Helgeland
| Helgeland | |
|---|---|
 Sedm sester | |
| Nejvyšší bod | Oksskolten (1916 m n. m.) |
| Rozloha | 18 000 km² |
| Stát |  Norsko |
| Nadřazená jednotka | Nordland |
| Obyvatelé | 78 000 |
| Národní parky | národní park Saltfjellet a Svartisen |
| Souřadnice | 66°12′44″ s. š., 13°44′11″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helgeland je historický a geografický region v Norsku. Náleží do kraje Nordland, na jihu sousedí s krajem Trøndelag, jeho severní hranici tvoří pohoří Saltfjellet. Je jedinou částí severního Norska, která leží jižně od severního polárního kruhu. Má rozlohu 18 000 km² a žije v něm 78 000 obyvatel. Největším městem je Mo i Rana. K Helgelandu patří více než 14 000 ostrovů.[1]
Nachází se zde přehradní nádrž Røssvatnet, horský masiv Sedm sester, národní park Lomsdal-Visten a národní park Saltfjellet a Svartisen. U pobřeží Helgelandu leží souostroví Vega, jehož kulturní krajina byla v roce 2004 zapsána na seznam Světové dědictví. Nejvyšší horou je Oksskolten (1916 m n. m.) s ledovcem Okstindbreen. Hlavními vodními toky jsou Ranelva a Vefsna. Technickou pozoruhodností je zavěšený most Helgelandsbrua vedoucí přes záliv Leirfjorden.[2]
Kraj je převážně lesnatý, hlavními produkty jsou dřevo, ryby (především lososi a pstruzi) a železná ruda, v Brønnøysundu sídlí výrobce lodí a automobilů Torghatten, Glomfjord je známý díky hydroelektrárně a výrobě umělých hnojiv.[3]
Ve starých ságách je zmiňováno zdejší království Hålogaland, které bylo v pozdním středověku nejsevernější provincií Norska.[4]
V regionu se odehrává děj hry Henrika Ibsena Válečníci na Helgelandu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Visit Helgeland Dostupné online Archivováno 29. 5. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ Structurae Dostupné online
- ↑ Nordnorge Dostupné online[nedostupný zdroj]
- ↑ Store norske leksikon Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helgeland na Wikimedia Commons - Helgelandsinfo
- Helgeland Archivováno 2. 7. 2019 na Wayback Machine.