaile
Československý válečný kříž 1939
Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třída, in memoriam (1992)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Dérer na slovenské Wikipedii.

↑ Československý biografický slovník. Academia. 1992. ISBN 80-200-0443-2.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ŘEHÁKOVÁ, Naďa. Kateřina Černá. 1.. vyd. [s.l.]: Arbor vitae+Gallery s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87164-55-6. S. 15–18.
↑ ^a ^b ^c ^d KOVÁČ, Dušan, a kol. Muži deklarácie. Martin: Osveta, 1991. ISBN 80-217-0289-3. S. 208–230.

Literatura

GÁBRIŠ, Tomáš. Ivan Dérer. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 114–115.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 231.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 180.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Dérer na Wikimedia Commons
Osoba Ivan Dérer ve Wikicitátech
Ivan Dérer Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
Biografie na stránkách leccos.com Archivováno 13. 6. 2020 na Wayback Machine.
Biografie na stránkách osobnosti.sk

[97615ff442eee3ac49e6c0244861ebf8f1a326b4-1] Československý biografický slovník. Academia. 1992. ISBN 80-200-0443-2.

[:0-2] ŘEHÁKOVÁ, Naďa. Kateřina Černá. 1.. vyd. [s.l.]: Arbor vitae+Gallery s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87164-55-6. S. 15–18.

[:1-3] KOVÁČ, Dušan, a kol. Muži deklarácie. Martin: Osveta, 1991. ISBN 80-217-0289-3. S. 208–230.

[1]

[2]

[3]

Vláda Edvarda Beneše

Ministerský předseda	Edvard Beneš (jmenován 26. září 1921, nestraník)

Členové v den jmenování vlády 26. září 1921	Edvard Beneš (zahraniční věcí, nestraník) • Jan Černý (vnitro, nestraník) • Augustin Novák (finance, nestraník) • Martin Mičura (pro správu Slovenska, nestraník) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (pošty a telegrafy a pro zásobování lidu, ČSDSD) • Ivan Dérer (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (železnice, ČSL) • Vavro Šrobár (školství a národní osvěta, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • František Staněk (zemědělství, RSZML) • Alois Tučný (veřejné práce, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSNS) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, a pro zahraniční obchod¹, ČsND)

¹ Ministerstvo pro zahraniční obchod zaniklo 19. ledna 1922.

První vláda Jana Malypetra

Ministerský předseda	Jan Malypetr (jmenován 29. října 1932, RSZML)

Členové v den jmenování vlády 29. října 1932	Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Jan Černý (vnitro, nestraník) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Malypetr (správce pro zásobování lidu, RSZML)¹

¹Zákonem z 12. července 1933 byl zrušen úřad ministra pro zásobování lidu.

Druhá vláda Jana Malypetra

Ministerský předseda	Jan Malypetr (jmenován 14. února 1934, RSZML)

Členové v den jmenování vlády 14. února 1934	Josef Černý (vnitro, RSZML) • Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (průmysl, obchod a živnosti, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Ludwig Czech (veřejné práce, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)

Třetí vláda Jana Malypetra

Ministerský předseda	Jan Malypetr (jmenován 4. června 1935, RSZML)

Členové v den jmenování vlády 4. června 1935	Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchová, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)

Ministři školství Československa

První republika (1918–1938)	Gustav Habrman • Josef Šusta • Vavro Šrobár • Rudolf Bechyně • Ivan Markovič • Otakar Srdínko • Jan Krčmář • Milan Hodža • Anton Štefánek • Ivan Dérer • Jan Krčmář • Emil Franke • Engelbert Šubert • Stanislav Bukovský

Druhá republika (1938–1939)	Stanislav Bukovský • Jan Kapras

Protektorát Čechy a Morava (1939–1945)	Jan Kapras • Emanuel Moravec

Exilová vláda (1940–1945)	Juraj Slávik

Třetí republika (1945–1948)	Zdeněk Nejedlý • Jaroslav Stránský

Komunistický režim (1948–1968)	Zdeněk Nejedlý • Ernest Sýkora • Ladislav Štoll • František Kahuda • Čestmír Císař • Jiří Hájek • Vladimír Kadlec