Evo zore, evo dana

Evo zore, evo dana (doslova Rozednívá se, začíná den) je chorvatská píseň z druhé světové války. Známá je také pod názvem Jure i Boban.

Vznikla v roce 1942 na melodii obrozenecké básně Petra Preradoviće Zora puca, bit će dana z roku 1844, jejíž text vyzýval k obnově chorvatského národního vědomí.^[zdroj?]

Píseň pojednává o tzv. Černé legii, vedené Jurem Francetićem a Rafaelem Bobanem. Svolává všechny ustašovce do zbraně, přísahá věrnost tehdejšímu poglavniku Ante Pavelićovi a slibuje překročení řeky Driny a zapálení Srbska. V současné době existuje až několik desítek verzí textu, které jsou v různých částech Chorvatska různě populární.

Autorem textu je Josip Križanac, původně lesní dělník a později voják v řadách ustašovské armády, který byl později zajat a zabit Titovými partyzány. Text písně byl publikován v roce 1942 v knize Crna Legija: odredi nepobjedive mladosti a byl zvláště populární mezi příslušníky ustašovského vojska, působícího v oblastech dnešní východní Bosny a Hercegoviny.

Během dramatických 90. let a Chorvatské války za nezávislost se píseň stala znovu populární. V dobách existence komunistické Jugoslávie, která přitom Ustašovské hnutí odsuzovala, bylo její zpívání zakázáno.^[zdroj?] Moderně ji zpracoval i chorvatský zpěvák Marko Perković, či Dražen Zečić.

Text

Evo zore, evo dana, Evo Jure i Bobana.
Evo zore, evo tića, Evo Jure Francetića.
Na vrh gore Romanije, Ustaški se barjak vije.
Na barjaku sitno piše, Odmetnika nema više.
Jure gazi Drinu vodu, I bori se za slobodu.
On se bori za slobodu, Hrvatskome našem rodu.
Evo zore, evo dana, Nema više partizana.
Evo zore, evo tića, Evo Jure i Vokića.
Evo zore, evo dana, Evo Jure i Bobana.
Oni vode svoju bojnu, Njome biju tešku vojnu.
Tvoja bojna brani Liku, Biser zemlje, našu diku.