Rodina Andreje Babiše
Rodina Andreje Babiše zahrnuje osoby v příbuzenském vztahu k českému podnikateli a politikovi slovenského původu Andreji Babišovi. Sám Babiš se stal zakladatelem koncernu Agrofert a politického hnutí ANO 2011, ministrem financí a předsedou vlády České republiky. Jeho nukleární rodinu představovala nejprve manželka Beata Babišová rozená Adamovičová (později uváděná též jako Beatrice[1][2][3]) s dcerou Adrianou a synem Andrejem, následně pak druhá manželka Monika roz. Herodesová s dcerou Vivienne a synem Frederikem. Otec Andreje, Štefan Babiš, se narodil ve slovenském Hlohovci, matka Adriana Babišová, rozená Scheibnerová, pochází z Jasině na Podkarpatské Rusi. Mladší bratr Alexander Babiš je podnikatel na Slovensku.[zdroj?]
Předci
[editovat | editovat zdroj]Otcova linie
[editovat | editovat zdroj]Předci Andreje Babiše z otcovy linie zřejmě pocházejí ze severozápadního Slovenska (příjmení Babiš se často vyskytuje v matrikách z okolí Žiliny a je rozšířené také v Polsku, kde je psáno Babisz).[4] Praděd Andreje Babiše, Štefan Bábis, byl panský dozorce a pocházel z Nového Mesta nad Váhom (maďarsky Vágújhely). Jeho syn, Antonín Babiš, děd Andreje Babiše, byl pokřtěn v prosinci 1886 ve vinařské vesnici Dvorníky ležící několik kilometrů nad Hlohovcem nedaleko řeky Váh.[4] Zde se věnoval krejčovskému řemeslu.[4] Ve svých 36 letech ochrnul po mozkové mrtvici a rodinu poté musela živit jeho manželka, babička Andreje Babiše, Antónia, rozená Kompanová.[4]
Otec Štefan Babiš
[editovat | editovat zdroj]Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Otec Andreje Babiše, Štefan Babiš, se narodil roku 1922 v Hlohovci na západním Slovensku.[4] Vychodil lidovou školu a měšťanku v Hlohovci a ve vzdělání pokračoval na gymnáziu v Trnavě.[5] Po maturitě v roce 1945 začal v Bratislavě pracovat jako vývozní referent v zahraničním oddělení firmy, z níž se krátce na to stalo Družstvo pro hospodaření se zemědělskými výrobky.[6] Souběžně se zapsal na Vysokou školu ekonomickou.[6] Na studiích se Štefan Babiš pravděpodobně seznámil s pozdější manželkou Adrianou Scheibnerovou.[pozn 1] Zemřel v roce 2002.[7]
Začátek pracovní kariéry
[editovat | editovat zdroj]Na začátku 50. let, krátce po sňatku s Adrianou Scheibnerovou, nastoupil Štefan Babiš do národního podniku Řemeslnické potřeby (ŘEMPO)[pozn 2], kde se stal vedoucím plánovacího odboru a vůči režimu držel konformní postoj.[8] Po nástupu do Řempa vstoupil do komunistické strany.[8] Po čtyřech letech přešel na funkci šéfa výroby v Krajském svazu výrobních družstev a v roce 1956 získal místo v pražském podniku zahraničního obchodu Strojexport.[8] V jeho rámci byl roku 1957 vyslán jako delegát do Etiopie. Po necelém roce se přesunul do Paříže, kde celá jeho rodina zůstala čtyři roky.[9]
Vyloučení z komunistické strany
[editovat | editovat zdroj]Po návratu do Bratislavy změnil působiště a nastoupil do podniku zahraničního obchodu Keramika, kde se stal zástupcem ředitele obchodní skupiny pro vývoz žáruvzdorného materiálu.[9] Krátce poté, dva dny před Vánoci v roce 1962, ho základní organizace KSS v Keramice vyloučila ze strany.[9] Oficiálně proto, že ztratil stranickou legitimaci a nenahlásil, že sestra Viola žije v Kanadě.[9] Proti vyloučení se odvolal, ale jeho případ městský výbor komunistické strany přezkoumal až po několika letech.[9] Andrej Babiš ve svém životopisu uvedl, že stranickou legitimaci schválně zahodil některý z otcových kolegů a jeho otec pak prý nemohl sehnat tři roky zaměstnání.[10] Nicméně podle Perglera dostupné prameny uvádějí, že práci neměl asi tři měsíce.[9] Štefan Babiš si poté našel místo jako studijní technik v patentovém oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů.[9] V polovině 60. let se mu podařil částečný návrat do oboru, když získal místo odborného asistenta katedry zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické.[9]
Politická rehabilitace v době normalizace
[editovat | editovat zdroj]Po invazi armád Varšavské smlouvy byl Štefan Babiš politicky rehabilitován.[11] Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a republikového ministerstva zahraničního obchodu.[12] V lednu 1969 Městský výbor KSS rozhodl o vrácení členství ve straně.[12] Štefan Babiš se následně plně držel režimem vytyčené linie.[12]
Působení ve Švýcarsku
[editovat | editovat zdroj]Ještě v roce 1969 byl Štefan Babiš vyslán jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě.[12] Byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT.[12] V srpnu 1971 celá rodina přicestovala ze Švýcarska na čtyřtýdenní dovolenou domů, načež jim ministerstvo zahraničního obchodu oznámilo, že přišli o výjezdní doložku kvůli emigraci matčina bratra Ervína Scheibnera a jeho rodiny.[13][pozn 3] Štefan Babiš se na podzim mohl vrátit do Ženevy jen pod podmínkou, že se za něj zaručí ministerstvo.[15] Obrátil se tak přímo na ministra zahraničního obchodu Andreje Barčáka a jako záruku svého pozdějšího návratu z mise nabídl, že syn Andrej Babiš zůstane v Československu.[15] Žádosti bylo vyhověno.[15] Štefan Babiš poté ve Švýcarsku žil až do roku 1975.[15]
Další činnost
[editovat | editovat zdroj]Štefan Babiš se po návratu ze zahraničí stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě.[16] Na této pracovní pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. Z pracoviště i základní organizace KSČ v Bratislavě I dostával příznivá dobrozdání.[16]
Na podzim 1979 začala Státní bezpečnost prověřovat roli Štefana Babiše v prodeji licence na výrobu kyseliny citronové do zahraničí.[17] Pražská centrála Polytechny zařídila prodej licence francouzské firmě, bratislavská pobočka ve stejné době sjednala kontrakt s rakouskou firmou, podle hlášení spolupracovníků (StB) za méně výhodných podmínek.[17] Podezření na trestnou činnost se neprokázalo.[17] Štefanu Babišovi vícekrát hrozilo krácení prémií, generální ředitel Polytechny Ladislav Balla ho ale vždycky nakonec podržel.[17] Spekulovalo se o tom, že Štefan Babiš na Ballu „něco ví“.[17]
V roce 1984 na něj Státní bezpečnost založila svazek s krycím jménem Vedoucí kvůli podezření z nehospodárnosti při uzavírání zahraničního kontraktu.[18] Týkal se zakázky na výstavbu diplomatické čtvrti v Iráku.[18] Spolupracovníci tajnou policii informovali, že Štefan Babiš nabízel prokuristovi západoněmecké firmy jednoprocentní provizi.[18] Bezpečnostní složky případ podrobně zdokumentovaly.[18] Škodu vyčíslily na 465 tisíc západoněmeckých marek (v té době asi tři miliony Kčs).[18] Porušení zákona potvrdila i kontrola federálního ministerstva zahraničního obchodu.[18] Štefan Babiš měl být trestně stíhán, ale zachránila ho prezidentská amnestie z 8. května 1985, která se týkala dotyčného trestného činu.[18] Vyšetřovatel nakonec v polovině roku 1987 věc odložil a svazek uložil do archivu.[18]
Matčina linie
[editovat | editovat zdroj]Předkové Andreje Babiše z matčiny strany byli karpatští Němci, což byli němečtí řemeslníci, kteří žili od středověku na slovenské Spiši a ve dvou vlnách (první za vlády Marie Terezie v 18. století, druhá mezi lety 1810 až 1820 z podnětu uherských úřadů) začali osidlovat okolí měst Rachov a Jasiňa, kde pracovali jako dřevorubci, voraři nebo tesaři.[6] Děd Andreje Babiše z matčiny strany, Imrich Scheibner, se narodil v roce 1894 v Jasině a pracoval jako kovář.[6] Jasina tehdy byla poměrně kosmopolitní město, v němž se hovořilo rusínsky, maďarsky, německy a jidiš.[6][pozn 4] Imrich Scheibner se oženil s Julianou Demänovskou (původně Demény), která pocházela z okolí Nových Zámků na jižním Slovensku.[8]
Matka Adriana Babišová rozená Scheibnerová
[editovat | editovat zdroj]Dětství a rodinné prostředí
[editovat | editovat zdroj]Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927–2008), se narodila v městečku Jasiňa, které tehdy spadalo pod Podkarpatskou Rus.[6][pozn 5] V Jasině žila se svou rodinou až do konce druhé světové války.[8] Město od Mnichovské dohody na podzim 1938 až do roku 1944 patřilo pod horthyovské Maďarsko, které si na toto období přisvojilo celou Podkarpatskou Rus.[8] Scheibnerovi v té době zřejmě dostali maďarské občanství, protože po obsazení regionu Rudou armádou v roce 1944 a připojení Podkarpatské Rusi Sovětském svazu se museli přestěhovat do Maďarska.[8] Nicméně v rámci repatriací se po skončení války přestěhovali na Slovensko.[8] Andrejův děd z matčiny strany Imrich Scheibner[pozn 6] dostal místo v zemědělském družstvu v Bratislavě-Karlově Vsi.[8] Jeho manželka Juliana (Andrejova babička) se etablovala jako lidová umělkyně.[8] Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla chválena za čilou angažovanost - kromě členství v Komunistické straně Československa působila také jako soudkyně z lidu a v Komisi lidové kontroly.[8]
Pracovní činnost a vliv v rodině
[editovat | editovat zdroj]Adriana Scheibnerová se stejně jako její matka po Únoru angažovala v lidových soudech.[zdroj?] Vystudovala bratislavskou VŠE. Manželova vytíženost a zejména pracovní pobyt v zahraničí na přelomu 50. a 60. let ji pasovaly do skromnější role.[19] Pracovala ve vědeckých institucích, ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu,[pozn 7] později vedla oddělení dokumentace v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd.[19] Po návratu ze Švýcarska (1975) pracovala jako tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, čímž Andrejovi Babišovi zajišťovala „vnější ideologickou konformitu“.[16] Aktivně se angažovala v Komunistické straně Slovenska; mimo jiné působila v různých komisích ustavených KSS.[zdroj?]
Podle Perglera popisují pamětníci Adrianu Babišovou jako velmi inteligentní, energickou, vzdělanou a elegantní ženu, která si mimo jiné šila vlastní oděvy.[19]
Podle Andreje Babiše byla jeho matka motorem jejich rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly.[19] Dbala o to, aby se její synové dobře učili, a vedla je ke sportu.[19] Vztahy Andreje Babiše s jeho otcem byly komplikovanější.[19] Údajně byl přísný šéf, který prosazoval spartánskou výchovu.[19] Podle tety z matčiny strany míval záchvaty agresivity a matka i oba synové kvůli tomu velmi trpěli.[19]
Sourozenci
[editovat | editovat zdroj]Andrej Babiš má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandera Babiše, jenž postupně vstoupil do tří manželství.[20]
Potomci
[editovat | editovat zdroj]První manželství
[editovat | editovat zdroj]První Babišovou manželkou se stala spolužačka z gymnázia a lékařka Beata Adamovičová, jež s ním má dceru Adrianu (provdanou Bobekovou,[21] narozená 1979) a syna Andreje Babiše (narozen 1983).[22] Andrej Babiš a Beata Babišová se počátkem 21. století rozvedli.[23] Exmanželka premiéra Babiše a jeho syn Andrej mladší žijí v současnosti v Ženevě. Paní Babišová používá jméno Beatrice.[1]
Mediální pozornost se na oba sourozence upřela především v souvislosti s vyšetřováním kauzy Čapí hnízdo.[24] Dcera Adriana Bobeková působila už od roku 2007 jako místopředsedkyně představenstva společnosti Imoba z holdingu Agrofert. V dubnu 2008 však svou pozici opustila a stala se předsedkyní dozorčí rady nově přejmenované firmy Farma Čapí hnízdo. V roce 2007 se také vdala za Slováka Martina Bobka, jenž se poté stal jednatelem společnosti Agrofert Trading. Byl také až do roku 2016 členem představenstva Agropodniku Velké Meziříčí. K listopadu 2018 zastával manažerskou pozici vedoucího obchodní divize pro zemědělské komodity v samotném Agrofertu. Policejnímu vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se vyhýbala s odvoláním na své dlouhodobé psychické problémy.[21] Podle Babiše staršího trpí od 16 let bipolární poruchou.[25] Podle posudku soudního znalce z podzimu 2018 by však měla být k trestnímu stíhání způsobilá.[26]
Andrej Babiš mladší nejpozději v roce 2015 pracoval jako dopravní pilot u společnosti Travel Service a vlastnil licenci komerčního pilota. Zaškoloval se pro licenci na samostatné pilotování dopravních letadel typu Boeing 737, podle svědectví jiných pilotů ji však nezískal.[27] Novinářům v listopadu 2018 uvedl, že byl v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo unesen na Ukrajinu.[28] Podle jeho asistenta u něj v roce 2015 propukla naplno schizofrenie a do Kryvého Rihu na Ukrajině chtěl jet z Krymu za svojí přítelkyní. Odtud ovšem napsal e-mail policii, že tam byl unesen.[29] Tvrzení o únosu odmítal jeho otec a uváděl, že syn je psychicky nemocný. Věc tehdy prošetřovala policie a došla k závěru, že se únos nikdy nestal.[30] Tento závěr ovšem policie udělala bez vyslechnutí Andreje Babiše mladšího, pouze na základě vyjádření advokátů jeho otce.
Druhé manželství
[editovat | editovat zdroj]V roce 1992 se seznámil s Monikou Herodesovou (* 14. června 1974), která v té době právě nastoupila do podniku Lovochemie jako sekretářka.[31] Jejím bratrem je Martin Herodes (* 21. srpna 1976), který začal pracovat taktéž v Lovochemii, následně byl ředitelem farmy Čapí hnízdo, do ledna 2019 pracoval ve firmě Imoba, která patří do koncernu Agrofert.[32][33] Herodesová se ve svých 19 letech vdala za svého tehdejšího přítele, nicméně o dva roky později se rozvedla. V té době navázala partnerský vztah s Andrejem Babišem, jenž byl v Lovochemii jedním z ředitelů.[23] Do tohoto vztahu se narodily dvě děti, dcera Vivien (narozena ~2000) a syn Frederik Babišovi (narozen ~2003). Herodesová přijala v roce 2013 příjmení Babišová,[34] oddáni pak byli 29. července 2017.[35]
Dne 19. dubna 2024 oznámil Babiš, že se s manželkou Monikou rozchází.[36]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V některých pramenech je uváděná jako Adrianna nebo Adriena.[6]
- ↑ Řempo se staral o zásobování menších a středně velkých podniků základním materiálem, jako byly kůže, sklo, porcelán, chemie nebo ochranné pomůcky.[8]
- ↑ Švagr Štefana Babiše, Ervín Scheibner, byl v Československu uznávanou kapacitou v geologii.[14] Jeho manželka Viera byla ve vědeckém světě známá jako velká odpůrkyně dětského očkování.[14] Oba působili na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského.[14] Na podzim 1967 dostal Ervín Scheibner stipendium od Maxmiliánovy univerzity v Mnichově.[14] Spolupracoval s tehdejší vojenskou tajnou službou, která ho úkolovala k získávání informací z německého univerzitního prostředí.[14] V době srpnové invaze byli Scheibnerovi zpátky v Bratislavě, využili otevřených hranic a odjeli do Švýcarska ke známému.[14] Později emigrovali do Austrálie.[14]
- ↑ Ve městě bylo šest řecko-katolických kostelů, čtyři synagogy a pravoslavný kostel.[6]
- ↑ Byla to zcela nejvýchodnější vlaková stanice tehdejších Československých státních drah.[6]
- ↑ Používal také příjmení Demänovský po manželce.[8]
- ↑ Mimo jiné byla součástí kolektivu, který vytvořil Anglicko-slovenský drůbežářský slovník.[19]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Babišova exmanželka mluvila se švýcarskými novináři. Syna vyzpovídat nesměli. Lidovky [online]. 23. listopadu 2018. Dostupné online.
- ↑ ČTK. V Ženevě jsme spolu strávili pět hodin, povídali jsme si a hráli šachy, řekl o návštěvě syna Andrej Babiš. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-11-18 [cit. 2018-11-24]. Dostupné online.
- ↑ ŠTORKÁN, Martin. Přehledně: kdo je kdo v kauze údajného únosu Babišova syna - E15.cz. E15.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e PERGLER, Tomáš. Babiš - Příběh oligarchy. Praha: Mladá fronta, 2014. 184 s. ISBN 978-80-204-3445-6. S. 7.
- ↑ PERGLER, str. 7-8
- ↑ a b c d e f g h i PERGLER, str. 8
- ↑ Štefan babiš. tema.pravopiscesky.cz [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m PERGLER, str. 9
- ↑ a b c d e f g h PERGLER, str. 10
- ↑ Andrej Babiš: Můj úplný životopis, Parlamentní Listy 7.11.2011
- ↑ PERGLER, str. 11-12
- ↑ a b c d e PERGLER, str. 12
- ↑ PERGLER, str. 12-13
- ↑ a b c d e f g PERGLER, str. 149
- ↑ a b c d PERGLER, str. 13
- ↑ a b c PERGLER, str. 17
- ↑ a b c d e Pergler, str. 30
- ↑ a b c d e f g h Pergler, str. 31
- ↑ a b c d e f g h i PERGLER, str. 11
- ↑ HOLECOVÁ, Simona. Alexander Babiš. Muž, který nemluví, promluvil. Neovlivní.cz [online]. 2015-6-23. Dostupné online.
- ↑ a b pes. Agrofert, jedna rodina. Babišův byznys se s jeho dětmi a švagrem neprotnul jen na Čapím hnízdě — HlídacíPes.org. HlídacíPes.org [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme. iDNES.cz [online]. 2014-05-26 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online.
- ↑ a b MATĚJŮ, Pavla. Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme. iDNES.cz [online]. 2014-05-26 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Babiš: Kauza syna je součástí scénáře, jak mě dostat z politiky - online. ČeskéNoviny.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online.
- ↑ Babiš zveřejnil diagnózu dcery, pomohl si tragédií Karla Svobody. Lže, zlobí se syn skladatele
- ↑ Babišovu dceru vyšetřil znalec. Závěr: Nic nebrání, aby byla dál stíhána za Čapí hnízdo. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2018-11-29]. Dostupné online.
- ↑ BIBEN, Martin. Babiš junior musel projít před získáním pilotní licence nejpřísnějšími testy, které by schizofrenii odhalily. Šance, že onemocněl později, je nízká. Hospodářské noviny. 2018-11-14. Dostupné online [cit. 2018-11-15].
- ↑ Info.cz, ziz. Andrej Babiš mladší: Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska. Info.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online.
- ↑ ROVENSKÝ, Jan; VACULÍK, Radim. Protopopov: Babiše jr. jsem neunesl, staral jsem se o něj jako o bratra. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-11-15 [cit. 2018-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-15.
- ↑ REŽŇÁKOVÁ, Lada (lre). Nikdo syna neunesl. Je nemocný, reagoval Babiš. Policie to prověří. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-13, rev. 2018-11-15 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online.
- ↑ JANDOVÁ, Lucie. Monika Babišová: Ženská ve čtyřiceti je podle mě na vrcholu [online]. 2015-01-18 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online.
- ↑ https://www.idnes.cz/wiki/lide-v-cesku/martin-herodes.K460555
- ↑ https://www.denik.cz/ekonomika/zmeny-v-agrofertu-holding-opousti-babisuv-svagr-herodes-20190122.html
- ↑ Bavič Novotný prodělal mrtvici, Babišová se bojí módní policie. TÝDEN.cz [online]. 2013-10-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online.
- ↑ Miliardářská svatba na Čapím hnízdě. Hostů se sjely dvě stovky. Seznam Zprávy [online]. 2017-07-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-30.
- ↑ „Naše cesty se rozdělují.“ Andrej Babiš se po 30 letech rozchází s Monikou. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-04-19 [cit. 2024-04-19]. Dostupné online.