Václav Trégl
| Václav Trégl | |
|---|---|
 Václav Trégl jako kapitán Bublas v dětské hře „Alibaba a 39 loupežníků“, uvedené v Osvobozeném divadle v Praze | |
| Narození | 10. prosince 1902 Bělá pod Bezdězem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. února 1979 (ve věku 76 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Bělá pod Bezdězem |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Trégl (10. prosince 1902 Bělá pod Bezdězem[1] – 11. února 1979 Praha) byl český herec a komik. Jednalo se o výrazného figurkáře, který za svůj život vytvořil množství menších či drobných filmových rolí, které uměl ztvárňovat mistrovsky a značně osobitě.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do rodiny zednického mistra Václava Tregla.[1] Herectví se začal věnovat v patnácti letech ve studentském divadelním kroužku; později působil v bělském ochotnickém souboru.[2] Od roku 1920 studoval na Dramatickém oddělení Pražské konzervatoře a po jejím absolutoriu v roce 1924 [3] začínal hrát po různých avantgardních divadelních scénách, od roku 1929 až do roku 1935 působil v Osvobozeném divadle,[4] poté do roku 1942 hrál v Divadle Vlasty Buriana. Po druhé světové válce hrál opět v divadle s Janem Werichem (v Hudebním divadle Karlín a v Divadle ABC). V letech 1955 až 1965 byl členem hereckého souboru Městských divadel pražských. V roce 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem. Celkem za svůj život natočil 151 filmů, a přes 20 televizních inscenací, hrál i v televizních seriálech (Fantom operety 1971, Stříbrná pila 1978, 30 případů majora Zemana, Pan Tau, Hříšní lidé města pražského), hrál i v dokumentárních filmech (Aby nepřišly nazmar 1955), ale i v některých divadelních záznamech České televize (Těžká Barbora 1960).
Citáty
[editovat | editovat zdroj]| „ | A jestli Burianovi se říkalo král komiků, pak on sám byl ve své někdy až nepochopitelné skromnosti a pokoře korunním princem komiků. A co ty desítky postav v televizi, v rozhlase a ve filmu. Do historie české filmové veselohry se svým hereckým dílem vepsal kapitolou věru dominující. Ale já ho poznal taky jako kamaráda, skromného, prostého, upřímného člověka bez jakékoliv záludnosti. Neznám nikoho, komu by v životě ublížil a taky neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. | “ |
| — František Filipovský [5] | ||
| „ | Já si u něj vážím takovýho zvláštního herectví. Když jsme s ním s Voskovcem hráli, tak jsme byli...on byl v takovym zvláštním transu. Měl vočička jako zavostřený na nekonečno, že když se na nás díval, tak se vlastně díval krz nás. Zblízka na něm bylo vidět, že je v takovým napětí prapodivným. Mnohdy mně připadal až jako nějaký médium, protože měl fantastický extempore. On nás jima inspiroval. V Oslu a stínu hrál soudce Paprikidesa a my jsme byli ty obžalovaný a naše scéna narůstala, až trvala někdy až hodinu a musela se krátit jenom proto, že z jeho improvizací a z našich narůstal takovej abstraktní les srandy ukrutný, že se to nedalo. | “ |
| — Jan Werich [6] | ||
Divadelní role, výběr
[editovat | editovat zdroj]- 1926 Molière: Cirkus Dandin, Pan ze Sotenvillu, Osvobozené divadlo (v Divadle Na Slupi), režie Jiří Frejka (první oficiální představení pod názvem Osvobozené divadlo[7])
- 1931 V+W: Don Juan & comp., Leporello, Osvobozené divadlo, režie V+W
- 1931 V+W: Golem, Golem, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1933 V+W: Svět za mřížemi, Poctivý strážník, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1933 V+W: Osel a stín, županos Paprikides, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1934 V+W dle E. M. Labiche: Slaměný klobouk, strýc Vézinet, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1934 V+W: Kat a blázen, Vasca Ibayo, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1935 V+W: Panoptikum, Šišatý Neandrtálec, Marcus Aurelius Šiškapitalis, Mr. Šiškfeller, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1950 V+W: Nebe na zemi, Caverna, Divadlo čs. státního filmu v Karlíně, režie Jiří Frejka
- 1955 V+W: Caesar, Cicero, Divadlo satiry, režie Miloš Nedbal j. h.
- 1957 V+W: Balada z hadrů, Purkmistr, Herec, Divadlo ABC, režie Ján Roháč
- 1963 N. V. Gogol: Ženitba, Starikov, Komorní divadlo, režie Alfréd Radok
Filmografie, výběr
[editovat | editovat zdroj]- 1931 Pudr a benzín
- 1933 Revizor (Chlestakovův sluha)
- 1933 U svatého Antoníčka
- 1934 Hej rup!
- 1934 U nás v Kocourkově (Ešpandr, holič a kadeřník)
- 1934 Nezlobte dědečka (sluha u Daňka)
- 1935 Ať žije nebožtík (Baltazar Souček, Sukův sluha)
- 1935 Jedenácté přikázání (švec Bartoloměj Pecka)
- 1936 Vojnarka
- 1936 Páter Vojtěch
- 1937 Andula vyhrála (komorník Václav)
- 1937 Kříž u potoka (hospodský)
- 1937 Děvče za výkladem
- 1938 Cech panen kutnohorských (kat)
- 1938 Zborov
- 1938 Ducháček to zařídí (Jan Rabas)
- 1938 Škola základ života (prof. Koďousek, matematika)
- 1939 U pokladny stál... (pacient Matyáš Klůcek)
- 1940 Baron Prášil (lesník Patočka)
- 1941 Přednosta stanice (železniční skladník Venda – Václav Pivoda)
- 1944 Počestné paní pardubické
- 1946 Třináctý revír (malíř v krčmě)
- 1946 Nezbedný bakalář (Češpivo, konšel)
- 1948 Hostinec „U kamenného stolu“ (nervózní host v restauraci)
- 1950 Temno (sluha u Březiny Mariánek)
- 1951 Císařův pekař – Pekařův císař (císařův sluha)
- 1952 Divotvorný klobouk (hostinský)
- 1953 Tajemství krve
- 1955 Návštěva z oblak
- 1955 Hudba z Marsu (pořadatel)
- 1955 Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (vrchní inspektor Braun)
- 1956 Hrátky s čertem
- 1956 Honzíkova cesta
- 1956 Dobrý voják Švejk (jeden z vazebně zadržených)
- 1957 Florenc 13.30 (dřímající cestující)
- 1957 Poslušně hlásím (vlakový průvodčí)
- 1958 Hvězda jede na jih (celník)
- 1959 Dařbuján a Pandrhola (řezník)
- 1961 Baron Prášil (lodník)
- 1964 Čintamani a podvodník
- 1965 Bílá paní
- 1965 Káťa a krokodýl
- 1966 Lidé z maringotek
- 1967 Ukradená vzducholoď (šéfredaktor novin Světozor)
- 1971 Ženy v ofsajdu
- 1974 Televize v Bublicích a Bublice v televizi
- 1976 Léto s kovbojem
- 1976 Zítra to roztočíme, drahoušku…! (děda u výtahu)
- 1976 Dým bramborové natě
- 1976 Na samotě u lesa
- 1976 Marečku, podejte mi pero! (Plhův otec)
- 1977 Básník, služka a král
- 1978 Šaty po tetě
Televize
[editovat | editovat zdroj]- 1971 Fantom operety (TV seriál) – role: Kváča, divadelní sluha
- 1973 Tetička za všechny peníze (TV mikrokomedie) – role: nápadník tetičky
- 1974 Muž, který se spustil (TV hudební veselohra) – role: děda Hanky
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ SUCHÝ, Ondřej. Takový byl Václav Trégl. 1. vyd. Bělá pod Bezdězem: Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, 2011. ISBN 978-80-260-1176-7. S. 4.
- ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 517
- ↑ Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta. Praha, 1990, 488 str., ISBN 80-204-0165-2. V oddíle Osvobozené divadlo neznámé je na str. 341-353 zachyceno improvizační rozvinutí 5. obrazu hry Osel a stín "Spravedlnost je slepá" (záznamy z 14. listopadu 1933 a 27. dubna 1934), v němž Václav Trégl exceloval jako partner V+W v roli soudce Paprikida. Blíže viz [1]
- ↑ Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 135
- ↑ František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 57, ISBN 80-86718-33-6
- ↑ Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 215
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 82–3, 95–6, 164, 224, 310, 416, 419, 518, 644, 650, 656, 662
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 30, 298, 329, ISBN 978-80-200-1502-0
- Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 114, 116, 122–4, 127, 129, 132,
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 241, ISBN 80-86182-51-7
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 75, 80–82, 100, 105, 111, 114, 122, 224–8
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 str.
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 str., ISBN 80-204-0165-2
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46, 57–8, 127
- Ondřej Suchý: Takový byl Václav Trégl, Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, Bělá pod Bezdězem, 2011.
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 49, 52, 66, 84, 120, ISBN 80-85837-35-8
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 171, ISBN 978-80-7388-552-6
- Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 114–5, 131–5, 137
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 316, ISBN 80-85625-19-9
- Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 50, 139, 143, 145, 160, 162, ISBN 80-7309-351-0
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Trégl na Wikimedia Commons - Václav Trégl ve Filmovém přehledu
- Václav Trégl v Česko-Slovenské filmové databázi
- Václav Trégl ve Filmové databázi
- Václav Trégl na Kinoboxu
- Václav Trégl v Internet Movie Database (anglicky)
- Václav Trégl v České divadelní encyklopedii
- [2]
- Galerie prvorepublikových herců – Václav Trégl
