Třída G 148
| Třída G 148 | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Kaiserliche MarineFrancouzské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Zahájení stavby | 1917 |
| Spuštění na vodu | – |
| Uvedení do služby | – |
| Osud | nedokončeny |
| Předchůdce | třída H 145 |
| Nástupce | třída S 152 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1020 t (standardní) 1216 t (plný) |
| Délka | 83,6 m (na vodorysce) 85,1 m (celková) |
| Šířka | 8,35 m |
| Ponor | 3,48 m |
| Pohon | 3 kotle, 3 parní turbíny 2 lodní šrouby 24 500 hp |
| Rychlost | 32,5 uzlu |
| Dosah | 2170 nám. mil při 17 uzlech |
| Posádka | 105 |
| Výzbroj | 3× 105mm kanón (3×1) 6× 500mm torpédomet (2×2, 2×1, 8 torpéd) 40 min |
Třída G 148 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem byly rozestavěny čtyři jednotky této třídy. Do konce války nebyla dokončena žádná. Po válce byly sešrotovány.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly objednány čtyři jednotky této třídy. Konstrukčně byly příbuzné torpédoborci SMS G 96 a třídě H 145. Roku 1917 byly v loděnici Germaniawerft v Kielu rozestavěny tři jednotky a čtvrtá byla rozestavěna v loděnici Kaiserliche Werft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu. Ani jedno plavidlo nebylo spuštěno na vodu. Po válce byly sešrotovány.[2]
Jednotky třídy G 148:[2]
| Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| G 148 | Germaniawerft | 1917 | – | – | Nedokončen, sešrotován. |
| G 149 | Germaniawerft | 1917 | – | – | Nedokončen, sešrotován. |
| G 150 | Germaniawerft | 1917 | – | – | Nedokončen, sešrotován. |
| Ww 151 | Kaiserliche Werft Wilhelmshaven | 1917 | – | – | Nedokončen, sešrotován. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Hlavní výzbroj představovaly tři 150mm/42 kanóny Utof L/45 C/16 a šest 500mm torpédometů se zásobou osmi torpéd. Byly to dva dvojité a dva jednohlavňové torpédomety. Dále bylo neseno až čtyřicet námořních min. Pohonný systém dosahoval výkonu 24 500 hp. Tvořily jej tři kotle Marine, jedna sada parních turbín pro plavby cestovní rychlostí, pohánějící jeden lodní šroub a dvě sady turbín Germania, roztáčející oba šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,5 uzlu. Dosah byl 2170 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 171. (anglicky)