Vladimir Dmitrijevič Nabokov
| Vladimir Dmitrijevič Nabokov | |
|---|---|
 V. D. Nabokov v uniformě za první světové války, 1914 | |
| Narození | 8.jul. / 20. července 1869greg. Puškin |
| Úmrtí | 28. března 1922 (ve věku 52 let) Berlín |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Pravoslavný hřbitov v Berlíně-Tegelu |
| Alma mater | Imperátorská petrohradská univerzita Imperátorská škola právní vědy |
| Povolání | novinář, státník, politik a advokát |
| Zaměstnavatel | Imperátorská škola právní vědy |
| Politická strana | Konstitučně demokratická strana |
| Choť | Jelena Ivanovna Rukavišnikovová[1] |
| Děti | Sergej Vladimirovič Nabokov Vladimir Vladimirovič Nabokov Olga Nabokova[2] Jelena Vladimirovna Nabokovová[2] Kirill Vladimirovič Nabokov[2] |
| Rodiče | Dmitry Nabokov a Mariya Nabokova[2] |
| Rod | Nabokovové |
| Funkce | člen Státní dumy Ruského impéria (1906) člen Všeruského ústavodárného shromáždění |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Dmitrijevič Nabokov (rusky Владимир Дмитриевич Набоков) (15. července 1870 – 28. března 1922) byl ruský kriminalista, novinář a progresivní státník v posledních letech Ruské říše. Byl otcem rusko-amerického spisovatele Vladimira Nabokova.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Carském Selu, v bohaté aristokratické rodině. Jeho otec Dmitrij Nabokov (1827–1904) byl ministrem spravedlnosti za vlády Alexandra II. v letech 1878 až 1885. Jeho matka, Maria von Korff (1842–1926) byla baronkou z prominentní rodiny. Roku 1897 se oženil s Elenou Ivanovnou Rukavišnikovovou, se kterou měl pět dětí. Jejich nejstarší syn byl spisovatel Vladimir Nabokov, který ztvárnil otce ve svých pamětech (Speak, Memory; 1967. Česky: Promluv, paměti; 1998). Další děti byli Sergej (1900–1945), Olga (1903–1978), Kirill (1911–1964) a Elena (1906–2000).
Vzdělání a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Studoval trestní právo na univerzitě v Petrohradě. Mezi léty 1904 až 1917 byl redaktorem liberálního listu Reč ("Řeč"). Jako prominentní člen strany kadetů byl zvolen do ruského parlamentu, první dumy. V roce 1917, po Říjnové revoluci, byl donucen opustit Petrohrad poté, co byla prozatímní vláda svržena bolševiky. V roce 1918 se uchýlil se svou rodinou na Krym a později se usadil v Berlíně.
Od roku 1920 do své smrti byl vydavatelem ruských novin Rul ("Kormidlo"), kde prosazoval prozápadní demokratickou vládu v Rusku.
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Dne 28. března 1922 se dostavil na politickou konferenci kadetů v Berlíně. Když se ruští monarchisté chystali zpívat carskou národní hymnu, začalo se střílet a Pjotr Šabelskij-Bork, prominentní konspirační teoretik a propagátor Protokolů sionských mudrců, jej zastřelil, přestože měl být zastřelen Nabokovův přítel Pavel Miljukov. Smrt nastala okamžitě. Je pohřben na rusko-pravoslavném hřbitově v Berlíně-Tegelu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Dmitrievich Nabokov na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Brian Boyd: Vladimir Nabokov: The Russian Years
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Dmitrijevič Nabokov na Wikimedia Commons - Vladimir Dmitrievich Nabokov na webu E. Zimmerra (anglicky)
