Viktor Boos-Waldeck
| Viktor Boos-Waldeck | |
|---|---|
 Viktor Boos-Waldeck | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1885 – 1891 | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1881 – 1887 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Sjednoc. levice) (Německý klub) (Sjednoc. něm. levice) |
| Narození | 23. února 1840 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 6. července 1916 (ve věku 76 let) Oselce  Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1869) Elvíra Malovcová z Malovic a Kosoř |
| Rodiče | Franz Anton Boos-Waldeck a Terezie Győry de Radvány |
| Děti | Reinhold Boos-Waldeck zu Montfort Viktor Boos zu Waldeck und Monfort |
| Příbuzní | tchán: Arnošt Malovec z Malovic a Kosoř (1807–1867) |
| Profese | překladatel, politik, hudební skladatel a mecenáš |
| Commons | Viktor Boos-Waldeck |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viktor hrabě Boos-Waldeck, celým jménem Viktor Ladislav Klemens Franz Johann hrabě Boos-Waldeck (23. února 1840 Praha[1][2] – 6. července 1916 Oselce[3][1][2]) byl rakouský šlechtic a politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval práva v Praze, pracoval pak jako auskultant na místodržitelství v Praze. Od roku 1869 byl velkostatkářem a majitelem panství Oselce a Defurovy Lažany.[1] Měl titul c. k. komořího a byl čestným rytířem Řádu německých rytířů.[2]
V roce 1881 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[4] Na sněmu zůstal i po zemských volbách 1883, tentokrát za kurii venkovských obcí, obvod Horšovský Týn, Hostouň, Ronšperk.[5] V lednu 1887 byl prohlášen za vystouplého.[6] Šlo o projev politiky pasivní rezistence, kdy němečtí poslanci na protest proti nevyslyšení německých národnostních a jazykových požadavků zahájili faktický bojkot sněmu. V doplňovacích volbách v září 1887 zde místo něj byl zvolen Johann Mahal.[7]
Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Stříbro, Horšovský Týn atd.[8] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako hrabě Victor Boos-Waldeck, statkář, bytem Oselce.[9]
Profiloval se jako německý liberál (tzv. Ústavní strana). Na Říšské radě se připojil ke klubu Spojené levice.[10] Po jeho rozpadu se uvádí jako člen klubu Deutscher Club (Německý klub).[11] Patřil mezi zakladatele Německého klubu.[3] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12]
Později se kvůli nemoci stáhl z politického života.[3] Jeho manželkou byla Elorre Malowetz. Měli sedm dětí. Zemřel v červenci 1916.[3][2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor von Boos zu Waldeck na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 31.
- ↑ a b c d Viktor Graf Boos-Waldeck. Prager Tagblatt. Červenec 1916, čís. 189, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c d Sterbefälle. (Linzer) Tages-Post. Červenec 1916, čís. 164, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Sněm království Českého 1878-1882, 3. zasedání, 1. schůze, část 2/2 (24. 9. 1881). www.psp.cz [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Sněm království Českého 1883-1889, 1. zasedání, 1. schůze, část 2/3 (5. 7. 1883). www.psp.cz [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Sněm království Českého 1883-1889, 4. zasedání, 25. schůze, část 1/6 (26. 1. 1887). www.psp.cz [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Die Presse. 12. 9. 1887, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ ÖNB-ALEX - Stenographische Protokolle - Abgeordnetenhaus [online]. ÖNB [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
- ↑ Südsteirische Post. 13. 4. 1887, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Südsteirische Post. 14. 2. 1891, s. 2. Dostupné online.
