Přeskočit na obsah

Bipolární afektivní porucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bipolární afektivní porucha
Klasifikace
MKN-10F31.
MeSHD001714
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bipolární afektivní porucha (BAP), známá také jako maniakální deprese (MD) nebo pod starším označením maniodepresivní psychóza (MDP), maniodeprese (MD) je závažná duševní porucha, při níž se střídá stav mánie a deprese. Je vážnou klinickou a nozologickou jednotkou v klasifikaci nemocí (F31). Současná psychiatrie (2002) se v nomenklatuře vyhýbá pojmu nemoc a termínu psychóza; užívá pojem „porucha“. Deprese při bipolární poruše se léčí jinak než monopolární deprese.[1] O sebevraždu se statisticky pokusí okolo 50 % nemocných s bipolární poruchou, přičemž až 20 % z nich čin dokoná.[zdroj?]

Významnou charakteristikou bipolární poruchy je změna nálady. Bipolární porucha se projevuje střídáním mánie (manická epizoda) a deprese (bipolární deprese). Depresivní nebo manická fáze může při jednom cyklování trvat několik dnů až týdnů, někdy i měsíců. Může nastat ultrarychlé cyklování (5–364 cyklů za rok), někdy dokonce cyklování ultradiální (více než 365 cyklů za rok, tedy dva nebo dokonce více cyklů za den). Epizody mánie a deprese nejsou nepřetržité, objevuje se mezi nimi tzv. bezpříznakové období (během něj nejsou přítomny ani příznaky mánie, ani příznaky deprese).[2]

Smíšená epizoda BAP je charakteristická rychlým cyklováním stavů mánie a deprese (v hodinách nebo dnech), přičemž se mezi nimi nemusí vyskytovat bezpříznakové období. Nemocný tedy ze stavu mánie propadá ihned do deprese a naopak[zdroj?]

Mánie a melancholie, litografie (1892)

Příznaky deprese: hluboké stavy smutku, snížená energie, pesimismus, pokles zájmu, plačtivost, poruchy spánku (nespavost nebo naopak přílišná spavost), poruchy chuti k jídlu (nechutenství nebo naopak přejídání), výrazná unavitelnost, neschopnost prožívat radost (anhedonie), apatie, nízké sebehodnocení, pocity viny a sebeobviňování, pokles výkonnosti, nerozhodnost atp. Tyto symptomy mohou vyústit až k pocitům bezvýchodnosti situace, k beznaději, myšlenkám na smrt až k sebevražednému jednání. Nebezpečí sebevraždy kulminuje v době, kdy deprese odeznívá, a postižený se svému okolí již jeví bez příznaků (získává sílu o sebevraždu se pokusit).

Příznaky mánie: zvýšená euforie, nepřiměřeně veselá až bujará nálada, zvýšené sebevědomí a sebehodnocení, grandiozita (velikášství), přeceňování svých schopností, zrychlené myšlení, zrychlená řeč a psychomotorické tempo, zrychlené pohyby, iritabilita (vysoká iritabilita znamená, že člověk se snadno rozzlobí, podráždí a je netrpělivý), vztahovačnost, mrzutost, ztráta sociálních zábran, vyvolávání konfliktů, snížení chuti k jídlu, snížená potřeba spánku a zvýšení libida, přičemž bývá přítomné i zvýšené riziko abúzu (zneužívání) alkoholu nebo drog. Postižený může být nebezpečný sobě i svému okolí, protože jedná impulzivně (např. nadměrně utrácí a půjčuje si peníze, nic pro něho není (velký) problém, navazuje stále nové vztahy, může být promiskuitní, může mít pocity nadřazenosti a nezastavitelnosti atp.)
Když jsou příznaky mánie mírné, mluvíme o tzv. hypománii. Když naopak zesílí, mohou se manifestovat další symptomy, např. bludy (paranoidní chování, velikášství aj.), halucinace (sluchové, zrakové i jiné) atp. připomínající psychotické a schizofrenní onemocnění, přičemž halucinace je poruchou vnímání, kdežto blud je poruchou myšlení.

Výrazný rozdíl mezi jednotlivými stavy je, že při epizodě mánie se člověk cítí zcela zdráv, často přestává užívat (vhodné, potažmo předepsané) léky, a proto většinou ani nevyhledává pomoc, zatímco při atace deprese většinou cítí nebo ví, že se s ním něco děje, a tudíž mnohem častěji vyhledá pomoc právě během depresivní epizody.

  • Bipolární porucha I. typu: Je charakterizována plně rozvinutými manickými fázemi, které mohou být doprovázeny psychotickými příznaky.
  • Bipolární porucha II. typu: Je obtížnější na diagnózu. Nemocný nezažívá plně rozvinuté manické fáze, ale pouze fáze hypomanické (lehčí forma mánie), které mu zpravidla nezpůsobují vážné problémy, a proto se o nich často nezmíní. Hrozí tak záměna za unipolární depresi a nasazení nevhodné léčby, která může zhoršit průběh onemocnění, přičemž léčba antidepresivy bez podávání stabilizátorů nálady může vyvolat přesmyk do hypomanie nebo způsobit ultrarychlé či ultradiální cyklování. Ve srovnání s BAP I. typu se depresivní epizody vyskytují častěji a průběh onemocnění bývá chroničtější. Několik studií také vykázalo vyšší riziko sebevraždy právě u pacientů s BAP II. typu.
  • Cyklotymie: Perzistentní nestabilita nálady včetně početných období deprese nebo lehké mánie‚ avšak žádná není natolik těžká nebo dlouhá‚ aby opravňovala k diagnóze bipolární afektivní poruchy nebo periodické depresivní poruchy. Dle MKN-10 diagnóza cyklotymie nespadá mezi bipolární poruchy, avšak je často chápána jako součást bipolárního spektra.[3]

Diagnóza deprese

[editovat | editovat zdroj]

Je přítomno nejméně 5 z uvedených příznaků, přičemž alespoň jeden musí být příznak (1) nebo (2). Léčbu však vyžadují i nemocní s neúplným obrazem deprese.

  • sklíčená smutná nálada po větší část dne (1)
  • snížený zájem o všechny aktivity, zvlášť takové, které působí potěšení (2)
  • změny tělesné hmotnosti nebo chuti k jídlu, zpravidla jejich snížení (3)
  • nespavost nebo zvýšená spavost (4)
  • psychomotorický neklid (5)
  • únava nebo ztráta energie (6)
  • pocity méněcennosti nebo neadekvátní viny (7)
  • zhoršená koncentrace pozornosti a snížená schopnost rozhodovat se (8)
  • myšlenky na smrt, opakující se myšlenky na sebevraždu, eventuálně suicidální (sebevražedné) pokusy (9)[1]

Diagnóza mánie

[editovat | editovat zdroj]

Jsou přítomny 3 nebo více z uvedených příznaků:

  • zvýšené sebevědomí až megalománie (1)
  • snížená potřeba spánku (cítí se vyspaný např. po pouhých 3 hodinách spánku) (2)
  • mnohomluvnost (3)
  • trysk myšlení anebo subjektivní pocit urychlení (4)
  • neschopnost soustředit se na jednu věc a roztržitost (5)
  • psychomotorický neklid (6)
  • excesivní (přemrštěné, nadměrné) a lehkomyslné zaujetí činnostmi, které působí radost (např. zbytečné nákupy, utrácení peněz, erotická dobrodružství) (7)[1]

Příčiny vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Bipolární afektivní porucha postihuje přibližně 1 % populace. Rozvoj se obvykle projeví v období okolo 15 let věku. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že bipolární porucha je způsobena kombinací genetických vlastností a následným chováním v prostředí. 30 až 50 % pacientů s bipolární poruchou má traumatické zážitky z dětství nebo vyrůstali v nepříznivém prostředí, ve kterém zažili týrání či zneužívání. Izraelsko-americký genetik Eran Elhaik předložil hypotézu, že k vysvětlení příčiny vzniku může být použita teorie alostatického zatížení a že akumulace perinatálních a prenatálních stresorů má neurotoxické důsledky pro zdraví ústící v bipolární poruchu. Bipolární porucha běžně vypukne při dlouhodobém extrémním stresu.

Cykly depresivních a manických episod se vracejí a mohou se projevovat častěji, přičemž narušují život postiženého i jeho okolí včetně jeho nejbližších, rodinu, školu, práci a celkově život ve společnosti. Depresivní epizody mohou plynule přejít v mánii a naopak. Mezi jednotlivými epizodami (atakami) může být různě dlouhá doba bez příznaků, tzv. remise.

Komorbidita

[editovat | editovat zdroj]

Bipolární porucha často souvisí s jinými poruchami, například poruchami osobnosti. Příkladem může být hraniční porucha osobnosti (hraniční typ emočně nestabilní osobnosti), která se také projevuje střídáním nálad, obvykle ale v kratších časových úsecích, např. hodinách nebo dnech. Je otázka, jestli jde o skutečnou komorbiditu (tedy současný výskyt dvou různých nemocí), nebo podobnost příznaků. DSM (diagnostický systém používaný v USA) řadí obě poruchy vedle sebe do tzv. poruch „bipolárního spektra“. Dále jde o narcistickou poruchu v širším slova smyslu, tedy osobnost s nestabilní regulací pocitu vlastní hodnoty. Tato nestabilita má různé projevy, od narcistické poruchy osobnosti v užším smyslu, jak je laicky dobře známá (přesvědčení o vlastní výjimečnosti a nadřazenosti, neempatické a sobecké chování, upevňování pocitu vlastní hodnoty na úkor ostatních atp.), přes depresivní poruchu osobnosti, kdy je sebehodnocení naopak trvale patologicky snížené, střídání pocitů zvýšené a snížené vlastní hodnoty a s tím i nálad, až po aktivity, které se mohou podobat projevům BAP nebo v ně přecházet.

V léčbě bipolární afektivní poruchy se nejčastěji využívá farmakoterapie na stabilizování akutní manické nebo depresivní epizody společně s psychoterapeutickými postupy a psychoedukací. Terapie spočívá:

Léčba je většinou dlouhodobá, přičemž i přes léčbu ataka obvykle odezní až po mnoha týdnech, nebo i po několika měsících. U řady nemocných je nutné, aby psychofarmaka, která brání nástupu ataky, užívali celoživotně.
Protože pacient neví, kdy se může ataka deprese a nebo mánie znovu projevit, je důležité, aby dodržoval léčebný plán, díky kterému je BAP dobře zvládnutelná. Může tak opět získat kontrolu nad svým životem a zásadně změnit kvalitu svého života.

Poznámka: Léčba bipolární poruchy antidepresivy je kontroverzní. Při užívání antidepresiv existuje riziko zhoršení průběhu onemocnění s přesmyky do hypománie, mánie či smíšené epizody nebo navození rychlého cyklování (příp. ultrarychlého cyklování, a to někdy dokonce cyklování ultradiálního). Nejdůležitějším psychofarmakem pro osoby trpící touto poruchou jsou stabilizátory nálady.[4]

Seznam encyklopedicky významných osob trpících bipolární poruchou:

  1. a b c VINAŘ, Oldřich. Deprese. [Praha]: 2002. 9 s.
  2. Remedia – farmakoterapeutický časopis. www.remedia.cz [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. 
  3. F30-F39 AFEKTIVNÍ PORUCHY (PORUCHY NÁLADY) (F30–F39). www.uzis.cz [online]. [cit. 2018-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-09. 
  4. a b NOVÁK, Tomáš a BAREŠ, Martin. Antidepresiva v léčbě bipolární deprese. Psychiatrie pro Praxi [online]. 2009, roč. 10, č. 2, s. 72–75. Dostupné z: https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/02/04.pdf
  5. a b Choroba, kterou trpěl zpěvák Muk, často končí sebevraždou. iDNES.cz [online]. 2010-05-24 [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. 
  6. a b Catherine Zeta-Jones bojuje s bipolární poruchou | Kondice. web.archive.org [online]. 2018-03-07 [cit. 2022-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-07. 
  7. Spoveď Richarda Müllera o jeho chorobe: Stále nemám vyhraté, už sa však nechcem vrátiť. hnonline.sk [online]. [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. The Cranberries lead singer Dolores O’Riordan, 45, on the band’s new album, The Voice and being chased by a bear | Metro Newspaper UK. web.archive.org [online]. 2017-09-16 [cit. 2022-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-16. 
  9. CNN, Marianne Garvey. Halsey opens up about her mental health. CNN [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné online. 
  10. Selena Gomez Opens Up About Bipolar Diagnosis on Miley Cyrus's Instagram Live. Harper's BAZAAR [online]. 2020-04-03 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Mental Health, Blackness and the Bravery of DMX. Tidal [online]. 2021-04-12 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c d e f g h i j k l m n o p q r ČECHTICKÝ, Tomáš. Dvouhlavý démon bipolárky. In: Helpnet [online]. 25. 8. 2011 [cit. 7. 3. 2018]. Dostupné z online archivu, pořízeného 8. března 2018
  13. GOTTVALD, Aleš; SHIFMAN, Mikhail. George Placzek - A Nuclear Physicist's Odyssey. Singapore: World Scientific, 2018. 396 s. Dostupné online. ISBN 978-981-3236-91-2. (English) 
  14. Rudolf II. a jeho sestra Eleonora. vesmir.cz [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Odborná, populárně-naučná

  • DOUBEK, Pavel et al. Průvodce bipolární poruchou: pro pacienty, jejich rodinné příslušníky a blízké. Praha: Maxdorf, 2013. 62 s. ISBN 978-80-7345-368-8.
  • GAY, Christian. Bipolární porucha : rady pro rodiny a blízké osob s maniodepresivními stavy. Praha: Portál, 2010. 135 s. ISBN 978-80-7367-668-1.
  • LÁTALOVÁ, Klára. Bipolární afektivní porucha. Praha: Grada, 2010. 247 s. ISBN 978-80-247-3125-4.
  • NOVÁK, Tomáš a BAREŠ, Martin. Antidepresiva v léčbě bipolární deprese. Psychiatrie pro praxi. 2009, roč. 10, č. 2, s. 72–75. Dostupné také z: https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/02/04.pdf
  • NOVÁK, Tomáš a LÁSKOVÁ, Hana. Peklo v duši: deprese a mánie. Praha: Grada, 2016. 144 s. ISBN 978-80-247-5851-0.
  • VINAŘ, Oldřich. Deprese. Oponenti: MUDr. Pavel Baudiš, CSc., MUDr. Václav Beneš. [Praha]: 2002. 9 s. Doporučené postupy pro praktické lékaře. Projekt MZ ČR zpracovaný ČLS JEP za podpory grantu IGA MZ ČR 5390-3. Reg. č. o/038/277. Dostupné také z: www.cls.cz/dokumenty2/os/t277.rtf

Beletrie

  • REDFIELD JAMISON, Kay. Neklidná mysl. Můj příběh bipolární poruchy. V Praze: Portál, 2018. 184 s. ISBN 978-80-262-1383-3.
  • BAJZOVÁ, Marcela. Duši nelze zalepit: můj život s bipolární afektivní poruchou, aneb, Jak žít i přes to plnohodnotný život. V Ostravě: Repronis, 2014. 96 s. ISBN 978-80-7329-386-4. [Kniha napsaná podle pravdivých událostí zachycuje autorčin život v jednom desetiletí formou deníkových záznamů a vzpomínek. Autorka byla hospitalizována v psychiatrické léčebně a snaží se dát návod lidem žijícím s depresí, co dělat, aby se z problematických stavů dostali.]
  • KINDLOVÁ, Barbora. Ploty uvnitř nás. Praha: Gasset, 2012. 100 s. Edice Modrý Portugal. ISBN 978-80-87079-19-5. [Dramatická, povzbudivá a svým způsobem objevná autorčina prvotina. „Letěla jsem švihem do nirvány, pak jsem padala do hrobu. Rvala jsem se a rvu se dál, tiším mánie, vyklízím z mozku zubatou. V hodinových cyklech pláču a směju se. Tady to pro mě začalo. Všechno je jen popsaná realita, žádné mrhání časem a slovy, žádný umíráček. Pouze svědectví o tom, co všechno se událo v jedné psychiatrické léčebně, co tomu předcházelo a co poté následovalo.“]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.