Julius von Falkenhayn
Julius von Falkenhayn | |
---|---|
Ministr zemědělství Předlitavska | |
Ve funkci: 13. srpna 1879 – 19. června 1895 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Eduard Taaffe, Alfred z Windisch-Graetze |
Předchůdce | Hieronymus Mannsfeld |
Nástupce | Ferdinand von Blumfeld |
Zemský hejtman v Horním Rakousku | |
Ve funkci: 13. září 1871 – 17. prosince 1871 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Moritz Eigner |
Nástupce | Moritz Eigner |
Poslanec Hornorakouského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1867 – 1871 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1879 – 1899[1] | |
Panovník | František Josef I. |
Stranická příslušnost | |
Členství | konzervativní velkostatek |
Narození | 20. února 1829 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 12. ledna 1899 (ve věku 69 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Choť | Viktorie Evženie z Creneville-Folliot |
Rodiče | Eugen von Falkenhayn a Karolina z Colloredo-Waldsee |
Příbuzní | Franz Falkenhayn (sourozenec) |
Profese | politik |
Commons | Julius von Falkenhayn |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Julius hrabě von Falkenhayn (20. února 1829 Vídeň – 12. ledna 1899 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Původně sloužil v armádě, později se aktivně věnoval politice. V roce 1871 byl krátce zemským hejtmanem v Horním Rakousku a v letech 1879–1895 dlouholetým ministrem zemědělství Předlitavska.[2]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z šlechtického rodu Falkenhaynů původně ze Slezska, povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu. Narodil se jako druhorozený syn generála Eugena Falkenhayna (1792–1853) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky Colloredové (1802–1835).[3] Vzhledem k postavení svého otce ve funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Františka Karla vyrůstal Julius v blízkosti císařské rodiny a od dětství patřil k přátelům Františka Josefa. Studoval na univerzitě ve Vídni, ale v roce 1847 vstoupil jako kadet do armády. Během revolučních let 1848–1849 se vyznamenal na bojištích v Itálii a proti maďarským povstalcům. Již v devatenácti letech byl nadporučíkem (1848), v roce 1850 byl povýšen na rytmistra a sloužil u 1. husarského pluku.[4] Pak krátce podnikal, když založil poblíž Bad Ischlu továrnu na papír. Brzy se ji ale zbavil pro malou výdělečnost. Působil pak v Linci. Profiloval se jako odborník na národohospodářské a finanční otázky. V roce 1867 se stal poslancem Hornorakouského zemského sněmu. V roce 1871 krátce zastával post zemského hejtmana Horních Rakous.[5][6][7]
13. srpna 1879 se stal ministrem zemědělství Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Na této pozici setrval i v následující vládě Alfreda Windischgrätze. Ministrem byl po 16 let až do 19. června 1895.[8] Prosadil četné významné legislativní předlohy jako zákon o komasaci, veterinární zákon, novelu lesního zákona na ochranu lesů apod.[6]
Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament).[6] Zastupoval městskou kurii v Horních Rakousích, obvod Wels, Efferding, Vöcklabruck, Gmunden, Ischl atd.[9] Ve volbách do Říšské rady roku 1885 mandát obhájil, nyní reprezentoval velkostatkářskou kurii v Horních Rakousích. Za stejnou kurii obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897. Zasedal zde do své smrti v roce 1899. Pak ho na poslaneckém křesle vystřídal Georg Friedrich Dürckheim.[10] Podle jiných zdrojů z Říšské rady odešel již v roce 1898.[7]
Byl orientován jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).[11] Patřil k nejkonzervativnějším poslancům.[6] Zvolen byl díky svému panství v Sankt Wolfgang im Salzkammergut.[7]
Do politiky výrazně zasáhl ještě koncem 90. let 19. století, kdy vláda Kazimíra Badeniho bojovala v parlamentu s obstrukcemi. Falkenhayn tehdy navrhl přísnější jednací řád (takzvaný Lex Falkenhayn), který by obstrukce ve sněmovně ztížil (předsedovi sněmovny dával možnost dočasně vyloučit některé obstruující poslance z jednání). Předloha ovšem nebyla přijata, místo toho se kvůli ní ve sněmovně odehrávaly ještě ostřejší hádky i potyčky. Krátce poté se Falkenhayn stáhl z politického života.[6][12]
Od roku 1853 měl titul c. k. komořího, jako člen vlády obdržel v roce 1880 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a Řádu železné koruny I. třídy.[14]
V roce 1857 se v Prešpurku oženil s hraběnkou Viktorií Folliot de Crenneville (1816–1900), dcerou generála Ludwiga Folliota de Crenneville. Viktorie byla o jedenáct let starší a vdovou po uherském šlechtici Janu Nepomukovi Keglevićovi z Bužimi. Měla tituly c. k. palácové dámy a dámy Řádu hvězdového kříže.[15] Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Juliův starší bratr Franz Falkenhayn (1827–1898) se uplatnil také v politice, byl poslancem Říšské rady a dlouholetým členem Panské sněmovny.[16] Mladší bratr Ladislaus (1833–1865) byl podplukovníkem a pobočníkem císaře Františka Josefa.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V některých pramenech uváděno, že poslancem Říšské rady byl do roku 1898.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1030 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8
- ↑ Rodina Eugena Falkenhayna na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus der österreichischen Kaiserthumes für 1857; Vídeň, 1857; s. 479 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy rakouských zemí na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Falkenhayn, Julius Gf. (1829-1899), Landeshauptmann und Minister, s. 285. (německy)
- ↑ a b c Julius Falkenhayn, Graf von- [online]. e-gov.ooe.gv.at [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=297&size=45
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 464.
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 262, 266 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 316 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 267 dostupné online
- ↑ Pražský denník. Listopad 1879, roč. 14, čís. 264, s. 2. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Julius von Falkenhayn na webu rakouského parlamentu
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius von Falkenhayn na Wikimedia Commons
- Rakouští šlechtici
- Ministři zemědělství Předlitavska
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Zemští hejtmani Horních Rakous
- Členové Strany konzervativního velkostatku
- Poslanci hornorakouského zemského sněmu
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Císařští komoří
- Tajní radové
- Narození v roce 1829
- Úmrtí v roce 1899
- Narození 20. února
- Úmrtí 12. ledna
- Narození ve Vídni
- Úmrtí ve Vídni
- Rakousko-uherští podnikatelé
- Rakousko-uherští politici německé národnosti