• Vytápění na teploty doporučované vyhláškou může výrazně snížit platby za energie. Snížení pokojové teploty o jeden stupeň vede až k šestiprocentní úspoře.
• Cesta k zásadním energetickým úsporám vede přes důkladné rekonstrukce starších budov.
• „Dotace ve stávající podobě nejsou nízkoprahovým řešením,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz energetický analytik Asociace pro mezinárodní otázky Oldřich Sklenář. Naráží na fakt, že se vyplácejí zpětně a nejchudší tak na ně mnohdy nedosáhnou.

Data Praha 5:00 3. května 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Velká část odběratelů, včetně firem nebo institucí, se doposud spokojovala s celoročním vyúčtováním za energie a částku brala jako hotovou věc. Hospodaření s energiemi by přitom mělo obnášet průběžný sběr a vyhodnocování dat, abychom byli schopni dostat z úsporných opatření maximum,“ podotýká Oldřich Sklenář.

Rostoucí ceny energií nejspíš donutí hledat možné úspory i ty, kteří doteď vytápění domácnosti nevnímali jako zásadní výdaj. Proč je důležité mít o spotřebě přehled?
Každý chápe význam finančního managementu, málokdo ale provádí management energetický. Přitom za energie platíme, jsou to svým způsobem peníze. Energetický management spočívá v neustálém sledování spotřeby, následném určení možných úspor a přijetí opatření, která k nim vedou.

Může být prvním krokem k úsporám stáhnout topení, nebo je to spíš symbolický krok?
Snížení pokojové teploty o jeden stupeň může podle některých výpočtů vést až k šestiprocentní úspoře energie. Což není zanedbatelné. Vyhláška stanovující pravidla vytápění a dodávek teplé vody mimochodem jako normu pro teplotu v obytných místnostech uvádí 20 stupňů. Každý má jiné potřeby, ale optimální doporučení pro zdravého dospělého člověka je teplota v rozmezí 18 až 21 stupňů. V České republice se přitom často topí výrazně víc.

Možnosti omezení spotřeby. Jak by Česko postupovalo v případě kritického nedostatku plynu?

Číst článek

Češi tedy přetápí?
Lidé si nemusí uvědomovat, že pokud mají doma o pět stupňů víc, než doporučuje vyhláška, tvoří to čtvrtinu spotřeby energie na vytápění navíc. Je to citlivé téma, zvláště starší lidé si rádi přitopí, ale snížení nastavené teploty na termostatu má reálný dopad na spotřebu.

Není přece jen přehnané dávat do souvislosti snižování teploty s cestou k energetické soběstačnosti a menší závislosti na zemním plynu z Ruska?
Podle Mezinárodní energetické agentury znamená stažení termostatů o každý stupeň dolů pro Evropu úsporu 10 miliard kubíků zemního plynu ročně. Z Ruska přitom státy unie dovážejí zhruba 150 až 155 miliard kubíků za rok.

V tuto chvíli sice není pravděpodobné, že Evropa přistoupí k úplnému přerušení dodávek, ale udělat to může Rusko. Proto se nám hodí každé opatření vedoucí k úsporám. Zároveň bychom měli doplnit zásobníky na příští zimu. Ač se to některým lidem nemusí zdát, omezit vytápění má smysl. Samozřejmě v souladu s doporučeními. Neznamená to, že bychom měli trpět zimou. Bavíme se o teplotě v rozmezí 18 až 20 stupňů.

Ztlumit topení je reakce s okamžitým efektem, jak ale docílit úspor v dlouhodobém horizontu a pokud možno úspory udržet?
Každého nejspíš jako první napadnou rekonstrukce, mohou to ale být i opatření organizačního charakteru. Obzvlášť při správě většího množství budov, jako v případě úřadu nebo firmy, je klíčové přesně vědět, jak se budovy chovají. Jednoduchým krokem je teplotní zónování, tedy nastavení odlišných teplot v různých místnostech. Bavíme se o celkové teplotě v budovách, ale uniká nám, že teplota nemusí být všude stejně vysoká. Podle vyhlášky dokonce nemá.

Lidé i organizace běžně vytápějí v rozporu s doporučeními z vyhlášky. Můžete si toho všimnout například v nemocnicích nebo školách, kde bývají teploty na spojovacích chodbách často zbytečně vysoké. Přitom podle vyhlášky je například i ve školách vhodný rozdíl mezi teplotou ve třídě a na schodišti pět stupňů.

Zmínil jste rekonstrukce. Vyplatí se?
Obecně platí, že čím horší je výchozí stav, tím větší je potenciál úspor a tím kratší je doba jejich návratnosti. Když si porovnáte náklady na výstavbu a následný provoz budovy v průběhu plánované životnosti, tak ve výsledku bude většina nákladů tvořena provozem, respektive platbami za energie. Vyplatí se proto připlatit si na začátku do vyššího energetického standardu, protože se vám to ve výsledku víc než vrátí prostřednictvím snížených provozních nákladů.

Existují příklady dobré praxe?
Zmíním nízkoenergetickou rekonstrukci areálu školy v brněnském Lískovci. V roce 2010 prošla škola přestavbou, která přinesla úsporu téměř 60 procent oproti původnímu stavu. Díky prováděnému energetickému managementu se podařilo nižší spotřebu nejen udržet, ale dokonce ještě snížit o dalších 20 procent v porovnání se stavem po provedené rekonstrukci.

Pokud se tedy rozhodnu pro rekonstrukci, nestačí pouze vyměnit kotel nebo okna? Musím zároveň sledovat následnou spotřebu a dále se jí přizpůsobovat?
Často se stává, že se na rekonstrukci šetří, není důkladná a spotřebu sice sníží, ale ne o tolik, o kolik by mohla. Taková investice se pak většinou vrací pomaleji, než kdyby byla rekonstrukce důkladná. Platí to i dnes, kdy vysoké ceny energií zkracují návratnost všech rekonstrukcí. (zároveň jsou ceny stavebních materiálů a prací na vzestupu - pozn. redakce). A vedle zbytečně protopených peněz tu jsou ještě zbytečně vypuštěné emise.

Když zmiňujete emise, jak ochotní vlastně k přechodu k nízkoemisním zdrojům energie Češi jsou?
Lidé v Česku na úsporu emisí možná neslyší, ale na co by slyšet mohli, je naše energetická bezpečnost. Čím méně budeme využívat dovážených surovin, například paliv, tím méně peněz odteče z Česka do zahraničí. V tomto konkrétním případě bychom také omezili podporu nedemokratických režimů.

Alternativní technologie a zdroje energie v poslední dekádě výrazně zlevnily. Sdružené náklady na výrobu elektřiny prostřednictvím fotovoltaiky klesly od roku 2009 o téměř 90 procent. Očekávám, že letos v souvislosti s komplikacemi v dodavatelském řetězci cena fotovoltaiky opět lehce stoupne, řekněme o 15 až 20 procent, ale pořád zůstane výrazně levnější než energie z fosilních zdrojů.

10:19

Plyn může přestat proudit kdykoli. Rusko je v absolutní válce se Západem, říká zvláštní velvyslanec

Číst článek

Podle odhadů se prostřednictvím rekonstrukcí a přechodu k obnovitelným zdrojům může spotřeba energie v budovách snížit až o pětinu do roku 2030 a o polovinu do roku 2050. Vymahatelná pravidla pro novou výstavbu ale u nás v účinnosti nejsou. Proč?
Máme problém s nedostatkem nemovitostí na trhu a jejich rostoucí cenou, což vytváří tlak na to, aby výstavba byla především levná. A stavět se dá buď dobře, nebo levně.

Zároveň je nutné rekonstruovat existující budovy, jenže u mnoha historických budov nemůžete jednoduše zateplit fasádu nebo vyměnit okna. Roky 2030 a 2050 můžou vypadat daleko, ale v tomhle sektoru jsou investiční cykly poměrně dlouhé a je tedy nutné začít ideálně hned teď. Mimochodem, nikdy nebyla návratnost úsporných opatření tak krátká jako dnes.

Graf převzatý z webu Fakta o klimatu.

Jak tedy konkrétně motivovat majitele či developery k tomu, aby snižovali energetickou náročnost budov?
Zaprvé je nutné zajistit, aby se lidem rekonstrukce starších domů vyplatily. Dotace ve stávající podobě nejsou nízkoprahovým řešením. Pokud je nabízená podpora vyplácena zpětně, byť se jedná o nižší stovky tisíc korun, je to často mimo možnosti mnoha domácností.

Další limit nesouvisí s financemi, ale s nedostatkem pracovních sil. Pokud bychom chtěli řešit opravdu výrazné snížení emisí v sektoru budov, byla by zapotřebí systémová podpora. Především by to znamenalo nasměrovat do tohoto odvětví dostatek pracovníků, jednoduše proto, aby rekonstrukce měl kdo provádět.

Mnoho lidí si přechod k energeticky méně náročným zdrojům energie spojuje s komunitními projekty, je pro nich v Česku poptávka?
Dříve se na tyto projekty snášela kritika s tím, že jsou příliš nákladné. Realizace například obecních výtopen na biomasu si mnohdy vyžádala investici přesahující sto milionů korun. Současně je nutné si uvědomit, že tyto peníze se investovaly převážně do českých firem a podpořily lokální ekonomiku mimo jiné i tím, že umožnily využití odpadní biomasy od místních zemědělců. V tomto světle se podle mého názoru investice do podobných projektů vyplatí: pomáhají k dosažení energetické soběstačnosti a jako bonus se jim daří snižovat emise využitím alternativních zdrojů energie.

V tuto chvíli čekáme na novelu energetického zákona, která by upravovala podmínky pro rozvoj komunitní energetiky. Její potenciál je dán nejen výrazným technologickým posunem během posledních let, ale také rostoucím zájmem veřejnosti o tento typ projektů.

Nela Krawiecová, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít