Petr Hruška
Mgr. Petr Hruška, MA, STL, Ph.D.
nar. 16. ledna 1965 v Plzni
Kostelní nám. 15, 350 02 Cheb; tel. 608 656 557; [email protected]
VZDĚLÁNÍ
1984 | Maturita na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Plzni
1994 | Státní zkoušky z teologie na Univerzitě Karlově v Praze (Mgr.)
• Katolická teologická fakulta, obor Katolická teologie
2002 | Master of Arts na All Hallows College Dublin, Irsko (MA)
• Kurz MA in Pastoral Leadership – MA Thesis „Organising Ministry“
2004 | Licenciat in Spirituality na Milltown Institute Dublin, Irsko (STL)
• Licenciátní studium teologie, obor Spiritualita
• STL Thesis „Journeying through the Wilderness“ – spiritualita v literatuře o rozvoji církve
2009 | Doktorát z teologie na Univerzitě Karlově v Praze (Ph.D.)
• Doktorské distanční studium teologie, obor Pastorální teologie
• Th.D. dizertace
„Pastorační rady farností v české církevní provincii jako realizace synodality v pastorační praxi“
ZKUŠENOSTI
1984 - 1984 | Technik elektroinstalační dílny ČSD
1984 - 1985 | Topič v mateřské školce
1985 - 1987 | Základní vojenská služba
1987 - 1988 | Sanitář ve FN Plzeň
1991 - 1992 | Pobyt v Gemeinschaft der Seeligpreisungen, Německo
1994 - 2000 | Jáhenská a kněžská pastorační služba
Biskupství plzeňské | Řk farnost Klatovy, Řk farnost Chodov
2003 - 2004 | Člen Konzultačního týmu plzeňského biskupa
Biskupství plzeňské | Dublin, Plzeň, Cheb
2004 - 2010 | Člen Společné duchovní správy Řk farnosti Cheb
Biskupství plzeňské – Římskokatolická farnost | Cheb
2006 - 2008 | Vedoucí Dobrovolnického centra při Farní charitě Cheb
Farní charita Cheb | Diecézní charita Plzeň
2006 - 2011 | Ředitel Farní charity Cheb
Farní charita Cheb | Diecézní charita Plzeň
2010 - 2011 | Administrátor Římskokatolické farnosti Cheb
Biskupství plzeňské – Římskokatolická farnost | Cheb
2011 - doposud | Farář Římskokatolické farnosti Cheb
Biskupství plzeňské – Římskokatolická farnost | Cheb
DALŠÍ KVALIFIKACE A KURZY
• Jáhenské (r. 1994) a kněžské (r. 1995) svěcení v Římskokatolické církvi
• Kurz Geistliche Begleitung (duchovní doprovázení) v KEM Maihingen, Německo (1996 – 1997)
• Kurz Spiritual Direction (duchovní vedení) All Hallows a Milltown Institute Dublin (2002 – 2003)
• Kurz Pastoral Supervision (pastorační supervize) All Hallows College Dublin (2001 – 2002)
• Kurz Rozvoj vůdčích schopnosti Million Leaders Mandate v Praze (2006 – 2008)
nar. 16. ledna 1965 v Plzni
Kostelní nám. 15, 350 02 Cheb; tel. 608 656 557; [email protected]
VZDĚLÁNÍ
1984 | Maturita na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Plzni
1994 | Státní zkoušky z teologie na Univerzitě Karlově v Praze (Mgr.)
• Katolická teologická fakulta, obor Katolická teologie
2002 | Master of Arts na All Hallows College Dublin, Irsko (MA)
• Kurz MA in Pastoral Leadership – MA Thesis „Organising Ministry“
2004 | Licenciat in Spirituality na Milltown Institute Dublin, Irsko (STL)
• Licenciátní studium teologie, obor Spiritualita
• STL Thesis „Journeying through the Wilderness“ – spiritualita v literatuře o rozvoji církve
2009 | Doktorát z teologie na Univerzitě Karlově v Praze (Ph.D.)
• Doktorské distanční studium teologie, obor Pastorální teologie
• Th.D. dizertace
„Pastorační rady farností v české církevní provincii jako realizace synodality v pastorační praxi“
ZKUŠENOSTI
1984 - 1984 | Technik elektroinstalační dílny ČSD
1984 - 1985 | Topič v mateřské školce
1985 - 1987 | Základní vojenská služba
1987 - 1988 | Sanitář ve FN Plzeň
1991 - 1992 | Pobyt v Gemeinschaft der Seeligpreisungen, Německo
1994 - 2000 | Jáhenská a kněžská pastorační služba
Biskupství plzeňské | Řk farnost Klatovy, Řk farnost Chodov
2003 - 2004 | Člen Konzultačního týmu plzeňského biskupa
Biskupství plzeňské | Dublin, Plzeň, Cheb
2004 - 2010 | Člen Společné duchovní správy Řk farnosti Cheb
Biskupství plzeňské – Římskokatolická farnost | Cheb
2006 - 2008 | Vedoucí Dobrovolnického centra při Farní charitě Cheb
Farní charita Cheb | Diecézní charita Plzeň
2006 - 2011 | Ředitel Farní charity Cheb
Farní charita Cheb | Diecézní charita Plzeň
2010 - 2011 | Administrátor Římskokatolické farnosti Cheb
Biskupství plzeňské – Římskokatolická farnost | Cheb
2011 - doposud | Farář Římskokatolické farnosti Cheb
Biskupství plzeňské – Římskokatolická farnost | Cheb
DALŠÍ KVALIFIKACE A KURZY
• Jáhenské (r. 1994) a kněžské (r. 1995) svěcení v Římskokatolické církvi
• Kurz Geistliche Begleitung (duchovní doprovázení) v KEM Maihingen, Německo (1996 – 1997)
• Kurz Spiritual Direction (duchovní vedení) All Hallows a Milltown Institute Dublin (2002 – 2003)
• Kurz Pastoral Supervision (pastorační supervize) All Hallows College Dublin (2001 – 2002)
• Kurz Rozvoj vůdčích schopnosti Million Leaders Mandate v Praze (2006 – 2008)
less
InterestsView All (6)
Uploads
Papers by Petr Hruška
Conference Presentations by Petr Hruška
Thesis Chapters by Petr Hruška
Srdcem celé dizertace je „prakticko-teologická reflexe“ v páté kapitole založená na tvůrčím dialogu pramenů prezentovaných v kapitolách předchozích: (1) „kontextových východisek“, (2) „situační reflexe“, (3) „teologických základů“ a (4) „organizačních inspirací“. Navazující „strategicko-praktická perspektiva“ zachycená v kapitole šesté pak vše zaostřuje zpět do pastorační praxe tím, že navrhuje formulaci „vize synodálně chápané pastorační rady farnosti“ a načrtává model „strategie podporovaného růstu“ takovýchto pastoračních rad, který je „šitý na míru“ pastoračnímu kontextu diecézí české církevní provincie.
Celek této dizertace se tak snaží přispět k rozvoji takových pastoračních rad v české církevní provincii, které lze přirovnat k živému, trojičně inspirovanému, v každé farnosti přítomnému „tříbarevnému zrcadlu“, ve kterém se církev chápaná jako „tančící ikona Trojice“ může „shlížet“, podle kterého se může „přičesávat“ a s pomocí kterého se může „učit příslušné taneční kroky“, aby mohla být součástí „trojičního kolového tance“.
Klíčová slova: pastorační rada, farnost, synodalita, pastorační praxe, trinitární perspektiva, communio-ekleziologie, teorie organizace, praktická teologie
After the Introduction outlines some of the personal motivations of the author, the first two chapters are of a rather methodological kind. While Chapter 1 outlines the purpose, methodology, and theme of the dissertation, Chapter 2 describes the preliminary research into the background of the pastoral planning and church development literature and summarizes its results. The next two chapters present the main “mapping work.” While Chapter 3 focuses on the sources inspired by various managerial approaches, Chapter 4 deals with the works inspired by some more specifically Christian influences. The whole dissertation culminates in Chapter 5 that attempts a form-descriptive spirituality analysis of the whole researched area and offers a “re-constructive summary” of the whole “map.”
In this most generalizing part, the dissertation indicates some interesting interconnections between the various kinds of inspiration influencing the researched primary sources (i.e. “strategic planning,” “organization development,” “appreciative inquiry,” “learning organizations,” and “change leadership” as the more managerial ones, and “spiritual discernment,” “theological reflection,” and “church documents” as the more specifically Christian ones) and some basic pastoral theology concepts (i.e. “diakonia,” “koinonia,” “leitourgia,” “metanoia,” and “martyria” on the one hand, and “community,” “expertise,” and “authority” on the other), while identifying both specific strengths and possible limitations of developing a pastoral transformation spirituality in each of these areas.
Finally, further practical, theoretical, and personal directions and recommendations are suggested in the Conclusion. The metaphor of “journeying through the wilderness” offers itself not only as a relevant expression of “travelling” through the whole bewildering forest of the primary and secondary sources or as a symbol for the personal spiritual “wilderness journey” of the author, but also as an apt summary of the main tendency of today’s pastoral transformation literature towards emphasising a faithful labyrinth-like journeying in a creative wilderness (rather than a clear linear ladder-like journey through pre-planned stages) as the most common form of a deep spiritual transformation in today’s rapidly changing society.
The major contemporary trend in organising pastoral ministry is seen in the principle of balanced multidimensionality among the four basic pastoral dimensions of spirituality, community, collaboration and mission and the two interconnected perspectives of reform and renewal. Collaborative ministry and the concept of a multilevel communitarian structure of pastoral ministry in a diocese are commonly seen as appropriate and efficient ways of reaching the necessary balance.
The prevailing imbalance and compartmelisation of the basic pastoral areas and perspectives have been proved as the key problem of organising pastoral ministry in the Pilsen diocese. Moreover, the undeveloped collaborative ministry, a lack of empowering leadersip and rigid parish structures focusing almost solely on sacramental services have been analysed as additional restraints in the process of pastoral reform and renewal.
Consequently, concrete multidimensionally balanced reform steps and renewal processes towards a spiritually rooted, communitarian, collaborative and missionary Church supported by the systematic development of collaborative ministry and finding their structural expression and support in a diocese understood as a community of ministering communities are seen as necessary on the way forward.
Finally, a professionally and spiritually guided, balanced, multidimensional and collaborative process of diocesan pastoral planning as a way of managing, modelling and guiding an indigenous process of pastoral renewal and reform in the diocese is strongly recommended.
Teaching Documents by Petr Hruška
Talks by Petr Hruška
tedy je: „Jaká je současná pastorační situace v plzeňské diecézi?“ Po velmi stručném shrnutí celkové metodologie použité při pastoračních průzkumech v diecézi (1.) je nejprve nabídnut krátký přehled historického, sociokulturního, politického a eklesiálního kontextu, ve kterém se pastorační služba
v plzeňské diecézi odehrává (2.). Hlavní a nejrozsáhlejší část studie pak souhrnným způsobem syntetizuje výsledky kvantitativní, kvalitativní a organizační analýzy dat získaných při pastoračních průzkumech v terénu v letech 2001 a 2002 (3.). Nakonec je připojeno stručné shrnutí celkové situace zaměřené na „organizační diagnostiku“. Studie je založena na mé thesis pro postgraduální kurs MA in Pastoral Leadership nazvané Reform and Renewal: Theological Reflection on Organising Pastoral Ministry in the Diocese of Pilsen (Dublin: All Hallows College, 2002).
Irska, Velké Británie, Francie a Německa, jen obecný přehled je zde podán o některých procesech v Africe a Jižní Americe. Přesto, že pastorační situace ve zkoumaných diecézích se jen v některých případech bude blížit situaci diecézí u nás, právě zjištění některých společných prvků uprostřed velké geografické, církevní i kulturní rozmanitosti zkoumaných oblastí může být o to cennější.
praktickým doporučením či rozhodnutím. I přesto, že tento pojem sám o sobě se v centrálních církevních dokumentech objevuje až teprve nedávno, je možné v mnoha těchto dokumentech vystopovat základní klíčové předpoklady a dimenze, které jsou dnešnímu pastoračnímu plánování
vlastní a které jsou důležité pro další jeho zdravý rozvoj v pastorační praxi. V tomto textu se tedy nebudu nějak systematicky zabývat vlastní podstatou či teologií pastoračního plánování, ale chci předložit přehled témat v církevních dokumentech nějak souvisejících s pastoračním plánováním; a
to tak, jak se postupně objevovala jak v dokumentech universální církve (první část), tak v dokumentech některých biskupských konferencí (druhá část). Na závěr pak připojím krátkou reflexi snažící se vysledovat určité souvislosti mezi církevními dokumenty a praxí pastoračního plánování a vyhmátnout jeho základní dimenze v těchto dokumentech zdůrazňované.
Srdcem celé dizertace je „prakticko-teologická reflexe“ v páté kapitole založená na tvůrčím dialogu pramenů prezentovaných v kapitolách předchozích: (1) „kontextových východisek“, (2) „situační reflexe“, (3) „teologických základů“ a (4) „organizačních inspirací“. Navazující „strategicko-praktická perspektiva“ zachycená v kapitole šesté pak vše zaostřuje zpět do pastorační praxe tím, že navrhuje formulaci „vize synodálně chápané pastorační rady farnosti“ a načrtává model „strategie podporovaného růstu“ takovýchto pastoračních rad, který je „šitý na míru“ pastoračnímu kontextu diecézí české církevní provincie.
Celek této dizertace se tak snaží přispět k rozvoji takových pastoračních rad v české církevní provincii, které lze přirovnat k živému, trojičně inspirovanému, v každé farnosti přítomnému „tříbarevnému zrcadlu“, ve kterém se církev chápaná jako „tančící ikona Trojice“ může „shlížet“, podle kterého se může „přičesávat“ a s pomocí kterého se může „učit příslušné taneční kroky“, aby mohla být součástí „trojičního kolového tance“.
Klíčová slova: pastorační rada, farnost, synodalita, pastorační praxe, trinitární perspektiva, communio-ekleziologie, teorie organizace, praktická teologie
After the Introduction outlines some of the personal motivations of the author, the first two chapters are of a rather methodological kind. While Chapter 1 outlines the purpose, methodology, and theme of the dissertation, Chapter 2 describes the preliminary research into the background of the pastoral planning and church development literature and summarizes its results. The next two chapters present the main “mapping work.” While Chapter 3 focuses on the sources inspired by various managerial approaches, Chapter 4 deals with the works inspired by some more specifically Christian influences. The whole dissertation culminates in Chapter 5 that attempts a form-descriptive spirituality analysis of the whole researched area and offers a “re-constructive summary” of the whole “map.”
In this most generalizing part, the dissertation indicates some interesting interconnections between the various kinds of inspiration influencing the researched primary sources (i.e. “strategic planning,” “organization development,” “appreciative inquiry,” “learning organizations,” and “change leadership” as the more managerial ones, and “spiritual discernment,” “theological reflection,” and “church documents” as the more specifically Christian ones) and some basic pastoral theology concepts (i.e. “diakonia,” “koinonia,” “leitourgia,” “metanoia,” and “martyria” on the one hand, and “community,” “expertise,” and “authority” on the other), while identifying both specific strengths and possible limitations of developing a pastoral transformation spirituality in each of these areas.
Finally, further practical, theoretical, and personal directions and recommendations are suggested in the Conclusion. The metaphor of “journeying through the wilderness” offers itself not only as a relevant expression of “travelling” through the whole bewildering forest of the primary and secondary sources or as a symbol for the personal spiritual “wilderness journey” of the author, but also as an apt summary of the main tendency of today’s pastoral transformation literature towards emphasising a faithful labyrinth-like journeying in a creative wilderness (rather than a clear linear ladder-like journey through pre-planned stages) as the most common form of a deep spiritual transformation in today’s rapidly changing society.
The major contemporary trend in organising pastoral ministry is seen in the principle of balanced multidimensionality among the four basic pastoral dimensions of spirituality, community, collaboration and mission and the two interconnected perspectives of reform and renewal. Collaborative ministry and the concept of a multilevel communitarian structure of pastoral ministry in a diocese are commonly seen as appropriate and efficient ways of reaching the necessary balance.
The prevailing imbalance and compartmelisation of the basic pastoral areas and perspectives have been proved as the key problem of organising pastoral ministry in the Pilsen diocese. Moreover, the undeveloped collaborative ministry, a lack of empowering leadersip and rigid parish structures focusing almost solely on sacramental services have been analysed as additional restraints in the process of pastoral reform and renewal.
Consequently, concrete multidimensionally balanced reform steps and renewal processes towards a spiritually rooted, communitarian, collaborative and missionary Church supported by the systematic development of collaborative ministry and finding their structural expression and support in a diocese understood as a community of ministering communities are seen as necessary on the way forward.
Finally, a professionally and spiritually guided, balanced, multidimensional and collaborative process of diocesan pastoral planning as a way of managing, modelling and guiding an indigenous process of pastoral renewal and reform in the diocese is strongly recommended.
tedy je: „Jaká je současná pastorační situace v plzeňské diecézi?“ Po velmi stručném shrnutí celkové metodologie použité při pastoračních průzkumech v diecézi (1.) je nejprve nabídnut krátký přehled historického, sociokulturního, politického a eklesiálního kontextu, ve kterém se pastorační služba
v plzeňské diecézi odehrává (2.). Hlavní a nejrozsáhlejší část studie pak souhrnným způsobem syntetizuje výsledky kvantitativní, kvalitativní a organizační analýzy dat získaných při pastoračních průzkumech v terénu v letech 2001 a 2002 (3.). Nakonec je připojeno stručné shrnutí celkové situace zaměřené na „organizační diagnostiku“. Studie je založena na mé thesis pro postgraduální kurs MA in Pastoral Leadership nazvané Reform and Renewal: Theological Reflection on Organising Pastoral Ministry in the Diocese of Pilsen (Dublin: All Hallows College, 2002).
Irska, Velké Británie, Francie a Německa, jen obecný přehled je zde podán o některých procesech v Africe a Jižní Americe. Přesto, že pastorační situace ve zkoumaných diecézích se jen v některých případech bude blížit situaci diecézí u nás, právě zjištění některých společných prvků uprostřed velké geografické, církevní i kulturní rozmanitosti zkoumaných oblastí může být o to cennější.
praktickým doporučením či rozhodnutím. I přesto, že tento pojem sám o sobě se v centrálních církevních dokumentech objevuje až teprve nedávno, je možné v mnoha těchto dokumentech vystopovat základní klíčové předpoklady a dimenze, které jsou dnešnímu pastoračnímu plánování
vlastní a které jsou důležité pro další jeho zdravý rozvoj v pastorační praxi. V tomto textu se tedy nebudu nějak systematicky zabývat vlastní podstatou či teologií pastoračního plánování, ale chci předložit přehled témat v církevních dokumentech nějak souvisejících s pastoračním plánováním; a
to tak, jak se postupně objevovala jak v dokumentech universální církve (první část), tak v dokumentech některých biskupských konferencí (druhá část). Na závěr pak připojím krátkou reflexi snažící se vysledovat určité souvislosti mezi církevními dokumenty a praxí pastoračního plánování a vyhmátnout jeho základní dimenze v těchto dokumentech zdůrazňované.