Vlastimil Fiala (letec)
| Vlastimil Fiala | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. srpna 1893 Opočnice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. března 1947 (ve věku 53 let) Borohrádek  Československo |
| Děti | Květa Fialová |
| Civilní činnost | statkář |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Plukovník |
| Doba služby | 1914–1925 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda, Československá armáda |
| Složka | dělostřelectvo, letectvo |
| Jednotka | Československé legie |
| Války | první světová válka |
| Bitvy | Sibiřská anabáze |
 multimediální obsah na Commons | |
Plukovník pilot Vlastimil Fiala (11. srpna 1893 Opočnice – 3. března 1947 Borohrádek) byl český voják, během první světové války vojenský pilot c. k. Rakousko-uherského letectva, posléze československý legionář v Rusku, účastník Ruské občanské války a tzv. Sibiřské anabáze, posléze pak důstojník Československého letectva. Roku 1918 se stal velitelem 1. samostatného leteckého oddílu legií a působil jako jeden z mála legionářských pilotů v Rusku. Byl otcem divadelní a filmové herečky Květy Fialové.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v obci Opočnice nedaleko Poděbrad ve středočeském Polabí v rodině rolníka Františka Fialy a jeho manželky Anny, rozené Krátké. Absolvoval reálku v Pardubicích,[1] poté odešel do Prahy studovat strojní inženýrství na ČVUT a filosofii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V květnu 1914 se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády k povinné vojenské službě se zařazením k dělostřelectvu.
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, Fialova jednotka se přesunula do Haliče, kde bojovala na východní frontě války. Roku 1915 se Fiala přihlásil na pilotní kurz ve Vídeňském Novém Městě a Krakově, který zakončil získáním pilotního diplomu a následně byl přezařazen do c. k. letectva. Za podíl na sestřelu ruského letadla u Kamence Podolského v dubnu 1916[2] byl povýšen do hodnosti záložního poručíka.
Dne 22. dubna 1917 byl jeho letoun sestřelen nad Bukovinou a Fiala upadl do ruského zajetí. Při pobytu v Rusku se přihlásil do nově vznikajících československých legií. Krátce po jejich založení v srpnu 1917 provedl pokus o iniciaci vzniku československé letecké jednotky, čemuž nebylo vyhověno. Fiala pak sloužil u 9. leteckého sborového oddílu ruského letectva.
Československé legie
[editovat | editovat zdroj]
V listopadu 1917 proběhl v Ruském impériu socialistický převrat a vládu nad zemí přebrala komunistická vláda v Moskvě. V březnu 1918 pak uzavřela se Spolkem separátního mír v Brestu-Litevském. Fiala ještě krátce působil jako technický ředitel 5. ukrajinského leteckého parku ve Svjatošině,[3] následně se vrátil k legiím a byl spolu s letcem Lvem Robertem Melčem se v únoru 1918 stal spoluzakladatelem 1. československého aviatického a automobilového oddílu. Jednotka disponovala britskými stroji Sopwith, ještě před zapojením do bojových operací se však v červnu 1918 strojů zmocnila Rudá armáda a letecký oddíl tak byl rozpuštěn z důvodu absence letounů. Fiala pak s legiemi pokračoval po jimi obsazené Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, kde působil jako štábní operační důstojník 2. střelecké brigády. Na podzim 1918 obnovil ve Vladivostoku letecký oddíl, mj. prostřednictvím letounů nakoupených z USA.
První let oddílu vykonal Fiala s pozorovatelem Hartmanem u příležitosti narozenin nově zvoleného prezidenta Masaryka 7. března 1919, stroj měl však během letu poruchu a byl tak nucen nouzově přistát na zamrzlém moři v Ussurijském zálivu a utrpěl zranění kolene.[3] Jako invalida byl 12. března 1919 naloděn s osmým transportem na loď Heffron plující do Evropy, u pobřeží Japonských ostrovů však loď ztroskotala, byla opravována Evropy dosáhla až koncem roku 1919.
Po vzniku Československa
[editovat | editovat zdroj]Stal se členem Československé armády. Od března do dubna 1921 působil jako přednosta leteckého oddělení Ministerstva národní obrany, v letech 1921–1922 pak jako velitel 3. leteckého pluku v Nitře. Absolvoval také studijní cestu do západní Evropy. Po osobní roztržce z ministerstva i aktivní služby roku 1925 odešel a začal hospodařit na statku v Ipeľce u Lučence (nyní obec Buzitka). Zde s rodinou žil až do 1938, kdy byla obec na základě Mnichovské dohody zabrána Maďarskem.
V roce 1922 napsal knihu Náš vzduch – naše moře, jejíž název zavdal ke vzniku úsloví Vzduch je naše moře,[2] odkazující na akcent Československa na vojenské letectví náhradou za absenci přístupu k moři.[4]
Závěr života strávil v Borohrádku ve východních Čechách.
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Vlastimil Fiala zemřel 3. března 1947 v Borohrádku ve věku 53 let.
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Byl ženatý s Květoslavou Fialovou, rozenou Šetkovou (1901–1979), výtvarnicí a propagátorkou buddhismu, s níž měl dvě dcery.[3] Mladší Květa se posléze stala známou divadelní a filmovou herečkou.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Fiala, Vlastimil, 1893-1947 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Fiala, Vlastimil : F. Valka.cz [online]. [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Fiala Vlastimil 11.8.1893-3.3.1947 [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Pro Generála nebe Peřinu byl vzduch mořem. ČT24 [online]. [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Květa Fialová | Žena.cz. Žena.cz, magazín pro ženy [online]. 2013-08-20 [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastimil Fiala na Wikimedia Commons - Historie čs. aviatiky Archivováno 5. 5. 2021 na Wayback Machine.
- Časopis Historie a vojenství (2009)
- Fotografie
