Julius von Falkenhayn

Julius von Falkenhayn
Julius von Falkenhayn
Ministr zemědělství Předlitavska
	Ve funkci:; 13. srpna 1879 – 19. června 1895
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Eduard Taaffe, Alfred z Windisch-Graetze
Předchůdce	Hieronymus Mannsfeld
Nástupce	Ferdinand von Blumfeld
Zemský hejtman v Horním Rakousku
	Ve funkci:; 13. září 1871 – 17. prosince 1871
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Moritz Eigner
Nástupce	Moritz Eigner
Poslanec Hornorakouského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1867 – 1871
Panovník	František Josef I.
Poslanec rakouské Říšské rady
	Ve funkci:; 1879 – 1899
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	konzervativní velkostatek
Narození	20. února 1829; Vídeň; Rakouské císařství
Úmrtí	12. ledna 1899 (ve věku 69 let); Vídeň; Rakousko-Uhersko
Choť	Viktorie Evženie z Creneville-Folliot
Rodiče	Eugen von Falkenhayn a Karolina z Colloredo-Waldsee
Příbuzní	Franz Falkenhayn (sourozenec)
Profese	politik
Commons	Julius von Falkenhayn
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius hrabě von Falkenhayn (20. února 1829 Vídeň – 12. ledna 1899 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Původně sloužil v armádě, později se aktivně věnoval politice. V roce 1871 byl krátce zemským hejtmanem v Horním Rakousku a v letech 1879–1895 dlouholetým ministrem zemědělství Předlitavska.^[2]

Biografie

Pocházel z šlechtického rodu Falkenhaynů původně ze Slezska, povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu. Narodil se jako druhorozený syn generála Eugena Falkenhayna (1792–1853) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky Colloredové (1802–1835).^[3] Vzhledem k postavení svého otce ve funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Františka Karla vyrůstal Julius v blízkosti císařské rodiny a od dětství patřil k přátelům Františka Josefa. Studoval na univerzitě ve Vídni, ale v roce 1847 vstoupil jako kadet do armády. Během revolučních let 1848–1849 se vyznamenal na bojištích v Itálii a proti maďarským povstalcům. Již v devatenácti letech byl nadporučíkem (1848), v roce 1850 byl povýšen na rytmistra a sloužil u 1. husarského pluku.^[4] Pak krátce podnikal, když založil poblíž Bad Ischlu továrnu na papír. Brzy se ji ale zbavil pro malou výdělečnost. Působil pak v Linci. Profiloval se jako odborník na národohospodářské a finanční otázky. V roce 1867 se stal poslancem Hornorakouského zemského sněmu. V roce 1871 krátce zastával post zemského hejtmana Horních Rakous.^[5]^[6]^[7]

13. srpna 1879 se stal ministrem zemědělství Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Na této pozici setrval i v následující vládě Alfreda Windischgrätze. Ministrem byl po 16 let až do 19. června 1895.^[8] Prosadil četné významné legislativní předlohy jako zákon o komasaci, veterinární zákon, novelu lesního zákona na ochranu lesů apod.^[6]

Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament).^[6] Zastupoval městskou kurii v Horních Rakousích, obvod Wels, Efferding, Vöcklabruck, Gmunden, Ischl atd.^[9] Ve volbách do Říšské rady roku 1885 mandát obhájil, nyní reprezentoval velkostatkářskou kurii v Horních Rakousích. Za stejnou kurii obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897. Zasedal zde do své smrti v roce 1899. Pak ho na poslaneckém křesle vystřídal Georg Friedrich Dürckheim.^[10] Podle jiných zdrojů z Říšské rady odešel již v roce 1898.^[7]

Byl orientován jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).^[11] Patřil k nejkonzervativnějším poslancům.^[6] Zvolen byl díky svému panství v Sankt Wolfgang im Salzkammergut.^[7]

Do politiky výrazně zasáhl ještě koncem 90. let 19. století, kdy vláda Kazimíra Badeniho bojovala v parlamentu s obstrukcemi. Falkenhayn tehdy navrhl přísnější jednací řád (takzvaný Lex Falkenhayn), který by obstrukce ve sněmovně ztížil (předsedovi sněmovny dával možnost dočasně vyloučit některé obstruující poslance z jednání). Předloha ovšem nebyla přijata, místo toho se kvůli ní ve sněmovně odehrávaly ještě ostřejší hádky i potyčky. Krátce poté se Falkenhayn stáhl z politického života.^[6]^[12]

Od roku 1853 měl titul c. k. komořího, jako člen vlády obdržel v roce 1880 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[13] Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a Řádu železné koruny I. třídy.^[14]

V roce 1857 se v Prešpurku oženil s hraběnkou Viktorií Folliot de Crenneville (1816–1900), dcerou generála Ludwiga Folliota de Crenneville. Viktorie byla o jedenáct let starší a vdovou po uherském šlechtici Janu Nepomukovi Keglevićovi z Bužimi. Měla tituly c. k. palácové dámy a dámy Řádu hvězdového kříže.^[15] Jejich manželství zůstalo bezdětné.

Juliův starší bratr Franz Falkenhayn (1827–1898) se uplatnil také v politice, byl poslancem Říšské rady a dlouholetým členem Panské sněmovny.^[16] Mladší bratr Ladislaus (1833–1865) byl podplukovníkem a pobočníkem císaře Františka Josefa.

Odkazy

Reference

↑ V některých pramenech uváděno, že poslancem Říšské rady byl do roku 1898.
↑ Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1030 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8
↑ Rodina Eugena Falkenhayna na webu geni.com dostupné online
↑ Militär Schematismus der österreichischen Kaiserthumes für 1857; Vídeň, 1857; s. 479 dostupné online
↑ Přehled představitelů státní správy rakouských zemí na webu worldstatesmen dostupné online
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Falkenhayn, Julius Gf. (1829-1899), Landeshauptmann und Minister, s. 285. (německy)
↑ ^a ^b ^c Julius Falkenhayn, Graf von- [online]. e-gov.ooe.gv.at [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. (německy)
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588.
↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=297&size=45
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 464.
↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 262, 266 dostupné online
↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 316 dostupné online
↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 267 dostupné online
↑ Pražský denník. Listopad 1879, roč. 14, čís. 264, s. 2. Dostupné online.

Externí odkazy

Julius von Falkenhayn na webu rakouského parlamentu
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius von Falkenhayn na Wikimedia Commons

[1] V některých pramenech uváděno, že poslancem Říšské rady byl do roku 1898.

[2] Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1030 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8

[3] Rodina Eugena Falkenhayna na webu geni.com dostupné online

[4] Militär Schematismus der österreichischen Kaiserthumes für 1857; Vídeň, 1857; s. 479 dostupné online

[5] Přehled představitelů státní správy rakouských zemí na webu worldstatesmen dostupné online

[Biographien-6] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Falkenhayn, Julius Gf. (1829-1899), Landeshauptmann und Minister, s. 285. (německy)

[Falkenhayn-7] Julius Falkenhayn, Graf von- [online]. e-gov.ooe.gv.at [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. (německy)

[8] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588.

[9] ttp://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=297&size=45

[alex.onb.ac.at-10] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[11] Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.

[12] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 464.

[13] Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 262, 266 dostupné online

[14] Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 316 dostupné online

[15] Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 267 dostupné online

[16] Pražský denník. Listopad 1879, roč. 14, čís. 264, s. 2. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

Vláda Eduarda Taaffeho (1879–1893)

Předseda vlády Předlitavska	Eduard Taaffe (13. srpna 1879 – 11. listopadu 1893)

Ministři Předlitavska	Eduard Taaffe (vnitro) • Emil Chertek (finance; správce) •→ Adolf Kriegs-Au (finance) •→ Julian Dunajewski (finance) •→ Emil Steinbach (finance) • Karl von Stremayr (kult a vyučování) •→ Siegmund Conrad von Eybesfeld (kult a vyučování) •→ Paul Gautsch (kult a vyučování) • Karl von Stremayr (spravedlnost) •→ Moritz von Streit (spravedlnost) •→ Alois Pražák (spravedlnost) •→ Friedrich Schönborn (spravedlnost) • Karl Korb von Weidenheim (obchod) •→ Alfred von Kremer (obchod) •→ Felix Pino z Friedenthalu (obchod) •→ Karl von Pusswald (obchod; správce) •→ Olivier de Bacquehem (obchod) • Julius von Falkenhayn (zemědělství) • Julius von Horst (zeměbrana) •→ Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Florian Ziemiałkowski (haličské záležitosti) •→ Filip Zaleski (haličské záležitosti) • Alois Pražák (český krajan) • Gandolph von Kuenburg (německý krajan)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Gyula Andrassy (zahraniční věci) •→ Heinrich Karl von Haymerle (zahraniční věci) •→ Gustav Kálnoky von Kőröspatak (zahraniční věci) • Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (válka) •→ Ferdinand von Bauer (válka) •→ Rudolf Merkl (válka) •→ Edmund von Krieghammer (válka) • Leopold Friedrich von Hofmann (finance) •→ József Szlávy (finance) •→ Benjámin Kállay (finance)

Vláda Alfreda Windischgrätze (1893–1895)

Předseda vlády Předlitavska	Alfred z Windischgrätze (11. listopadu 1893 – 19. června 1895)

Ministři Předlitavska	Olivier de Bacquehem (vnitro) • Ernst von Plener (finance) • Stanisław Madeyski-Poray (kult a vyučování) • Friedrich Schönborn (spravedlnost) • Gundaker Wurmbrand-Stuppach (obchod) • Julius von Falkenhayn (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Apolinary Jaworski (haličské záležitosti)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Gustav Kálnoky von Kőröspatak (zahraniční věci) •→ Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Edmund von Krieghammer (válka) • Benjámin Kállay (finance)