Přeskočit na obsah

Ting Kuan-ken

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ting Kuan-ken
Narozenízáří 1929
Wu-si
Úmrtí22. července 2012 (ve věku 82 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materŠanghajská dopravní univerzita
Povolánípolitik
Politické stranyKomunistická strana Číny
Kuomintang
Funkcevedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny (1992–2002)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ting Kuan-ken je čínské jméno, v němž Ting je příjmení.

Ting Kuan-ken (čínsky pchin-jinem Dīng Guāngēn, znaky tradiční 丁關根; září 1929 – 22. července 2012) byl čínský komunistický politik, původně železniční inženýr začátkem 80. let přešel do politiky. V letech 1985–1988 byl ministrem železnic a také kandidátem politbyra (1987–1992), poté vedoucím úřadu pro záležitosti Tchaj-wanu (1988–1990), vedoucím oddělení jednotné fronty (1990–1992) ústředního výboru Komunistické strany Číny. Od roku 1992 zaujímal pozici vrchního ideologa komunistické strany jako člen politbyra (1992–2002), tajemník sekretariátu ústředního výboru (1989–2002) a vedoucí oddělení propagandy ústředního výboru i ústřední skupiny pro propagandu a ideologii (1992–2002) a ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace (1997–2002). V 80. letech patřil k nadaným politikům mladší generace vyzdviženým Teng Siao-pchingem, v 90. letech patřil ke konzervativním spojencům generálního tajemníka Ťiang Ce-mina.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Ting Kuan-ken se narodil v září 1929 ve Wu-si na jihu provincie Ťiang-su.[1] Roku 1951 absolvoval Šanghajskou univerzitu dopravy. Po studiích pracoval v námořním úřadu ministerstva spojů. Roku 1956 vstoupil do Komunistické strany Číny. V letech 1958–1969 pracoval na ministerstvu železnic Čínské lidové republiky. Během kulturní revoluce v letech 1969–1972 byl dělníkem. V letech 1972–1975 pracoval na Vysoké škole dopravní. Poté se vrátil na ministerstvo železnic: jako zástupce ředitele úřadu pro zahraniční záležitosti v letech 1975–1981 a jako ředitel úřadu pro vzdělávání v letech 1981–1983. Roku 1983 na dva roky přešel na místo zástupce generálního sekretáře Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1]

V červnu 1985 byl jmenován ministrem železnic Čínské lidové republiky a v září téhož roku přijat mezi členy ústředního výboru Komunistické strany Číny.[1] K jeho politickému vzestupu přispěl i blízký vztah s vůdcem komunistické strany a státu Teng Siao-pchingem, Ting Kuan-ken totiž patřil k Tengovým partnerům při hraní bridže,[2][3] Ting Kuan-ken tak patřil k těm čínským politikům, které Teng „objevil a vytáhl vzhůru“.[4] Na XIII. sjezdu KS Číny v říjnu/listopadu 1987 byl zvolen kandidátem politbyra.[1] Následujícího roku však po sérii smrtelných železničních nehod odstoupil z funkce ministra.[2] Poté v letech 1988–1990 vedl Úřad pro záležitosti Tchaj-wanu při Státní radě Čínské lidové republiky, současně byl místopředsedou Státní plánovací komise.[1]

Při reorganizaci stranického vedení v červnu 1989 byl zvolen tajemníkem sekretariátu ústředního výboru a jeho kariéra nabrala opět vzestupný směr. Roku 1990 byl jmenován vedoucím oddělení jednotné fronty ústředního výboru KS Číny.[1] Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 byl zvolen členem politbyra a tajemníkem sekretariátu ÚV KS Číny, v prosinci téhož roku převzal vedení oddělení propagandy ústředního výboru (namísto oddělení jednotné fronty) a stal se i vedoucím ústřední vedoucí skupiny pro propagandu a ideologii. Postavení člena politbyra zodpovědného za ideologii a propagandu si uchoval i po XV. sjezdu KS Číny v září 1997, přitom navíc od května 1997 předsedal nově zřízené ústřední komisi pro řízení výstavby duchovní civilizace, nejvyššího útvaru odpovědného za koordinaci politiky strany v oblasti ideologie a kultury.[1] Se svým zástupcem v komisi pro výstavbu duchovní civilizace Li Tchie-jingem byl uváděn jako klíčový stoupenec Ťiang Ce-mina. Počítán byl mezi konzervativní členy čínského vedení.[3][5]

Na XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002 se vzdal politických funkcí a odešel do penze. Zemřel 22. července 2012 v Pekingu.[2] Je pohřben na Papaošanském revolučním hřbitově.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g China Internet Information Center. Ding Guangen [online]. China Internet Information Center, 2002 [cit. 2023-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c AP. Ding Guangen, Former China Propaganda Chief, Dies at 83. The New York Times [online]. 2012-07-22 [cit. 2023-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b SHIRK, Susan L. China: Fragile Superpower. Oxford: Oxford University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0195373197. S. 94. (anglicky) 
  4. ↑ LI, Cheng. China's Leaders: The New Generation. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2001. S. 44. (anglicky) 
  5. ↑ GILLEY, Bruce. Tiger on the Brink: Jiang Zemin and China's New Elite. Berkeley: University of California Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0520921119. S. 198. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení Komunistické strany Číny
13. politbyro ÚV KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992)
členové politbyra
stálý výbor
Čao C’-jang (generální tajemník ÚV; odvolán v červnu 1989) • Li Pcheng • Čchiao Š’ • Chu Čchi-li (odvolán v červnu 1989) • Jao I-lin
od června 1989 i
Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV) • Sung Pching • Li Žuej-chuan
Wan Li • Tchien Ťi-jün • Ťiang Ce-min (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Tchie-jing • Li Žuej-chuan (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Si-ming • Jang Žu-taj • Jang Šang-kchun • Wu Süe-čchien • Sung Pching (od června 1989 člen stálého výboru) • Chu Jao-pang (zemřel v dubnu 1989) • Čchin Ťi-wej
kandidáti politbyra
12. politbyro ← • → 14. politbyro
13. sekretariát ÚV KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992)
tajemníci sekretariátu
Chu Čchi-li (výkonný tajemník; odvolán v červnu 1989) • Čchiao Š’ • Žuej Sing-wen (odvolán v červnu 1989) • Jen Ming-fu (odvolán v červnu 1989)
od června 1989 i
Li Žuej-chuan (výkonný tajemník) • Ting Kuan-ken
od listopadu 1989 i
kandidát sekretariátu
12. sekretariát ← • → 14. sekretariát
14. politbyro ÚV KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
členové politbyra
stálý výbor
od září 1994 i
kandidáti politbyra
13. politbyro ← • → 15. politbyro
14. sekretariát ÚV KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
tajemníci sekretariátu
od září 1994 i
13. sekretariát ← • → 15. sekretariát
15. politbyro ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
členové politbyra
stálý výbor
kandidáti politbyra
14. politbyro ← • → 16. politbyro
15. sekretariát ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
tajemníci sekretariátu
14. sekretariát ← • → 16. sekretariát
Vedoucí oddělení jednotné fronty ústředního výboru Komunistické strany Číny
vedoucí
Wang Ming (1939–1944) • Pcheng Čen (1944–1946) • Čou En-laj (1946–1948) • Li Wej-chan (1948–1964) • Sü Ping (1964–1966) • neobsazeno (1966–1973) • Liou Jou-fa (1973–1975) • Li Ta-čang (1975–1976) • Ulanfu (1976–1982) • Jang Ťing-žen (1982–1985) • Jen Ming-fu (1985–1990) • Ting Kuan-ken (1990–1992) • Wang Čao-kuo (1992–2002) • Liou Jen-tung (2002–2007) • Tu Čching-lin (2007–2012) • Ling Ťi-chua (2012–2014) • Sun Čchun-lan (2014–2017) • Jou Čchüan (2017–2022) • Š’ Tchaj-feng (2022– )
Oddělení jednotné fronty ÚV (1939–1944) • Oddělení pro práci ve městech ÚV (1944–1948) • Oddělení jednotné fronty ÚV (1948– )
Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny
ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
předsedové
Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– )
místopředsedové
Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975)
ústřední skupina pro propagandu (1966–1977)
ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– )
vedoucí
Kchang Šeng (1970–1975)
Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977)
Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ting_Kuan-ken&oldid=23885902“