Věra Tichá

pplk. Věra Tichá
pplk. Věra Tichá
Narození	24. dubna 1922; Praha; Československo
Úmrtí	21. února 2012 (ve věku 89 let)
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Národnost	česká
Povolání	armádní zdravotnice, spisovatelka
Známá jako	Věra Lahůlková, Hechtová, Fišmanová, Kynclová
Choť	Ladislav Fišman, Jiří Kyncl, Pavel Tichý
Děti	Jiřina Tichá
Rodiče	Věra a Zdeněk Lahůlkovi
Příbuzní	bratr Jaromír Hecht
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Věra Tichá (rodným jménem Lahůlková, též Hechtová, provdaná Fišmanová a Kynclová, 24. dubna 1922 Praha – 19. února 2012) byla zdravotnicí 1. československoho armádního sboru a spisovatelkou.

Život

Před druhou světovou válkou

Věra Lahůlková se narodila 24. dubna 1922 v Praze v rodině Věry a Zdeňka Lahůlkových, příslušníků pražské proletářské inteligence. Rodina se z důvodů své angažovanosti stěhovala postupně na ostravsko, do Přerova a v roce 1930 zpět do Prahy. V roce 1932 byl Zdeněk Lahůlek vyslán Komunistickou stranou Československa do Moskvy. Protože byl v té době souzen pro svou politickou činnost vycestoval s pasem na jméno Emil Hecht. Toto příjmení začaly následně používat i obě jeho děti. Rodina žila postupně v Moskvě, v sibiřském Prokopjevsku, od jara 1937 opět v Moskvě a následně v Noginsku, kde Věra Hechtová pracovala v textilní továrně. V roce 1935 byli Věřiny rodiče nuceni zažádat o sovětské občanství. Její otec byl v listopadu 1937 zatčen NKVD a bez soudu poslán na deset let do vyhnanství v Kazachstánu, rodina poté živořila. Matka se chtěla s dětmi vrátit do Československa, to jí ale nebylo umožněno.

Druhá světová válka

Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941 dokončila Věra Hechtová při práci střední školu, u Červeného kříže absolvovala zdravotnický kurz a v květnu 1942 byla odvedena do Rudé armády. Pracovala do konce roku ve vojenské nemocnici u Leningradského frontu, pak byla odeslána zpět do Noginsku, kde působila jako zdravotní sestra v tamní nemocnici. Během této doby došlo ke kontaktu s rodinou Jana Švermy, se kterým se Lahůlkovi znali už z Československa, a dohodě, že se Věra Hechtová společně se Švermovou dcerou Jiřinou přihlásí do československé zahraniční armády. Obě byly odvedeny začátkem srpna 1943. Věra pracovala jako spojařka, od října téhož roku pak na vlastní žádost opět jako zdravotnice a to až do konce války. V létě 1944 se poprvé vdala za dělostřelce Ladislava Fišmana^[1] načež se přesunula 2. československé brigádě. U Machnnówky byla raněna do zad a krku minometnou palbou.

Po druhé světové válce

Pouhé tři měsíce po skončení druhé světové války Věra Fišmanová ovdověla poté, co její manžel zahynul při autonehodě. Dne 6. srpna 1946 potkal stejný osud i jejího bratra Jaromíra Hechta, tankového důstojníka, který stejně jako ona sloužil během války u československé zahraniční armády. Nastoupila studium na filozofické fakultě, ale musela jej předčasně ukončit kvůli vážnému onemocnění matky. Nakrátko byla vdána za Jiřího Kyncla, od konce čtyřicátých let pak za bývalého příslušníka Československé samostatné obrněné brigády Pavla Tichého, který byl v padesátých letech vězněn v uranových dolech. Manželům se v roce 1950 narodila dcera Jiřina. Věra Tichá vstoupila opět do armády, ve které pracovala až do svého odchodu do důchodu v roce 1973 a dosáhla hodnosti podplukovník. Působila na generálním štábu a posléze ve Vojensko historickém ústavu. Zemřela 19. února 2012.

Publikační činnost

Věra Tichá se v poválečných letech věnovala psaní knih, jejichž tématem byly její zkušenosti a prožitky z druhé světové války:^[2]

Po boku mužů (působení žen v 1. československém armádním sboru, Praha 1966)
Čtvrteční vyprávění (příhody samotné Věry Tiché a z jejího okolí, Praha 1984)
Balada o českém vojákovi (životopis bratra Jaromíra Hechta, 1986)
Cesty k domovu 1939-1945 (paměti Věry Tiché, Brno, 2003)

Vyznamenání

Odkazy

Literatura

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 298–299.

Reference

Externí odkazy

[1] Profil Ladislava Fišmana na stránkách Válka.cz

[2] Dílo Věry Tiché na stránkách Národní digitální knihovny

[1]

[2]