Přeskočit na obsah

The End…

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
The End…
InterpretNico
Druh albastudiové album
Vydánolistopad 1974
Nahráno1974
Žánryexperimentální hudba, art rock
Délka42:02
Jazykyangličtina, němčina
VydavatelstvíIsland Records
ProducentJohn Cale
Profesionální kritika
Nico chronologicky
Desertshore
(1970)		 The End…
(1974)		 Drama of Exile
(1981)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

The End… je čtvrté sólové studiové album německé zpěvačky Nico, vydané v listopadu 1974 vydavatelstvím Island Records. Na albu se opět, stejně jako v předchozích případech, podílel hudebník John Cale, který vedle různých nástrojů obstaral také jeho produkci. Vedle Calea a Nico se na albu podíleli ještě kytarista Phil Manzanera, hráč na syntezátory Brian Eno a dcery zvukového inženýra Johna Wooda, které zpívaly doprovodné vokály. Album obsahuje celkem osm písní, z toho šest autorských. Dále je zde zahrnuta nahrávka německé hymny a coververze písně „The End“ od americké skupiny The Doors. Podle druhé jmenované skladby dostalo album i svůj název. Je zpěvaččiným posledním albem na dalších sedm let, protože následující, nazvané Drama of Exile, představila až v roce 1981.

Před vydáním

[editovat | editovat zdroj]
Obličej muže
Brian Eno (1974)

Své třetí sólové album Nico vydala v prosinci roku 1970 pod názvem Desertshore. Společnost Reprise Records, která desku uvedla na trh, již neměla zájem publikovat další zpěvaččino album.[4] Později jí tedy John Cale, který se podílel na všech jejích předchozích deskách jako producent, aranžér nebo hráč na různé nástroje, zprostředkoval smlouvu s vydavatelstvím Island Records.[5][p 1] Nahrávání alba The End… probíhalo v londýnském studiu Sound Techniques a začalo po dokončení nahrávání Caleova sólového alba Fear.[7] Producentem nahrávky byl Cale, který rovněž obsluhoval řadu různých nástrojů.[8][p 2] Dále zde hráli dva členové kapely Roxy Music, kytarista Phil Manzanera a hráč na syntezátory Brian Eno.[9] Sestavu doplňovaly dcery Caleova dvorního zvukového inženýra Johna Wooda.[9] Nico údajně Manzanerovi poradila: „Nedělej nic, co ti [Cale] řekne. Všechno ignoruj. Hraj co sám chceš.“[6] To vyplývalo z toho, že Nico měla v době nahrávání alba, stejně jako téměř vždy, s Calem spory.[10]

John Cale při nahrávání alba použil stejný postup jako v předchozích případech, sice nejprve nahrál Nico a její harmonium, následně přidal různé další nástroje a nakonec, když pracoval na míchání zvuku, pozval znovu Nico.[9] Vyjádřil se též, že album stavěl na základech zpěvaččiny druhé desky The Marble Index (1969) s tím rozdílem, že chtěl tuto nahrávku pojmout komerčněji.[11] Uvedl, že chtěl k jejímu hlasu přidat perkuse, avšak ty klasické mu příliš nevyhovovaly, a tak využil exotičtější nástroje jako jsou cabaça a boobam.[11] Zároveň chtěl, aby Nico pro album nahrála svou verzi americké kovbojské písně „Streets of Laredo“, avšak ona se slovy „Nedělám kovbojské písně“ odmítla.[10][p 3]

Vydání

[editovat | editovat zdroj]

Album vydala v listopadu roku 1971 společnost Island Records.[13] Na obalu alba je použit záběr z filmu Les Hautes solitudes francouzského režiséra Philippa Garrela, v němž Nico hrála. V roce 1982 vyšlo album v reedici na audiokazetě a roku 1996 pak poprvé i na kompaktním disku. Roku 2012 bylo album uvedeno na trh v reedici na CD doplněné o jeden bonusový disk obsahující záznamy z rozhlasového pořadu Johna Peela, stejně jako z televizního The Old Grey Whistle Test.[14] Nico v té době vystupovala bez doprovodných hudebníků, takže se v těchto nahrávkách doprovází pouze na harmonium.[3] Rovněž jsou zde zařazeny písně z koncertu, při němž vzniklo album June 1, 1974.[15][p 4] Verze s těmito bonusy vyšla o dva roky později, u příležitosti čtyřicátého výročí původního alba, také na gramofonové desce.[17][18]

Skladby

[editovat | editovat zdroj]
Obličej muže na černém pozadí
John Cale (2011)

Album otevírá čtyřminutová skladba „It Has Not Taken Long“, v níž kromě zpěvaččina zpěvu a harmonia hrají důležitou roli zvonky, stejně jako triolový rytmus vytvářený Enovým syntezátorem.[11] Na druhou pozici byla zařazena píseň „Secret Side“, jež dosahuje přibližně stejné délky. Skladbě „You Forgot to Answer“ dominuje klavír a elektrická kytara.[11] Píseň pojednává o tom, jak Nico naposledy spatřila svého dřívějšího milence Jima Morrisona.[19] Zpěvačka se údajně snažila Morrisonova nedlouho před jeho smrtí telefonicky kontaktovat. Nico zde zpívá „The high tide is taking everything / And you forget to answer“ („Vysoký příliv bere vše / A ty jsi zapomněl odpovědět“).[20] Následuje bezmála čtyři minuty trvající píseň „Innocent and Vain“, v níž Nico svůj hlas doprovází harmoniem. V různých pasážích se přidává Eno s elektronickým šumem ve volné formě.[3][21] Na páté místo byla zařazena píseň „Valley of the Kings“, v níž hraje a zpívá pouze Nico.[22]

Skladba „We've Got the Gold“ je poctou teroristovi Andreasi Baaderovi.[23] V textu písně se nachází například verše „Very proud and very poor / I'm waiting at your prison floor“ („Tak pyšná a zároveň zničená / Čekám u tvých vězeňských dveří“).[23] Výrazným prvkem v písni jsou perkusní nástroje, jako xylofon, marimba a triangl.[3] Následuje coververze písně „The End“ od americké skupiny The Doors, podle níž dostalo název celé album.[5][24] Jde o poctu zpěvákovi skupiny Jimu Morrisonovi.[5][8] Cale řekl, že měl k zařazení písně určité výhrady, neboť šlo o mužskou píseň.[12] Píseň se nese v pomalém tempu, avšak na konci se zrychlí a přidá se Manzanerovo kytarové sólo a perkusní nástroje.[25] Kytarové sólo nemá ve zpěvaččině diskografii obdoby.[3][p 5] Desku uzavírá zpěvaččina verze německé hymny.

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v případech předchozích alb, i desce The End… se dostalo velmi záporného přijetí kritiků.[11] Magazín Melody Maker, který recenzi desky uvedl nadpisem „Nico: Tak ubohá, jak ještě nikdy“, dále uvedl, že „tato deska je určená pro ty, kteří se spokojí s tím, že je ještě někdo jiný víc namol a zblblej než oni sami.“ Zároveň však uznal, že skladba „You Forgot to Answer“ v sobě skrývá „gotickou“ krásu, avšak to podle recenze není zásluha Nico, nýbrž Calea.[26] Novinář Richard Cromelin z časopisu Creem uvedl svou recenzi slovy „The End… je soundtrack k volnému pádu až na dno.“[26] Novinář Dave Thompson, který desku ve své recenzi pro server Allmusic ohodnotil čtyřmi a půl z pěti hvězdiček, řekl, že album je „v první řadě deskou intimní jednoduchosti a klamných hloubek. Hlas Nico ohromuje, stoupá a snáší se do nepředvídatelných zákoutí.“ Dodal, že „album není jen o rozvrácení kategorizace. Odporuje času samotnému.“[1][19]

Seznam skladeb

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí NázevAutor Délka
1. It Has Not Taken Long  Nico 4:12
2. Secret Side  Nico 4:08
3. You Forgot to Answer  Nico 5:08
4. Innocent and Vain  Nico 3:52
5. Valley of the Kings  Nico 3:57
6. We've Got the Gold  Nico 5:44
7. The End  John Densmore, Robby Krieger, Ray Manzarek, Jim Morrison 9:37
8. Das Lied der Deutschen  Hoffmann von Fallersleben, Joseph Haydn 5:29
Bonusy na reedici z roku 2012
Pořadí NázevAutor Délka
9. Secret Side (John Peel Session, 20. února 1971, dříve nevyšlo)Nico 4:04
10. We've Got the Gold (John Peel Session, 3. prosince 1974, dříve nevyšlo)Nico 3:58
11. Janitor of Lunacy (John Peel Session, 3. prosince 1974, dříve nevyšlo)Nico 4:34
12. You Forget to Answer (John Peel Session, 3. prosince 1974, dříve nevyšlo)Nico 4:30
13. The End (John Peel Session, 3. prosince 1974, dříve nevyšlo)Densmore, Krieger, Manzarek, Morrison 9:07
14. Secret Side (Old Grey Whistle Test, 7. února 1975, dříve nevyšlo)Nico 4:07
15. Valley of the Kings (Old Grey Whistle Test, 7. února 1975, dříve nevyšlo)Nico 3:35
16. Das Lied der Deutschen (1. června 1974, dříve nevyšlo)Fallersleben, Haydn 5:36
17. The End (vyšlo na June 1, 1974)Densmore, Krieger, Manzarek, Morrison 9:18

Obsazení

[editovat | editovat zdroj]
Zpívající žena na černobílé fotografii
Nico (1985)
Hudebníci
Technická podpora

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Cale zpěvačce zprostředkoval již smlouvu se společností Warner Bros. Records.[6]
  2. ↑ John Cale s Nico na jejím dalším albu Drama of Exile (1981) nespolupracoval, avšak na její poslední desku Camera Obscura (1985) se opět vrátil.[8]
  3. ↑ Sám Cale tuto píseň vydal na svém albu Honi Soit (1981).[10][12]
  4. ↑ Nico při vystoupení hrála dvě písně, sice „Das Lied der Deutschen“ a „The End“, avšak na výsledném albu vyšla pouze druhá z nich (na reedici této desky jsou zařazeny obě).[16]
  5. ↑ Již v červnu 1974 vyšla koncertní verze této písně na albu June 1, 1974.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b THOMPSON, Dave. Nico: The End [online]. Allmusic [cit. 2014-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CHRISTGAU, Robert. Nico [online]. Robert Christgau [cit. 2014-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e ASHMAN, Neil. Nico: The End (expanded remaster) [online]. Drowned in Sound, 2012-10-01 [cit. 2014-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-03. (anglicky) 
  4. ↑ WITTS, Richard. Nico: Život a lži jedné legendy. Překlad Zuzana Zámečníčková. Olomouc: Votobia, 1994. 397 s. ISBN 80-85619-80-6. S. 316. Dále jen „Witts“. 
  5. ↑ a b c Witts, s. 327.
  6. ↑ a b Mitchell, s. 96.
  7. ↑ MITCHELL, Tim. Sedition and Alchemy: A Biography of John Cale. Ilustrace Dave McKean. London: Peter Owen, 2003. 239 s. ISBN 0-7206-1132-6. S. 95. (anglicky) Dále jen „Mitchell“. 
  8. ↑ a b c UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 329. 
  9. ↑ a b c Witts, s. 329.
  10. ↑ a b c CALE, John; BOCKRIS, Victor. What's Welsh for Zen. Ilustrace Dave McKean. London: Bloomsbury, 1999. 272 s. ISBN 0-7475-3668-6. S. 162. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e Witts, s. 330.
  12. ↑ a b Thompson, s. 246.
  13. ↑ THOMPSON, Dave. June 1st 1974. [s.l.]: [s.n.], 2013. 331 s. ISBN 978-14-89572-83-7. S. 245. (anglicky) Dále jen „Thompson“. 
  14. ↑ NISSIM, Mayer. Nico 'The End' gets reissue with previously-unreleased bonus tracks [online]. Digital Spy, 2012-09-13 [cit. 2014-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ JUPP, Ed. Nico -’The End.’ (Universal/Island) [online]. God Is in the TV, 2012-10-11 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ TUFFREY, Laurie. LISTEN: New Reissue Of Nico's The End… [online]. The Quietus, 2012-09-18 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ nico's "the end" celebrates 40th anniversary with deluxe pressing [online]. Wax & Wane, 2014-10-14 [cit. 2016-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-13. (anglicky) 
  18. ↑ HUDSON, Alex. Nico's 'The End...' Gets Expanded Vinyl Reissue for 40th Anniversary [online]. Exclaim!, 2014-10-09 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b Thompson, s. 247.
  20. ↑ SINISCALCHI, Dylan. Nico: The End… [online]. BV, 2012-10-17 [cit. 2016-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-13. (anglicky) 
  21. ↑ LAWN, Jim. Nico: The End – album review [online]. Louder Than War, 2013-02-22 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Nico: The End [online]. Head Heritage, 2010-06-15 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ a b Witts, s. 328.
  24. ↑ Nico: The End [online]. Luna Kafé, 2012-11-28 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ GRECO, Ralph, Jr. The End [online]. Vintage Rock. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b Witts, s. 331.
Nico
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilační alba
Příbuzná témata

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=The_End…&oldid=23872659“