Zeno Welsersheimb
Zeno Welsersheimb | |
---|---|
Ministr zeměbrany Předlitavska | |
Ve funkci: 26. června 1880 – 9. dubna 1905 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Eduard Taaffe, Alfred z Windisch-Graetze, Erich von Kielmansegg, Kazimír Badeni, Paul Gautsch, František z Thun-Hohensteinu, Manfred z Clary-Aldringenu, Heinrich von Wittek (pověřený), Ernest von Koerber, Paul Gautsch |
Předchůdce | Julius von Horst |
Nástupce | Franz Xaver von Schönaich |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 28. prosince 1889[1] – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1890), polní podmaršál (1883), generálmajor (1878) |
Narození | 1. prosince 1835 Lublaň Rakouské císařství |
Úmrtí | 2. února 1921 (ve věku 85 let) Tab Maďarsko |
Titul | říšský hrabě |
Rodiče | Leopold Kašpar Welser z Welsersheimbu |
Děti | Otto Welser von Welsersheimb Maria Emma Caroline Gräfin Welser von Welsersheimb Freiin zu Gumpenstein |
Příbuzní | Otto Welser z Welsersheimbu, Vincenz Welser von Welsersheimb a Marie z Welsersheimbu (sourozenci) Zeno Graf Welser von Welsersheimb[2], Welser Gräfin Welser von Welsersheimb[2], Emma Caroline Gräfin Welser von Welsersheimb[2], Hildegard Gräfin Welser von Welsersheimb[2] a Leopold Graf Welser von Welsersheimb[2] (vnoučata) |
Profese | důstojník a politik |
Ocenění | Řád zlatého rouna (1896) |
Commons | Zeno Welser von Welsersheimb |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zeno Welsersheimb, též Zeno hrabě Welser z Welsersheimbu (německy Zeno Philomenus Reichsgraf Welser von Welsersheimb, Freiherr von Gumpenstein; 1. prosince 1835 Lublaň – 2. února 1921 Tab), byl rakouský šlechtic, rakousko-uherský generál, diplomat a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1852 a zúčastnil se několika válečných tažení. Byl důstojníkem generálního štábu a několik let působil jako vojenský diplomat v Paříži a Berlíně. V historii Rakouska-Uherska byl nejdéle úřadujícím členem vlády, celkem v deseti kabinetech zastával v letech 1880–1905 funkci ministra zeměbrany Předlitavska. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1890), byl též členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Měl původ ve staré augsburské bankéřské rodině Welserů, v této linii získali předkové v roce 1719 říšský hraběcí stav.[3] Pocházel z početné rodiny hraběte Leopolda Vincence Welsersheimba (1793–1874),[4] místodržitele v Dalmácii, a jeho manželky Antonie, rozené hraběnky Szapáryové (1796–1858),[5] byl nejmladším z devíti dětí.[6] Do armády vstoupil jako kadet v roce 1852, již o rok později byl poručíkem u 34. pěšího pluku v Košicích.[7] Poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v roce 1857 byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, souběžně byl přidělen k pěšímu pluku č. 39, později sloužil u zemského velitelství v Praze. V roce 1859 byl jako kapitán přidělen k zemskému velitelství ve Veroně a zúčastnil se války se Sardinií. Během prusko-rakouské války byl v hodnosti majora křídelním pobočníkem arcivévody Albrechta.
V letech 1867–1870 působil jako vojenský attaché v Paříži a v roce 1869 byl povýšen na podplukovníka. Od roku 1870 na stejné pozici působil v Berlíně, v roce 1872 dosáhl hodnosti plukovníka[8] a z attaché byl povýšen na vojenského zplnomocněnce (Militärbevollmächtigter).[9] U německého císařského dvora v Berlíně setrval do roku 1875. Po návratu ze zahraničních misí byl velitelem pěšího pluku č. 42 v Terezíně.[10] V roce 1878 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 16. pěší brigády v Tridentu.[11]
Při personální reorganizaci vlády Eduarda Taaffeho se 26. června 1880 stal ministrem zeměbrany Předlitavska. Post si udržel i v několika následujících vládách (vláda Alfreda Windischgrätze, vláda Ericha Kielmansegga, vláda Kazimíra Badeniho, první vláda Paula Gautsche, vláda Franze Thuna, vláda Manfreda Clary-Aldringena, první vláda Ernesta von Koerbera a druhá vláda Paula Gautsche). Ve funkci ministra se snažil profilovat jako nestranický odborník[12] a dále postupoval ve vojenských hodnostech (polní podmaršál 1883,[13] polní zbrojmistr 1890).[14] Zájmy c. k. zeměbrany a četnictva obhajoval na půdě říšské rady, kde vystupoval jako striktní zastánce jednoty rakousko-uherské armády, mimo jiné prosazoval němčinu jako jediný úřední jazyk používaný ve vojsku. Pozici svých podřízených složek posílil dvěma zákony o zeměbraně (1883, 1893), podílel se také na vypracování branného zákona z roku 1889. Prosazováním zájmů rakouské zeměbrany na úkor uherské zeměbrany se počátkem 20. století dostal do konfliktu s uherskou politickou reprezentací a k datu 9. dubna 1905 na funkci ministra rezignoval. [15] V armádě byl penzionován k datu 1. dubna 1905, později ale ještě obdržel čestnou hodnost generála pěchoty (1908).[16][17] Na penzi střídal pobyty ve Štýrském Hradci a v Uhrách, kde vlastnil zámek v Tabu[18] s velkostatkem o rozloze 1000 hektarů.[19] V Tabu také zemřel a je zde i pohřben.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1859 byl jmenován c. k. komořím[20] a jako ministr zeměbrany obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[21] Od roku 1887 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 21 dislokovaného v Kutné Hoře.[22][23] V roce 1889 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[24][12] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[25] Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1896, kdy byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.[26]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Řád zlatého rouna (1896)
- velkokříž Leopoldova řádu (1895)
- Řád železné koruny I. třídy (1883)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1872)
- Řád železné koruny III. třídy (1868)
- Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866)
- Jubilejní pamětní medaile
- Válečná medaile
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád bílého orla I. třídy (Rusko)
- Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
- velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
- Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
- Řád Takova I. třídy (Srbsko)
- velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko)
- Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
- důstojník Řádu čestné legie (Francie)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1870 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Karolínou Rodenovou z Hirzenau (1852–1940), dcerou generálmajora Františka Karla Rodena z Hirzenau. Karolína byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodily tři děti.[27] Syn Otto (1871–1945) byl kapitánem rakousko-uherského námořnictva, dcera Josefa (1878-) se provdala za fregatního kapitána barona Franze Leonhardiho, mladší dcera Emma (1884–1972) měla za manžela svého bratrance hraběte Zeno Goësse.[28]
Nejstarší z bratrů Vincenc (1818–1863) působil jako rada zemského soudu v Prešpurku, další bratr Otto (1822–1871) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. Jejich sestry působily jako dvorní dámy u císařského dvora, dvě z nich se provdaly do šlechtických rodin Goëssů a Küenburgů.[29] V další generaci vynikli Zenonovi synovci z rodiny Goëssů, korutanský zemský hejtman Zeno Vinzenz Goëss (1846–1911) a místodržitel v Terstu Leopold Goëss (1848–1922). Další synovec Leopold von Hauer (1854–1933) byl důstojníkem jezdectva a za první světové války dosáhl hodnosti generálplukovníka.
Zenonův bratranec Rudolf Welsersheimb (1842–1926) byl diplomatem a v závěru kariéry dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1903–1911).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Welser von Welsersheimb, Zeno Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Historie rodiny Welserů z Welsersheimbu in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Rodina Leopolda Welsersheimba na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen Szapáryů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser: 1837, Gotha, 1837; s. dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1853; s. 269 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1873; s. 120 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 181 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1876; Vídeň, 1875; s. 119 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 118 dostupné online
- ↑ a b Ottův slovník naučný, svazek 27, Praha 1908, s. 185. [online]. Ottův slovník naučný [cit. 2013-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 117 dostupné online
- ↑ Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1890; s. 39 dostupné online
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588–590.
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Zenona Welsersheimba in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 200 dostupné online
- ↑ Zámek Welsersheimb kastély v Tabu na webu kastélyok dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 44, 75 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 114 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online
- ↑ 21. pěší pluk na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšío pluku č. 21 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 420 dostupné online
- ↑ Welser von Welsersheimb [online]. peter-hug.ch [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Zenona Welsersheimba in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 389 dostupné online
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Rodina Zenona Welsersheimba na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 1066–1067 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 944–945 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Záznam v Constantin von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Bd. 54, Wien 1886, S. 241–243
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Zeno Welsersheimb na webu Rakouského parlamentu
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zeno Welsersheimb na Wikimedia Commons
- Rakouští šlechtici
- Rakousko-uherští generálové
- Ministři zeměbrany Předlitavska
- Členové Panské sněmovny
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Tajní radové
- Císařští komoří
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Rytíři Řádu bílého orla
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko)
- Důstojníci Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Narození v roce 1835
- Narození 1. prosince
- Narození v Lublani
- Úmrtí v roce 1921
- Úmrtí 2. února