Papers by Denisa Červenková
Communio viatorum, 2023
In this paper some typical features of the spirituality of Richard Rohr, one of popular authors w... more In this paper some typical features of the spirituality of Richard Rohr, one of popular authors who represents one of the distinctive currents of contemporary Catholic spirituality, are described. I focus on several distinctive characteristics that we find captured in his spiritual texts. These include an emphasis on orthopraxy, on the transformative nature of spirituality, on contemplation, and on the embodied nature of spirituality. Understanding these basic characteristics, also helps to understand the more general tendency of contemporary spirituality, especially that which consciously straddles the boundary between traditional religious offerings and non-traditional forms of spirituality in non-religious settings.
Communio, 2023
V následujícím textu se zaměřuji na některé antropologické důsledky působení Ducha svatého, a to ... more V následujícím textu se zaměřuji na některé antropologické důsledky působení Ducha svatého, a to v perspektivě spirituální teologie. Zajímá mě, co to v kontextu křesťanské spirituality znamená, že Duch posvěcuje lidský život a vede ho ke svatosti. Biblická zkušenost, na kterou se soustředí první část studie, ukazuje, že právě odkaz na "posvěcení" Božím Duchem v sobě zahrnuje nejen jeho očistné působení, ale také uschopnění k participaci na Božím životě. Druhá část textu nabízí několik příkladů z dějin katolické spirituality, které ukazují, kde a jak v nás působí Boží Duch. V poslední části textu věnuji pozornost tématu svatosti a posvěcení lidského života Božím Duchem v encyklice Gaudete et exsultate papeže Františka, jenž mimo jiné mapuje úskalí chybného porozumění lidské spolupráci s působením Ducha, které ústí v různé podoby gnosticismu a pelagianismu.
Salve, 2024
The study focuses not so much on schools and forms of contemplative prayer, but rather on the con... more The study focuses not so much on schools and forms of contemplative prayer, but rather on the content that the Christian contemplative tradition seeks to offer and deepen. It begins by briefly examining the place of contemplation in the spiritual life of a Christian, then turns its attention to several important elements that demonstrate how the contemplative tradition is interconnected with the fundamental aspects of the Christian spiritual experience. From the patristic period, it considers contemplation as knowledge united with love, from the medieval era, the question of contemplation and active life, or contemplation as the final stage of lectio divina. In the context of the spirituality of John of the Cross, it explores contemplation as a process of human transformation by the Spirit.
Acta Universitatis Carolinae Theologica, 2021
This text is concerned with the ethical approach of inter-faith relations and the dialogue of cul... more This text is concerned with the ethical approach of inter-faith relations and the dialogue of culture in two documents of Pope Francis: 'On Human Fraternity for World Peace and Living Together' and the encyclical Fratelli Tutti. This ethical approach refers to God the Creator of all and the call to brotherhood of all human beings and refers to faith as a response to Revelation. Faith also forms ethical approaches for interreligious dialogue. Pope Francis' approach in the documents is that the theological truth and values of religious traditions are embodied in attitudes of social friendship. Francis challenges us to build a specific environment that he calls a 'new culture of dialogue', having frequently called for the growth of a culture of encounter that is capable of transcending political and social barriers and encourages creating a specific culture of social and 'political love'.
Morální biosféra nutná pro zdravý rozvoj jedince i společnosti se podle Tomáše Halíka neobejde be... more Morální biosféra nutná pro zdravý rozvoj jedince i společnosti se podle Tomáše Halíka neobejde bez patřičné „spirituální kultury“. Kde jsou však v současném kulturním kontextu ona klíčová místa, v nichž se nabízí prostor zakoušení transcendence na rovině niterného, ať už individuálního, či skupinového prožívání? Jaký je jejich vztah jednak k tradičním podobám žité spirituality, a jednak k reflexi zkušenosti transcendence, která patří do kompetence teologie? (z úvodu studie)
Gnosis and mystical experience in John of the Cross Abstract: The presented contribution demonstr... more Gnosis and mystical experience in John of the Cross Abstract: The presented contribution demonstrates the role and process of mystical knowing in the spiritual experience and theology of John of the Cross. The Carmelite mystic of the 16 century uses the concept of mysticism as the profound experience of the mystery of Revelation of God in Christ: the term " mystic " is a synonym of the spiritual experience of unity. The study reflects the role of " loving attentiveness " in the new grade of the cognition characterized by a combination of knowledge, love and trust.
Přes poměrně velkou pozornost, které se dnes dostává ve společnosti otázkám mezináboženského dial... more Přes poměrně velkou pozornost, které se dnes dostává ve společnosti otázkám mezináboženského dialogu, zřídka bývá reflektován tzv. „dialog náboženské zkušenosti“, tedy dialog probíhající mezi mnišský-
mi komunitami velkých náboženských tradic. Text představuje v současnosti v katolickém prostředí pravděpodobně nejlépe organizovanou zkušenost dialogu benediktinských řeholních komunit
s buddhistickým a hinduistickým mnišstvím.
Following the findings of contemporary theological and religious studies research, the present in... more Following the findings of contemporary theological and religious studies research, the present interdisciplinary study attempts to trace the process of adopting the originally Roman category of “religion” for referring to Christianity. The text notes, in particular, the socio-political role of religion in classical culture and the transformations that the relationship of the society of classical antiquity and the Christian community went through in the first centuries AD, especially the first Christian attempts at communication with the late classical Latin culture and the administrative structures of the Roman Empire. The adaptation of the category is traced back to Tertullian, whose conception appears to have fundamentally influenced later generations of Christians; the second part of the study therefore devotes considerable attention to his works. It is here that justified use of the category of “religion” in connection with the Christian tradition is first encountered, as an expression encompassing the doctrinal and philosophical, as well as ethical and liturgical aspects of Christianity. Analysis of the text of Tertullian’s Apologeticum shows how the apologetic literature of the second century AD conveys the Christian message in an exemplary and highly elaborate form, which serves the dual purpose of providing an adequate definition of the Christian religious identity and preserving it, as well as making it available to recipients of diverse contemporary cultural environments.
Roczniki teologiczno-pastoralne 3 (2009), 5-17. ISBN 978-83-9236-726-0
The question of the relationship between theology and religious studies was examined in the most ... more The question of the relationship between theology and religious studies was examined in the most vivid now a separate branch of theology theological religion. The article presents the results of recent discussions on analogies and differences between the two disciplines in defining the objectives, object and methodology in italian theological research. Symptomatic difference the author sees in search subjectively neutral approach to religion in science of religion, compared with completely opposite view of the theologian with your religious engaged approach to the analysis of the subject.
recenze Marco Rizzi, Cesare e Dio. Potere spirituale e potere secolare in Occidente. Bologna, Mul... more recenze Marco Rizzi, Cesare e Dio. Potere spirituale e potere secolare in Occidente. Bologna, Mulino 2009. Nejen pro českou veřejnost zůstává aktuální otázkou, jak náležitě vymezit vztah církve a státu. Italský historik a klasický filolog Marco Rizzi ve své nové studii analyzuje některá klíčová místa dějin problému, a to v návaznosti na své předchozí práce věnované inkulturaci křesťanů do římské společnosti pozdní antiky (viz jeho originální analýzu adresátů prvokřesťanských apologií Ideologia e retorica negli exordia apologetici. Il problema dell´altro z r. 1993). Východiskem souboru studií s názvem Císař a Bůh. Duchovní a světská moc ve světě západní kultury, je tázání, které provází evropskou společnost od prvních křesťanských staletí po současnost. Už první generace křesťanů hledaly, jak se vymezit vůči politickým autoritám své doby a jak vůbec chápat vztah společenství církve k celku společnosti. Klíčovými biblickými texty, které byly různými autory opakovaně interpretovány, se v této souvislosti staly Ježíšova věta z Matoušova evangelia "odevzdejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu" (reddite CaesariMt, 22, 21) a třináctá kapitola Pavlova listu Římanům ("každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha", omnis potestas a Deo, Řím 13,1-7). V řadě vydaných monografií a sborníků k tématu vztahu křesťanů a společnosti je Rizziho práce jedinečná pro svou rekonstrukci recepce zmíněných perikop od doby prvokřesťanských komunit po dobu reformace a vznik moderního státu. Zajímá se nejen o to, jak jednotlivé historické epochy interpretovaly tyto biblické texty, ale jak pomohly vymezit vztah církevního společenství k politickým autoritám a jak došlo k rozdělení moci na světskou a duchovní. Úvodní aktualizační rámec studie připomíná tragický životní osud křesťana, který byl příslušníkem SS, Kurta Gersteina. Gersteinovo drama totiž podle Rizziho obsahuje esenci problému skrytého v ježíšovském výroku o moci, tj. neúnosnost jistého typu jeho interpretace, která umožnila kolaboraci křesťanů na budování nepřijatelného politického systému. Podle Rizziho se jednalo o vyhrocení jistého myšlenkového schématu, které bylo do té doby považováno za použitelné, ale právě na osudech tohoto německého křesťana se paradigmaticky vyjevuje nepřijatelnost některých nevyhnutelných důsledků. První kapitola se vrací ke kontextualizaci zmíněných novozákonních textů a k analýze jejich recepce v patristice počínaje Justinem a Akty mučedníků scillských po Origena, Eusebia, Ambrože a Augustina. Politická teologie posledního z nich podle Rizziho zároveň zůstala příznačná pro celý středověk, až po nový zlom v teologicko-politickém myšlení, který reprezentují díla Marsilia Ficina, Viléma Ockhama a Jana Wycliffa, představené v kapitole třetí a následující. Závěrečná pátá kapitola se věnuje teologicko-politické debatě 16. století, jež byla podle italského historika rozhodující nejen pro další vývoj západního křesťanstva, ale i pro formaci národních států a autonomii politické sféry. Rizzi ve své práci zdůvodňuje její možné limity: protože jde o soubor studií, provázanost kapitol není tak silná jak tomu bývá u klasické monografie, jeho analýza se navíc zastavuje na prahu 17. století, přestože řada témat má vědomý přesah do doby moderní a současné. Je však třeba dodat, že autor si dává velmi záležet na tom, aby prověřil nosnost tradičních názorů na vztah křesťanů a společnosti v tom kterém historickém období a to na základě důkladného studia pramenů, takže se vyvaroval přejímání obecných tradovaných klišé a nepřesností (viz otázka césaropapismu, Rizzi nesouhlasí s užitím tohoto označení pro Eusebiovu a vůbec byzantskou politickou teologii: lépe by podle něj bylo mluvit o politické a církevní hierarchizaci původně origenovské teologie Božího obrazu). Nejde o úzce teritoriálně vymezenou studii, ani o práci přehledovou a nabízející pouze základní orientaci v tématu. Jde o poměrně náročný odborný text obohacený pobyty autora na univerzitách německé jazykové oblasti, které mu umožnily důkladně reflektovat např. problematiku vztahu hlavních postav německé reformace k politickému uspořádání společnosti.
Bude řeč o místu mystiky v celku teologie dnes, protože, jak známo, během dějin byl smysl mystiky... more Bude řeč o místu mystiky v celku teologie dnes, protože, jak známo, během dějin byl smysl mystiky v celku křesťanství vnímán odlišně: etymologicky původní výraz mystein, mysterion odkazuje k účasti na ritech pro vyvolené (mystéria), teprve od 17. století se stal vyjádřením určitého druhu vnitřní zkušenosti. Aspekt zkušenosti zůstal v popředí dodnes, dnes však zaznamenáváme i návrat k propojení mystiky s tajemstvím, které nacházíme už ve spisech autorů prvních křesťanských staletí, kde mystika označuje účast/poznání/"zkušenost" tajemství Boha zjevujícího se v Kristu.
Books by Denisa Červenková
Etika mezikulturního a mezináboženského dialogu, 2018
Studie se soustředí na problematiku mezikulturního a mezináboženského soužití a zkoumá, co v této... more Studie se soustředí na problematiku mezikulturního a mezináboženského soužití a zkoumá, co v této oblasti může nabídnout teologie a její pohled na některé podstatné společenské otázky (obavy z proměn společnosti, kulturní a náboženské rozrůzněnosti, migrace). Autorka vymezuje v teologické perspektivě základní pojmy a paradigmata pro interpretaci vztahů mezi různými kulturami (kultura, náboženství, multikulturalita, interkulturalita, dialog) a zkoumá vliv klíčových kategorií křesťanské epistemologie (trojičně-christologická výpověď o transcendenci, práce s reciprocitou a dierencí ve vztahu, kategorie agapé a kenósis) na utváření etických pravidel mezikulturního a mezináboženského dialogu.
Jan Šedivý, učitel kontemplativní modlitby a duchovní průvodce, vypráví v poutavém rozhovoru se d... more Jan Šedivý, učitel kontemplativní modlitby a duchovní průvodce, vypráví v poutavém rozhovoru se dvěma svými kolegy o životní cestě, která jej od nesnadného dětství v komunistickém Československu vedla přes ilegální opuštění republiky, vstup do jezuitského řádu a teologická studia až k uzavření šťastného manželství a dráze duchovního učitele v Německu. Zároveň popisuje svůj vlastní vnitřní vývoj a jeho zásadní okamžiky. Sdílí se čtenáři své osobní zkušenosti s rozvíjením spirituality, kontemplativní modlitbou i duchovním doprovázením, které mohou jak nadchnout a inspirovat, tak i prakticky pomoci při překonávání možných úskalí na úzké stezce vedoucí k poznání sebe sama, očištění vlastního nitra a prožívání Boží blízkosti.
Křesťanství a jiná náboženství nabízí úvod do problematiky katolické teologické reflexe vztahu k ... more Křesťanství a jiná náboženství nabízí úvod do problematiky katolické teologické reflexe vztahu k jiným náboženským tradicím. Přestože v prostředí České republiky zůstává křesťanství dominantní náboženskou nabídkou, častá politizace a sociologické vnímání náboženského fenoménu vede k potlačení specifické teologické složky náboženství, bez níž můžeme jen s obtížemi interpretovat a předvídat vývoj náboženské situace na určitém teritoriu.
Teologická reflexe křesťanské tradice nabízí potřebné nástroje, jak rozumět náboženské pluralitě a rozvíjet občanské soužití v evropském kulturněpolitickém prostoru.
Křesťanství a jiná náboženství nabízí úvod do problematiky katolické teologické reflexe vztahu k ... more Křesťanství a jiná náboženství nabízí úvod do problematiky katolické teologické reflexe vztahu k jiným náboženským tradicím. Přestože v prostředí České republiky zůstává křesťanství dominantní náboženskou nabídkou, častá politizace a sociologické vnímání náboženského fenoménu vede k potlačení specifické teologické složky náboženství, bez níž můžeme jen s obtížemi interpretovat a předvídat vývoj náboženské situace na určitém teritoriu.
Teologická reflexe křesťanské tradice nabízí potřebné nástroje, jak rozumět náboženské pluralitě a rozvíjet občanské soužití v evropském kulturněpolitickém prostoru.
Uploads
Papers by Denisa Červenková
mi komunitami velkých náboženských tradic. Text představuje v současnosti v katolickém prostředí pravděpodobně nejlépe organizovanou zkušenost dialogu benediktinských řeholních komunit
s buddhistickým a hinduistickým mnišstvím.
Books by Denisa Červenková
Teologická reflexe křesťanské tradice nabízí potřebné nástroje, jak rozumět náboženské pluralitě a rozvíjet občanské soužití v evropském kulturněpolitickém prostoru.
Teologická reflexe křesťanské tradice nabízí potřebné nástroje, jak rozumět náboženské pluralitě a rozvíjet občanské soužití v evropském kulturněpolitickém prostoru.
mi komunitami velkých náboženských tradic. Text představuje v současnosti v katolickém prostředí pravděpodobně nejlépe organizovanou zkušenost dialogu benediktinských řeholních komunit
s buddhistickým a hinduistickým mnišstvím.
Teologická reflexe křesťanské tradice nabízí potřebné nástroje, jak rozumět náboženské pluralitě a rozvíjet občanské soužití v evropském kulturněpolitickém prostoru.
Teologická reflexe křesťanské tradice nabízí potřebné nástroje, jak rozumět náboženské pluralitě a rozvíjet občanské soužití v evropském kulturněpolitickém prostoru.
The gist of the work thus consists of the chapter devoted to the theological reflection of the concept of religion which includes several partial areas: the debate about the anthropologic or theological character of the object, about the relation between belief and religion, religion and revelation, religion and truth and finally about the relation between the categories of religion and salvation. Then the text is directed to the working definition of religion as a theological phenomenon in the function of basic relation between man and transcendental reality. The author considers necessary to arrive at the clear delimitation of the object enabling a critical analysis of religious phenomena and theological understanding of the problems of religious pluralism – for the delimitation of the object influences the research method and its findings.
In this study, religion is presented as a theological phenomenon in the function of the basic relationship between God and man. This definition preserves not only the relational, but also the functional dimension of religion. Religion has its place in the unique relationship of man and transcendental reality. It has a “function” of the means which to express this relationship offers specific structures and consists in the plurality of religious forms. In this sense, it is possible to continue operating with Aquinas’ definition of religion as a relationship of man to God and at the same time as a system of outer signs, i.e. specific means expressing the relation-attitude of respect for the transcendence. The interceding and expressive character of religion thus appears as fairly fundamental. Naturally, such a definition is open to the possible presence of the plurality of religious shapes without necessarily aiming to efface their differences.
The author considers the religion to be a composite unit with following parts and traits: science component (persuasion, perception of God, world and man), ethical component (i.e. the impact of religious belief on actions of an individual and society), and ritual component (retrieving and preserving respect for transcendental reality, i.e. including the sphere of individual devotion). From the theological point of view, the concept of religion is usually ascribed some other specific traits, such as revelation; it is propounded and postulated that the transcendental reality itself enters the history and reveals itself to the man. However, this last trait is best applicable to the Christianity and it would be difficult to talk about the revelation of other traditions; similarly, the discourse about genuineness, uniqueness, universality and salutary nature of religion would be problematic if non-Christian religious entities were included to the category of religion.
Depending on whether the research object is considered anthropologic or theological, we arrive at various assessments of religious systems differing from the Christianity. By one-sided emphasis on the anthropological component we reach one of the paradigmatic evaluative opinions, according to which the Christianity either stands above the category of religion (Christianity as faith vs. religion), or it is the only religion creating an authentic relation to God (vera versus false religio), or we consider religious traditions at most a mere propedeutics (praeparatio evangelica) that precedes the only perfect religion, which is the Christianity. Even though the third evaluative stance is more open to non-Christian religions, also this “line of the fulfillment theology” still underestimates the possible theological meaning of religious traditions in the divine design of salvation.
As an alternative is offered aforementioned conception of theoretical fundament in which religion is attributed a theological position of an element belonging to the means of communicating revelation. The term religion could thus be considered being part of traditio with all the consequences and limits brought by such a notion. Next, it would be necessary to define the mutual relations of different religious traditions as separate categorical forms of divine self-announcement and at the same time to examine the question of the relation of each of them to a more general reality of divine self-announcement. Therefore, religion could be seen as intra-theological (formal) object of reflection, even though as a material object it surpasses the boundaries set by the historical revelation of God in Jesus Christ.
Hence, the category of religion is perceived as central for the fundamental relation between man and transcendental reality. If religion is understood both as a relation to the transcendence and as a complex of institutions, ritual aspects, catechism and resulting ethical behavior, it can be regarded it as being part of traditio, i.e. the act of transmission. The character of the process of transmission of divine self-announcement would certainly differ, depending on whether we talk about the Christianity and the Church as a proper subject of tradition or whether we ask what and how it is transferred from the perspective of different religious traditions. The basic assumption is naturally the concept of tradition which is not limited to a mere set of assertions and truths (i.e. not only imparted contents of faith) and which is closely connected to the notion of revelation; in the context of religion we thus ask about the process of divine self-announcement communication to man in his history.