Italské námořnictvo
| Italské námořnictvo | |
|---|---|
 Vlajka italského námořnictva | |
| Země |  Itálie |
| Vznik | 1946 |
| Velikost | 2 letadlové lodě 4 torpédoborce 10 fregat 8 ponorek 3 vrtulníkové výsadkové lodě 10 minolovek 13 oceánských hlídkových lodí |
| Podřízené jednotky | Aviazione Navale Italská pobřežní stráž |
| Nadřazené jednotky | Italské ozbrojené síly |
Italské námořnictvo je jednou ze čtyř složek ozbrojených sil Itálie. Je pokračovatelem Italského královského námořnictva, jež nahradilo roku 1946 při změně státního zřízení země z monarchie na republiku. Oficiálním svátkem námořnictva je 10. červen. Jedná se o výročí potopení rakousko-uherského dreadnoughtu SMS Szent István dvojicí italských torpédových člunů MAS roku 1918.
Situace po druhé světové válce
[editovat | editovat zdroj]
Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky Attilio Regolo a Scipione Africano převzalo francouzské námořnictvo, Duca d'Aosta sovětské námořnictvo a Eugenio di Savoia řecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly.
Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.
Studená válka
[editovat | editovat zdroj]
Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Ke stavbě lehké letadlové lodi Giuseppe Garibaldi se země odhodlala až v polovině 80. let.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď Cavour je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. Cavour nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď Giuseppe Garibaldi, která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy San Giorgio navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla.[1] Mimo letadlové lodi Cavour však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd Orizzonte a FREMM či ponorky třídy Todaro. Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci.
Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL.[2] Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily Giuseppe Garibaldi a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů.
V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu Task Force 465 z paluby zásobovací a podpůrné lodi Etna.[3]
Složení
[editovat | editovat zdroj]Letadlové lodě
[editovat | editovat zdroj]
- Cavour (550) – víceúčelová střední letadlová loď s letouny V/STOL
- Giuseppe Garibaldi (551) – lehká letadlová loď s letouny V/STOL
Torpédoborce
[editovat | editovat zdroj]
- Třída Orizzonte – univerzální stealth torpédoborec
- Třída Durand de la Penne – univerzální torpédoborec
Fregaty
[editovat | editovat zdroj]
- Třída Bergamini – univerzální a protiponorkové stealth fregaty typu FREMM
- Carlo Bergamini (F 590) – univerzální
- Virginio Fasan (F 591) – protiponorková
- Carlo Margottini (F 592) – protiponorková
- Carabiniere (F 593) – protiponorková
- Alpino (F 594) – protiponorková
- Luigi Rizzo (F 595) – víceúčelová
- Federico Martinengo (F 596) – víceúčelová
- Antonio Marceglia (F 597) – víceúčelová
- Třída Maestrale – univerzální fregata
- Grecale (F571)
- Libeccio (F572)
Vrtulníkové výsadkové lodě
[editovat | editovat zdroj]
Hlídkové lodě
[editovat | editovat zdroj]
- Třída Thaon di Revel (3 ks)
- Třída Sirio (2 ks)
- Třída Comandanti (4 ks)
- Třída Cassiopea (4 ks)
- Třída Angelo Cabrini (2 ks)
- Třída Esploratore (4 ks)
Minolovky
[editovat | editovat zdroj]- Třída Lerici (2 ks)
- Třída Gaeta (8 ks)
Ponorky
[editovat | editovat zdroj]
- Třída Todaro – diesel-elektrická útočná ponorka
- Salvatore Todaro (S526)
- Sciré (S527)
- Pietro Venuti (S528)
- Romeo Romei (S529)
- Třída Primo Longobardo – diesel-elektrická útočná ponorka
- Primo Longobardo (S524)
- Gianfranco Gazzana Priaroggia (S525)
- Třída Salvatore Pelosi – diesel-elektrická útočná ponorka
- Salvatore Pelosi (S522)
- Giuliano Prini (S523)
Pomocné lodě
[editovat | editovat zdroj]
- Třída Vulcano – zásobovací podpůrná loď
- Třída Stromboli – zásobovací tanker
- Stromboli (A5327)
- Třída Etna – zásobovací tanker
- Etna (A5326)
- Elettra (A5340) – zpravodajská loď
- Alliance (A5345) – výzkumná loď
- Magnaghi (A5303) – výzkumná loď
- Třída Ninfe – pobřežní výzkumná loď (2 ks)
- Leonardo (A5301) – pobřežní výzkumná loď
- Třída Gorgona – pobřežní transportní loď (6 ks)
Plánované akvizice
[editovat | editovat zdroj]- Ponorky typ 212NFS (3 ks)
- Fregaty třídy Bergamini / FREMM (2 ks)
- Víceúčelové oceánské hlídkové lodě třídy Thaon di Revel (6 ks) s termínem dodání v letech 2021–2025.[4]
- Oceánská hlídková loď FCX-20 varianta koncernu Fincantieri (4 ks)[5][6]
- V červenci 2015 koncerny Fincantieri a Finmeccanica získaly kontrakt ve výši 1,1 miliardy euro na stavbu víceúčelové vrtulníkové výsadkové lodě (LHD) Trieste (L9890) s délkou 200 metrů a výtlakem asi 20 000 t. Plavidlo má být dokončeno v roce 2022.[7]
- Zásobovací podpůrná loď třídy Vulcano (2 ks)
- Podpůrné plavidlo pro potápění a záchranná loď ponorek SDO-SuRS (Special and Diving Operations - Submarine Rescue Ship) - náhrada plavidla Anteo (A5309). Plavidlo postaví italská loděnice T. Mariotti. Dokončení je plánováno na rok 2025.[8]
- Hydrografická výzkumná loď NIOM (1 ks, velká) - náhrada plavidla Magnaghi (A5303). Financováno EU. Objednána u koncernu Fincantieri.[9] Rozestavěna 9. května 2024.[10]
- Hydrografické výzkumné lodě NIOC (2 ks, menší než NIOM) – náhrada plavidel Aretusa a Galatea. Financováno EU.[11]
- Minolovky (12 ks) – Náhrada tříd Lerici a Gaeta. Vývojem pověřena společnost Intermarine. Plánovány jsou dvě verze o délce 60 a 80 metrů.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Italy's Newest Saviour: The LHD [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italian Navy Commands UN Task Force in Lebanon [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fincantieri and Finmeccanica to build $4bn patrol vessels for Italian Navy [online]. Naval-technology.com, rev. 2015-05-08 [cit. 2015-05-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orizzonte Sistemi Navali receives contract for new Italian Navy OPVs [online]. Jane's, rev. 2023-08-03 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fincantieri, Leonardo’s JV bags order for Italian Navy’s fourth OPV [online]. Navaltoday.com, rev. 2024-08-05 [cit. 2024-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fincantieri & Finmeccanica to Build 1 Multipurpose Amphibious Unit LHD for the Italian Navy [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-07-02 [cit. 2015-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-09. (anglicky)
- ↑ T. Mariotti Shipyard To Build Italian Navy Special Diving Operations – Submarine Rescue Ship [online]. Navalnews.com, rev. 2021-06-15 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fincantieri to Build Italian Navy’s New Hydrographic Vessel
- ↑ Keel laying for the new Italian Navy Hydro-Oceanographic Ship [online]. Navalnews.com, rev. 2024-05-17 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EU Finances the Construction of 3 New Hydrographic Vessels for the Italian Navy [online]. Navalnews.com, rev. 2020-11-03 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Intermarine Wins Contract for Italian Navy’s New Generation MCM Vessel [online]. Navalnews.com, rev. 2021-02-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italian Navy orders five new generation coastal minehunters in €1.6 Billion deal. [online]. Navalnews.com, rev. 2024-07-26 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Intermarine and Leonardo sign contract with the Italian Directorate of Naval Armaments for New Generation Minehunter Procurement [online]. Navalnews.com, rev. 2024-07-26 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské námořnictvo na Wikimedia Commons - (italsky) Oficiální web
