Budislav (okres Svitavy)
| Budislav | |
|---|---|
 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Litomyšl |
| Obec s rozšířenou působností | Litomyšl (správní obvod) |
| Okres | Svitavy |
| Kraj | Pardubický |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°48′5″ s. š., 16°10′29″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 508 (2024)[1] |
| Rozloha | 8,06 km²[2] |
| Katastrální území | Budislav u Litomyšle |
| Nadmořská výška | 520 m n. m. |
| PSČ | 569 65 |
| Počet domů | 235 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Budislav 64 569 65 Budislav u Litomyšle [email protected] |
| Starosta | Luboš Šplíchal |
| Oficiální web: www | |
  Budislav | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 577910 |
| Kód části obce | 15440 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Budislav (německy Budislau) je obec v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Žije zde 508[1] obyvatel.
Budislav je rozlehlá vesnice na okraji Hornosvratecké vrchoviny s velkým podílem rekreačních objektů. Přímo v ní se nachází několik pískovcových útvarů (Velké a Malé Hradisko) navazujících na Toulovcovy a Městské maštale s pískovcovými skálami. Celá oblast je sdružena do Mikroregionu Toulovcovy maštale. V oblasti je síť značených cyklostezek.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vesnice vznikla asi ve 13. století. Již samo jméno Budislav ukazuje na velmi starý původ, ještě z doby staroslovanské. Na místě vymýceného lesa byla založena vesnice s polnostmi. Spisovatel H. Jireček odvozuje jméno vesnice od Budislava - syna Miroslava z Popova Dolu, jenž byl podepsán na listině zvané „Hlava“ z roku 1226. „Hlava“ byl zvláštní útvar staročeského práva, náležející ke „společné poruce“. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1313. Toho roku držel vesnici Budislav Přebek z Vlkova, který ji dostal věnem.[4]
Koncem 14. a začátkem 15. století patřila Budislav s blízkým Jarošovem, Mladočovem a Desnou zámožnému litomyšlskému měšťanovi Vavřinci Toulovcovi.
Po vydání tolerančního patentu roku 1781 císařem Josefem II. dosáhli evangelíci náboženské svobody. V důsledku toho roku 1806 založili budislavští evangelíci svůj hřbitov v „Na Klínku“.
Roku 1824 byla v Budislavi zásluhou rychtáře J. Holce povolena škola. Pro školu byla najata místnost v chalupě č. 32 a tam se učilo 10 let. Poté byla vystavěna v letech 1843–1844 v Budislavi působením děkana litomyšlského Františka Paula nová školní budova. V roce 1878 se v Budislavi začalo vyučovat ženským ručním pracím a v roce 1883 byla otevřena při zdejší škole třetí třída. V roce 1892 byla postavena první hasičská zbrojnice. K novému spolku se přihlásilo hned 50 členů. Také byl založen spolek divadelních ochotníků.
Po ukončení 1. světové války byly na jaře 1919 vysázeny dvě lípy svobody, které nesly jména Masaryk a Wilson. Dne 19. března 1919 byla v Budislavi založena Tělocvičná jednota Sokol. Roku 1935 zanikl poslední mlýn v Budislavi. Na jaře roku 1936 se utvořilo v Budislavi družstvo pro zřízení elektrizace. Příštího roku byla v části Budislavi zavedena elektřina, a v roce 1943 byla již po celé obci. V červnu 1939 byla Budislav uznána letoviskem.
Kamenné Sedliště
[editovat | editovat zdroj]Částí obce Budislav je Kamenné Sedliště. Historii doby pobělohorské v Kamenném Sedlišti a jeho okolí objasňují dochované životopisy exulantů, zvláště pak osob z rodiny mlynáře Ondřeje Pakosty. Ondřej Pakosta si v Kamenném Sedlišti koupil v roce 1694 nově postavený mlýn s pilou. Mlýn v roce 1719 od základu vyhořel, ale rodina jej postavila znovu. V roce 1734 byl tento mlýn uprchlému Vavřinci Pakostovi zkonfiskován a poté prodán Jiřímu Kysilkovi. V rekatolizovaných Čechách se Pakostův rod tajně přidržoval své původní a zakázané českobratrské víry. Po prozrazení byl např. Vavřinec uvězněn, zbičován, odsouzen k nuceným pracím (přikován „ke káře“), poslán na vojnu, byly mu odebrány děti; uvězněn byl také jeho bratr Jiřík a těhotná Magdalena – té byla po porodu novorozená holčička odebrána... Dorota Pakostová odešla do exilu v červnu 1733, brzy po ní odešla její sestra Lidmila, Jiřík s rodinou uprchli 24. 3. 1734 (utíkalo se i z Budislavi, např. Kateřina Měkotová)... Exulanti ze Sedliště se uchýlili do saského Karlova (Grabiszyce Średnie), odtud odešli hromadně a v závěru svého putování došli do Berlína a vznikajícího Českého Rixdorfu. V Českém Rixdorfu se ve farním archivu bratrského sboru zachovala část jejich životopisů.[5][6] Teréza Nováková se v předmluvě knihy o Janu Jílkovi zmiňuje i tom, že na hřbitůvku v Rixdorfu nalezla „desku zmučeného Vavřince Pakosty z Kamenných Sedlišť, jenž zemřel 16. ledna 1763“.[7]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 423 | 1 270 | 1 186 | 1 085 | 1 115 | 1 041 | 998 | 697 | 702 | 606 | 501 | 435 | 435 | 449 | 446 |
| Počet domů | 209 | 202 | 203 | 192 | 190 | 188 | 192 | 196 | 169 | 159 | 150 | 187 | 211 | 235 | 235 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. ledna 1997.[10]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel Boží lásky, moderní stavba na půdorysu srdce, dokončen 2005
- Hrob sovětských vojáků, uprostřed vesnice
- Myslivna s pamětní deskou Terézy Novákové
- Toulovcova rozhledna na Jarošovském kopci
- Několik původních roubených stavení
- Dům bratří Čapků
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Daniel Pakosta, exulant z Kamenného Sedliště (1726–1762), svěřenec kazatele Ondřeje Machera. Od června 1755 byl prvním českým luterským kazatelem v Berlíně.[5]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Základní škola -
Dům čp. 33 -
Památník obětem obou válek -
Hasičská zbrojnice
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Vznik obce. www.obecbudislav.cz [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Více sluší poslouchati Boha než lidí: Několik životních příběhů, úvahy o konfesionalizaci a době mezi dvěma výročími. 600. výročí upálení mistra Jana Husa. 70. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. Praha: Kalich, 2015. ISBN 978-80-7017-220-9. Ze života exulantů. Daniel Pakosta, exulant z Kamenného Sedliště u Litomyšle (1726–1762), s. 13–44.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. OCLC 45200491 S. 418–452, 498–499, 625....
- ↑ NOVÁKOVÁ, Teréza. Jan Jílek. Jiří Šmatlán. Na Librově gruntě. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956. S. Předmluva 7–8.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Budislav [online]. 1997-01-27 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Od Trstěnické stezky, ročník VIII.(1928-29), číslo 4., s. 50: Sklárna na Posekanci
- Gustav Adolf Skalský: Z dějin české emigrace XVIII. století. Chotěboř 1911, s. 308–309
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Budislav na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Budislav v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Prezentace obce
- Mikroregion Toulovcovy maštale
- Sklárna Marienwald
