Přeskočit na obsah

Emil Erlenmeyer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emil Erlenmeyer
Narození28. června 1825
Wehen
Úmrtí22. ledna 1909 (ve věku 83 let)
Aschaffenburg
Alma materUniverzita Gießen
Univerzita Heidelberg
Technická univerzita Mnichov
Povoláníchemik, vysokoškolský učitel a farmaceut
ZaměstnavateléTechnická univerzita Mnichov
Univerzita Heidelberg
DětiFriedrich Gustav Carl Emil Erlenmeyer[1]
PříbuzníHans Erlenmeyer (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard August Carl Emil Erlenmeyer (28. června 1825, Wiesbaden22. ledna 1909, Aschaffenburg) byl německý chemik, autor Erlenmayerova pravidla a tvůrce Erlenmeyerovy baňky.

Emil Erlenmeyer studoval chemii na univerzitách v Giessenu a v Heidelbergu. Byl žákem Justuse von Liebiga a Augusta Kekulého. V letech 1868–1883 byl profesorem chemie na Technické univerzitě Mnichově. Společně s Robertem Bunsenem napsal vlivnou studii o hnojivech. V roce 1865 objevil kyselinu isomáselnou. V roce 1860 vynalezl kónickou baňku se zúženým hrdlem (tzv. Erlenmeyerova baňka neboli „erlenka“).[2] Patřil k prvním chemikům, kteří přijali strukturní vzorce založené na valencích. Navrhl strukturu dvou spojených benzenových jader naftalenu. Roku 1880 definoval tzv. Erlenmeyerovo pravidlo.[3]

  1. Dagmar Drüll: Heidelberger Gelehrtenlexikon 1803–1932. Springer Science+Business Media. 1986. DOI 10.1007/978-3-642-70760-5.
  2. http://www.biotrade.cz/blog-4/zvoni-erlenmeyerovym-bankam-hrana-113
  3. http://canov.jergym.cz/nadobi/banky/er.htm

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]