Seiðr

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV FILOSOFIE A RELIGIONISTIKY RELIGIONISTIKA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE SEIÐR Michaela Šebetovská VEDOUCÍ PRÁCE doc. Radek Chlup Ph.D. 2013 Prohla uji, e jsem tuto bakalá skou práci vypracovala samostatně, p ičem v echny pou ité prameny a literatura byly ádně citovány. Práce nebyla vyu ita v rámci jiného vysoko kolského studia či k z“skán“ jiného nebo stejného titulu. V Praze, dne 1Ř. května 2013 Za pomoc, praktické p ipom“nky a rady během psan“ práce vděč“m doc. Radku Chlupovi Ph.D. Ůé velké d“ky pat “ rovně PhDr. Ji “mu Starému Ph.D. za ochotné zodpovězen“ mých (nez “dka rozsáhlých) dotaz a také preciznost, kterou neúnavně vná el do mého studia starosever tiny. ůesm“rně děkuji i Ůgr. Janu Kozákovi za pomoc s p eklady a jeho poznámky, jimi mi záměrně i nevědomky pomáhal a inspiroval cestu této práce i mého studia. Za sd“len“ radost“ i strast“ během psan“ práce, ale hlavně p átelskou podporu děkuji Sylvě H lové. ABSTRAKT Tato práce pojednává o seiðu, staroseverské magicko-vě tecké technice, některými badateli p irovnávané k amanským rituál m. Je kladen d raz na primárn“ prameny a informace z nich. I p es jejich častou zlomkovitou a neurčitou povahu je součást“ této práce pokus o jejich shrnut“ do p ehledného celku, aby tak bylo čtená i ve stručnosti p edest eno, co o seiðu “kaj“ staroseverské texty. Rozebrány jsou bytosti prováděj“c“ tuto techniku, jejich vzhled, m“sto ve společnosti, vybaven“ a podm“nky pot ebné k proveden“ seiðu a také účel, za n“m byl konán. Poznatky jsou následně v práci vyu ity k interpretac“m a podrobněj “m rozbor m některých aspekt seiðu. KLÍČOVÁ SLOVA staroseverské nábo enstv“, staroseverská mytologie, seiðr, rituál, vě těn“, magie, vědma, v lva, Óðinn ABSTRACT The thesis is about an Old-ůorse practice called seiðr, which was performed as a prophetic and magical ritual, according to some authors similarly to shamanic ones. The emphasis is put on information obtained from the Old-ůorse textual sources. Despite their fragmentary nature, the aim of this work is to make a well-arranged summary of the facts provided by these primary sources. The main subjects are the beings performing seiðr, their characteristics, place in society, equipment and conditions required for the ritual and its goal. This information is then used for interpretation and a detailed analysis of several aspects of seiðr. KEY WORDS Old-ůorse religion, Old-ůorse mythology, seiðr, ritual, magic, prophecy, seeress, v lva, Óðinn OBSAH 1. Úvod .................................................................................................................................... 1 2. Primárn“ prameny a práce s nimi ........................................................................................ 2 2.1. Charakteristika a výčet pramen ................................................................................. 3 2.2. Význam a etymologie .................................................................................................. 9 2.3. Obsah pramen ......................................................................................................... 10 2.3.1. Vykonavatelé ................................................................................................... 10 2.3.1.1. Kým byli ................................................................................................... 10 2.3.1.2. Oděv a vzhled .......................................................................................... 15 2.3.1.3. Podiv“n t“ samotá i nebo staroseverská subkulturaŠ .............................. 16 2.3.1.4. Jak byl seiðr (a jeho vykonavatelé) vn“mán ............................................. 1ř 2.3.1.5. Shrnut“ o vykonavatel“ch ......................................................................... 19 2.3.2. Co je t eba k seiðu a co se dělo v pr běhu ..................................................... 20 2.3.2.1. ůehmotná část ......................................................................................... 20 2.3.2.1.1. Galdr a varðlokkur ......................................................................... 20 2.3.2.1.2. Gandr ............................................................................................. 22 2.3.2.1.3. Vétt ................................................................................................ 23 2.3.2.2. Hmotné pot eby k seiðu ........................................................................... 24 2.3.2.2.1. H l ................................................................................................. 24 2.3.2.2.2. Seiðhjallr ........................................................................................ 24 2.3.2.3. Účel a pr běh ........................................................................................... 25 2.3.2.3.1. Účel konán“ seiðu .......................................................................... 25 2.3.2.3.2. Prob“haj“c“ činnosti zjevné i nezjevné ........................................... 29 2.3.2.4. Shrnut“ pot eb a děn“ ............................................................................... 30 3. Prameny v mo “ch interpretac“ .......................................................................................... 31 3.1. Seiðr a p eden“ .......................................................................................................... 31 3.2. Ůagické hole .............................................................................................................. 33 3.3. Óðinn a h l, Óðinn a k ........................................................................................... 3ř 3.4. Velký a malý svět: Kosmické a lokáln“ ....................................................................... 40 4. Závěr.................................................................................................................................. 43 5. Pou itá literatura ................................................................................................................ 46 Ka dý by měl kus rozumu m“t, p ec v ak ne p em“ru. ůeboť srdce toho je sotva ťastné, kdo v echno v dy v“. (Háv 55) 1. ÚVOD P edmětem zkoumán“ na následuj“c“ch ádc“ch bude seið (v nominativu seiðr). Vzhledem k rozt “ těnosti informac“, které nám k seiðu zanechala staroseverská kultura, nen“ jednoduché obsah tohoto pojmu nějak stručně shrnout a osvětlit. Pokus“m se o to proto nep “mo, s pomoc“ jednoho z nejvyčerpávaj“c“ch shrnut“ z primárn“ho pramene, několika slovn“kových pojm a encyklopedických charakteristik. Začnu informacemi, které nám poskytuje Snorri Sturlusson (Yngl Ř1): Óðinn znal uměn“, je p iná “ největ “ moc, a sám je provozoval. ůazývá se čarodějstv“ (seiðr) a jeho pomoc“ mohl p edpov“dat osudy lid“ a budouc“ události, ba p ivodit člověku smrt, ne těst“ nebo nemoc, či ho zbavit rozumu a s“ly a dát ji někomu jinému. Co se týče slovn“kových p eklad , dovol“m si zde udělat výjimku a nep evádět je do če tiny, neboť p ekladem p ekladu by se opět o něco posunul význam. Jan de Vries uvád“ německé slovo zauber ,2 ve slovn“ku Cleasbyho a Vigfússona je to a spell, charm, enchantment, incantation .3 Hilda Ellis Davidson stručně charakterizuje seið jako zvlá tn“ druh čarodějnictv“ (witchcraft) a tento pojem také podle n“ někdy označuje kodlivou magii nam“ enou proti oběti, nicméně ve vět ině p “pad jde o vě tebný rituál.4 Leszek Gardeła naproti tomu “ká, e seiðr je velmi specifická forma amanistické duchovn“ praktiky [...ž 5 Vid“me tedy, e charakteristiky seiðu se pohybuj“ v určitých okruz“ch, zejména kolem amanismu a magie. Histori“ zkoumán“ seiðu se jako červená nit proplétaj“ právě teorie o tom, zda jde o amanistickou techniku či nikoliv. Tyto teorie shrnuje Stefanie von Schnurbein ve svém 1 Seznam zkratek primárn“ch pramen a pou itých p eklad je n“ e v kapitole Charakteristika a výčet pramen . 2 J. de Vries, Altnordisches Etymologisches Wörterbuch, Leiden-Boston-Köln: Brill, 2000, s. 46Ř. 3 R. Cleasby and Guðbrandur Vigfússon, Icelandic-English Dictionary, Oxford: Clarendon Press, 1řŘ4, s. 519. 4 H. E. Davidson, Gods and Ůyths of ůorthern Europe, Harmondsworth: Penguin Books, 1964, s. 11Ř. 5 L. Gardeła, Into Vinking Ůinds: Reinterpreting the Staffs of Sorcery and Unravelling Seiðr , Viking and Ůedieval Scandinavia, 4 (200ř), s. 4Ř. 1 článku, a jak upozor uje, zásadn“ byl v této akademické diskusi problém definice, neboť ka dý z autor amanismus definoval jinak, a tud“ nen“ p ekvapivé, e se následně neshodli na tom, zda seið k amanismu p i adit lze nebo ne.6 Svou roli v těchto pokusech o za azen“ či neza azen“ do kategorie amanismu nutně mus“ sehrát i interpretace literárn“ch pramen k seiðu, které jsou obzvlá tě chudé na informace k samotnému pr běhu tohoto rituálu. Tak e i kdybychom se rozhodli, e amanismus budeme definovat s Eliadem jako techniku extáze ,Ř okam itě vyvstane otázka, zda se v seiðu dá o něčem takovém s jistotou hovo it. Av ak cesta z tohoto začarovaného kruhu m e být a p ekvapivě snadná. P edstava kategori“ jako ohraničených p ihrádek s definičn“ nálepkou a v ech věc“ jako buď pat “c“ch či nepat “c“ch do této p ihrádky neodpov“dá tomu, jak kategorie skutečně funguj“ v lidském my len“. Ůnohem výsti něj “ je teorie prototyp , jak ukazuje Georege Lakoff, a z té je pro nás podstatný fakt, e ka dá kategorie má své prototypy, čili ideáln“ p “klady, ale potom také existuj“ p “klady, které a tak výsti né nejsou, jsou hor “mi p “klady, vzdálenými od prototypického centra této kategorie.ř Tak m eme vysvětlit pot“ e p i snahách o kategorizaci seiðu. ůen“ toti prototypem magie ani amanismu, ale také nele “ zcela mimo tyto kategorie. A v tomto duchu jsou i pojmy jako magie, amanismus, čarodějnictv“ (a slova jim p “buzná) v následuj“c“m textu pou “vány. Záměrem této práce tedy je, co nejpodrobněji proniknout do toho, co m eme vypovědět o seiðu, a to zejména s pomoc“ primárn“ch literárn“ch pramen , ale své m“sto zde budou m“t také archeologické nálezy. V prvn“ části práce se chci pokusit co nejlépe shrnout informace, které poskytuj“ staroseverské literárn“ prameny k tomuto tématu, s občasným p ihlédnut“m k interpretac“m ze sekundárn“ literatury, v m“stech, kde to bude nutné, zejména u výraz nejasného významu. Druhá část práce bude věnována p evá ně interpretac“m, jejich podstatou bude roz i ován“ zdrojových pramen postupně na r zné oblasti a na závěr se pokus“m seið za adit do ir “ch souvislost“. 2. PRIŮÁRůÍ PRAŮEůY A PRÁCE S ůIŮI Jak jsem ji p edeslala, bude nyn“ poměrně rozsáhlý úsek práce věnován primárn“m literárn“m pramen m. Shrnut“ v ech staroseverských text , které obsahuj“ slovo seiðr či slovn“ slo eninu, v n“ se toto slovo vyskytuje, vytvo il Clive Tolley,9 který společně s origináln“m zněn“m v dy uvád“ i anglický p eklad.10 Texty zmi uj“c“ seið jsou velmi r znorodé. A domn“vám se, e po jejich 6 S. von Schnurbein, Shamanism in the Old ůorse Tradition: A Theory between Ideological Camps , History of Religions, 43.2 (2003), s. 124. Ř Ů. Eliade, amanismus a nejstar “ techniky extáze, p el. Jind ich Vacek, Praha: Argo, 199Ř, s. 25. ř G. Lakoff, eny, ohe a nebezpečné věci: Co kategorie vypov“daj“ o na “ mysli, p el. Dominik Luke , Praha: Triáda, 2006, s. 19-30. 9 C. Tolley, Shamanism in ůorse myth and magic, vol. 2: Reference materials, Helsinki: Academia scientiarum Fennica, 2009, s. 135-1ř6. 10 Výčet těchto pramen společně se zkratkami pou “vanými p i odkazován“ na ně, je uveden n“ e. 2 p ečten“ by mohl u leckoho vzniknout dojem, e je to jeden velký nesourodý zmatek. Rozhodla jsem se pracovat s primárn“mi prameny tak, aby vznikl co mo ná nejkoherentněj “ celek a nepostupovat po jednotlivých textech, ale po tématech a okruz“ch, které se z nich daj“ vydestilovat. Tak vznikne souhrn toho, co o jednotlivých slo kách seiðu m eme vypovědět. Je v ak t eba m“t neustále na paměti, e p edstava seiðu jako to jasně vymezené, sd“lené kategorie nap “č staroseverskými oblastmi i časem je zcela neudr itelná. Pro lep “ p edstavu si m eme situaci seiðu ve staroseverském prost ed“ p edstavit jako ná eč“ – li “ se oblast od oblasti, promě uj“ se v čase, nicméně stále existuje mo nost vzájemného porozuměn“ mluvč“ch, ačkoliv nepocház“ ze stejného m“sta. ůějak podobně na tom mohl být i seiðr, který nebyl jednotný, ale pokud by někdo p e el ze své domác“ oblasti do jiné, pravděpodobně by byl bez pot“ “ schopen identifikovat něco, co se p ed n“m odehrává, jako to seiðový rituál, ačkoliv by vykazoval určité odli nosti od toho, co viděl v podobné situaci ve své domovině. Vzhledem k nedostatečnosti informac“ k seiðu je v ak jediné, o co se lze s naděj“ na úspěch pokusit, rekonstrukce jakéhosi spojuj“c“ho jazyka, spisovné če tiny – tedy něčeho, co je jen uměle vytvo eným komplexem vycházej“c“m z jednotlivých ná eč“ . Budu tedy pracovat souhrnně se v emi texty, v nich je seiðr zmi ován, a tematickými spojnicemi vedouc“mi nap “č prameny vzniknou okruhy umo nahlédnout do toho, co o seiðu m uj“c“ lépe eme “ci. Av ak je t eba m“t stále na paměti, e ne v echny prvky musely byt v ka dém ná eč“ seiðu bezpodm“nečně p “tomny. Zárove je mo né, e se mezi ostatn“mi objev“ text, který bude odrazem něčeho jako je v rámci českých ná eč“ brněnský hantec, který m e na i p edstavu spojuj“c“ho jazyka značně deformovat, ale s t“m nezbývá ne se sm“ it, proto e nen“ v na ich mo nostech takovýto typ pramen rozpoznat. ůicméně právě hledán“m tematických spojnic, prvk , které se vyskytuj“ nap “č r znými typy literatur,11 se toto nebezpeč“ minimalizuje, proto e motivy, které jsou srovnatelné s vlastnostmi p ipisovanými seiðu i v jiných pramenech, se stávaj“ d věryhodněj “mi a je pravděpodobněj “, e skutečně nebyly nijak výjimečnou součást“ seiðového rituálu (či alespo p edstav o něm).12 VÝČET PRAŮEů 2.1. CHARAKTERISTIKA A VÝ ČET P RAŮEů P ed t“m ne nastane úsek práce s prameny, je t eba se pozastavit u zdrojových text . Je tě jednou bych chtěla zd raznit, e literárn“ prameny hovo “c“ o seiðu jsou značně r znorodé povahy: od pouhého dvouslovného kenningu13 ve skaldské poezii a po celou kapitolu ze ságy. Proto nyn“ bude následovat krátký p ehled seznamuj“c“ s t“m, do jakého okruhu který pramen pat “ a č“m je daný druh literatury charakteristický. 11 Včetně nap “klad l ivých ság, které bud“ ned věru u svým označen“m. 12 Ačkoliv se p itom samoz ejmě nevyhneme riziku, e se opakuj“c“ se prvek vyskytuje ve v“ce textech jen d“ky pisatelově znalosti star “ literatury. 13 Jde o minimálně dvouslovné opisné označen“ na bázi metafory, nap . kenning k 3 mo e znamená loď . Eddická poezie obsahuje mýty či jejich části, bývá v monologické či dialogické formě,14 nejčastěji v jednom ze dvou meter: ljóðaháttu či fornyrðislagu.15 S datac“ eddických p“sn“ je to obt“ né, ale nejsp“ e nevznikly p ed rokem ř00, vět ina jich pravděpodobně pocház“ z obdob“ mezi polovinou devátého a polovinou t ináctého stolet“, ale zapsány byly později.16 Tradičně se eddické p“sně děl“ na mytologické a hrdinské. Stejně jako eddická poezie, jsou i skaldské básně slo eny v metru, to se v ak li “ od eddických meter, a nejčastěji jde o tzv. dróttkvætt, dvorské metrum.1Ř ůa rozd“l od eddické poezie známe u skaldských ver mo ná mnohem p esněj “ datace jednotlivých děl.1ř jejich autory jmény a také je Informace ohledně seiðu jsou v ak velmi skrovné, vyskytuje se ve skaldských básn“ch jen jako část kenningu. ůejrozsáhlej “m, ale také nejr znoroděj “m typem literatury jsou, oproti p edchoz“m dvěma tentokrát prozaické, ságy. ságy ůa Islandu i v ůorsku se staly jedinou formou vyprávěn“ o minulosti v“ce či méně vzdálené (od bájeslovných dob po právě ukončenou současnost) a p ekládaly se do n“ i epické děje ciz“ch, pseudohistorických ver ovaných román .19 Jak je jasné ji z této krátké charakteristiky, v ságách se setkáváme jak s reálnou histori“ i pseudohistori“, tak s mýty, a je t eba poč“tat také s mo nou autorovou vlastn“ tvo ivost“. Ačkoliv se ságy děl“ do několika skupin, z nich ka dá má určitou tendenci k historičnosti či fantastičnosti, mnohdy nen“ zcela jasné a prokazatelné, které ze sy et a motiv lze pova ovat za odrazy skutečnosti, a které nikoliv, ale je pravděpodobné, e hranice mezi nimi nebyla nijak z etelná. Vznik Ság o dávnověku v jejich p“semné podobě lze za adit zhruba do obdob“ t ináctého a čtrnáctého stolet“, byly v ak d “ve tradovány i v ústn“ podobě.20 Z pohledu starého Seve ana se v těchto ságách pojednávalo o událostech odehrávaj“c“ se v dávnověku (forn ld), tedy v jakési p edhistorické době.21 Bli pozoruhodných Islanďan “ vztah k historii maj“ Ságy o Islanďanech, Islanďanech které vyprávěj“ p “běhy ,22 tedy skutečných osob, zhruba z obdob“ mezi lety 930 a 1030. Úst edn“mi postavami Královských ság jsou králové, jak ji zazn“vá v jejich označen“ a zahrnuj“ záznamy historických událost“ i mytická vyprávěn“, ale svými posluchači byly vn“mány jako historie. Specifické postaven“ má v tomto ánru Snorri Sturluson (11Řř/9-1241)23 a jeho Heimskringla, tedy soubor ság o norských král“ch, včetně Ságy o Ynglinz“ch, která se věnuje p edhistorickým král m.24 Snorri v ak staroseverskou literaturu obohatil i svým d“lem nazývaným 14 J. ŮcKinnell, Ůeeting the Other in ůorse Ůyth and Legend, Cambridge: Brewer, 2005, s. 3Ř. 15 H. Kadečková, Dějiny severských literatur I. St edověk, Praha: Karolinum, 199Ř, s. 32. 16 ŮcKinnell, Ůeeting the Other, s. 3Ř. 1Ř Kadečková, Dějiny severských literatur, s. 5ř. 1ř ŮcKinnell, Ůeeting the Other, s. 39-40. 19 Kadečková, Dějiny severských literatur, s. 106. 20 Tamté , s. 120-121. 21 Tamté , s. 120. 22 Tamté , s. 115. 23 Tamté , s. 110. 24 Tamté , s. 111. 4 Snorriho Edda, která je společně se Star “ Eddou (tj. sb“rkou eddické poezie) jedn“m z hlavn“ch zdroj pro zkoumán“ staroseverské mytologie. Ačkoliv se v Ůlad “ Eddě (alternativn“ název Snorriho Eddy) nesetkáme se seiðem, budu z n“ p esto čerpat jiné d le ité informace. Zcela zjevně (pro nás, ale i pro Staroseve any) ze světa fantazie pocház“ l ivé ságy, ságy a p eklady neseverských p “běh jsou ryt“ ské ságy ságy..25 K p eklad m ciz“ literatury se dá p i adit i Upphaf Rómverja, tedy “mská pseudohistorie po staroseversku. Zvlá tn“ postaven“ má i dánský klerik a učenec Saxo Grammaticus (1150-1220) se svými latinsky psanými Činy Dán Danorum), v nich jsou mimo jiné zaznamenány severské mýty.26 (Gesta ůěkolik málo zm“nek máme i ze zákon , konkrétně v Diplomatarium Islandicum (sb“rka dokument r zného druhu), odkud se sp“ e ne o tom, jak seiðr prob“hal, dov“me o trestech postihuj“c“ch ty, kte “ jej provozovali. Ůen “ část text tvo “ i historiografické prameny, ze staroseverského prost ed“ jde o Knihu o záboru země. Drobnou historiografickou zm“nku máme i od Theodorika (benediktinský mnich p sob“c“ v ůorsku ve 12. stol., psal latinsky o historii norských král ). Jak je z ejmé, některé texty ve výčtu nejsou psány staroseversky, a to právě Theodorikova Historia de antiquitate regum ůorvagensium, Saxonova Gesta Danorum, stejně tak i Historia ůorwegie a krátká zm“nka od Adama Brémského, tak e a na výjimku,2Ř neobsahuj“ p “mo slovo seiðr, ale Tolley je p esto za azuje do výčtu proto, e obsahuj“ motivy, které maj“ paralelu v severských textech.2ř ůyn“ následuje výčet text , 29v nich se vyskytuje slovo seiðr, za ka dým názvem je tučně uvedena zkratka pou “vaná v práci pro označen“ daného pramene, a vedle v závorce konkrétn“ odd“ly textu, v nich se pro nás zaj“mavé slovo či jemu p “buzný výraz vyskytuje. U některých skupin text jsou pod čarou uvedena d“la, v nich nen“ slovo seiðr, ale v této práci je pou “vám: Eddická poezie P“se o Hyndle (Hyndluljóð), Hyndl (33) Lokiho p e (Lokasenna), Ls (23-24) Vědmina vě tba (V luspá),30 Vsp (22) ___________________ Baldrovy sny (Baldrs draumar),31 Bdr 25 Kadečková, Dějiny severských literatur, s. 134. 26 R. Simek, Dictionary of ůorthern Ůythology, tr. by Angela Hall, Woodbridge: Brewer, 1993, s. 2Ř5. 2Ř Touto výjimkou je zm“něný text mnicha Theodorika, který obsahuje slovo seithmen, co je jistě p episem ssev. seiðmenn. 2ř Jeden z těchto text jsem vynechala (Saxo Grammaticus, Gesta Danorum, I.ř.14, tj. p “běh o tom, jak Hadingus nav t“vil podsvět“), neboť na rozd“l od ostatn“ch latinských text , které p sob“ opravdu jako p esvědčivé paralely ke staroseverským text m, v tomto p “padě Tolley stav“ pouze na podobnostech s některými motivy z Vědminy vě tby. 29 Pokusila jsem se co nejv“ce názv p elo it (či pou “t p eklady ji vytvo ené) do če tiny, ale u několika názv jsem udělala výjimku, neboť jsou jejich názvy za ité v určité formě (nap . nep ekládám Skalla-Gr“m). 30 Kromě strofy 22 se zaob“rám i jinými částmi této básně, jej“ text jsem čerpala odtud: U. Dronke, The Poetic Edda, vol. 2: Ůythological Poems, Oxford: Clarendon Press, 199Ř, s. Ř-24. 31 Staroseversky s angl. p ekladem: Dronke, The Poetic Edda, vol. 2, s. 154-155. 5 Výroky Vysokého (Hávamál),32 Háv Skaldská poezie Egill Skalla-Gr“msson, Lausav“sa 6, Eg, Eg, lv 6 Eir“kr viðsjá, Lausav“sa 6 , Evið, Evið, lv 6 Guthormr Helgason, Lausav“sa 1,33 Gk rt, rt, lv 1 Kormákr gumundarson, Drápa na Sigurða (Sigurðardrápa), Korm, Sigdr (3) Sturla Þórðarson, P“se o Hákonovi (Hákonarkviða), Sturl, Sturl, Hák (12) ___________________ Bitevn“ p“se (Darraðarljóð),34 Darr Ságy o dávnověku (Fornaldars gur) Sága o Friðþjófu Udatném (Friðþjófs saga frækna), Frið (5-6)35 Sága o Hrólfu Chodci (G ngu-Hrólfs saga), GHr (3,2ř) Sága o Gr“movi Chlupaté tvá i (Gr“ms saga loðinkinna), GrL (1) Sága o Hálfdanovi, synu Barkiho (Hálfdanar saga Barkarsonar), HálfBa (ř) Sága o Hálfdanovi, Branině schovanci (Hálfdanar saga Br nufóstra), HálfBr (4,5) Sága o Hrólfu Tyčkovi (Hrólfs saga kraka), Hrólf Hrólf (3, 4ř, 50, 51) Zlomek ság o dávných král“ch Dánska a védka (S gubrot af nokkrum fornkonungum “ Dana ok Sv“a veldi), ůokForn (4) Sága o Sturlaugovi P ičinlivém (Sturlaugs saga starfsama), StSt (25) Sága o S rlim Silném (S rla saga sterka), S rlaSt (4) Sága o V lsunz“ch (V lsunga saga), V ls (Ř) Sága o Þorsteinovi, synu V“kinga (Þorsteins saga V“kingssonar), ÞorstV“k (3) Sága o “povém Oddu ( rvar-Odds saga), rv (3, 19) ___________________ P “běh o ůorna-Gestovi (ůorna-Gests þáttr),36 ůorn Ságy o Islanďanech (Íslendingas gur) 32 Staroseversky: Hávamál – heimskringla.no [online, nav t“veno 15.5.2013ž, dostupné z: http://www.heimskringla.no/wiki/H%C3%A1vam%C3%A1l. 33 Tolley neuvád“, o kterou Lausav“su se jedná, bylo nutné ji dohledat. Podle Old ůorse Text Database, jde o Lausav“su 1. Text database :: verses :: guthormr k rtr helgason :: lausav“sa :: 1 [online, nav t“veno 12.5.2013ž, dostupné z: http://abdn.ac.uk/skaldic/db.phpŠif=dbŇtable=versesŇid=2Ř29. 34 Pracovala jsem s českým p ekladem: Staroislandské ságy, p el. Ladislav Heger, Praha: SůKLU, 1965, s. 554-556. 35 Zde dělám výjimku a neuvád“m č“sla kapitol, které má ve svém výčtu Tolley, proto e maj“ zvlá tn“ značen“ a bohu el pramen, z něho Tolley čerpal, mi nen“ dostupný, a proto jsem nemohla zjistit, co tato zvlá tn“ označen“ znamenaj“ (nap . 5i-5ii). Pou ila jsem nicméně edici stejného autora, která vy la o něco později, ale texty se v podstatě neli “ od těch, co uvád“ Tolley. Kapitoly jsou tedy v tomto p “padě podle: Friðþjófs Saga ins Frœkna, L. Larsson (Hrsg), Halle a. S.:Ůax ůiemeyer, 1901. 36 Staroseversky s anglickým p ekladem (pouze pot ebná části textu z kap. 11): Tolley, Shamanism, vol. 2, s. 132-133. 6 Sága o Egilu, synu Skalla-Gr“mově (Egils saga Skalla-Gr“mssonar), Eg (59) Sága o Eir“kovi Zrzavém (Eir“ks saga rauða), Eir (4) Sága o G“slim, synu Súrově (G“sla saga Súrssonar), G“sl (11, 1ř, 21, 26) Sága o Kormákovi (Kormáks saga), Korm (6) Sága o lidech z Losos“ho údol“ (Laxdœla saga), Laxd (35-3Ř, Ř6) Sága o ůjálovi (ůjáls saga), ůj (30) P “běh o Ormovi, synu Stórólfově (Orms þáttr Stórólfssonar), OStór (5) Sága o lidech z Jezern“ho údol“ (Vatnsdœla saga), Vatn (10, 12) Královské ságy (Konungas gur) Snorri Sturluson, Sága o Hákonu Dobrém (Hákonar saga góða), HGóð (12) Snorri Sturluson, Sága o Haraldu Krásnovlasém (Haralds saga ins hárfagra), HHár (25, 34) Oddr Snorarason, Sága o Olafu Tryggvasonovi (Óláfs saga Tryggvasonar), OdSn: ÓT (32) Snorri Sturluson, Sága o Olafu Tryggvasonovi (Óláfs saga Tryggvasonar), SnSt: ÓT (62-63) Snorri Sturluson, Sága o Ynglinz“ch (Ynglinga saga), Yngl (4, Ř, 13, 14, 22) Ryt“ ské ságy (Riddaras gur) Sága o Didrikovi z Bernu (Sagan om Didrik af Bern),3Ř Did (299) Sága o Ectorovi (Ectors saga), Ect (6, 9) Sága o ůikulásovi Kejkl“ i (ůikulás saga leikara), ůikLei (10) Sága o Sigurðovi Ůlčenlivém (Sigurðar saga þ gla), Sigþ gl (1) Sága o Þiðrekovi (Þiðreks saga), Þið Þið (352) L ivé ságy (Lygis gur)3ř Sága o Bárdovi, p “zraku ze Snæfellu (Bárðar saga Snæfellsás), Bárð (1ř) Sága o Gunnarovi, “lenci z Keldugnúpu (Gunnars saga Keldugnúpsf“fls), GunnK (11) Ostatn“ texty Adam Brémský, Popis severn“ch ostrov (Descriptio insularum aquilonis), AdBrem (32) Historie ůorska (Historia ůorwegie), Histůor (4.24, 11.Ř) Diplomatarium Islandicum, IslDipl (II 223, II 604) Kniha o záboru země (Landnámabók),39 Ldn (1Ř9, 145) Počátek “man (Upphaf Rómverja), Róm (1.1) Saxo Grammaticus, Činy Dán (Gesta Danorum), SaxGr (VII.1.5) 3Ř Tato sága je staro védskou verz“ n“ e uvedené Ságy o Þiðrekovi, m“sto slova seið je v n“ truldom, nicméně kv li tomu, e text je jasnou paralelou, je do tohoto výčtu za azena i tato verze. 3ř Dalo by se “ct, e obě ságy v této kategorii nále “ do kategorie Ságy o Islanďanech, ale obsahuj“ mnoho prvk charakteristických pro L ivé ságy. 39 Tolley uvád“ u tohoto pramene dvě mo ná značen“, v textu jsem nechala kv li p ehlednosti pouze jedno z nich, které označuje p“smenem S. Zde dopl uji dal “ označen“: S1Ř9 –H145; S145-H116. Tolley, Shamanism, vol. 2, s. 154. 7 Theodoricus, Historie starých norských král (Historia de antiquitate regum ůorvagensium), Theo (11) ___________________ Snorri Sturlusson (Edda): Gylfiho oblouzen“ (Gylfaginning),40 Gylf P “běh o Þorsteinu Bœjarmagnovi (Þorsteins þáttr bœjarmagns),41 ÞorsBm orsBm Poznámky k citac“m Z toho d vodu, e jsou strofy z eddických p“sn“ komplikované a poskytuj“ velké pole pro interpretace, uvád“m je v dy nejprve v českém p ekladu (odkud pocház“ – viz následuj“c“ poznámku), poté v originále (podle Tolleyho) a na závěr p idávám sv j vlastn“ p eklad, kterým se sna “m o co nejp “moča ej “ p eveden“ textu, p ičem pojmy, jimi se zaob“rám v této práci, ponechávám v jejich origináln“m zněn“. P eklady některých citovaných text jsem p ebrala od jiných autor : Edda Edda, p el. Ladislav Heger, uprav. H. Kadečková, Praha: Argo, 2004. Sága o Ynglinz“ch Sturluson, Snorri, Edda a Sága o Ynglinz“ch, p el. Helena Kadečková, Praha: Argo, 2003. Sága o Eir“kovi Zrzavém, Sága o lidech z Losos“ho údol“ Staroislandské ságy, p el. Ladislav Heger, Praha: SůKLU, 1965. V těchto textech pouze upravuji jména na p vodn“ staroseverskou podobu, abych je tak sjednotila se zbytkem práce. Ostatn“ prameny cituji ve svých p ekladech ze starosever tiny. Stejně tak jsem se rozhodla z d vodu plynulosti textu p elo it i citované pasá e z cizojazyčné sekundárn“ literatury. Dále také do citac“ vkládám na m“stech, kde to pova uji za nutné, slovo z originálu (které je v závorce za slovem, kterého se týká). Č“slice u zkratek v ech primárn“ch pramen jsem pro lep “ p ehlednosti ponechala arabské. Vzhledem k tomu, e uvád“m celý výčet pramen , je zjevné, které prameny jsou poetické, a č“slo u nich tedy označuje strofu, p “padně jde o prozaické d“lo a č“slem je určena kapitola (výjimečně u některých pramen , zejména nestaroseverských, označen“ odpov“dá povaze textu). 40 Pracovala jsem s českým p ekladem: Sturluson, Snorri, Edda a Sága o Ynglinz“ch, p el. Helena Kadečková, Praha: Argo, 2003, s. 3Ř-101. 41 Pracovala jsem s českým p ekladem: P “běh o Þorsteinu Bœjarmagnovi, p el. David imeček, in Souvislosti 20.4 (2009), s. 114-129. 8 2.2 2. 2. VÝZůAŮ A ETYŮOLOGIE Je tě p edt“m, ne p ikroč“me ke studiu primárn“ch pramen , dovol“m si zastavit se u významu a etymologie slova seiðr. Ze slovn“ku Cleasbyho a Vigfússona42 zjist“me, e slovo seiðr má dva významy, jejich souvislost je poněkud nejasná. Jedn“m z nich je označen“ druhu ryby, latinsky gadus virens , česky treska tmavá . Druhým, pro tuto práci zásadn“m významovým okruhem je kouzlo, čáry, za “kán“, zakl“nán“ .43 Pokud je mi známo, ádný z badatel se nepou těl do hlub “ho hledán“ spojitost“ těchto dvou význam , p esto e se podle některých primárn“ch pramen seiðem daly ryby p ilákat (Ldn 145), p “padně odpudit (GrL 1). ůicméně bl“zká souvislost se zdá nepravděpodobná a jde sp“ e jen o homonyma, která nejsou etymologicky p “buzná. Sloveso vyjad uj“c“ prováděn“ seiðu je seiða či s“ða. Dále pak slovo seið najdeme i v mnohých slo eninách označuj“c“ch k seiðu pot ebné pom cky (seiðstafr – seiðová h l , seiðhjallr – seiðové pódium , tedy speciáln“ vyvý ená plocha, na n“ byl seið prováděn) či osoby, které se seiðem měly co do činěn“ (seiðkona – seiðová ena , tj. ena praktikuj“c“ seið, seiðmaðr – seiðový mu , tj. mu praktikuj“c“ seið). Toto jsou pouze p “klady kompozit, v nich se vyskytuje slovo seiðr. O těchto i dal “ch se je tě zm“n“m n“ e v textu. ůyn“ ale p ejdu k etymologii. Slu “ se zač“t u jedné z největ “ch autorit v této oblasti, Jana de Vriese, u jen proto, e je u ostatn“ch autor , pokud se zabývaj“ i etymologi“ seiðu, vět inou citován – ať u s n“m v“ce či méně souhlas“ či nesouhlas“. De Vries uvád“, e slovo seiðr má t i významové okruhy. Jeden z nich se týká ryb, jako jsme viděli u ve slovn“kovém výrazu. Dal “ dva významové okruhy jsou zaj“mavěj “. Začnu t“m stručněj “m. Ten se pohybuje u význam svazek, opasek, pás. K tomu de Vries uvád“ paralely z jiných jazyk . T et“, nejobsáhlej “ významový okruh, který má dokonce v echny rodové alternativy (seið[rž m e být kromě maskulina i femininum či neutrum) a znamená kouzlo . Takté v tomto p “padě de Vries uvád“ paralely z dal “ch jazyk , zde i z neindoevropské fin tiny. Podle de Vriese souvis“ význam kouzlo a svazek, pouto , neboť tato spojitost zazn“vá i v jiných slovech indoevropských jazyc“ch, nap “klad latinské fascinum – zlé kouzlo a fascia – svazky .44 Asko Parpola se ve svém článku zabývá t“m, jak spolu souvis“ staroseverské slovo seiðr a finské seita. Uvád“, e druhé jmenované je výp jčkou od Sám . Dále poukazuje na to, e ačkoliv se v r zných slovech sámských dialekt motivace, co vyskytuje toto etymon, z stává bez etymologické se naopak nedá “ct o staroseverském seiðu, neboť ten má praindoevropské ko eny, jak lze dokázat mnohými p “buznými slovy v jiných indoevropských jazyc“ch, které spojuje 42 Cleasby and Guðbrandur Vigfússon, Icelandic-English Dictionary, s. 519-520. 43 Ů j p eklad pojm je pouze p ibli ný, neboť je obt“ né nalézt pro uvedené anglické výrazy p esné české ekvivalenty. Anglické výrazy jsou uvedeny v úvodu práce. 44 de Vries, Altnordisches Etymologisches Wörterbuch, s. 46Ř-46ř. 9 význam poutat.45 Dal “ autor, Eldar Heide, se v ak domn“vá, e poután“ nen“ pro seið p “li charakteristické .46 Tě i tě etymologického významu slova seiðr se proto sna “ hledat kolem výraz označuj“c“ch nit, ohlávku, oko (smyčku), a těmito p edměty se dá nejen poutat, ale také p itahovat, co podle Heideho dává mnohem vět “ smysl, neboť to pro seið naopak je charakteristické. Domn“vám se v ak, e Heide hledá zbytečně rozpory tam, kde nemus“ být, kdy “ká, e poután“ pro seið charakteristické v bec nen“, ale p itahován“ (vláknem) pro seið charakteristické je. Já v ak význam těchto slov pova uji za velmi bl“zký, či sp“ e dopl uj“c“ se. Jak lze něco vláknem p itáhnout, pokud je tě p edt“m vlákno k p itahovanému objektu nějak nep ipevn“me – tedy objekt nep ipoutámeŠ K Heideho specifickému pojet“ seiðu, které je velmi zaj“mavé, se je tě vrát“m n“ e. ůe svou pozornost konečně p eneseme ke konkrétn“m informac“m o seiðu, zm“n“m je tě Tolleyho názor. Ten pova uje etymologii slova seiðr za velmi nejasnou, pochybuje i o některých de Vriesových návrz“ch, souhlas“ s n“m v ak ve spojen“m se slovem ælfsiden s významem elf“ kouzlo , a uvád“ i to, e sloveso s“ða ( seiðovat , praktikovat seið ) nále “ mezi silná slovesa, co svědč“ o jeho archaickém germánském p vodu.4Ř PRAŮEů 2.3. OBSAH PRA ŮEů 2.3.1. Vykonavatelé 2.3.1.1. 2.3.1.1. Kým byli Prvn“ velké téma – bytosti zabývaj“c“ se seiðem - bude poněkud zapeklitěj “, ne by se mohlo zdát. V“me hned o několika typech jedinc praktikuj“c“ch seið, a tyto typy do jisté m“ry souvis“ s druhem primárn“ho textu, v něm se vyskytuj“. V eddické poezii jsou jimi obvykle bytosti z ad boh , zat“mco v ságové literatu e se setkáme v této roli sp“ e s lidmi, p esto e tito m“vaj“ poněkud speciáln“ m“sto ve společnosti. Prvn“, koho zm“n“m, je bohyně z rodu Van , Freyja, která učila seið i bo ský rod Ás (Yngl 4): ůj rða a Freye ustanovil Óðinn obětn“mi knězi, tak e se u Ás stali d“y. ůj rdova dcera se jmenuje Freyja. Byla obětn“ kně ku a prvn“, kdo učil Ásy kouzl m (seið) u “vaným Vany. 45 A. Parpola, Old ůorse Seið(r), Finnish Seita and Saami Shamanism , in I. Hyvärinen, P. Kallio und J. Korhonen (Hrsg), Etymologie, Entlehnungen und Entwicklungen: Festschrift für Jorma Koivulehto zum Ř0. Geburstag, Helsinki: Société ůéophilologique, 2004, s. 235-23Ř. 46 E. Heide, Spinning Seiðr , in A. Andrén, K. Jennbert, C. Raudvere (eds), Old ůorse Religion in Long-Term Perspectives: Origins, Changes, and Interactions, Lund: ůordic Academic Press, 2006, s. 164. 4Ř C. Tolley, Shamanism in ůorse Ůyth and Ůagic, vol. 1, Helsinki: Academia Scientiarum Fennica, 2009, s. 26. 10 Za znalce seiðu byl mezi Ásy pova ován Óðinn, o jiném z Ás takovéto informace nemáme. Podle Schjødta se toto uměn“ dá p ipsat i Lokimu, na co usuzuje hlavně z toho, e tento b h měn“ svou podobu i pohlav“, a to podle něj koresponduje s charakteristikami seiðu.4ř Jinak p “mé d kazy o tom, e by Loki znal a provozoval uměn“ seiðu, nám chyb“. ůicméně Loki vystupuje v pro nás d le ité eddické p“sni Lokiho p e, kde se sna “ (a nutno “ct, e velmi úspě ně) nalézt na ka dém z Ás nějakou vadu – nap “klad bohyni Freyji p edhazuje jej“ promiskuitu, zat“mco Óðinovi, a to je v tuto chv“li podstatné, zase vyč“tá, e prováděl seið (Ls 24): Tys kouzla prováděl, v kámen ryl runy, jak vědmy jsi tloukl v tajemný nástroj, jak kouzeln“k jsi kráčel světem, a to je úděl jen úchylných. Enn thik s“ða kóðo Sámseyio “ ok draptu á vétt sem v lor. Vitka l“ki fórtu verþióð yfir, ok hugða ek þat args aðal. “ká se, es seiðoval na Sámsey a bil jsi na vétt jako v lvy. Jako vitkr procházel jsi lidstvem a mysl“m si, e to bylo argr.49 Toto v ak nen“ jediným informačn“m zdrojem o Óðinových zvlá tn“ch dovednostech. Ůnohem podrobněji a do vět “ “ e nás o nich zpravuje Snorri (Yngl Ř), av ak nyn“ nám postač“ jen to, e je Óðinn jednoznačně označen za vykonavatele seiðu. Jak jsme viděli na zm“nce z Lokiho p e, byla dána do souvislosti se seiðem i v lva, lva co je prvn“ z obecných označen“ vykonavatele, či sp“ e vykonavatelky seiðu. V oné strofě z Lokiho p e nen“ zcela jednoznačně ečeno, e v lvy prováděly seið, nicméně o tom máme mnoho svědectv“ 4ř J. P. Schjødt, Initiation between Two Worlds: Structure and Symbolism in Pre-Christian Scandinavian Religion, Odense: The University Press of Southern Denmark, 200ř, s. 212. 49 Výrazy vétt, vitkr , argr a v lva budou vysvětleny n“ e. Pokud nějaký staroseverský výraz (kromě vlastn“ch jmen) nen“ uveden kurz“vou, znamená to, e úzce souvis“ s tématem práce, a tud“ je vysvětlen, a to na m“stě, kde je napsán tučně. Kurz“vou jsou tato slova psána pouze v p “padě, e se o nich hovo “ jako o výrazu (nap . slovo seiðr znamená... ). 11 z jiných pramen . V lvou, která je snad nejčastěji uváděným p “kladem, je Þorbj rg ze Ságy o Eir“kovi Zrzavém (Eir 4). A pozoruhodně často se v ak v literárn“ch pramenech objevuj“ v lvy praktikuj“c“ seið se jménem Heiðr (Frið 5; Hrólf 3; Ldn 1Ř9; rv 3).50 Jejich mytickou p edch dkyn“ je v lva Heiðr vyskytuj“c“ se v eddické Vědmině vě tbě (Vsp 22): Heið ji zvali, hostem kam p i la, prorockou vědmu, vládnouc“ kouzly, je čarami mysl kdekomu mátla, v“tána v ak v dy byla v em nehodným. Heiði hana héto hvars til húsa kom, v lo vel spá - vitti hon ganda.51 Seið hon kunni seið hon leikin.52 Æ var hon angan illrar brúðar. Heiðr ji nazývali do kteréhokoliv domu p i la, v lvou dobrých vě teb ŠŠŠŠ ŠŠŠŠŠ Seið uměla seið prováděla V dy byla milá zlým enám. 50 V lvy jiných jmen či beze jména (Vatn 10; Laxd Ř6; OStór 5; Yngl 14; Þið 352). 51Tento ádek je velmi nejasný, shoda nepanuje ani o jednom ze dvou výraz . V této práci bude uvedeno několik mo ných výklad . Zat“m uvedu jen p eklad Ursuly Dronke (ten se podobá výkladu Tolleyho, o něm bude je tě eč): she conjured spirits who told her , Dronke, The Poetic Edda, vol. 2, s. 13. 52 Jaký smysl měl dávat tento ádek, takté nen“ jasné. Ů j p eklad se nejv“ce bl“ “ tomu, který nab“dla U. Dronke sorcery she practised, possessed , Dronke, The Poetic Edda, vol.2, s.13. Tolley tento ádek p ekládá she seiðed in a trance , Tolley, Shamanism, vol. 2, s. 1ř0. 12 Av ak kdy se zamysl“me nad názvem eddické básně, z n“ pocház“ tato strofa, v originále V luspá,53 je zjevné, e pro nás bude zaj“mavá celá báse , neboť vypravěčkou je právě v lva (v lu – v lvina , spá – vě tba ). Hned v prvn“ strofě se dov“dáme, kdo e byl ten, jen v lvu po ádal, aby hovo ila o tom, co v“: byl to Valf ðr, Otec mrtvých, tzn. Óðinn. Tato situace – Óðina po aduj“c“ho informace od v lvy, v ak nen“ mezi eddickými p“sněmi ojedinělá. Popsána je také v Baldrových snech, a podobné schéma nalezneme i v P“sni o Hyndle.54 Av ak u P“sně o Hyndle je t eba se pozastavit z jiného d vodu, neboť obsahuje pro nás nanejvý zaj“mavou strofu, v n“ Hyndla informuje o prap edc“ch r zných čarodějných ras (Hyndl 33): V echny vědmy z V“ðólfa jsou, v ech vě tc v ak Vilmeiði je otcem a černokně n“k Černohlav; ob i pak v ichni z Ymiho vze li. Ero v lor allar frá Viðólfi, vitkar allir frá Vilmeiði, seiðberendr frá Svarth fða, i tnar allir frá Ymi komnir.55 Jsou v lvy v echny z Viðólfiho, vitkové v ichni z Vilmeiðiho, seiðberendové ze Svarth fða, 53 ůázev známe od Snorriho, který části Vědminy vě tby cituje (Gylf), a tam právě i uvád“, e tyto strofy pocház“ z V luspá . 54 K podobnostem těchto t “ eddických básn“ viz J. Quinn, Dialogue with a V lva: V luspá, Baldrs Draumar and Hyndluljóð , in P. Acker and C. Larrington (eds), The Poetic Edda. Essays on Old ůorse Ůythology, ůew York: Routledge, 2002, s. 245-Ř4. 55 Kromě Ymiho jsou jména p vodc v této strofě hapax legomenon. Viðólfr znamená Lesn“ vlk , Svarth fði Černohlav , Vilmeiði – velmi tě ko p elo itelné jméno vil- znamená cht“t , meiði strom , do angličtiny Tolley p ekládá jako Will tree . Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 419-421. 13 j tnové v ichni Z Ymiho pocház“. T“m se postupně dostáváme k dal “m typ m bytost“, které měly co dočiněn“ se seiðem, neboť ve vý e citované strofě jsou kromě v lv i seiðberendové seiðberendové. ové Souvislost seiðberend se seiðem je zcela zjevná u podle pojmenován“. Slovo seið-berendr by se dalo p elo it jako seiðono , nositel seiðu .56 O souvislosti se seiðem by se dalo uva ovat i u dále jmenovaných vitk (nom. vitki, jde o označen“ čaroděje - někoho moudrého),5Ř nicméně tato souvislost je nejistá. Dal “m názvem osoby, v něm zazn“vá p “mo slovo seið je seiðmaðr, seiðmaðr v plurálu seiðmenn5ř (GHr 2ř; Laxd 35; ůikLei 10; Yngl 22; HHár 34; SnSt: ÓT 62-63; OdSn: ÓT 32; StSt 25; Theo 1159). Ůaðr ve starosever tině znamená mu , plurál menn m e znamenat mu i , ale stejně tak obecně lidé , bez specifikace pohlav“, naopak ryze enská obdoba tohoto výrazu je seiðkona (pl. seiðkonur) (Hrólf 3; V ls Ř; rv 3; Yngl 13; Frið 5). Posledn“m označen“m osoby, které obsahuje slovo seiðr, je seiðskratti seiðskratti (Ect 6; G“sl 11; HálfBa ř), p ičem slovo skratti znamená čaroděj (wizard)60 a prvn“ část“ je specifikována technika, j“ se věnoval. T“m výčet mo ných jmen vykonavatel seiðu nekonč“, av ak nastává problém, která slova jsou specifická pouze pro vykonavatele seiðu, a zda je v bec mo né kompetence těchto r zných typ mág s p esnost“ ohraničit, p “padně jestli tato mo nost existovala alespo v době jejich fungován“. Ka dý z výraz mohl poukazovat d razněji na některý z aspekt dovednost“ dané osoby, ale nikde nen“ ečeno, e by jeden člověk nemohl být titulován v“ce jmény, v kterých by zazn“valo celé spektrum jeho kompetenc“. Ba právě naopak, a p “kladem toho je Þorbj rg, označována v Sáze o Eir“ku Zrzavém (Eir 4) jako v lva a zárove i spákona ( ena vě teb ) a v“sendakona ( moudrá ena ). Zará ej“c“ je také to, e v ji zmi ované P“sni o Hyndle máme u sebe hned několik druh bytost“, z nich ka dý má svého vlastn“ho praotce . Takto vedle sebe vid“me v lvy, které jsou specifické vykonáván“m seiðu, stejně jako je tomu i u seiðberend , ka dý z nich v ak podle P“sně o Hyndle má vlastn“ho p vodce. ůastává otázka, jak se k tomuto faktu postavit. Buď je to zcela záměnné a v této strofě se hovo “ o jediném druhu bytost“, tedy i o jediném jejich p vodci, ale oboj“mu je dáváno v“ce jmen. ůa druhé straně stoj“ mo nost, e jde o rozd“lná pokolen“, která ov em sd“l“ 56 Ačkoliv je nutné podotknout, e tento výklad nen“ jediný, jiný význam slovu berendi v tomto kompozitu p ikládal ji Dag Strömbäck, co v“m pouze od jiných autor , neboť mi je jeho kniha z jazykových d vod nedostupná (Sejd: textstudier i nordisk religionshistoria, Stockholm: Gebers, 1935) Ten se domn“val, e berendi znamená enské pohlav“. Ůysl“m, e v ak Tolleyho rozbor je dost p esvědčivý, neboť uvád“ i dal “ slova, v nich je berendi pou ito ve významu nositel (Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 420). Price stejně tak nesouhlas“ se Strömbäckem, tak e se jeho p eklad podobá Tolleyho: seiðr-carrier , Price, The Viking Way, s. 216. V této práci budu nadále pracovat s významem slova seiðberendr podle Tolleyho a Pricova výkladu. 5Ř Cleasby and Guðbrandur Vigfússon, Icelandic-English Dictionary, s. Ř13. 5ř Staroseverská slova pou “vaná v tomto textu sklo uji pokud mo no jako v če tině, p ičem nominativ nechávám v jeho základn“m staroseverském tvaru a ostatn“ pády (včetně pluráln“ch) tvo “m po odtr en“ nominativn“ koncovky. Jedinou výjimkou je právě slovo seiðmaðr, u něho ostatn“ pády (kromě nominativu singuláru) tvo “m z pluráln“ho tvaru tohoto slova, tedy seiðmenn, odtr en“m koncového –n a p idán“m českých koncovek. 59 Jak jsem ji uvedla, v tomto latinském textu je slovo seithmen. 60 Cleasby and Guðbrandur Vigfússon, Icelandic-English Dictionary, s. 556. 14 některé druhy schopnost“. P “padně (a to je podle mě nejpravděpodobněj “) mezi těmito mo nostmi nen“ nutné rozhodovat, neboť to tak nemuseli dělat ani Staroseve ané. Vzhledem k tomu, e nen“ mo né určit s jistotou, která z ostatn“ch označen“ staroseverských čaroděj , vě tc 61 apod. se vázaly a p “padně do jaké m“ry k seiðu, nebudu zde uvádět jejich kompletn“ výčet. V echny je vyjmenovává Price.62 Kromě seiðových specialist z ad lid“ či boh v některých textech naraz“me i na seiðuj“c“ bytosti jiného druhu. Lze se v této roli setkat s dvergem63 (GHr 2ř) a trolly64 (HálfBr 4) p “padně jsou seiðkony označovány i jako trollkony ( troll“ eny ) (Frið 6). V jedné ze ság (Ect 6) vystupuje Kaldanus, který kromě toho, e je současně trollem i berserkem,65 má od kolen dol nohy. Vzhledem k charakteru posledně jmenovaného textu, nem ko ské eme informaci z něj pova ovat za stejně hodnotnou jako nap “klad údaje z eddických p“sn“, nicméně p inejmen “m vypov“dá o tom, e s touto postavou znalou seiðu byla asociována jinakost, vydělenost z normáln“ lidské společnosti. Poněkud bizarně p sob“c“ ko ské nohy nás v ak pomalu p ená “ k následuj“c“ kapitole věnované oděvu a jiným vzhledovým specifik m nositel seiðu. Seið tedy prováděly bo ské i (v“ce či méně) lidské bytosti. Z boh jsou nejvýrazněj “mi v tomto směru Óðinn a Freyja. Je známo dokonce hned několik výraz označuj“c“ ty, co praktikovali seið, ale nen“ jasné, zda byly jednotlivé výrazy synonymy, p “padně do jaké m“ry se jejich význam p ekrýval. Ůezi vykonavateli seðu nalezneme i bytosti jiného druhu, jako jsou nap “klad trollové, co svědč“ o tendenci pova ovat ty, co konali seið za neobvyklé, a jinosvětské bytosti. 2.3. 2.3.1.2 1.2. Oděv a vzhled Podrobný, av ak ojedinělý popis v lvina oděvu se objevuje v Sáze o Eir“ku Zrzavém (Eir 4):66 61 V této práci pou “vám pojem vě těn“ (a dle toho i slova p “buzná) jen v obecném smyslu - zji ťován“ informac“ o budoucnosti. Vzhledem k nedostatečnosti pramen , které o seiðu máme, by nemělo smysl se pokou et o podrobněj “ rozli ován“ r zných zp sob této činnosti. 62 ů. S. Price, The Viking Way: Religion and War in Late Iron Age Scandinavia. Uppsala: Department of Archaeology and Ancient History, 2002, s. 126-12Ř. 63 Dvergové jsou něco jako sk “tci či trpasl“ci. Kromě toho, e jsou podzemn“mi bytostmi, bývaj“ spojováni s pustými skalisky, podobně jako ob i (viz poznámku n“ e), a tud“ i se smrt“. Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 231. 64 Pokud v této práci zazn“ slovo ob i, mám t“m na mysli skupinu r zně nazývaných bytost“, které jdou od sebe jen tě ko oddělit a stanovit nějaké jejich definice. Tolley pou “vá zast e uj“c“ výraz giants , který v sobě zahrnuje r zné staroseverské výrazy pro tyto bytosti. V této práci bude z těchto pojm pou “ván j tun, tun troll a þurs. þurs Pokus“m se jen stručně shrnout několik informac“ o nich. Ůaj“ velmi úzký vztah ke stvo en“ světa, dokonce jsou p edky boh . Ůohou operovat s magickými i mocnými p “rodn“mi silami a jsou obda eni moudrost“. Jejich moc se odrá “ i v jejich velkosti (proto ob i ). Dalo by se “ct, e p edstavuj“ antitezi k lidskému i bo skému světu, nicméně docház“ k jejich interakc“m s bohy, někdy i milostným zápletkám. Často se jev“ jako nerudn“ a hloup“, nen“ výjimkou ani jejich nevábný vzhled. Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 232-233.Tolley uvád“, e obzvlá tě pro trolly byl charakteristický vztah k magii a tento výraz se mohl nez “dka vztahovat nejen k obr m, ale i lidem. Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 239. 65 Zjednodu eně ečeno jde o speciáln“ typ bojovn“ka, který se vyznačoval neobyčejnost“ zu ivost“. 66 Tolley p ekvapivě pova uje v lvu Þorbj rg za parodii na postavu biskupa a spojuje jednotlivé části jej“ho oděvu a vybaven“ s biskupskými. Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 491 a 529. 15 [...ž p es sebe měla modrý plá ť, posázený odshora a dol vzácnými kameny. Kolem krku měla skleněné perly a na hlavě černou kápi z beránka, vylo enou zevnit b“lou kočič“ ko e inou. V ruce dr ela dlouhou h l (stafr) s knofl“kem. H l byla vylo ena mosaz“ a naho e kolem knofl“ku kameny. Kolem beder měla pás s velkou mo nou a v n“ věci, které pot ebovala ke svým kouzl m, aby se dověděla, co p inese budoucnost. ůa nohou měla st ev“ce z hrubé teletiny s dlouhými em“nky, opat enými na konc“ch velkými c“novými knofl“ky. ůa rukou měla rukavice z kočič“ ko e iny, s b“lými chlupy dovnit . U o něco méně podrobný popis najdeme v Sáze o lidech z Losos“ho údol“ (Laxd Ř6). V n“ jsme nejd “ve zpraveni o vzhledu eny, která se zjevila d“vce jménem Herd“s ve snu. Tato ena je zjevně v lva, jej“ hrob je d“ky zm“něnému snu objeven pod zem“ v kostele, tak e pro nás má v tuto chv“li vypov“dac“ hodnotu jak popis této eny zjeviv “ se ve snu, tak informace o tom, co kromě těln“ch poz statk bylo nalezeno v hrobě. ůicméně popis eny ze snu nen“ p “li ob “rný: Ůěla na sobě vlněný plá ť a kolem hlavy átek. Celý jej“ zevněj ek p sobil skličuj“c“m dojmem. O hrobě se dov“dáme to, e kromě tmavých a nehezky vypadaj“c“ch kost“ a hole, o n“ bude je tě eč, byla nalezena bro , co je v eobecně roz “ ená část oděvu, a tedy s největ “ pravděpodobnost“ nebyla v tomto nálezu na rozd“l od hole nijak signifikantn“. Jak je patrné z toho, co bylo uvedeno, je nemo né usuzovat, zda byl pro vykonavatele seiðu typický nějaký oděv. Uvedený podrobný popis ze Ságy o Eir“ku Zrzavém nem ojedinělosti pova ovat za nijak směrodatný. Za jediný výrazněj “ prvek m eme kv li jeho eme pova ovat h l, k n“ se v této práci je tě několikrát vrát“m. 2.3. 2.3.1.3 1.3. Podiv“n t“ samotá i nebo staroseverská subkulturaŠ Jak je vidět, informace o bytostech, které měly co do činěn“ se seiðem nejsou nijak jednotné a tak neumo uj“ stanovit nějakou definici platnou pro v echny. Tak je tomu i s jejich socializac“ . Jediné, co lze v tomto ohledu prohlásit a má to ir “ platnost, je, e nikdy nebyli adovými členy staroseverské společnosti, ať u s vět “ či men “ odchylkou. S výjimkou těch, o nich z text nem eme vyč“st, jak ili a jaké bylo jejich m“sto ve společnosti, m eme vyčlenit několik hlavn“ch tendenc“ ve společenském ivotě osob praktikuj“c“ch seið. Prvn“ mo nost“ jsou potulné v lvy, které nav těvovaly m“sta, kam byly pozvány, aby provedly seiðový rituál. R zn“ se v ak údaje o tom, jestli chodily o samotě či v doprovodu. V lva Þorbj rg (Eir 4) cestuje sama, a tak si mus“ pomocn“ky hledat p “mo na m“stě, ačkoliv jak je ečeno na počátku kapitoly, byly jej“ sestry také v lvami, ale ji v echny zem ely, tak e je mo né, e p ed jejich smrt“ byly společnicemi Þorbj rg právě ony. O ádných lidech, kte “ by p i li společně s v lvou Heið, je byla pozvána ke králi Fróðimu (Hrólf 3), se také nedov“dáme, ale nen“ vyloučeno, e s n“ nějaký doprovod p i el. O jiné Heið, známé z eddické p“sně Vědmina vě tba (Vsp 22), také v“me, e nav těvovala r zné p “bytky, tak e sice pat “ do této skupiny potulných v lv, nicméně je opět mo né, e cestovala úplně o samotě. Stejná pot“ je se sámskou enou (Vatn 10), u n“ nará “me na opět se opakuj“c“ typ situace – ena, která na vyvý ené plo e sděluje lidem jejich budouc“ osudy, podobně jako je 16 tomu i ve vý e zmi ovaných p “běz“ch (Eir 4; Hrólf 3), o jej“m doprovodu v ak také nepadne ani slovo. D vodem, proč stále p“ i o mo nosti doprovodu, je informace ze Ságy o “povém Oddovi, kde v lvu doprováz“ skupinka t iceti lid“, z toho je polovina chlapc a polovina děvčat ( rv 3). Ve skupince se v lvy pohybuj“ i jinde (OStór 5) a lidé si je k sobě zvou, aby jim ekli o jejich budouc“ch osudech a úrodě. Zvlá tn“ v ak na tomto p “běhu je skutečnost, e měla p ij“t jejich celá skupinka k sedláku Virfilovi, ale dále u se hovo “ jen o jedné v lvě, které se lidé vyptávali na své dotazy. Dal “m velkou skupinou jsou vykonavatelé seiðu ij“c“ mimo společnost. V Sáze o Sturlaugovi P ičinlivém (StSt 25) Framarr nará “ na podzemn“ d m se t emi seiðmeny, které chce nejd “ve udat, ale nakonec se rozhodne raději vyu “t jejich slu eb. O domu, v něm skupina seiðmen provád“ seið, se doslýcháme také odjinud (GHr 2ř), v tomto p “padě je jejich činnost p eka ena p “choz“mi, a zejména dvergem Ů ndulem, který seiðem zaútoč“ proti samotným seiðmen m. O tom, e se některé typy seiðmen měly tendenci sdru ovat, svědč“ i p “běh o Eyvindovi (SnSt: ÓT 62-63). Eyvinda společně s dal “mi seiðmeny nechal král Olaf Tryggvason shromá dit v jedné m“stnosti a posléze je tam upálit, co se mu povedlo s výjimkou Eyvinda, jemu se poda ilo uniknout. Tato část p “běhu sice nehovo “ p “mo o tom, e by se seiðmeni sdru ovali nějak dobrovolně, ale tento fakt lze vysledovat z událost“, které následovaly, neboť Eyvindovi se poda ilo naj“t si nové souputn“ky, kte “ znali seið. Byla jich údajně plná loď. Eyvindr se nav“c vyznačoval t“m, e byl královským potomkem, pravnukem Haralda Krásnovlasého, který měl syna R gnvalda,6Ř kterého stihnul osud, jemu se později jeho vnuk ikovně vyhnul – byl upálen společně s dal “mi osmdesáti seiðmeny, av ak zda tito byli nějak sdru eni o své v li či jen k p “le itosti upálen“, nen“ z ejmé (HHár 34). O domu, v něm společně ily osoby schopné provádět seið, nás informuje také Sága o lidech z Losos“ho údol“ (Laxd 35). Tento d m, na rozd“l od vý e jmenovaných, které se svým um“stěn“m li ily od dom ostatn“ch lid“ (v lese, v podzem“), byl jako ka dá jiná usedlost, nicméně d“ky svým obyvatel m s neobyčejnými schopnostmi byl trnem v oku okoln“ch soused , kte “ se pokou eli Kotkelovi a jeho rodině znemo nit “t jako obyčejným člen m společnosti. Pro nás je d le ité také to, e lo opět, podobně jako v p “padě R gnvalda a Eyvinda, o p “buzné, kromě Kotkela a jeho eny Gr“my i syny Hallbj rna a St“gandiho, kte “ se svorně věnovali provozován“ seiðu. Určitý rodinný p edpoklad ke sklonu k magii máme dolo en v Sáze o Eir“ku Zrzavém (Eir 4), kde v lva Þorbj rg měla p vodně několik sester, které byly v echny spákonami, v jiném p “běhu (GrL 1) se objevuj“ dvě trollkony, sestry Feima a Kleima, od nich se hrdina Gr“m dozv“, e jejich otec pou “vá seið. Feima a Kleima nejsou v ak jedinou výjimkou, která by vystupovala takto ve dvojici. Dvě seiðkony, Heiðr a Hamgláma, takté spolupracuj“ p i své činnosti (Frið 6). O něco častěj “ jsou v ak záznamy o tom, e se seiðmeni pohybovali v párech – mu a ena. V některých p “padech známe i jejich jména – Krók a Krekja (Bárð 1ř), jinde Elvidus a Glebula (Ect 9), av ak nejsou to jen lidé, věnuj“c“ 6Ř Ačkoliv se musel magickému uměn“ učit (Histůor 11.Ř; HHár 34), měl k němu mo ná jisté rodinné predispozice, nebo tak alespo mohl být vn“mán, neboť jeho matka Snæfr“ð byla sámského p vodu, a Sámové byli u Staroseve an s magi“ dost často asociováni, a je nutné podotknout, e Snæfr“ð pověsti čarodějnice dostála, neboť jej“ vztah s králem Haraldem, jen se od n“ nemohl odpoutat ani několik let po jej“ smrti, byl provázen zvlá tn“mi okolnostmi (HHár 25). 17 se seiðu, kte “ maj“ touhu sd“let sv j úděl. V jeskyni spolu s“dl“ seiðuj“c“ trollové Sleggja a Járnnefr (HálfBr 4), a v podobném obydl“ p ebývaj“ také j tnové Skr“mni a Ůána (S rlaSt 4). V literatu e se v ak dá narazit i na jedince, kte “ se pohybuj“ samostatně, bez doprovodu společn“k se stejnými schopnostmi. Tak čin“ nap “klad ji zmi ovaný podivný troll-berserk (Ect 6). Vý e jsme se setkali se seiðmeny, kte “ byli králov t“ p “buzn“, a existovala určitá snaha se jich zbavit. Poněkud jinak na tom byla Skuld, která byla sestrou krále, ale svými seiðovými kouzly společně s jiným králem bojovala právě proti svému bratrovi (Hrólf 4ř, 51). Ůagickou podporu v bitvě z“skal také Ostaciin královský man el (Þið 352; Did 299). Vyu it“ seiðových slu eb u krále je mo né i jiným zp sobem, a to kdy jsou seiðmeni za t“mto účelem vydr ováni u dvora (Yngl 22). Dvě drobné zm“nky nás také informuj“ o tom, e se ti, co prováděli seið, spolčovali s r znými jinosvětskými bytostmi. Skuld se prý spolčila s álfy a nornami a jinými odpornými zloduchy (Hrólf 4ř). V c“rkevn“m zákonu zase m eme č“st, e nějaký mu či ena m e seiðovat nebo svolávat trolly (IslDipl II 223). Z těchto zm“nek, a také z několika dal “ch, v nich jsme viděli, e p vod samotných vykonavatel seiðu nen“ v dy lidský, lze usoudit, e seiðr byl spojován s jinakost“. ůezdá se, e by zp sob ivota nositel seiðu byl nějak typicky dán t“m, e provozovali toto uměn“. ůicméně je patrné, e se pohybovali p evá ně mimo společnost, někte “ s“dlili sp“ e na jednom m“stě, jin“ se pohybovali mezi usedlostmi. Obecně měli tendenci být o samotě či v páru nebo ve skupině podobných individu“. Hned v následuj“c“ kapitole se dostaneme k některým z mo ných p “čin toho, proč měli ve společnosti takové zvlá tn“ m“sto. 2.3 2.3.1.4 1.4. Jak byl seiðr seiðr (a jeho vykonavatelé) vn“mán Jak jsme viděli, osoby, které se věnovaly seiðu, vyčn“valy ze staroseverské společnosti. Postoje k nim byly poměrně komplikované. Jedna ze zaj“mavých informac“, na kterou nará “me, se týká pohlav“ těchto osob. Snorri toti záhy za informac“, e se seiðu věnoval samotný Óðinn, dodává, e se mu i hanbili tuto techniku provádět, proto to z stalo na enách (Yngl Ř). ůicméně z ostatn“ch pramen v“me, e realita byla jiná a seiðu se věnovali i mu i. D vod, proč by tak činit neměli, Snorri takté uvád“ – součást“ provozován“ seiðu toti byly techniky pova ované za ergi. ergi Loki (Ls 24) zase Óðina obvi uje, podobně jako p edt“m Óðinn Lokiho (Ls 23), e jeho chován“ bylo argr (tj. adjektivum, maskulinum, od subst. ergi). Po nahlédnut“ do slovn“ku zjist“me, e p ekladem slova ergi je oplzlost (lewdness), cht“č (lust).6ř A argr znamená oslabený/zbabělý (emasculate), z en tilý (effeminate).69 Dávalo by to dobrý smysl, toti pokud Óðinn dělá e Lokimu se zdálo, e enský seið, je zkrátka z en tilý. Jak je v ak zjevné z významu slova ergi, existuje v tomto okruhu slov i sexuáln“ konotace. Snorri uvád“, e seiðr je pova ován za ergi obecně, nicméně pokud jej provád“ ena, nen“ to taková tragédie, jako kdy se do něj pust“ mu . To Tolley vysvětluje tak, e slovo ergi má význam penetrace (v pasivn“m slova smyslu) a zat“mco 6ř Cleasby and Guðbrandur Vigfússon, Icelandic-English Dictionary, s. 133. 69 Tamté , s. 24. 18 maskulinn“ adjektivum argr implikuje pasivn“ roli p i homosexuáln“m análn“m sexu, toté slovo jako femininum (tedy rg) znač“ náru ivá, nymfomanická.Ř0 Otázkou je, jak s těmito informacemi nalo it. Jak mohl být seiðr spojen se sexualitouŠ Ůargaret Clunnies Ross k tomu podává svérázné vysvětlen“, p ičem vycház“ z autor , kte “ seið spojovali a srovnávali se amanismem. aman má roli prost edn“ka mezi světem lid“ a světem duch , a kdybychom tuto funkci paralelně p i kli i těm, co prováděli seið, je, podle Clunnies Ross, pochopitelné, proč byla tato technika ve staroseverském světě (tzn. ve společnosti, kde je mu skost spojena se sexuáln“ penetrac“ a enskost s receptivitou) pova ována za typicky enskou. Proto e pova ováni za posedlé, a tedy penetrované duchy, tud“ v sexuáln“m styku. Ř1 aman i čarodějn“k jsou je jejich role podobná roli eny Ůo nost“ vysvětlen“ tohoto problému je v ak v“ce, a bude jim věnován prostor v druhé části práce. Ačkoliv byl seiðr v nějakém smyslu nevhodný, v“me, e nebyl zcela jednoznačně a v dy odm“tán. ůaopak – v lvám, které byly zvány na usedlosti, byla prokazována velká úcta, na jejich počest byly konány bohaté hostiny. ůicméně i v těchto p “padech se mohl naj“t uvědomělý jedinec, který neskrýval sv j odpor k p “choz“ eně a dle své nátury se rozhodl buď odej“t z usedlosti (Eir 4) p “padně se schovat v domě, ale ani to nemusela být záruka toho, e ujde v lvině pozornosti ( rv 3). Takté se j“ v ak mohla v etečnost vymst“t, neboť v posledn“m zmi ovaném p “padě vedla a k jej“mu fyzickému napaden“.Ř2 Z jiných zm“nek a p “běh v ak prosv“tá, e existoval je tě radikálněj “ postoj zcela zavrhuj“c“ seið, mnohdy vedouc“ a ke snaze zbavit ivota ty, co tuto techniku provozovali, vzpome me si na vý e zm“něné domy spálené i se seiðmeny uvnit . Dá se “ct, e seiðr byl vn“mán velmi ambivalentně, někdy p “mo s odporem, neboť v jeho pr běhu docházelo k něčemu, co bylo pova ováno za p inejmen “m nevhodné. Tento postoj k seiðu se samoz ejmě vztahoval i na jeho nositele. 2.3.1.5. 2.3.1.5. Shrnut“ o vykonavatel“ch Z vý e uvedené charakteristiky literatury vyplývá, e mezi t“m, co by dne n“ doba nazvala realitou a co mýtem či fantazi“, je zcela jiná hranice, ne jakou by pravděpodobně viděl pr měrný Staroseve an. Z toho d vodu je také tě ké odli it, které z informac“ lze pova ovat za odraz toho, co se v dne n“ době nazývá realitou, a co pocház“ z mýt . Je tě dnes se na severu Ruska m eme setkat s babičkou, která je schopná vzpom“nat na to, jak se v mlád“ setkala v lese s le ijem ( ekněme lesn“m duchem) – tento p “klad zde uvád“m proto, e pěkně ilustruje my len“, v něm hranice mezi mýtem a realitou nen“ nijak z ejmá. Proto by mysl“m nebylo úplně mo né Ř0 Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 155-156. Význam slova ergi tedy shrnuje jako opening oneself up for sexual penetration by an inappropriate person , ale toto slovo mohlo být pou “váno i v ir “m významu jako lack of virility . Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 15ř. Ř1Ů. C. Ross, Prolonged Echoes: Old ůorse Ůyths in Ůedieval ůorthern Society, vol. 1: The myths, Odense: Odense University Press, 1994, s. 209. Ř2 O tomto bude je tě pojednáno v druhé části práce. 19 ani správné tyto dvě roviny zpětně oddělovat a pokou et se rozhodovat, co z toho bylo skutečné a co pouze vymy lené a jestli se nějaké v lvy skutečně toulaly staroseverským krajem. V informac“ch o vykonavatel“ch seiðu lze spat it určité opakuj“c“ se charakteristiky. Dvě slova, která se mi zdaj“ výsti ná, jsou jinakost a ambivalence. V P“sni o Hyndle jsme viděli, e v lvy i seiðberendové maj“ sv j vlastn“ p vod, a jsou jaksi postaveni na rove s j tny, bytostmi z jiného světa par excellence. Jakoby v ichni tito tvorové v bec neměli lidský p vod. Toto tvrzen“ podporuj“ i informace o trollech či dvergovi, kte “ konali seið, p “padně, jako Skuld, se alespo s těmito bytostmi spolčovali. Ůezi t“m v “m vévod“ Óðinn, prototyp jinakosti. Tento b h je polovičn“m þursem, a také vládcem padlých. ůen“ tedy p ekvapivé, e m e hrát roli mediátora, p evaděče mezi světy, k čemu mu pomáhá jeho osminohý h ebec Sleipnir. Óðinn um“ s jinými světy komunikovat a vyu “vat jich. T“m se radikálně odli uje od Þóra, který je prototypem nep “tele þurs , které s oblibou zab“j“. Staroseverský hromovládce je p “mý a čitelný, rozhodný bránit sv j svět proti vpád m okol“. ůaproti tomu Óðinn je v podstatě cizincem i ve vlastn“ zemi, cestuje z m“sta na m“sto, bud“ obavy, vládne nevyzpytatelnou moc“, která m e pomáhat, ale i ubli ovat, a proto je t eba si jej p edcházet. Tyto obrazy asi ne náhodou p ipom“naj“ potulné v lvy, jejich údělem bylo cestovat a nechávat se zvát na usedlosti a p ij“mat za své uměn“ nejen pen“ze a dárky, ale i úctu a respekt spojené s obavami z moci, j“ tato osoba vládne. Údělem těchto postav v ak také bylo nem“t nikde domov, být stále na pomez“ svět . 2.3.2. 2.3.2. Co je t eba k seiðu seiðu a co se dělo v pr běhu 2.3.2.1. 2.3.2.1. ůehmotná část Tento úsek práce je komplikovaný, neboť mnohé pojmy, které v něm zazn“, jsou dost nejasné a nepanuje shoda ohledně jejich významu, proto by bylo tě ké vystačit si pouze s prameny, které se týkaj“ seiðu, ačkoliv je nepochybné, e se seiðem v echny nějak souvisely. Proto nyn“ na chv“li opust“me vody primárn“ch pramen a pod“váme se také na to, jaké interpretace nab“z“ jednotliv“ auto i. Povět inou se bude jednat o nehmotnou část seiðu, p “padně o p edměty k vytvá en“ této nehmotné slo ky seiðového rituálu. Z d vodu p ehlednosti bude tato kapitola rozčleněna do pododd“l a ty na sebe budou někdy dost úzce navazovat. 2.3.2.1.1. Galdr a varðlokkur Kdy v lva Þorbj rg p i la na m“sto, kde měla provádět seið, sháněla se po někom, kdo by byl schopen provést varðlokkur varðlokkur, lokkur co bylo nezbytné k uskutečněn“ seiðového rituálu a kvalita byla s výsledkem seiðu propojená. ena jménem Guðr“ðr varðlokkur (k tomu, co mohlo toto slovo znamenat, se vrát“m n“ e) uměla, součást“ (či sp“ e st edobodem) čeho bylo p edná en“ ver , či zp“ván“ p“sn“. Okoln“m pozorovatel m tyto zpěvy p i ly nádherné (Eir 4). O krásném zpěvu ozývaj“c“m se p i seiðu v“me také ze Ságy o lidech z Losos“ho údol“ (Laxd 3Ř), kde je tento zpěv označen jako seiðlætin. Bez hodnocen“ krásy zpěvu či jej“ho opaku, v“me, e v lva ze Ságy o 20 “povém Oddu ( rv 3) měla s sebou skupinu dokonce t iceti zpěvák (raddlið).Ř3 Odli ný estetický zá itek měli ti, co se p ibl“ ili k domu, v něm seiðmeni prováděli seið, neboť podle nich se odtud ozýval nehezký zvuk (ill læti) (GHr 2ř). Od Adama Brémského (AdBrem 32) sice slovo seið nezmi uje, ale Tolley jeho text poměrně p esvědčivě spojuje s část“ Knihy o záboru země (Ldn 145), neboť v obou textech se jedná o p ilákán“ ryb, ve staroseverském textu doslovně seiðem, u Adama Brémského je to s pomoc“ magického uměn“ (magicis artibus), a na rozd“l od Knihy o záboru země se dov“dáme, e daná technika byla prováděná pomoc“ mocného epotu slov (murmure verborum grandia). Z stává v ak otázkou, zda lze tento epot spojovat s vý e zm“něnými zpěvy. Dal “m pojmem, který m eme adit do skupiny zpěv je galdr. galdr Bývá v textech uváděn i jako samostatná technika bez zm“nky o seiðu, někdy jsou ale zmi ovány společně, někdy bez toho, abychom tu ili, jaký mezi nimi byl vztah, ale v některých p “padech je galdr dáván do p “mé souvislosti se seiðem. Kaldanus ze Ságy o Ectorovi je nazýván seiðskrattim a galdramaðrem ( galdrový mu , tedy mu znalý galdru) (Ect 6). Toho jsme svědky i jinde (Frið 6), kde dvě seiðkony zp sobuj“ bou i a pou “vaj“ p i tom nejhor “ho seiðu a galdru. Seið a galdr pou “vala z ejmě i Skuld, ale opět se nedov“dáme o tom, jaký vztah mezi nimi byl (Hrólf 4ř). Trestat hodlá Olaf Tryggvasson ty, kte “ maj“ co dočiněn“ s galdrem nebo jsou seiðmeny (SnSt: ÓT 62), čili opět vid“me to, e seiðr a galdr jsou asociovány společně, ale je vhodné zd raznit oboj“. Ů“sty se je tě objev“ galdr v textech, kde je i seiðr, ale ji ádné zásadn“ poznatky ve vztahu v či seiðu nám nep inese,Ř4 kromě jediné, zato v ak nejcenněj “ informace k tomuto tématu, a ta pocház“ z Laxdœla ságy (Laxd 35): Potom dal Kotkell p ipravit k proveden“ kouzel velké le en“ (seiðhjall), na které si v ichni stoupli a proná eli mocná za “kán“. Byly to kouzelné zpěvy (galdrar). Tak e lze “ci, e galdr byl s největ “ pravděpodobnost“ i jakousi prerekvizitou nebo mo ná i jedn“m z úst edn“ch bod p i vykonán“ seiðu.Ř5 Galdr by se snad dal spojit i s varðlokkur, je také hrálo roli zpěvu nutného k vykonán“ seiðu, jak bylo ečeno vý e. Podle událost“ popsaných v Sáze o Eir“ku Zrzavém (Eir 4), realizac“ varðlokkur bylo kvæði, tedy nějaká forma ver , pravděpodobně p“se .Ř6 Tolley p edkládá dva mo né výklady výrazu varðlokkur, zalo ené na významech dvou slov, z nich kompozita je jasná varð- z v rðr, co se tento výraz skládá. Prvn“ část znamená strá ce, hl“dka, ochránce a podle Tolleyho označuje ochranného ducha (guardian spirit). Druhá část kompozita nab“z“ dva významy upoután“ či lákadla . Z toho vycházej“ dva mo né významy celého výrazu varðlokkur: upoután“ ochranného ducha nebo lákadlo ochranného ducha . Jak v ak vyvozuje Tolley, oboj“ ve výsledku dává stejný smysl, neboť jde p i vykonáván“ varðlokkur o svolán“ duch .ŘŘ Koresponduje to s t“m, e v p “běhu dále Þorbj rg chvál“ Guðr“ð za to, jak varðlokkur provedla, Ř3 V P “běhu o Ormovi, synu Stórólfově (OStór 5) měla p ij“t celá skupina v lv, ale jen jedna z nich odpov“dala na otázky, tak e je mo né e ostatn“ hrály roli zpěvaček . Ř4 ůap . jsou v zákon“ku vyjmenovány společně s dal “mi technikami (IslDipl II 604). Ř5 Podrobněji se na téma mo né souvislosti mezi galdrem a seiðem budu soust edit v druhé části práce. Ř6 C. Tolley, V rðr and Gandr: Helping Spirits in ůorse Ůagic , Arkiv för ůordisk Filologi, 110 (1995), s. 60. ŘŘ Tamté , s. 61. 21 neboť: [...ž p i lo, okouzleno jej“m zpěvem, mnoho duch , kte “ ji od n“ odpadli a nechtěli ji poslouchat. A to také zp sobilo, e seiðkona naz ela to, co bylo skryto (Eir 4). Během seiðu tedy mohly být pou “vány zpěvy nazvané varðlokkur, které nejsp“ e slou ily k p ilákán“ duch , s nimi se následně v rituálu nějak pracovalo. Se seiðem byl propojen také galdr, o kterém v ak v“me z jiných text , e měl mnoho r zných účink . Proto lze uva ovat i o mo nosti, e varðlokkur je pouze jedna specifická forma galdru. 2.3.2.1.2. Gandr Gandr Dal “m pojmem, o něm panuj“ neshody, je gandr gandr. Ve spojitosti se seiðem ho v textech nalézáme dvakrát. Jednou je to ve strofě z Vědminy vě tby, kde se hovo “ o v lvě Heið (Vsp 22). Druhý p “pad, kde je seiðr a gandr spojen je tě explicitněji, pocház“ ze Ságy o Þiðrekovi (Þið 352), kde Ostacia pohnula svým gandem , a t“m má být my leno to, e začala provádět seið. Slovo gandr se v ak samoz ejmě vyskytuje je tě v mnoha jiných textech. Jejich výčet a studii k nim vytvo il Eldar Heide.Řř Tolley ve svém star “m článku věnovaném gandu a varðlokkur dává tyto dva pojmy do spojitosti a srovnává je se sámským prost ed“m. Gand podle něj odpov“dá v rdr obsa enému ve slově varðlokkur,Ř9 jde o ochranného ducha (nejčastěji asociovaného s vlkem), který byl vys“lán a p ivoláván během seiðu a mohl svému majiteli poskytovat informace, a v jeho silách bylo také zra ovat lidi. Gandové byli p ivoláváni s pomoc“ hole, která pat ila do výbavy v lvy. Tyto hole mohly být podle Tolleyho označovány g ndull, ndull co je slovo odvozené od gand.ř0 Slovo g ndull, v ak bývá někdy pou ito i ve významu penis a Tolley poznamenává, e ze spojen“ těchto význam vyplývá, e ona h l - g ndull měla sexuáln“ aspekt, a tedy svoláván“ gand s pomoc“ této hole mohlo být spojeno s nep ijatelnými sexuáln“mi praktikami (pova ovanými za ergi).ř1 Eldar Heide upozor uje, e slova gandr a g ndull v modern“ island tině jsou v některých významech asociovány s p eden“m. Gandr je podle něj my lenkový vyslanec v určitém tvaru (mind-in-shape emissary), který byl produkován během seiðu. Z toho vyvozuje, e tento my lenkový vyslanec mohl být pova ován za něco up edeného (spun). Podporu pro tato tvrzen“ hledá v pozděj “m severském folklóru, kde je gandr pova ován za magický projektil, který p icház“ ve vzdu ném v“ru nebo je t“mto v“rem samotným. T“m p ipom“ná něco up edeného, vlákno či lano, a lze jej tedy pou “t jako magické laso k p itáhnut“ objektu.ř2 Tolley tedy tvrd“, e gandr byl odes“lán či p ivoláván během seiðu, Heide e gandr byl vys“lán t“m, kdo seið prováděl a měl schopnost následně něco p itáhnout. Řř Bohu el obsah této Heideho disertačn“ práce (Gand, seid og åndevind, Bergen: University of Bergen, 2006) je mi z jazykových d vod nedostupný, nicméně je dobrým zdrojem informac“ o tom, kde v ude se vyskytuje slovo gandr. ůěkteré ze svých poznatk Heide shrnul i v článku Spinning seiðr , kromě toho lze jako p ehledný souhrn Heideho my lenek s novými poznámkami nalézt i v Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 246-269. Ř9 C. Tolley, V rðr and Gandr, s. Ř2. ř0 Tamté , s. 6Ř-Ř1. ř1 Tamté s. s. Ř0. ř2 Heide, Spinning Seiðr , s. 164. 22 ůeil Price ve své knize za azuje kapitolu o gandu k pasá i věnuj“c“ se hol“m a shrnuje star “ poznatky jiných autor , kte “ gand interpretovali jako h l.ř3 Uvád“ také Tolleyho interpretaci, ale má pochybnosti o obou p “stupech, neboť jsou tě ko spolehlivě dolo itelné.ř4 Bez zaj“mavosti také nen“ jedno z p “jm“ Óðina, které zn“ G ndlir (p “buzné s gandr), co Price p ekládá jako Dr itel hole ,ř5 ale podle toho, co bylo ečeno vý e, jsou samoz ejmě mo né i jiné výklady. P iklán“m se sp“ e k tomu, e gandr je pomocný duch a g ndull h l. To, jaký mezi nimi mohl být vztah, se pokus“m ukázat později. 2.3.2.1.3.Vétt 2.3.2.1.3.Vétt K pojm m s mno stv“m interpretac“ je nutno p i adit je tě vétt, vétt který je tě ké za adit kamkoliv, av ak jeho nejčastěj “ interpretace smě uje k tomu, e měl slou it k vytvá en“ zvuk , a proto jej za azuji sem, k nehmotným slo kám seiðu. Vétt se objevuje v pasá i z Lokiho p e (Ls 24), kde Loki Óðinovi vyč“tá, e konal seið a bil na vétt jako v lvy (draptu á vétt sem v lor). D “věj “ interpretace často p edpokládaly, e jde o buben, ale to je, podle Price, zalo eno pouze na dohadech, neboť jak upozor uje, ádný buben za aditelný do vikinského obdob“ nikdy nebyl nalezen. ůicméně je pravděpodobné, vyskytuje v kenningu pro domněnku, nem e vétt měl okrouhlý tvar, proto e se jinde v textech t“t, to znamená, e jej nějak musel p ipom“nat. Price uvád“ také e mohlo j“t o zcela obyčejný p edmět ka dodenn“ho u it“ (nap . miska), av ak eme tu it, e právě to byl vétt.ř6 PriceřŘ také shodně s Tolleym uvád“, e by mohlo j“t o v“ko z vědra, které bývalo p “le itostně i p i amanských rituálech pou ito m“sto bubnu. Podle Tolleyho bit“ na vétt mohlo slou it k p ivoláván“ duch .řř V tomto smyslu vykládá i větu o Heið z Vědminy vě tby, která vitti ganda, co podle Tolleyho mohlo znamenat, e bit“m na vétt ovládala gand.ř9 ůicméně spojen“ slova vitti s vétt nen“ zcela jednoznačné a celkově je t eba pova ovat vétt za nedostatečně vysvětlený, a pravděpodobně i nevysvětlitelný. Vétt byl tedy p edmět s největ “ pravděpodobnost“ kruhovitého tvaru, který snad slou il k vyluzován“ zvuk , kdy se na něj nějakým zp sobem tlouklo. ř3 Cituje i dal “ z mo ných p eklad ver e vitti hon ganda , který p eb“rá od Terence Wilbura (z jeho článku The Interpretation of Völuspá 22,4: vitti hon ganda , Scandinavian studies, 31.3 (1959), s. 129-136) a zn“ she consecrated the staves . Price, The Viking Way, s. 1ŘŘ. 84 Price, The Viking Way, s. 1ŘŘ-1Řř. ř5 Tamté , s. 104. ř6 Price, The Viking Way, s. 1Ř4-1Ř5. řŘ Tamté . řř Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 535-536. ř9 Tamté , s. 249. 23 2.3.2.2. Hmotné pot eby k seiðu 2.3.2.2.1. 2.3.2.2.1. H l Viděli jsme, e jedna z mo ných interpretac“ toho, co znamená gandr, je h l , podobně je na tom g ndull. Av ak i kdyby tato interpretace byla lichá, o tom, e byla h l součást“ vybaven“ provozovatel seiðu, jmenovitě v lv, máme doklady hned z několika dal “ch směr . Pokud začneme čistě u staroseverského výrazu označuj“c“ho h l, tedy v lr, nemáme daleko ke zm“něné v lvě, neboť slovo v lva znamená doslova ta, která nos“ h l (v lr) .90 ůa h l pou “vanou p i seiðu v ak nará “me i v literatu e, av ak pod označen“m stafr – pat “ k proprietám Þorbj rg (Eir 4), kde je i podrobněji popsána, jak jsme viděli ji v kapitole o vzhledu a oděvu. Kromě toho v ak v jednom z p “běh slou “ p “tomnost hole v hrobě k identifikaci typu osoby, která v hrobě le “ – je to pro lidi jasným znamen“m, e jde o hrob právě v lvy. V tomto p “padě je h l označena je tě specifičtěji jako seiðstafr ( seiðová h l ) (Laxd Ř6). Existuje mo nost, e podobný hrob nen“ jen otázkou literárn“, ale zejména dva archeologové L. Gardeła a ů. Price studovali hroby, v nich se podle jejich interpretace nacházej“ osoby, které za svého ivota mohly praktikovat seið, Gardeła se dokonce zamě uje p “mo na hole. O tom, ale i dal “ch mo ných asociac“ch spojených se seiðovými holemi a k názor m na jejich vyu it“ se vrát“m a v následuj“c“ části práce. Z této kapitoly vyplývá, e je hned několik dobrých d vod , proč se domn“vat, e vykonavatelé seiðu byli charakterističt“ svou hol“. 2.3.2.2.2. Seiðhjall Seiðhjallr hjallr Seiðhjall Seiðhjallr hjallr je poměrně často zmi ován v ságách jako prostor p “slu ný k vykonáván“ seiðu (Eir 4; Frið ř; G“sl 1ř; GHr 2ř; Hrólf 3, 51; Laxd 35). Seiðhjallr je slo enina ze dvou slov – samoz ejmě v začátku zazn“vá slovo seiðr, opět dokazuj“c“ jasnou souvislost s touto technikou, hjallr označuje něco jako le en“ či pódium.91 Je zjevné, e lo o jakousi vyvý enou plochu, a lze také usuzovat, e byla poměrně vysoká, neboť dvě eny spadnuv “ ze seiðhjallu si zlomily záda (Frið 6), na jiném m“stě (GHr 2ř) je seiðhjallr označován doslova jako vysoké pódium (hjall hávan), odkud také v“me, e toto pódium stálo na čty ech sloupech a e se pod ně ve el dverg Ů ndull. Vypadá to také, e povět inou se seiðhjallr dal nalézt sp“ e uvnit nějakého domu, nicméně Skuld měla seiðhjall dokonce i ve svém stanu (Hrólf 51). V poměru k ostatn“m součástem seiðového rituálu je vyvý ená plocha, na n“ měl tento rituál prob“hat a obvykle byla označována jako seiðhjall, dob e dolo ená. P esto, nen“ jasné, k čemu 90 Tato etymologie je uvedena zde: de Vries, Altnordisches Etymologisches Wörterbuch, s. 6Ř4. Tolley v ak o této etymologii pochybuje a sp“ e se p iklán“ k tomu, e by slovo v lva mohlo být odvozeno od indoevropského ko ene *welz “t . Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 536-53Ř. 91 Cleasby and Guðbrandur Vigfússon, Icelandic-English Dictionary, s. 265. 24 měl seiðhjallr slou it, jaká byla jeho funkce. Tolley se domn“vá, e p “tomnost osob na této vyvý ené plo e mohlo symbolizovat zvý ené duchovn“ viděn“.92 2.3.2.3. Účel a pr běh 2.3.2.3.1. Účel konán“ seið seiðu Podobně jako ostatn“ části týkaj“c“ se seiðu, ani to, co bylo vlastně účelem a výsledkem seiðového rituálu, nen“ mo né nijak jednodu e v několika slovech shrnout. ůicméně situace nen“ a tak zoufalá. To, co bylo či mělo být výsledkem seiðové magie se pohybuje minimálně v určitých okruz“ch. Domn“vám se, e nejlep “ zp sob, jak zač“t, je odp“chnout se od m“sta, kde je několik z těchto okruh naznačeno. Ůám na mysli Snorriho popis Óðinových schopnost“, a specificky i těch, které z“skal d“ky svým znalostem seiðu. Ačkoliv byl tento úryvek citován u v úvodu práce, pro p ehlednost jej zopakuji (Yngl Ř): Óðinn znal uměn“, je p iná “ největ “ moc, a sám je provozoval. ůazývá se čarodějstv“ (seiðr) a jeho pomoc“ mohl p edpov“dat osudy lid“ a budouc“ události, ba p ivodit člověku smrt, ne těst“ nebo nemoc, či ho zbavit rozumu a s“ly a dát ji někomu jinému. Začneme prvn“m, dost roz “ eným okruhem, a to schopnost“ p edpov“dat budoucnost a osudy lid“. Jeden z nejbě něj “ch typ p “běhu, který byl ji naznačen, je putuj“c“ v lva, která, ať u s doprovodem nebo bez něj, p icház“ na usedlost, za t“m účelem, aby zpravila p “tomné o budouc“ch událostech, a to obecněj “ch, jako je úroda a počas“, i osobněj “ch v podobě p edpověd“ osudu ka dého z p “tomných. S vět “mi či men “mi odchylkami tuto p “běhovou linii m eme sledovat v Eir 4; OStór 5; rv 3. V posledn“m z p “běh nemusela být pouze budoucnost, do n“ se v ak ukazuje, e to v lva nahl“ ela, neboť odhal“ i to, co je skryto v p “tomnosti, konkrétně odhal“ schovaného Odda, který o jej“ vě tby nestoj“. Ta mu nicméně jeho budoucnost i tak sděl“, a on j“ to oplat“ fyzickým napaden“m. P “mo za účelem zji těn“, kde jsou skryti dva brat i, je vyzvána k seiðovému rituálu v lva Heiðr (Hrólf 3). Záznam stejného p “běhu známe i z latinského d“la Činy Dán , kde v ak logicky nen“ p “mo slovo seið, ale stejně tak má jistá ena poskytnout Frothimu (v p edchoz“m p “běhu byl ve stejné pozici Fróði) informace o tom, kde se nacház“ dva chlapci (SaxGr VII.1.5). Vid“me tedy, e v lvy měly podle pramen schopnost nahl“ et do budoucnosti i poznat to, co z stává skryto v p “tomnosti. “tomnosti Posledn“ dva jmenované p “běhy jsou zaj“mavé také t“m, e je v nich zaznamenáno uplácen“ v lvy. V jednom p “padě hod“ sestra hledaných chlapc , která je p “tomna seiðovému rituálu v lvě zlatý krou ek, č“m zp sob“, e nakonec nejsou vyzrazeni (Hrólf 3). V dal “m p “běhu je situace je tě zaj“mavěj “, neboť 92 Tolley, Shamanism , vol. 1, s., 545. 25 úplatek v lva dostane p “mo od chlapc ve chv“li, kdy na ně up e sv j kouzelný zrak, a uspokojena darem p edst“rá nevolnost a neprozrad“ jejich úkryt (SaxGr VII.1.5). ůejen odhalovat, ale naopak i skrývat, skrývat nebo lépe ečeno p esouvat věci, věci bylo také v kompetenc“ch osob praktikuj“c“ch seið. Je tě stále jsme u typu p “běh s podobnou strukturou, kdy ena p edpov“dá budoucnost, k čemu byla vyzvána. V tomto p “padě jde v ak o enu sámského p vodu (Finna), ale to, co se opakuje je opět i odm“tnut“ některých z p “tomných nechat si vě tit, nicméně v tomto p “padě se nijak fyzicky neskrývaj“ a t“m sp“ e se nevyhnou tomu, aby sly eli o své budoucnosti, konkrétně tedy máme záznam o tom, jaký osud očekává Ingimunda. ůav“c je mu i p inesen d kaz o tom, e pronesená slova byla pravdivá. Jako tento d kaz sámská ena urč“, e zmiz“ Ingimund v talisman z jeho váčku, p ičem je dokonce schopna popsat jak tento talisman vypadá. Podle jej“ch slov ho Ingimundr najde na m“stě, o něm ve vě tbě prohlásila, e je to budouc“ Ingimund v domov, tedy na Islandu, co se mu nezamlouvalo (Vatn 10). Poté se v ak Ingimundr rozhodne, e vy le t i Sámy, aby zjistili, kde se talisman nacház“. Ti souhlas“ a společně se zav ou v domě, kde z stanou t i noci, a poté jsou schopni Ingimundovi popsat, jak vypadá země, kde talisman nalezli, ale p inést zpět mu ho údajně nemohli, neboť byl začarovaný. Ingimundr poté usoudil, e bude lep “ vě tbě ji dále nevzdorovat (Vatn 12). Podobné informace opět nalézáme i na jiném m“stě, kde se v ak nehovo “ p “mo o seiðu, ale naopak v n“ máme jméno v lvy - Heiðr, která vě t“ Ingimundovi, e se us“dl“ na Islandu, stejně jako v p edchoz“m p “běhu. A stejně tak má být d kazem zmizen“ talismanu. Ingimundr podle tohoto p “běhu ihned vyslal dva Sámy, kte “ měli talisman nalézt. To se jim povedlo, ale ani v tomto p “běhu jej nedonesli nazpět, ale pouze Ingimundovi popsali, jak vypadá m“sto, kde se nacház“ (Ldn 1Ř9). P emisťován“ v rámci seiðu se v ak netýkalo pouze p edmět , ale také zv“ at a lid“. lid“ V Knize o záboru země čteme o tom, e seið byl vyu it k p ilákán“ ryb v době neúrody (Ldn 145). K tomu Tolley dodává i dvě podobné zprávy z latinských text . Podle AdBrem 32 byli mo t“ ivočichové v odlehlých severn“ch částech ůorska p ilákáváni, podle Histůor 4.24 Sámové zase odlákávali ryby od k esťan (co by se v praxi mohlo rovnat tomu, e je p itahovali do svého vlastn“ho dosahu). O odlákán“ ryb s pomoc“ seiðu je zm“nka i ve ver “ch pronesených Kleimou, která tuto schopnost p ipisuje svému otci (GrL 1). Jak jsem ji zm“nila, mohlo se p iseiðován“ týkat i lid“, kte “ v ak také, podobně jako zv“ ata v p edchoz“ch p “kladech, slou “ zejména jako potrava. Informaci o tom máme ze dvou text , které si v ak nejsou nepodobné. V obou se toti jedná o dvě ob “ bytosti (trollové, j tnové), které si lidi p itáhly seiðem do jeskyně, kterou obývaly (HálfBr 4, 5; S rlaSt 4). ůásledná konzumace p ilákaných obět“ nebyl jediný zp sob, jak usmrtit oběť seiðu. Kromě toho, e je to dal “ schopnost, kterou p ipisuje Óðinovi v rámci seiðu Snorri, máme o tom doklady i z jiných pramen . Dvanáctiletý Hrút (Laxd 3Ř): ůáhle vyskočil, pod“val se ven a el k m“stu, odkud vycházely ty čáry (gekk á seiðinn), a hned klesl mrtev k zemi. ůa jiném m“stě se seiðr nevyda il a mrtv“ skončili samotn“ seiðmeni, kte “ naskákali do mo e či propast“. Tento druh smrti byl v ak p vodně zamý len pro jiné osoby, proti kterým byl seið nam“ en (GHr 2ř). V jiném p “běhu je t eba k usmrcen“ oběti kromě samotného seiðu vyvinout i 26 určitou fyzickou aktivitu, seiðr zde pouze poskytuje moc k tomu, aby byla oběť usmrcena. Ale nen“ to jen tak, proto e tato moc zp sob“ i proklet“ celého rodu (Yngl 14). Ů“rněj “ následky má seið v ryt“ ské sáze, kde je s jeho pomoc“ zp sobeno bezvědom“ (ůikLei 10). Záhy za t“m, e Óðinn byl s pomoc“ seiðu schopen p ivodit smrt, uvád“ Snorri i p ivolán“ ne těst“ či nemoci na danou osobu. V Sáze o Sturlaugovi P ičinlivém (StSt 25) seiðmeni sice zp sobuj“ Framarovi nemoc, av ak ta nen“ skutečná, neboť Framarr po adoval, aby nemocný jen vypadal, v čem mu seiðmeni z podzemn“ho domu vyhověli, neboť v jiném p “padě by byli Framarem prozrazeni. O ne těst“ p ivolaném s pomoc“ seiðu v“me je tě z jiné pasá e od Snorriho (Yngl 14). Poměrně konkrétn“ podoba ne těst“ je seiðem zp sobena i G“slimu, který marně hledá ochranu a podporu u lid“ (G“sl 1ř, 21, 26). Jinde se dov“me o obojakém pou it“ této magické techniky, d“ky n“ lze p ivodit některým lidem ne těst“ na celý ivot, a některým uznán“ v tomto světě, majetek a slávu (Sigþ gl 1). T“m se dostáváme k protikladnému pólu účink , které mohl seiðr m“t. Bylo toti mo né učinit někoho nezranitelným nezranitelným. zranitelným Zaj“mavé je, e v tomto p “padě je často p “tomna nějaká výjimka zp sobuj“c“, e nezranitelnost nen“ dokonalá. S rkvi (GHr 3) měl podstoupit seið se záměrem, aby ho neporazil nikdo, krom toho, kdo by byl v bitevn“m oděvu krále Hreggviða. Jinde vykonavatel seiðu zp sob“, e meč Angrvadil se stane jedinou zbran“, kterou m e být zraněn on sám i jeho potomstvo (ÞorstV“k 3). Trolla ze Ságy o Ectorovi (Ect 6) zase m e zranit pouze zbra vykovaná ková i z ad dverg a dále v této sáze dvojice Kaldanus a Glebula provád“ seið na zv“ atech tak e je nem e zranit ádné elezo. V Sáze o ůjálovi (ůj 30) si Hallgr“m zase oseiðoval svou zbra tak, e se stala jedinou, kterou sám mohl být zraněn. Lze nalézt v ak i zm“nky o bezpodm“nečné nezranitelnosti zbran“ (ůokForn 4), a dále spo ej “ zm“nku o seiðskrattim, kterého ádné elezo nemohlo zranit (HálfBa ř). Jinde je oseiðován člověk, kterého d“ky tomu nem e zranit ádná neočarovaná zbra ( rv 19). ůen“ zcela jisté, zda by se dal k těmto nezranitelným p i adit i B dvar proměněný v medvěda, od něho se měly v boji odrá et “py i údery (Hrólf 50). Je v ak nejisté, zda tuto schopnost i samotnou proměnu ve zv“ e zp sobil seiðem. Tato část Ságy o Hrólfu Tyčkovi (Hrólf 4ř, 50, 51) je svým dějem pro téma seiðu velmi zaj“mavá, a proto si zde dovol“m děj bitvy zrekapitulovat. ůa straně krále Hrólfa je zmi ovaný B dvarr Bjarki,93 av ak v době, kdy zač“ná boj proti králi Hj rvardovi a jeho lidem, jakoby se po B dvarovi slehla zem. Ů“sto toho se objev“ medvěd, který o poznán“ zvy uje své straně naději na v“tězstv“. ůenechavému Hjaltimu v ak stále vrtá hlavou, kde se mohl B dvarr pod“t, a tak ho jde hledat a úspě ně ho nalezne v jeho stanu a nabádá ho, aby el bojovat. B dvarr, ač s nelibost“, tak učin“. Jak se ale záhy uká e, tato posila nebyla mnoho platná, neboť kdy el do pole B dvarr, medvěd zmizel, a na druhé straně válečného pole se naopak objevil kanec, z něho sr ely “py. Kromě toho v ak soupe p ibývá, neboť, jak odhal“ B dvarr, padl“ bojovn“ci opět vstávaj“, bojuj“ tedy proti nemrtvým, co je boj velmi nesnadný. Tyto zvlá tn“ události měla m“t na svědom“ Skuld, sestra krále Hrólfa, která útoč“ kouzly proti svému bratrovi, je tedy na straně Hj rvarda a v době, kdy se děj“ v echny podivnosti, sed“ Skuld ve 93 P “zvisko Bjarki znamená malý medvěd . 27 svém stanu na seiðhjallu, z čeho m eme velmi jednodu e vyvozovat, e zodpovědná za o ivován“ padlých a měla úzkou spojitost i s bojuj“c“ zv“ ec“ obludou. Pro nás jsou informace z této ságy zaj“mavé hned z několika d vod . Jedn“m je to, e je v n“ ojedinělá zm“nka o o ivován“ mrtvých, mrtvých kterého bylo dosa eno pravděpodobně s pomoc“ seiðu. Druhým je, u ne tak ojedinělá, informace o zv“ atech, která jsou produktem seiðového rituálu. Je t eba v ak tento aspekt v sáze rozebrat podrobněji. Je celkem jasné, e medvěd, který se objevil na boji ti v době, kdy byl B dvarr ve svém stanu, byl B dvarr sám. ůejasné z stává to, zda to byl skutečně on, pouze proměněn do zv“ ec“ podoby nebo jen jakýsi jeho zv“ ec“ duch a B dvarr byl p itom ve svém stanu. Ačkoliv na protěj “ straně se objevilo také zv“ e s nadp irozenými rysy, podle v eho vyvoláno seiðem, nen“ jasné, zda B dvarr také mohl pou “t tuto magickou techniku k vlastn“ medvěd“ p eměně či extenzi94 a stejně tak z stává nejednoznačné, zda kance vyběhnuv “ho z druhé strany válečného pole Skuld seiðem vytvo ila nebo p ivolala nebo zda to mohla být v nějakém smyslu proměněná ona sama. O tom, e vykonavatelé seiðu mohli být p “tomni současně na v“ce m“stech, máme doklady i odjinud (Frið 6). Tak e by tomu, e Skuld mohla sedět na svém seiðhjallu a současně být v proměněné podobě na bitevn“m poli, teoreticky nic nebránilo. Podobně se nav“c proměnila ve svini Glebula, takté znalá seiðu, ze Ságy o Ectorovi (Ect 9). Pozoruhodná je také podobnost s dal “ ságou (Þið 352; Did 299), v n“ Ostacia, podobně jako jej“ kolegyně Skuld, pomáhá seiðem v boji, a to tak, e vytvá “ r zné druhy zv“ at – lvy, medvědy, draky a sama se promě uje v draka. Určitý druh práce se zv“ aty zazn“vá i v p ed chv“l“ zmi ované Sáze o Friðþjófu Udatném, kde v lvy nejen e jsou na seiðhjallu, ale současně i brázd“ vlny oceánu a to nav“c na h betech velryb (Frið 6). Smrt, která je potká na mo i, se pak projev“ i jejich pádem ze seiðhjallu s následkem smrti. Od podobného u it“ dobytka (a dokonce i lid“) – tedy jako dopravn“ho prost edku, s pomoc“ seiðu, jsou v ichni odrazováni v c“rkevn“m zákonu pod pohr kou trestu (IslDipl II 223). Drobné spojitosti se zv“ aty lze nalézt i jinde, ale jde o zm“nky sp“ e ojedinělé, bez paralel, někdy a velmi bizarn“ho charakteru. Tak se nap “klad o Kaldanovi, který je označován současně jako troll i berserk, dov“dáme, e k jeho veskrze nevábnému vzhledu nále ely i ko ské nohy (Ect 6). Od Snorriho se dov“dáme, e Óðinn ovládá schopnost proměny do zv“ at ačkoliv tato schopnost nen“ spojena p “mo se seiðem (Yngl Ř). Existuje je tě dal “ p “běh, v něm je zv“ e p edmětem, na něho je aplikován seið. T“mto p “během se v ak dostaneme k dal “ oblasti, která byla podle informac“, které nab“z“ Snorri, součást“ účink seiðu. Ůám t“m na mysli mo nost nějakého člověka zbavit rozumu a s“ly a dát ji někomu jinému (Yngl Ř). Této mo nosti vyu “vaj“ lidé v Sáze o Hákonu Dobrém, neboť jejich novým vládcem se stal pes (HGóð 12),95 a tak do něj nechali naseiðovat rozum t “ mu . P es“dlen“ nitra člověka do jiné ivé bytosti známe i ze Ságy o V lsunz“ch, kde v ak ne lo o 94 Pro to, e byl pou it seiðr hovo “ i jeden rys medvěda, neboť se od něj odrá ely v echny rány. Byl tedy pravděpodobně nezranitelný, co také mohl být jeden z výsledk pou it“ seiðu. 95 K této podivné situaci do lo poté, co se král Eysteinn chtěl pomst“t lidem z Þrándheimu, kte “ zabili jeho syna, a poté, co je porazil, dal jim na výběr: bude jim vládnout buď jeho otrok nebo pes. Lide z Þrándheimu si vybrali psa, aby mohli lépe prosazovat své vlastn“ zájmy. 28 trvalou změnu a nav“c byla recipročn“. Signý a jistá seiðkona si vzájemně vyměnily podobu, aby se mohla Signý nechat oplodnit svým bratrem a on ji p itom nepoznal. Kdy se to povede, eny se d“ky seiðkoně navrát“ zpět do své podoby (V ls Ř). Óðinn oproti Signý z ejmě pou “vá seið i p “měj “ cestou k tomu, aby dosáhl soulo e s vytou enou enou. Se skaldskou neurčitost“ nás o tom zpravuje Kormákr gmundarson (Korm, Sigdr 3) s t“m, e Óðin seiðoval v či Rind (Yggr seiða til Rind) a zplodil syna Váliho. Z jiného zdroje se dov“dáme, e seiðem bylo mo né naopak zp sobit impotenci (Korm 6). Dal “ z účink seiðu, kterým se poněkud vrát“m je tě k smrtelným nebezpečenstv“m, je vyvolán“ jakéhosi neklidu. neklidu Gunnhildr zp sob“ seiðem, e Egill nebude klidný, dokud ona ho nespat “ (Eg 59). Jinde má být neklid zp sobený seiðem naopak trvalým trestem (GunnK 11), nicméně oběti se poda “ enu, která neklid zp sobila uplatit, a dokonce se stanou p áteli. Tragičtěj “ konec potká Vanlandiho, jeho ena Dr“fa se mu chce pomst“t za to, e se nevrátil ani za deset zim, p esto e sliboval, e se vrát“ po t ech letech. Proto povolá seiðkonu Huld, aby s pomoc“ seiðu p ivolala jej“ho mu e zpět k n“, a nebo ho zabila. Vanlandiho p átelé poznaj“, e jeho náhlá tu ba jet zpět za Dr“fou je jistě zp sobená kouzly, a tak ho p esvědč“, aby z stal. To také učin“, av ak ke své kodě, neboť na něho padne d “mota a ve spánku na něj začne tlačit m ra (mara), která ho nakonec i p es vytrvalou pomoc a snahu jeho p átel usmrt“ (Yngl 13). Je tě dal “ z mo nost“, jak mohlo být seiðem doc“leno smrti, je zp soben“ bou e na mo i. Takto byla usmrcena celá posádka lodi v čele s Tórdem (Laxd 35-36). O stejný zp sob zničen“ svých obět“ se pokou ely i jiné dvě seiðkony, av ak neúspě ně, neboť jsou během rituálu samy zabity (Frið 6). Eyvindr jel s lod“ plnou seiðmen a kdy vystoupili na pevninu, prováděl údajně kouzla (tedy ne p “mo seið, ale obecněji fj lkynngi – tj. doslova mnohoznalectv“ ). Je tedy tě ké p esně určit, zda m eme účinky této činnosti adit k seiðu nebo nikoli. Ka dopádně Eyvindr takto zajistil pro sebe a své kolegy neviditelnost, a to tak, e vytvo il temnou mlhu, kterou se obklopili a nebylo tak mo né je v noci spat it (a ve dne, jak zjistili, nevid“ nic oni sami) (SnSt: ÓT 63). Účinky, které mohl seiðr m“t, jsou značně r znorodé, a stejně tak i situace, v nich jsou pou ity. Seiðr byl pou “ván se záměrem někomu u kodit i naopak pomoci – ať u jedinci nebo celé komunitě. O velké moci, která se dala uměn“m seiðu z“skat, vypov“daj“ extrémn“ p “klady jako zp soben“ bou e či usmrcen“ jiného člověka. 2.3.2.3.2. Prob“haj“c“ činnosti zjevné i nezjevné Z toho, co zde zat“m zaznělo, vyplývá, e během seiðového rituálu bylo pou “váno několik pum cek, ačkoliv o tom, jaká p esně byla jejich funkce a jak se s nimi pracovalo, se m eme pouze domn“vat. O dal “ch okolnostech pr běhu seiðu se toho takté mnoho nedochovalo, ale p ecejn několik drobnost“ v této kapitole je tě dodám. Z jednoho pramene (Hrólf 3) máme i dal “ informac“ o tom, co se dělo s v lvou během jej“ho pobytu na seiðhjallu. Údajně měla do iroka otev “t ústa a z“vnout, č“m se j“ do úst dostaly ver e, které poté pronesla. O tom, e v lva hovo ila i v eči vázané v“me i odjinud (OStór 5; rv 3), av ak ne v dy je tomu p “mo p i prováděn“ seiðu, neboť podle některých zdroj potulné v lvy, 29 které byly pozvány na usedlost, prováděly seið v noci v ústran“ a a dal “ den lidem sdělovaly, co zjistily, ale jak ji bylo ečeno, mohla hovo it i p “mo během prováděn“ seiðu. Zat“m jsem v této kapitole zopakovala a p idala několik poznámek k vněj “m projev m seiðu – byla eč o tom, co mohlo prob“hat během seiðu na pozorovatelné rovině. Domn“vám se, e je t eba se pokusit oddělit tuto část od vnit n“ho děn“ proto, abychom celý rituál mohli lépe uchopit. Ůysl“m, e toto rozdělen“ nám m z následuj“c“ch kapitol ukázat, e ve zkoumán“ velmi pomoci, a pokus“m se v jedné e se d“ky tomu daj“ teorie r zných autor , které si zdánlivě odporuj“, propojit do smysluplného celku. ůyn“ ale je tě několik slov k tomu, co prob“halo na jiné rovině ne té fyzické. Ačkoliv nep jde o nijak zásadn“ novinky, ale sp“ e zopakován“ několika skutečnost“. Byly ji vyjmenovány účinky, které seið mohl m“t, av ak u některých z nich nen“ jasné, zda byly skutečně c“lem rituálu nebo pouze prost edkem. ůedá se také vyloučit, e pr běh se mohl li it podle účinku, který měl m“t. Seznámili jsme se ji s Tolleyho tez“, podle n“ mělo p i seiðu docházet k práci s duchy (gandy), kte “ mohli nabývat zv“ ec“ch podob. Domn“vám se, e za úvahu stoj“ souvislost s několikerými zm“nkami o tom, e vykonavatelé seiðu jezdili na zv“ atech, tedy e by gandové nemuseli být pouze duchové informuj“c“, ale i pomocn“ duchové, umo uj“c“ p emisťován“. Zaj“mavý je v tomto kontextu i výraz gandreið, gandreið který v Sáze o Þorsteinu Bœjarmagnovi označuje j“zdu (-reið) Þorsteina do jiného světa, k čemu pot ebuje h l. Podle Tolleyho v ak nen“ z ejmé, e by Þorsteinn na oné holi jel, ačkoliv p ipou t“, e i tato interpretace je mo ná, ale ned vě uje j“, mysl“ si, e gandreið zde znamená obecněji čarodějná j“zda .96 Stoj“ si za tvrzen“m, e gandové jsou p evá ně zv“ ec“ duchové pos“lan“ svým vlastn“kem, aby splnili nějaký úkol (nap . zji těn“ informac“), co se m e d“t pomoc“ seiðu.9Ř Jaký by v echny tyto informace mohly dávat dohromady smysl, se pokus“m ukázat v kapitole Óðinn a h l, Óðinn a k ůa závěr je tě p idám tě ko za aditelnou informaci, toti e seið . byl ve skaldské poezii pou “ván jako součást kenningu pro bitvu, nap . jako seið kop“ či seið meč (Eg, lv 6; Evið, lv 6; Gk rt, lv 1; Sturl, Hák 12). Tato kapitola byla shrnut“m nemnohých informac“, které máme o pr běhu seiðového rituálu, některé natolik kusé, e nám p i pokusu o hlub “m zkoumán“ nebudou nijak zvlá ť u itečné. Av ak ji záhy p ijde na adu část práce věnovaná interpretac“m, které mohou p ekvapit t“m, jak se dá mnohé z toho, co zde zaznělo, propojit. 2.3.2.4. Shrnut“ pot eb a děn“ ůyn“ je čas shrnout poznatky, které vyplynuly z kapitoly o součástech seiðového rituálu, jeho pr běhu a účelu. Dověděli jsme se, e během seiðu pravděpodobně zazn“valy speciáln“ zpěvy, 96Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 251-252. 9ŘTamté , s. 246-250; Tolley, V rðr and Gandr , s. 6Ř. 30 které napomáhaly jeho správnému vykonán“. Zdá se, e mohly souviset s pomocnými duchy, kte “ také mohli hrát d le itou roli p i plněn“ účelu seiðu. Ten prob“hal na vyvý ené plo e nazvané seiðhjallr, a k vybaven“ vykonavatel tohoto rituálu nále ela h l a snad také tajemný vétt. K účel m, pro ně byl seið provozován, pat “ zji těn“ či ovlivněn“ p “tomnosti a budoucnosti, tedy manipulace s lidskými osudy – jejich ochrana p ed zraněn“m či smrt“ nebo naopak zp soben“ smrti, ne těst“ či neklidu, dokonce i ovlivněn“ jev (u některých p inejmen “m jejich p edpovězen“) jako je počas“ či úroda. 3. PRAŮEůY V ŮO ÍCH ÍCH IůTERPRETACÍ 3.1. SEIÐR SEIÐR A P EDEůÍ Z prvn“ části práce je z ejmé, e to, co bylo opravdu jádrem děn“ seiðu je nejasné, a lze se o tom pouze dohadovat d“ky několika málo zm“nkám, p “padně komparac“m. S komplexn“ odpověd“ na otázku po této meze e v p “mých informac“ch p icház“ Eldar Heide, jeho několik názor bylo ji zm“něno. Poněkud problematický je Heideho článek pojednávaj“c“ o tomto tématu v tom, e jeho p “klady jsou z r znorodých prost ed“, a čtená je nucen sm“ it se s t“m, e p eskakuje od Sám ke skandinávským a islandským zdroj m r zných obdob“ a jedněmi podp“rá druhé, co se mi nezdá jako zcela oprávněný krok, ačkoliv bývá seiðr často srovnáván se amanskými technikami (nejen) Sám . Jeho teorie je oproti jiným autor m specifická proto, e vyu “vá i materiál ze severského folkloru. ůavzdory některým nedostatk m nab“z“ Heide velmi zaj“mavou interpretaci, kterou se nyn“ pokus“m ve stručnosti popsat. Pro seið je podle Heideho typické p itahován“ si něčeho, jak ji zaznělo vý e. To podkládá pou “vanou fráz“ seiða til s“n (do če tiny snad seiðovat k sobě/p iseiðovat si , Heide do angličtiny p ekládá jako attract by seiðr). Vý e jsem také uvedla Heideho teorii vycházej“c“ z folklorn“ch doklad , podle n“ čarodějnická mysl mohla být asociována s něč“m, co je up edeno, nějakým druhem vlákna, p “padně větrným v“rem, který je také něč“m up edeným (spun). A také dodává, e čarodějn“kova mysl a pomocn“ duchové nemuseli být od sebe nijak jasně odli iteln“.9ř Těmito spojitostmi Heide uvád“ následuj“c“ teorii: ůejsnadněj “ etymologie seiðu provaz, rka, smyčka, ohlávka , je plně slučitelná se seiðem jako extatickým druhem čarodějnictv“ s odes“lán“m čarodějn“kovy my lenky (mind), neboť se zdá, e my lenka m nebo fungovat jako vlákno či e být vyslána ve formě vlákna provaz.99 Takto stanovené p edpoklady vrhaj“ nové světlo na mnoho jednotlivost“ ohledně seiðu. ůebudu zde vypisovat v echny p “klady, kterými Heide dokládá svou teorii, vydám se pouze po 9ř Heide, Spinning Seiðr , s. 164-6. 99 Tamté , s. 166 31 jednom z hlavn“ch my lenkových vláken, které je podle mého názoru extrémně zaj“mavé, neboť se j“m dá vysledovat velmi roz “ ený sémantický komplex, který nám m e zpětně pomoci v pochopen“ toho, s č“m mohl být seiðr spojován. Co se týče náčin“ k němu pot ebného, poukazuje Heide na to, e k p eden“ bylo z praktických d vod pou “váno vyvý ených ploch, co seiðhjallem,100 a dále také navrhuje, by korespondovalo s několikráte zmi ovaným e dob e dolo ené hole pou “vané p i seiðu, mohly být symbolickými nebo kultickými p eslicemi a mohou tak být paralelou nap “klad ke zlatým p eslic“m eckých moir.101 Heide také poznamenává, e pokud byl seið spojen s p edstavou vlákna, vytvá “ to dal “ paralelu, a to ke staroseverské obdobě eckých moir, k nornám, nornám 102 které p edly osud právě v podobě vlákna a pokud funguje asociace lidského ivota s vláknem, mo nost ovliv ován“ osudu s pomoc“ p eden“ je nasnadě.103 Domn“vám se, e je oprávněné tvrdit, e v p “padě, kdy se hovo “ o zji ťován“ budoucnosti s pomoc“ seiðu, nemuselo j“t v dy pouze o zji ťován“, ale pravděpodobně i nějakou formu ovlivněn“ tohoto osudu. ůap “klad v Sáze o Eir“ku Zrzavém v lva Þorbj rg ekne, e by se měla eně jménem Guðr“ðr za jej“ krásně p ednesený varðlokkur odměnit, a poté j“ vylo “ velmi pozitivn“ vě tbu o jej“ budoucnosti (Eir 4), co evokuje p edstavu, e jej“ osud nějakým zp sobem vytvo ila či p inejmen “m ovlivnila. P “nosná zde m e být i textová paralela. V P “běhu o ůorna-Gestovi se sice nehovo “ p “mo o seiðu, nicméně zač“ná podobně jako jiný p “běh (OStór 5), s n“m jsme se ji v této práci setkali. Obě maj“ společné to, e jsou v nich zm“něny v lvy, které putovaly krajem. Lidé si je k sobě zvali, aby jim vě tily osud. V P “běhu o Ormovi, synu Stórólfově dále pokračuje obdobným sy etem jako nap “klad v Sáze o Eir“ku Zrzavém (Eir 4) či Sáze o “povém Oddu ( rv 3), tedy e ena sděluje lidem informace o jejich osudech a zále itostech kolem úrody apod., které nabyla d“ky seiðu. ůaproti tomu v P “běhu o ůorna-Gestovi jsme svědky něčeho, co nápadně p ipom“ná pohádkové sy ety. eny jsou dále v p “běhu označovány jako norny a určuj“ (tedy nikoli jen p edpov“daj“) osud malému d“těti, p ičem nejmlad “ norna, která má pocit, e j“ nen“ projevována dostatečná úcta, se sna “ p ekazit vy čený pozitivn“ osud d“těte tak, e prohlás“, e jeho ivot bude trvat jen do té doby, ne doho “ sv“ce, která je pobl“ . D“ky pohotové star “ hodné norně, která sv“ci okam itě zhas“ a dá ji do úschovy matce d“těte, je nejmlad “ norně jej“ zlý úmysl p eka en, a m“sto kratičkého ivota čeká majitele sv“ce dlouhověkost (ůorn 11). Zm“n“m je tě jeden p “klad ze staroseverské literatury, který pro nás m e být u itečný. Je to Bitevn“ p“se , skaldské d“lo ze Ságy o ůjálovi. V n“ je popsáno, jak valkýry tkaj“. ůa tomto výjevu je zvlá tn“ to, e je zde tkan“ zjevně provázáno s bitvou (ostatně jako i samotné valkýry) a obyčejné nástroje pot ebné ke tkan“, včetně samotného materiálu, jsou nahrazeny vnit nostmi a částmi mrtvých těl, p “padně zbraněmi. Jakoby valkýry chtěly t“mto tkan“m bitvu vyvolat, poukázat na jej“ neodvratnost. A na tomto m“stě je t eba p ipomenout pou it“ slova seið v kenninz“ch pro bitvu. P ijmeme-li vlákno jako symbol ivota jedince, seið jako techniku manipulace s budouc“m 100 Heide, Spinning Seiðr , s. 166. 101 Tamté , s. 16Ř. 102 ůorny jsou bytosti staroseverské mytologie, které určuj“ osud. 103 Heide, Spinning Seiðr , s. 166. 32 děn“m, p i kterém mohly být pou ity typicky enské práce, m nám umo eme se domn“vat, e Bitevn“ p“se uje pohled na valkýry, panny vyb“raj“c“ mrtvé, které tkan“m k “ “ vlákna osudu mnohých mu , č“m zp sobuj“ bitvu – ústy skald seið kop“ .104 Prost ednictv“m své teorie hledá Heide i odpověď na otázku, proč byl seið pova ován za ergi p ekládá jako unmannliness). Ůělo by to být právě kv li spojitosti s typicky (co enskými pracemi, av ak sám uznává, e tento d vod samotný se nejev“ jako zcela uspokojivé kompletn“ vysvětlen“. Dále se domn“vá, e d vodem proč nikde nen“ popsáno, co se dělo v pr běhu seiðu, je cenzura z d vodu argr povahy tohoto konán“, a enské práce by tedy byly vskutku nedostatečným vysvětlen“m. U bylo napsáno vý e, e podle Heideho je gandr vyslancem seiðu a je to slovo p “buzné s g ndull, co mohlo ve starosever tině označovat (kromě hrubého vlákna či jiných zkroucených věc“) penis. A celý tento sémantický okruh mohl být tedy dost dob e p “tomen i v seiðu a se seiðovými vyslanci spojován. ůevylučuje v ak také pou “ván“ p eslice k symbolickým sexuáln“m úkon m během seiðu.105 Podle teorie uvedené v této kapitole, byl seiðr spjat s p edstavou p eden“. Ůysl vykonavatele seiðu mohla být vn“mána jako vlákno či vzdu ný v“r (něco up edeného , zatočeného ), a s pomoc“ takto vyslané my lenky se dalo něco p itáhnout, p “padně zp sobit dal “ věci (viz vý e uvedený výčet účink seiðu). Se symbolikou p eden“ měla korelovat i h l-p eslice a seiðhjallr by byl paralelou k vyvý enému m“stu, které bylo t eba k p eden“ z praktických d vod . Zaj“mavá je symbolická rovina, kterou lze d“ky spojen“ seiðu s p eden“m zahlédnout – toti ovlivněn“ lidského osudu s pomoc“ p eden“ by navazovalo na iroce roz “ enou p edstavu lidského ivota jako to vlákna. 3.2. ŮAGICKÉ HOLE Z text o seiðu, které byly vý e popsány, vyplývá, e p i tomto rituálu byly pou “vány hole, a dá se p edpokládat, e v něm hrály d le itou roli. Seznámili jsme se ji s výkladem Eldara Heideho, který h l pova uje za (ať u symbolickou či nikoliv) p eslici. Ostatn“ badatelé, kte “ se t“mto tématem zabývali, v ak p inesli mnohé dal “ návrhy k tomu, co mohla tato h l p edstavovat nebo k čemu mohla odkazovat. Archeolog ůeil Price pou il hole jako prost edek k identifikaci hrob osob, které podle jeho interpretace mohli být těmi, co v době Viking prováděli seið či p “buzné techniky, a zkoumán“m dal “ho materiálu nalezeného v těchto hrobech poukazuje, e je mo né některé p edměty do určité m“ry spojit s informacemi z literárn“ch pramen , které jsme si p edstavili v prvn“ části práce, p “padně uva uje o mo nosti, e by dal “ nálezy mohly vypov“dat i o jiných skutečnostech, které literatura nezmi uje. Dal “ archeolog Leszek Gardeła na Price navazuje, ale zamě il se v“ce na samotné hole a mo nosti jejich interpretace na mnoha rovinách – jaké jiné p edměty mohly p ipom“nat či na co mohly symbolicky odkazovat. C“lem této kapitoly 104 Heide ve svém článku uvád“ hezkou metaforu, ačkoliv modern“, pro tuto situaci se skvěle hod“: Women pulled the strings when man fought. Heide, Spinning Seiðr , s. 16Ř. 105 Heide, Spinning Seiðr , s. 16Ř-16ř. 33 je stručně shrnout archeologické objevy z hrob mo ných staroseverských mág a také ukázat mno stv“ variant významu hol“, tedy pravděpodobně úst edn“ho p edmětu, s n“m se p i seiðu pracovalo. Vý e byl citován popis hole v lvy Þorbj rg. U hole nalezené v hrobě pod kostelem o jej“m vzhledu nen“ zm“nka, ale na druhou stranu d“ky tomuto prameni v“me, e i d “ve tento artefakt mohl poslou it jako jasné znamen“ toho, e v hrobě le “ v lva. Proto se zdá p “stup Price a Gardeły zcela legitimn“, neboť provád“ něco podobného, jen o pár set let později. Pot“ , která v tomto p “padě m e nastat je v ak nasnadě – ne ka dý p edmět protáhlého tvaru mus“ být nutně seiðová h l. Av ak jak uvád“ Price, hole, které byly d “ve pova ovány za náčin“ k opékán“ masa,106 jsou k tomuto účelu zcela nevhodné, oproti tomu jejich spojitosti se seiðem, zdá se, nic nebrán“.10Ř O materiálu, z něho byly hole pou “vané p i seiðu vyrobeny, nemáme p esné informace – kromě té, e h l od Þorbj rg byla zdobena mosaz“, kameny a knofl“kem. Price popisuje nalezené kovové i d evěné hole a zavád“ pro ty z nich, které jsou podle něj spojitelné se seiðem či jiným druhem magického konán“, pojem čarodějnické hole (staffs of sorcery). ůěkteré z kovových hol“ jsou zaj“mavé t“m, e na sobě maj“ r zné knofl“ky a výstupky, co se shoduje s popisem seiðové hole ze Ságy o Eir“kovi Zrzavém. Častá jsou také vystouplá dr adla hol“, někdy zdobená. Ve zdoben“ hol“ se často vyskytuj“ zv“ ec“ motivy.10ř Je t eba podotknout, e nálezy těchto hol“ jsou p evá ně z enských hrob .109 Price tedy pou “vá čarodějnické hole jako hlavn“ rozpoznávac“ znamen“ toho, e v hrobě le “ v lva či někdo, komu byly p ipisovány magické schopnosti. Price poté dále pracuje s dal “m materiálem, který byl v těchto hrobech nalezen a některé z vykopaných p edmět interpretuje jako souvisej“c“ se seiðem. Prvn“ z takovýchto p edmět jsou drobné miniatury napodobuj“c“ idle či jiné sedátko. Pokud by se vztahovaly opravdu k seiðu, bylo by mo né, e p “věsky v tomto tvaru odkazuj“ na seiðhjall.110 Ůiniaturn“ idličky nicméně podle Price nemus“ být nutně zpodoben“m platformy k prováděn“ seiðu, ale mohou velmi dob e symbolizovat vysoká sedadla nějakého druhu, [...ž nebo jiný ‚tr n‘ spojený s čarodějnictv“m či magickou silou. 111 Jedna ze zaj“mavých interpretac“, kterou k tomuto tématu dále uvád“ Price je ta, e idličky mohou také dost dob e být aluz“ na Óðin v Hliðskjálf, z něj Óðinn vid“ do v ech svět . Domn“vám se, e druhé dvě mo nosti jsou pravděpodobněj “, proto e seiðhjallr byl pravděpodobně něco mnohem vět “ho ne jen idle či obdobný p edmět (ačkoliv nelze vyloučit, e se v p “padě nutnosti dal takto nahradit), jak jsme toti viděli, z primárn“ch pramen je z ejmé, e nebylo výjimkou, aby na seiðhjallu stálo několik lid“ najednou, co si lze u něčeho jako idle jen tě ko p edstavit. 106 K dal “m výklad m pat il nap . mě “c“ prut či stojan na sv“tilnu. 10Ř ů. S. Price, The Archeology of Seiðr: Circumpolar Traditions in Viking Pre-Christian Religion , Brathair, 4.2 (2004), s. 116; Price, The Viking Way, s. 1ř6-1ř9. 10ř Price, The Viking Way, s. 1ř1-191, viz také pro podrobné popisy hol“, ulo en“ v hrobech atd., stručněji je shrnuje také v Price, The Archeology of Seiðr , s. 116 (tento článek je obecněji shrnut“m části poznatk z knihy The Viking Way). 109 Price, The Archeology of Seiðr , s. 116. 110 Price, The Viking Way, s. 163. 111 Tamté , s. 16Ř. 34 Poněkud nejistě je na tom nález sem“nek halucinogenn“ch rostlin. Ze dvou hrob , které Price ve své knize popisuje jako pravděpodobně nále ej“c“ osobám provozuj“c“ magii, v“me o sem“nkách v jednom p “padě konop“, ve druhém bl“nu. Bl“n je i v pozděj “m obdob“ spojován s čarodějnicemi. U konop“ je mo né, e bylo určeno pouze k výrobě textili“. ůicméně u oboj“ho existuje mo nost pou “ván“ p i seiðovém rituálu, ale nelze o této zále itosti nic moc bli “ho vypovědět.112 Price poznamenává je tě jednu zaj“mavost, a to, e na některých hol“ch jsou ko “kovitá zakončen“, mo ná jakási forma rukojeti, která nápadně p ipom“ná zakončen“ archeologicky dolo ených kl“č , nále ej“c“ takté do obdob“ Viking . Tento fakt potvrzuje, e tato část hole slou ila jako rukojeť, a nav“c kl“če takto mohly odkazovat k hol“m.113 Ov em podle Gardeły je opačný směr odkazu jednoho na druhé pravděpodobněj “, jak je tě uvid“me n“ e. ůyn“ se po krátké exkurzi k ostatn“m nález m vrát“m k hol“m, a od archeologie se opět pod“váme na p“semné prameny. Price kromě pramen , které jsem ji uvedla, p idává dal “, v nich figuruje h l v souvislosti s magi“, av ak ne výslovně se seiðem. Jedn“m z nich je pasá ze Ságy o “povém Oddu ( rv 3),114 s n“ jsme se ji v této práci setkali, av ak tentokrát se nejedná o h l v dr en“ někoho, kdo by prováděl seið, ale hovo “ se o tyči (sprota), pou ité naopak proti seiðkoně Heið, nicméně sp“ e ne nějakým magickým zp sobem, byla touto hol“ zcela obyčejně ude ena do obličeje. Zvlá tn“ je, e Price v tomto kontextu zmi uje jen tuto ságu, neboť podobně ude “ Friðþjófr palic“/kyjem (lurkr) jednu ze dvou seiðkon p “mo kdy na něj během seiðu útoč“, a t“m ji i zabije (Frið 6). Zvlá tn“ smrt“ zahyne i Remus ve staroseverské verzi p “běhu o zalo en“ “ma. Ůá být údajně ude en pod l“cn“ kost pastý skou hol“ či tyč“ (hjarðreka staf eða sprota) (Róm 1.1). Vzhledem k tomu, e Remus je v Počátku “man společně se svým bratrem označen za toho, kdo provád“ seiðgaldr, dal by se i tento p “běh p i adit ke dvěma d “ve jmenovaným, neboť v ka dém z nich jde o ubl“ en“ či zabit“ osoby znalé seiðu hol“ či obdobným nástrojem. ůen“ v ak zcela jasné, zda m eme tyto zra uj“c“ nástroje pou ité proti těm, kte “ s největ “ pravděpodobnost“ hole pou “vali jako nástroj p i konán“ své magie, pova ovat takté za p edměty nabité nějakou zvlá tn“ moc“, proto e tomu nic neobvyklého nenasvědčuje (kdy pomineme kuriózn“ m“sto na Remově těle, do kterého m“ il pro něj smrtelný úder). Je tě jednou se pokus“m shrnout, co bylo doposud ečeno o hol“ch pou “vaných osobami, které měly co do činěn“ se seiðem. Kromě p “klad , v nich je obdobný p edmět (sprota, staf, lurkr) pou it proti nim samotným bez jakýchkoliv známek nadp irozené moci, v“me o holi (seiðstafr) slou “c“ jako identifikace osoby jako v lvy, a jednodu e h l (stafr), která pat ila do vybaven“ v lvy. S největ “ pravděpodobnost“ také známe z archeologických nález tento typ hol“, u nich v ak samoz ejmě netu “me, jak byly nazývány. Vý e jsem taky uvedla výraz pro h l v lr, který je propojen se slovem v lva, a je tedy od vodněné p edpokládat, e to mohlo být dal “ z pou “vaných označen“ těchto hol“. Z dal “ literatury v“me i o dal “ch názvech hol“ pou “vaných 112 Price, The Viking Way, s. 205-206. 113 Tamté , s. 1řř-190. 114 Tamté , s. 1Ř6. 35 k magickým účel m, ačkoliv ne výslovně seiðu (nap . gambatein, járnstáfr).115 Kromě toho Price do svého výčtu k hol“m (ačkoli nejistě) p i azuje na rozd“l od jiných autor i gand (jak ji bylo uvedeno vý e) a také g ndul, který jako h l bývá interpretován častěji. ůyn“ se od označen“ hol“ dostaneme v“ce k tomu, s č“m mohly být asociovány a tedy i p eneseně k mo nostem jejich pou “ván“. Leszek Gardeła se pokou “ o celistvé pochopen“ funkce čarodějných hol“ v jejich kontextu vikinského obdob“ a ve v ech metaforických vrstvách, které se k nim mohou vázat, k čemu vyu “vá kromě jiného i Heideho interpretaci a dále ji rozv“j“. Jeho interpretace se ve značné m“ e týkaj“ hol“, které byly součást“ seiðového rituálu, a pravděpodobně hrály d le itou roli p i jeho pr běhu, o kterém jinak nev“me témě nic. Podle Gardeły lo v seiðu o práci s jiným druhem reality, o změnu obyčejného na nadp irozené, a tento proces byl podle něj skutečný, neboť ho za skutečný pova ovali lidé vikinského obdob“,116 to v e se mohlo d“t d“ky tomu, e seiðr byl slo itou formou mentáln“ manipulace.11Ř Kromě jednotlivých asociac“ spojených s hol“, je mo né “ci něco málo i o jejich p vodu. Tedy v p “padě, e čarodějné hole p ijmeme jako souhrn hol“ z text a archeologických nález , a nebudeme trvat na tom, aby lo v dy jen o hole úzce navázané výhradně na seið. Gardeła uvád“ toti p “klady z text , které se vá ou obecněji k magickým hol“m (s nimi pracuje také Price, jak jsme viděli vý e). To, k čemu docház“ je ov em velmi zaj“mavé, a m e m“t u itek i pro tuto práci. Hole jsou v textech toti v dy v dr en“ nelidských bytost“, p “padně od nich nějakým zp sobem pocház“. To mohlo znamenat, e magické hole byly pova ovány za něco jinosvětského, vyrobeného bytost“ nepocházej“c“ z ad lid“. Dále je také mo né, e pokud hole vyráběli lidé, sna ili se je s jinými světy nějak spojit. Tak mohly být pokroucené hole z ko en strom asociovány s podsvět“m, ty, které byly vytvo eny z mladých stromk , mohly odkazovat na les, p i výrobě kovových hol“ zase mohlo být pou ito lidských či zv“ ec“ch kost“, č“m byly navázány na svět mrtvých.11ř Ůimo to ková i a vykonavatelé seiðu maj“ podle Gardeły mnoho společného, neboť v obou p “padech jde o limináln“ postavy, maj“c“ schopnost pohybovat se mezi světy, ková i mohou vyrábět nástroje, ale také destruktivn“ zbraně, stejně jako čarodějové mohou zp sobit dobrý i patný osud.119 Za jednu z metaforických vrstev významu hol“, a tedy mo ného pr běhu seiðu Gardeła pova uje p eden“, jak navrhoval ji Heide, a p eden“m by se dosahovalo utvá en“ či změny lidského údělu a obdobně jako Heide propojuje tuto p edstavu s mytickými bytostmi, jako jsou ecké moiry, slovanské ro anice, severské norny, tedy eny (často se vyskytuj“c“ ve troj“c“ch), které p eden“m vytvá ej“ a určuj“ osud.120 Takto by tedy byla seiðová h l propojená s p eslic“.121 115 Podrobně o tom: Price, The Viking Way, s. 1Ř5-1ř0. 116 Gardeła, Into Vinking Ůinds , s. 54. 11Ř L. Gardeła, A Biography of the Seiðr-Staffs. Towards an Archeology of Emotions , in L.P. Słupecki and J. Ůorawiec (eds), Between Paganism and Christianity in the ůorth, Rzeszów: Wydawnictwo Uniwersytetu Rzeszowskiego, 2009, s. 19Ř 11ř Tamté , s. 199-200. 119 Gardeła, A Biography of the Seiðr-Staffs , s. 204. 120 Gardeła, Into Vinking Ůinds , s. 50-51. 121 Tamté , s. 5Ř. 36 ůavazuje takté na Price a jeho interpretaci rukojet“ kl“č podobaj“c“ch se na rukojeti hol“, ale podle něj nápodoba byla opačná, to znamená, e rukojeť hole měla odkazovat na kl“č, nikoliv opačně. A kl“če u Viking byly atributem en vysokého sociáln“ho statusu.122 Kl“č také symbolizuje odemykán“ a zamykán“, poután“ a uvolněn“, co by mohlo korelovat s p edstavou p ivoláván“ a poután“ duch (viz varðlokkur).123 Dal “ metaforická vrstva, kterou vid“ Gardeła v seiðových hol“ch, je falická. Opět je tato interpretace spojená s p eslic“, neboť jak upozornil Heide,124 eny obvykle p i p eden“ dr ely p eslici mezi nohama. Gardeła dále p idává p edstavu čarodějnice, která pou “vá h l (v na ich končinách je v této roli asociováno sp“ e ko tě) jako dopravn“ prost edek.125 ůěkte “ badatelé navrhovali také mo nost, e by mohla h l být pou ita k rituáln“ masturbaci, a dosa en“ extatického stavu či orgasmu, jak v ak záhy Gardeła dodává, je poměrně obt“ né si něco takového p edstavit s dlouhou kovovou hol“, s č“m se nedá ne souhlasit. ůicméně určité symbolické sexuáln“ úkony mohly p i tomto rituálu prob“hat.126 S vyu it“m hole jako dopravn“ho prost edku se vá e i p edstava Óðinova osminohého h ebce Sleipniho, který je pou “ván k dopravě mezi světy. Gardeła nacház“ i dal “ mo né spojitosti mezi koněm a čarodějnou hol“.12Ř Dal “ metaforická rovina m e odkazovat na moudrost, intelekt, moc, bo skou osv“cenost, a to v tom p “padě, e vizuáln“ podobnost mezi čarodějnými holemi a stojany na sv“tilnu, nejsou náhodné.12ř Pokud bychom se ptali po tom, kde má bo ský seiðmaðr Óðin čarodějnou h l, pokud je tak d le itá, odpov“dá Gardeła teori“ Lotte Ůotz, která se domn“vá, e jako čarodějná h l mohlo Óðinovi slou it jeho kop“ Gungnir.129 Posledn“ dva Gardełovy návrhy, které zde uvedu je mo ná asociace hole se staroseverským axis mundi, světovým jasanem Yggdrasilem,130 p “padně jedna z nalezených hol“ by mohla p ipom“nat jakousi formu hudebn“ho nástroje.131 V této kapitole jsem staroseverských specialist p edstavila některé archeologické nálezy z hrob mo ných na magii a mo nosti jejich propojen“ s textovou tradic“. ůěkteré z těchto objev nám mohou pomoci, zejména nás mohou ujistit v tom, e osoby podobné těm, o kterých čteme v ságách, mohly skutečně existovat a nebyly pouze poz statky mýt či čirou fantazi“ autor ság, na druhou stranu je v ak z ejmé i to, e p i spojován“ archeologických nález a literatury neustále nará “me na nejistotu. P esto se domn“vám, e v této kapitole zaznělo několik zaj“mavost“, i d“ky tomu, e Price i Gardeła jsou schopn“ odpoutat se od archeologického materiálu, a pracuj“ ve velké m“ e i s literaturou. 122 Gardeła, Into Vinking Ůinds , s. 5Ř. 123 Tamté , s. 5ř. 124 Heide, Spinning Seiðr , s. 16ř. 125 Gardeła, Into Vinking Ůinds , s. 5ř. 126 Tamté , s. 5ř. 12Ř Tamté , s. 5ř-59. 12ř Tamté , s. 59. 129 L. Ůotz, The King, The Champion and The Sorcerer: A study in Germanic Ůyth, Wien: Fassbaender: 1996, s. ř4. 130 Gardeła, Into Vinking Ůinds , s. 61. Zaj“mavě by se dala tato domněnka spojit s vý e zm“něnou funkc“ čarodějné hole jako dopravn“ho prost edku, neboť Yggdrasill znamená Ygg v, (tj. Ódinn v) o . 131 Gardeła, Into Vinking Ůinds , s. 60-61. 37 ÓÐIůů ÓÐIů ÐIůů 3.3. ÓÐIů ů A H L, Ó ÐIůů A K ůa začátku jsem zd vodnila zp sob práce s literárn“mi prameny. Je nutné podotknout, e tento p “stup nen“ nijak v eobecně sd“lený, naopak Clive Tolley vyjad uje velkou skepsi v či vypov“dac“ hodnotě prozaických pramen a zamě uje svoji pozornost na poezii,132 ale jak jsme viděli ve výčtu pramen , poetických text k seiðu je velmi málo, p ičem jejich povaha komplikuje vyvozen“ jakýchkoliv konkrétněj “ch závěr . ůicméně je pravdou, e rané poetické texty jsou t“m nejčist “m pramenem, a badatelsky jsou zaj“mavé i t“m, e poskytuj“ velké mno stv“ interpretačn“ch mo nost“. Proto bude tato kapitola zamě ena ponejv“ce na Star “ Eddu (ov em s p ihlédnut“m i k mlad “m pramen m), v n“ , jak se domn“vám, lze mo ná spat it pr běh óðinovského seiðu. Prvn“ mo ný d sledek seiðu, který Snorri uvád“, je mo nost p edpovědět osudy lid“ a budouc“ události. Seiðr v ak nebyl jedinou mo nost“, jak se k takovýmto zji těn“m dobrat, naopak ve staroseverském prost ed“ existovalo několik technik vě těn“,133 co s sebou v ak p iná “ pot“ s odli en“m obyčejných vě tebných technik a seiðu. Začnu s jednou z eddických p“sn“, v n“ z dal “ch úvah, m se sice slovo seiðr nevyskytuje, ale jak vyplyne e nám být dost u itečná. Touto p“sn“ jsou Baldrovy sny. Óðin v syn Baldr měl zlé sny, a proto se jeho otec vydal, aby od v lvy zjistil, co e tyto sny znamenaj“. V e nasvědčuje tomu, e v lva je mrtvá, co by mohlo nejprve asociovat staroseverskou divinačn“ techniku útiseta, v doslovném p ekladu sezen“ venku ,134 prost ednictv“m které se dalo dostat do kontaktu s mrtvými.135 Háček je v ak v tom, e pro pr běh útisety bylo charakteristické ticho, naslouchán“ a usebrán“ ,136 co zcela zjevně nekoreluje s t“m, e Óðinn dosáhl probuzen“ v lvy t“m, e proná el valgaldr (o galdru ji byla eč vý e, val- na začátku slova je od valr tj. padlý ). A jak o tom ji byla eč, galdrem mohl být zahajován či provázen seið, d“ky kterému, jak v“me, se daly z“skat informace o budoucnosti, co p esně Óðinn podle této básně dělá. T“m se vrac“m k tomu, jak m e souviset seiðr s galdrem. V eddické p“sni Výroky Vysokého (tj. Óðina, strofy 146-163) je výčet pou it“ galdrových p“sn“ (ačkoliv jsou tyto p“sně označeny i jako ljóð, ve strofě 152 je naznačeno, e jde specificky o galdr), a nelze p ehlédnout, e se účinky mnohých z těchto p“sn“ p ekrývaj“ i s účinky seiðu. ůěkolikrát je zmi ována nezranitelnost, d“ky čtrnácté p“sni lze znát budouc“ osudy a prost ednictv“m některých p“sn“ lze i svést enu. Tato skutečnost by mohla napov“dat tomu, e galdr byla jakási d“lč“ kouzla či za “kadla která se v ak mohla pou “vat i během seiðového rituálu, do něho byla začleněna a pomáhala plnit jeho účel. ůen“ v ak vyloučeno, e se galdr dal pou “t i zvlá ť, zcela mimo kontext seiðu. Pokud se pod“váme ke 132 Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 25-30. 133 V“ce o tomto tématu: J. Starý, Vě tba a proroctv“ u starých Germán , in T. V“tek, J. Starý a D. Antal“k (eds), Vě těn“ a prorokován“ v archaických kulturách, Praha: Herrmann a synové, 2006, s.163-1ř9. 134 Starý, Vě tba a proroctv“ u starých Germán , s. 1Ř3 135 Simek, Dictionary of ůorthern Ůythology, s. 344. 136 Starý, Vě tba a proroctv“ u starých Germán , s. 1Ř3. 38 Snorrimu, uvád“ sice galdr s jeho účinky samostatně, nicméně bezprost edně na to navazuje pasá o seiðu (s n“ jsme se seznámili ji vý e, ale pro p ehlednost uvedu pasá celou), co m e hovo it o jejich bl“zkosti, či snad propojenosti (Yngl Ř): Óðinn často měnil podobu. Jeho tělo le elo jako ve spánku anebo mrtvé a on se změnil v ptáka nebo zv“ e, v rybu či v hada a v okam en“ se ocitl v kterékoliv daleké zemi, kde měl co činit pro sebe nebo pro druhé. Dále uměl pouhým slovem uhasit ohe a uti it mo e a obrátit v“tr libovolným směrem. Vlastnil loď jménem Sk“ðblaðni, na n“ se plavil p es irá mo e a která se dala slo it jako átek. Óðinn měl stále u sebe Ů“miho hlavu a ta ho zpravovala o událostech v jiných světech. ůěkdy také probouzel k ivotu mrtvé ze země nebo si sedal pod obě ence. Proto byl nazýván pánem duch daleko po a viselc . Ůěl dva havrany, které si ochočil tak, e mluvili. Létali irých kraj“ch a vyprávěli mu potom v echny zvěsti. T“m v “m nabyl velikých vědomost“. Ve keré toto uměn“ prováděl pomoc“ run a p“sn“ zvaných zakl“nadla (galdrar). Proto se Ásové nazývaj“ p vodci kouzel (galdrasmiðir). Óðinn znal uměn“, je p iná “ největ “ moc, a sám je provozoval. ůazývá se čarodějstv“ (seið) a jeho pomoc“ mohl p edpov“dat osudy lid“ a budouc“ události, ba p ivodit člověku smrt, ne těst“ nebo nemoc, či ho zbavit rozumu a s“ly a dát ji někomu jinému. Provozován“ takových čar v ak prováz“ poč“nán“ tak bezectné (ergi), e mu i se to hanbili dělat a učily se jim pouze kně ky. Óðinn věděl, kde jsou ukryty v echny zakopané poklady, a uměl p“sně (ljóð), které p ed n“m otev“raly zem, hory skály a mohyly. Pouhým slovem dovedl spoutat ty, kdo v nich s“dlili, a potom vstoupil a nabral si, co libo. Tyto schopnosti mu z“skaly velkou slávu. Jeho nep átelé se ho báli, kde to p átelé mu d vě ovali a vě ili v jeho čarodějnou moc (fj lkynngi) i v něho samotného. A on naučil mnohému z tohoto uměn“ své obětn“ kněze a ti se mu pak moudrost“ a kouzelnou moc“ nejv“c vyrovnali. Av ak i mnoz“ jin“ se lecčemu p iučili, a tak se kouzelnictv“ roz “ ilo na v echny strany a dlouho se uchovávalo. Úvahou o souvislosti mezi galdrem a seiðem se dostávám k tomu, co je nyn“ mým c“lem, toti poukázat na to, e v Baldrových snech jsme svědky p “běhu, který mo ná zachycuje pr běh seiðového rituálu. Ůohla by snad strofa popisuj“c“, jak se na sněmu boh Óðinn zvedl, aby nasedl na svého osminohého koně Sleipniho, být jiným obrazem pro to, e nasedl na svoji h l/kop“ (na zp sob čarodějnic na ko těti p “padně chlapc , kte “ ve folklorn“ch tanc“ch jedou na koni – tj. na holi s hlavou koně) – a p ipom“nám i v p edchoz“ kapitole uvedenou Gardełovu úvahu o asociaci seiðové hole se Sleipnim,13Ř co mu umo nilo dostat se do jiného světa (zde k bráně Helu). Domn“vám se, e by se takto mohl lépe vysvětlit i vztah mezi gandr, g ndull a gandreið. G ndull by byla h l, ale neslou ila by pouze k p ivoláván“ duch , ale p i náhledu na jinou rovinu seiðu by 13Ř Gardela také dodává, e čarodějnická h l mohla být spojená s koněm, proto e fungovala jako dopravn“ prost edek do jiných svět , tak e Óðinn se Sleipnim by nebyl výjimkou. Gardeła, Into Vinking Ůinds , s. 5ř. 39 se tato h l stala duchem – gandem, na něm ten kdo provád“ seið, takto prováděl gandreið – j“zdu pomoc“ gandu . A kdy si p edstav“me někoho s hol“ mezi nohama, je falická konotace takté poměrně pr hledná, a tedy i ergi povaha seiðového rituálu – pro enu bylo je tě p ijatelné m“t mezi nohama gand/g ndul penis , ačkoliv to poukazovalo na jej“ p ehnanou náru ivost ( rg), ale u mu e to bylo hodno opovr en“, kdy zvá “me fakt, e obviněn“ z pasivity p i pohlavn“m spojen“ bylo pro mu e staroseverské kultury jedn“m z nejurá livěj “ch a nejv“ce zahanbuj“c“ch. Domn“vám se, e pro schéma, které jsem nyn“ p edest ela, se dá naj“t i několik dal “ch doklad a také m e propojit zdánlivě si odporuj“c“ skutečnosti, ale d le itým krokem je pokusit se oddělit to, co se p i vykonáván“ seiðu dělo na seiðhjallu p ed zraky p ihl“ ej“c“ch, oproti tomu, co se dělo z pohledu vykonavatele. To jsem v ak ji nasednout na h l (mo ná za určitých pohyb naznačila – fyzicky mohl vykonavatel naznačuj“c“ch j“zdu, které snad mohly pro p ihl“ ej“c“ m“t i sexuáln“ konotace), pro něj samotného to v ak znamenalo nasednut“ na zv“ ec“ho ducha, který mu umo nil dopravu do jiného světa, kde mohl z“skat pot ebné informace (nap “klad od mrtvé, jako to udělal Óðinn, k čemu pot eboval galdr). Ůysl“m, e by také dávalo dobrý smysl proč Ostacia: pohnula se svým gandem“, co mělo znamenat, e la seiðovat tak, jak se to dělávalo za starých pohanských čas speciáln“m pro nás v tomto ohledu m (Þið 352). Velmi e být také pasá , kde seiðkony Heiðr a Hamgláma provád“ na seiðhjallu seið, ale paralelně jsou popsány, jak jedou na velrybách (tedy ganduŠ) a útoč“ svými kouzly tak, aby byla zničena loď. Poté, co jsou zabity v této podobě, zem ou i na seiðhjallu. To ukazuje na propojenost p “tomného a vzdáleného konán“ osob, které seið prováděly. Je mnoho skutečnost“, které nasvědčuj“ tomu, e mezi Baldrovými sny a Vědminou vě tbou existuje spojitost, mohlo j“t stejně tak o dialog Óðina s mrtvou v lvou.13ř Lze narazit nap “klad i na pasá , kde Óðinn v lvě dává r zné drahocennosti, co p ipom“ná potulné v lvy odmě ované či podplácené za svá proroctv“. Domn“vám se, e pokud bychom nahl“ eli na Vědminu vě tbu jako na odraz pr běhu seiðového rituálu, jeho účelem je zji ťován“m informac“, naskytla by se nám mo nost nových vysvětlen“ několika pasá “. ůicméně na to zde ji nen“ prostor. V tuto chv“li se p esuneme dále. SVĚT ĚT: 3.4. VELKÝ A ŮALÝ SV ĚT: KOSŮICKÉ A LOKÁLůÍ Do této chv“le jsem se k informac“m o seiðu stavila sp“ e synteticky, se snahou vykreslit jeho celkový obraz. Je v ak patrné, e mohla existovat dichotomie mezi seiðem na jeho, ekněme, kosmické a lokáln“ úrovni. Typickým p “kladem prvn“ z nich je mytická rovina, kde tuto techniku pou “vá b h Óðinn či bohyně Freyja, na lokáln“ úrovni se jako typický p “klad jev“ v lva, která cestuje mezi jednotlivými usedlostmi a zastavuje se jen na krátkou dobu, v n“ na p án“ obyvatel usedlosti provede seið. Samoz ejmě existuj“ i p “klady, které bychom asi tě ko adili s klidným 13ř K tomuto tématu viz: Quinn, Dialogue with a V lva . 40 svědom“m do jedné z kategori“, vzpome me nap “klad v lvu Heið z Vědminy vě tby, která také chodila po domech a vě tila lidem, co se podobá lidským v lvám, ale na druhou stranu kontext, v něm se Heiðr objevuje ve Vědmině vě tbě je naopak typicky mytickým. Otázka, do jaké m“ry se mohl svým pr během li it seiðr, který prováděl Óðinn od toho, který prováděly lidské v lvy,139 bude muset z stat ze z ejmých d vod nezodpovězenou. ůicméně se chci pokusit o zasazen“ obou rovin do ir “ho kontextu a poukázat na to, jaké mezi nimi existuj“ vztahy a paralely. Objev“ se zde i některé ji d “ve zm“něné my lenky, ale bude jim dán ir “ rámec. Staroseverský svět obývaný lidmi se nazývá Ůiðgarð (mið znač“ uprost ed , garðr je dvorec , čili st edn“ dvorec ) vykazuje, co se týče vztah Ásgarðem ( dvorec Ás s okol“m, mnoho podobnost“ se s“dlem boh – tj. boh ), neboť oba tyto světy je t eba neustále chránit p ed nebezpeč“m, které obklopuje jejich hranice – zejména p ed þursy, kte “ mohou znamenat nechtěný vpád chaosu do svět , kde panuje ád.140 V této roli ochranitele se nejčastěji vyskytuje hromovládný b h Þórr, který brán“ svět boh i lid“ p ed vpádem nep átelských sil z J tunheimu.141 Toto uspo ádán“ v ak nenalezneme pouze na kosmické rovině, ale obdobný obraz v men “m mě “tku m eme zahlédnout ve staroseverském pojet“ lidských s“del – ta jsou ohraničena kamenným valem, a obdobně jako je tomu u Ásgarðu či Ůiðgarðu, vymezuje územ“, kde jsou pouze d věrně známé osoby, a na druhé straně územ“, kde toto bezpeč“ domova nen“ nijak zaručeno.142 Ve staroseverských mýtech v ak J tunheim nen“ pouze m“stem nebezpeč“, ale naopak se v tomto světě daj“ z“skat mnohé vzácnosti, včetně p edmět s magickými schopnostmi.143 Zat“mco Þór se vyrovnává s J tunheimem a jeho obyvateli pouze fyzickým násil“m, č“m ztrác“ mo nost z tohoto světa jakkoli profitovat, Óðinn je naopak prototypem boha, který m“sto vyhlá en“ nep átelstv“ se s Jiným světem pokou “ komunikovat, navazovat v něm styky a do tohoto světa cestuje, co nese své ovoce – kup “kladu medovinu básnictv“. Av ak těmito cestami se na něj Útgarð a jeho pochybné nečisté s“ly jaksi nalep“ a stává se do jisté m“ry cizincem ve vlastn“ zemi, nebo p i nejmen “m nevypočitatelným, děsivým bohem plným nečekaných rozhodnut“. Kdy si to prom“tneme na bě nou lidskou rovinu, nep ekvap“ nás, e v lvy, které p icházely do mikro-Ůiðgarð – jednotlivých usedlost“, byly vn“mány jako ty, které jsou spolčené s Útgarðem, tedy nesou s sebou moc i nebezpeč“ ciz“ho světa. V lvy jsou dokonce v některých textech 139 S t“m, e nelze ani odpovědět, zda lo o odraz skutečnosti nebo jen p “běhovým motivem, nemaj“c“m p edobraz ve staroseverské společnosti, ale tak či tak se domn“vám, e lze v lvy nazvat lidskými. 140J.Starý a J. Kozák, Hranice svět : Staroseverský Ůidgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretac“ch , Religio 1ř.1 (2010), s. 33-36. 141 Tamté . Jak je popsáno v citovaném článku, výraz J tunheim jasně určuje územ“ obývané thursy, tedy mytický protiklad k Ásgarðu či Ůiðgarðu. Z mýt známe i pojem Útgarð, který svým významem lépe postihuje to, e je vně (=út-), ale ve významu v eho, co obklopuje hranice usedlosti či vesnice. V tomto textu budu pojmy Útgard a J tunheim pou “vat záměně ve smyslu toho, co obklopuje hranice lidského či bo ského světa. 142 Tamté , s. 41. 143 Tamté , s. 4ř. 41 spojovány s þursy či j tny.144 Proto je t eba si dávat pozor, aby se člověk k někomu takovému choval s úctou (hostiny, velké odměny v lvám), v některých lidech v ak budily takové obavy či sp“ e odpor, e nemohli vystát jejich p “tomnost. ůyn“ na chv“li odboč“m. Ji vý e v charakteristice primárn“ch pramen jsem narazila na některé poetické prost edky. U nich se teď opět na chv“li zastav“me. Kenning, jak jsme ji viděli, funguje v podstatě na principu metafory. Heiti je oproti kenningu jednoslovné, a je postaveno na metonymi“ch, tj. nap “klad nevěsta m poetickou eč , jej“m e znamenat obecně ena . Domn“vám se, e nelze prost ednictv“m jsou nám (a samoz ejmě byly i Staroseve an m) tlumočeny staroseverské mýty, nějak d razně oddělovat od my len“ tehdej “ho člověka, naopak nám toto propojen“ m e pomoci v jejich pochopen“.145 Smysl Staroseve an metonymie jsme si ukázali na pou it“ kenning pro metafory a a heiti – o věcech lze hovo it jako o stejných, ačkoliv do d sledku nejsou stejné, a dost podobně na tom je právě i kosmický Ůiðgarð a Útgarð se svoj“ zmen eninou – lokáln“m protěj kem (jednotlivými usedlostmi a jejich okol“m) – vzájemně se v sobě odrá “ a mohou být v určitých kontextech r zně ztoto Tolley ukazuje, ovány. e Sámové a Finové byli ve staroseverském pojet“ spojeni s obry.146 Pro člověka dne n“ doby, ekla bych, dost nep edstavitelné ztoto něn“ – mytické bytosti a reálného etnika.14Ř Staroseverskému my len“ to ale odpov“dá – jak jsem ukázala na zp sobech poetických vyjád en“, nebyla metonymická ztoto ován“ výjimkou, a ob i i Sámové či Finové jsou asociováni s magi“, sněhem a zimou. Oboj“ byli zkrátka ti druz“ . A pokud byli ti druz“ vn“máni jako vykonavatelé magie, mohla být nakonec i sama magie vn“mána staroseverskou společnost“ jako ciz“ prvek, ačkoliv ciz“ v bec nebyla.14ř Proto jsou nez “dka v textech vykonavateli magie, včetně seiðu, Sámové (Finnar). Ale to nás nesm“ zmást, v ádném p “padě to nem seiðr byl jen výp jčkou, popisem e znamenat, e by amanistického rituálu. ůaopak měl seið své m“sto ve staroseverské společnosti, ačkoliv jeho postaven“ bylo dost ambivalentn“. Jak jinak bychom si mohli vysvětlit, e úst edn“ postava staroseverského pantheonu – b h Óðinn praktikoval seiðŠ Toto spojen“ s jinakost“, cizost“ se v ak projevuje na několika rovinách. Óðinn je kromě jiného i bohem mrtvých a podle Snorriho část mrtvých nále “ Freyji (Gylf 24). A domn“vám se, e ne 144 Judy Quinn tuto problematiku rozeb“rá ve svém článku. Upozor uje, e v lvy nemaj“ ob “ p irozenost, jsou pouze asociovány s rodem obr . Quinn, Dialogue with a V lva , s. 249. 145 ůa to by se snad dalo nam“tnout, e v dne n“ době máme také poezii, a jen stě “ by se dalo tvrdit, e odrá “ ka dodenn“ my len“ bě ného člověka. Ale mysl“m, e mezi člověkem současnosti a Staroseve anem i mezi dne n“ poezi“ a staroseverskou poezi“ jsou p “li zásadn“ rozd“ly na to, aby bylo mo né tuto paralelu p ijmout za platnou. 146 Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 60-61. P ičem slovo obr (giant) je pou ito v ir “m slova smyslu jako označen“ pro bytosti jako thursy, j tny, trolly – specifika těchto bytost“ uvád“m vý e. Oproti v lvám (o jejich spojitosti s obry jsem se ji zm“nila) nem 14Ř e být u Sám pochyb o jejich reálné existenci. Ůysl“m, e tyto zp soby my len“ jsou religionisticky velmi zaj“mavé, proto e odpov“daj“ m“stu, které má nábo enstv“ ve společnosti. Dnes, v na “ oblasti Evropy je nábo enstv“ vn“máno jen jako jedna z mo ných součást“ ivota, skoro něco jako kon“ček , naproti tomu, kdy se pod“váme na to, jak obt“ né je u Staroseve an (a nejen u nich) oddělit mytický svět od toho, co by se v dne n“ době nazvalo realitou , je jasné, e nábo enstv“ bylo mnohem bli “ ka dodenn“mu ivotu a bylo jeho organickou součást. Samoz ejmě jde o obecné tendence, a v dy se mohli a mohou vyskytnout jedinci, kte “ budou výjimkou. 14ř Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 65. 42 náhodou jsou právě tito dva bohové spojeni zárove i s magi“. Ůrtv“ jsou součást“ ciz“ho světa le “c“ho mimo Ůiðgarð (ať u v jeho kosmické nebo lokáln“ podobě), a tud“ sd“l“ i některé vlastnosti s ostatn“mi bytostmi Útgarðu – jako je nap . znalost dávných událost“. Tato kapitola začala pokusem o oddělen“ sfér bo ského a lidského – kosmického a lokáln“ho, ale ukázalo, e jejich oddělen“ je poněkud problematické, ne-li nemo né. Ůnohé indicie nasvědčuj“ tomu, e bytosti, které byly starými Seve any pova ovány za ciz“, nepocházej“c“ ze světa lid“, sd“lely některé vlastnosti a mohly být vzájemně, v duchu staroseverské poezie, ztoto ovány či p inejmen “m asociovány společně. S t“mto světem byli spojováni i ti, co prováděli seið. To m e souviset se snahou vyrovnat se s ambivalenc“ (ergi povahou) seiðu, prohlá en“m této techniky a jejich vykonavatel za ciz“, ty, co nepocház“ z na eho Ůiðgarðu, proto e nikdo ná by p ece něco tak pochybného nedělal. 4. ZÁVĚR Zkoumán“ seiðu s sebou nese mnohá úskal“, s nimi problémem, od něho je t eba se vyrovnat. Úst edn“m se odv“j“ i některé dal “, je nedostatečnost informac“, které nab“zej“ primárn“ prameny k tomuto tématu. D le itá je i samotná povaha staroseverských literárn“ch pramen , v nich je p inejmen “m obt“ né, někdy a nemo né rozli it mezi t“m, které p “běhy, sy ety a motivy odrá “ skutečnost a které mýty či fantazii. Jak jsme viděli, tento fakt koreluje se staroseverským (a snad si mohu dovolit “ci, e i obecně archaickým) my len“m, které oproti tomu dne n“mu nemá tendenci stavět pevné a nep ekročitelné hranice realitě a oddělit ji tak od v eho ostatn“ho. Proto je i značně problematické tuto neprostupnou hranici zpětně stavět v archaickém světě. Ů eme se domn“vat, e pokud archeologové naleznou artefakty, které jsou p ijatelným zp sobem interpretovány jako materiáln“ poz statek toho, co známe z literatury, bude potom mo né “ci, e tedy bytosti v hrobě s těmito artefakty byly reálné a pou “valy je za svého ivota k magickým účel m. ůicméně i tyto reálně existuj“c“ postavy byly úzce spjaté s t“m, co bychom dnes nazvali jen p edstavami, ideologi“. Pokud by v oč“ch Staroseve an nap “klad neexistovali j tnové, kte “ v lvu vychovali a naučili j“ seiðu (co je z dne n“ho pohledu jen tehdej “ p edstavou), rozpustila by se i postava v lvy (z dne n“ho pohledu reálné postavy), proto e by pozbyla to, co j“ v lvou čin“, a archeologové by nalezli jen obyčejný hrob. Domn“vám se, e p i nahl“ en“ na archaickou kulturu m e být často mnohem u itečněj “ nesna it se násilně oddělovat to, co opravdu bylo a co si tehdy jen mysleli, e bylo , proto e by se nám mohly p vodně smysluplné celky zač“t deformovat či úplně rozpadat. Friedrich ůietzsche v jedné ze svých úvah zd raznil, e slova jsou jen metafory toho, co označuj“, mezi pojmem a objektem neexistuje ádné rovn“tko, ačkoliv lidé často podléhaj“ tomuto dojmu.149 Vláda slov, zdá se, je stále silněj “, a mysl“m, e úzce souvis“ i s tendenc“ dne n“ch lid“ uměle strukturovat svoji realitu, co je pro ně zp sob, jak se s touto realitou vyrovnat a porozumět 149 F. ůietzsche, O pravdě a l i ve smyslu nikoli moráln“m, p el. Věra Koubová, 2., opr. vyd., Praha: OIKOYŮEůH, 2010, s. 10-15. 43 j“, ačkoliv to vede někdy a k absurditám (nap “klad extrémn“ strukturován“ činnost“ vede k tomu, e jde někdo cvičit do fitcentra a ani na chv“li se nepozastav“ nad t“m, e do něj p ijel na eskalátoru). Jako protiklad proti tomu stoj“ archaické my len“, je jsem se pokusila ukázat na p “kladu Staroseve an , kte “ se slovy naopak pracovali mnohem uvolněněji a záměna pojm pro ně nebyla nič“č“m neobvyklým. ůa otázku, který z těchto p “stup lépe odpov“dá fungován“ světa, si mus“ odpovědět ka dý sám. D le ité v ak je m“t tyto rozd“ly na paměti, pokud se budeme sna it pochopit archaickou kulturu a nějak ji popsat. Ji několikrát jsem v této práci zm“nila skutečnost, e se mnoz“ auto i zabývali mo nost“ p i azen“ seiðu k amanským technikám. Z etnik tradičně pova ovaných za Staroseve an m nejbl“ e Sámové, a proto by nebylo a amanské byli tak p ekvapuj“c“, kdyby mezi nimi docházelo k vzájemným výp jčkám a p enos m. Ůezi novodobými autory v ak v tomto tématu nepanuje shoda. ůěkte “ jsou v“ce nakloněni tomu, e seið lze pova ovat za amanistickou techniku, jin“ jsou v tomto směru opatrněj “. ůap “klad dva z autor , s jejich teoriemi jsem v této práci dost pracovala – ůeil Price a Clive Tolley, jsou v podstatě protich dných názor . C“l, který si ve svém dvousvazkovém d“le Clive Tolley vytyčil, je odpovědět na otázku zda norská literatura naznačuje, e sta “ Skandinávci měli p edstavu o praktice, která by mohla být d vodně nazvána ‚ amanismus‘, ať u jako skutečný fenomén bě ného fiktivn“m prost ed“. Svou odpověď bere skutečně poctivě a ze iroka, p ičem z velké části 150 ivota či jako motiv vyskytuj“c“ se ve pracuje s primárn“mi prameny, jak ze staroseverské kulturn“ oblasti, tak z prost ed“ amanských národ a ovládá mnohé jazyky, v nich jsou texty napsány. ůezabývá se v ak striktně jen seiðem, ačkoliv ten je nejčastěji pova ován za staroseverských témat, která maj“, ekněme amanský , ale pokou “ se proniknout i do jiných amanský potenciál – jako nap . strom. Povět inou v ak v závěrech k jednotlivým kapitolám docház“ k úsudku, e podobnosti jsou sp“ e jen vágn“, p “padně e podobné jsou si motivy jen z vněj “ho pohledu, ale p i podrobněj “m naz en“ celku se podoba začne vytrácet, p “padně je značně nejistá a neprokazatelná. Tolley tedy na svou otázku velmi ob “rně a podrobně odpov“dá. Av ak vzhledem k tomu, s jak velkým skepticismem p istupuje k literárn“m pramen m, o archeologických nálezech ani nemluvě, z stane mu pouze malý zlomek zdroj , z nich m seiðu, a tud“ je jasné, e čerpat podle něj relevantn“ informace o e se s t“mto p “stupem v e, co m eme o seiðu “ct, smrskne na minimum. V mnoha ohledech zcela protich dný p “stup má ůeil Price, který kromě toho, e v seiðu nacház“ podle něj zcela zjevné paralely k amanismu Sám ,151 pracuje i mnohem otev eněji s prameny, jak těmi p“semnými, tak materiáln“mi, ale tato otev enost je někdy p “li ná a vede k vyzdvihnut“ nap “klad válečnického aspektu seiðu, co , jak naznačil Tolley, nen“ krok, který by 150 Tolley, Shamanism , vol. 1, s. XV. 151 Tolley Price kritizuje za to, e ve své knize pou “vá seið v p “li irokém významu, neboť pod něj zahrnuje praktiky, které sám pova uje za amanské, co podle Tolleyho vzhledem na prameny nen“ oprávněné. Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 5ř2. 44 byl uspokojivě dolo itelný prameny,152 s č“m naprosto souhlas“m. Ů eme tak sice p ij“t na spoustu zaj“mavých skutečnost“, ale jejich vztah k seiðu značně pokulhává. Domn“vám se, e po mnoha letech blouděn“ a hledán“ spojitost“ mezi seiðem a technikami amanských etnik či jejich odm“tán“, by bylo t eba vnést nový v“tr do plachet zkoumán“ seiðu. Tolley se ve své knize stručně dotýká i staré ecké kultury a poukazuje na to, e i v n“ se daj“ nalézt amanské (toto slovo Tolley sám dává do uvozovek a pou “vá v ir “m slova smyslu) prvky.153 ůejde tedy o nějakou hlub “ komparaci se seiðem, ale sp“ e jen o ukázku roz “ enosti amanských prvk v Evropě. Co se nám nyn“ hod“, je zm“nka o Dionýsovi a jeho zdánlivém cizokrajném p vodu. Tolley ukazuje, e tato cizost je zkrátka vyjád en“m jinakosti zcela autochtonn“ho eckého bo stva.154 V p edchoz“ kapitole jsem poukázala na to, e podobné postaven“ má seið u Staroseve an a ciz“ p vod , který je mu p isuzován, je podobně jako u Dionýsa zp sob, jak se vyrovnat s jeho jinakost“ a ambivalenc“. ůab“z“ se otázka, jak s t“mto zji těn“m nalo it. Zdá se mi, e e en“ je nasnadě – pokusit se zjistit, zda by se daly nalézt paralely u jiných indoevropských etnik, ale u ne pouze v obecném smyslu – hledán“ amanismu – jako to udělal Tolley. Ůohlo by se tak ukázat, e má tato magická technika hluboké ko eny a prost ednictv“m dal “ch komparac“ ji i lépe pochopit a doplnit mezery v informac“ch ze starého severu. Domn“vám se, e zaj“mavé výsledky by mohlo p inést nap “klad srovnán“ se staroruskými nábo enskými specialisty volchy a postavou ruského hrdinského eposu Volchem Vseslavjevičem. C“lem této práce bylo co nejlépe vykreslit obraz staroseverské magicko-vě tecké techniky seiðr. Je z ejmé, e jsou v této snaze značně limituj“c“ nedostatečné informace ze staroseverského prost ed“. Domn“vám se v ak, e se mi povedlo naznačit alespo hlavn“ linie a některé odst“ny tohoto obrazu. Prozat“m nenaplněnou naděj“ na vykreslen“ detail srovnáván“. 152 Tolley, Shamanism , vol. 1, s. 5ř2. 153 Tamté , s. 93-103. 154 Tamté , s. 9Ř. 45 z stává 5. POU ITÁ LITERATURA SEKUůDÁRůÍ LITERATURA Cleasby, Richard and Gudbrand Vigfusson, Icelandic-English Dictionary, Oxford: Clarendon Press, 1řŘ4. Davidson, Hilda Ellis, Gods and Ůyths of ůorthern Europe, Harmondsworth: Penguin Books, 1964. Eliade, Ůircea, amanismus a nejstar “ techniky extáze, p el. Jind ich Vacek, Praha: Argo, 199Ř. Gardeła, Leszek, A Biography of the Seiðr-Staffs. Towards an Archeology of Emotions , in L.P. Słupecki and J. Ůorawiec (eds), Between Paganism and Christianity in the ůorth, Rzeszów: Wydawnictwo Uniwersytetu Rzeszowskiego, 2009, s. 190-219. Gardeła, Leszek, Into Vinking Ůinds: Reinterpreting the Staffs of Sorcery and Unravelling Seiðr , Viking and Ůedieval Scandinavia, 4 (200ř), 45-ř4. Kadečková, Helena, Dějiny severských literatur I. St edověk, Praha: Karolinum, 199Ř Heide, Eldar, Spinning Seiðr , in A. Andrén, K. Jennbert, C. Raudvere (eds), Old ůorse Religion in Long-Term Perspectives: Origins, Changes, and Interactions, Lund: ůordic Academic Press, 2006, s. 164-1Ř0. Lakoff, George, eny, ohe a nebezpečné věci: Co kategorie vypov“daj“ o na “ mysli, p el. Dominik Luke , Praha: Triáda, 2006. ŮcKinnell, John, Ůeeting the Other in ůorse Ůyth and Legend, Cambridge: Brewer, 2005. Ůotz, Lotte, The King, The Champion and The Sorcerer: A Study in Germanic Ůyth, Wien: Fassbaender: 1996. ůietzsche, Friedrich, O pravdě a l i ve smyslu nikoli moráln“m, p el. Věra Koubová, 2., opr. vyd., Praha: OIKOYŮEůH, 2010. Parpola, Asko, Old ůorse Seið(r), Finnish Seita and Saami Shamanism , in I. Hyvärinen, P. Kallio und J. Korhonen (Hrsg), Etymologie, Entlehnungen und Entwicklungen: Festschrift für Jorma Koivulehto zum Ř0. Geburstag, Helsinki: Société ůéophilologique, 2004, s. 235-2Ř3. Price, ůeil, The Archeology of Seiðr: Circumpolar Traditions in Viking Pre-Christian Religion , Brathair, 4.2 (2004), s. 109126. Price, ůeil S. The Viking way: religion and war in late Iron Age Scandinavia. Uppsala: Department of Archaeology and Ancient History, 2002. Quinn, Judy, Dialogue with a V lva: V luspá, Baldrs Draumar and Hyndluljóð , in P. Acker and C. Larrington (eds), The Poetic Edda. Essays on Old ůorse mythology, ůew York: Routledge, 2002, s. 245-2Ř4. Ross, Ůargaret Clunies, Prolonged Echoes: Old ůorse Ůyths in Ůedieval ůorthern society, vol. 1: The Ůyths, Odense: Odense University Press, 1994. 46 Schjødt, Jens Peter, Initiation between Two Worlds: Structure and Symbolism in Pre–Christian Scandinavian Religion, Odense: The University Press of Southern Denmark, 200ř. Schnurbein, Stefanie von, Shamanism in the Old ůorse Tradition: A Theory between Ideological Camps , History of Religions, 43.2 (2003), 116-13ř. Simek, Rudolf, Dictionary of ůorthern Ůythology, tr. by Angela Hall, Woodbridge: Brewer, 1993. Starý, Ji “ a Jan Kozák, Hranice svět : Staroseverský Ůidgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretac“ch , Religio 1ř.1 (2010), s. 31-5ř. Starý, Ji “, Vě tba a proroctv“ u starých Germán , in T. V“tek, J. Starý a D. Antal“k (eds), Vě těn“ a prorokován“ v archaických kulturách, Praha: Herrmann a synové, 2006, s. 163-1ř9. Tolley, Clive, Shamanism in ůorse myth and magic, vol. 1, Helsinki: Academia Scientiarum Fennica, 2009. Tolley, Clive, V rðr and Gandr: Helping Spirits in ůorse Ůagic , Arkiv för ůordisk Filologi, 110 (1995), s. 5Ř-Ř5. Vries, Jan de, Altnordisches Etymologisches Wörterbuch, Leiden-Boston-Köln: Brill, 2000 ZDROJE , P EKLADY A KOŮEůTÁ E PRIŮÁRůÍCH TEXT Dronke, Ursula, The Poetic Edda, vol. 2: Ůythological Poems, Oxford: Clarendon press, 199Ř. Edda, p el. Ladislav Heger, uprav. H. Kadečková, Praha: Argo, 2004. Friðþjófs Saga ins Frœkna, L. Larsson (Hrsg), Halle a. S.: Ůax ůiemeyer, 1901. P “běh o Þorsteinu Bœjarmagnovi, p el. David imeček, in Souvislosti 20.4 (2009), s. 114-129. Sturluson, Snorri, Edda a Sága o Ynglinz“ch, p el. Helena Kadečková, Praha: Argo, 2003. Staroislandské ságy, p el. Ladislav Heger, Praha: SůKLU, 1965. Tolley, Clive, Shamanism in ůorse myth and magic, vol. 2: Reference materials, Helsinki: Academia Scientiarum Fennica, 2009. Hávamál – heimskringla.no [online, nav t“veno 15.5.2013ž, dostupné z: http://www.heimskringla.no/wiki/H%C3%A1vam%C3%A1l. Text database :: verses :: guthormr k rtr helgason :: lausav“sa :: 1 [online, nav t“veno 12.5.2013ž, dostupné z: http://abdn.ac.uk/skaldic/db.phpŠif=dbŇtable=versesŇid=2Ř29. 47