Přeskočit na obsah

Třída Cressy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Cressy
HMS Cressy
HMS Cressy
Obecné informace
UživatelVlajka Royal Navy Royal Navy
Typpancéřový křižník
Lodě6
Osud3 potopeny
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Diadem
Nástupcetřída Drake
Technické údaje
Výtlak12 000 t[1]
Délka134,11 m (mezi svislicemi)
143,87 m (max.)
Šířka21,18 m
Ponor7,92 m
Pohon30 kotlů
2 parní stroje s trojnásobnou expanzí
21 000 ihp
Rychlost21 uzlů
Posádka760
Výzbroj2× 234mm kanón (2×1)
12× 152mm kanón (12×1)
12× 76mm kanón (12×1)
3× 47mm kanón (3×1)
2× 457mm torpédomet
Pancířpaluba 76 mm
boky 152 mm
152mm kasematy
velitelská věž 152 mm

Třída Cressy byl první postavenou třídou pancéřových křižníků Britského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1902–1921. Účastnily se první světové války. Tři jednotky byly ve válce potopeny.

Stavba šesti pancéřových křižníků této třídy byla objednána v rámci stavebního programu pro roky 1897/1898. Křižníky konstrukčně vycházely z chráněných křižníků třídy Diadem, měly však jinak řešené pancéřování, silnější pohonný systém a silnější výzbroj odpovídající třídě Powerful. Šest jednotek této třídy bylo postaveno v letech 1898–1904.[1]

Jednotky třídy Cressy:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Aboukir Fairfield, Govan 9. listopadu 1898 16. května 1900 3. dubna 1902 Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9.
Bacchante John Brown, Clydebank 15. února 1899 21. února 1901 25. listopadu 1902 Prodán do šrotu 1920.
Cressy Fairfield, Govan 12. října 1898 4. prosince 1899 28. května 1901 Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9.
Euryalus Vickers, Barrow 18. července 1899 20. května 1901 5. ledna 1904 Prodán do šrotu 1920.
Hogue Vickers, Barrow 14. července 1898 13. srpna 1900 19. listopadu 1902 Dne 22. září 1914 potopen německou ponorkou SM U 9.
Sutlej John Brown, Clydebank 15. srpna 1898 18. listopadu 1899 6. května 1902 Prodán do šrotu 1921.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Ilustrace dobře ukazuje rozmístění výzbroje a pancéřování

Pancéřování tvořila 76mm pancéřová paluba a 152mm boční pancéřový pás o výšce 4,5 metru, končící 36 metrů před zádí lodě. Stejnou sílu mělo i pancéřování velitelské věže a kasemat 152mm děl.[2] Základem výzbroje byly dva 234mm kanóny v jednohlavňových věžích na přídi a zádi, které doplňovalo dvanáct 152mm kanónů v bočních kasematách. Dále lodě nesly dvanáct 76mm kanónů, tří 47mm kanóny a dva 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 30 kotlů Belleville a dva čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí, o výkonu 21 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů.[1]

Spuštění křižníku HMS Euryalus
Pohlednice zobrazující úspěšný útok ponorky U 9

Všech šest lodí bylo nasazeno v první světové válce, ovšem tři z nich byly ztraceny na jejím samém počátku. Cressy, Aboukir, Bacchante, Hogue a Euryalus tvořily vzdálené krytí britských lodí v první bitvě u Helgolandské zátoky, která se stala jednoznačným britským úspěchem. Krátce poté však nastalo vystřízlivění.

Aboukir, Cressy a Hogue byly 22. září 1914 potopeny torpédy německé ponorky SM U 9, které velel kapitán-poručík Otto Eduard Weddigen. Weddigen potřeboval k potopení tří pancéřových křižníků pouhých pět torpéd, přičemž mu nahrála nedbalost britského velitele, který se domníval, že jeho svaz narazil na miny a začal na místě potopení se záchrannými pracemi. Tím se i z ostatních lodí staly snadné cíle německého ponorkáře. Potopení lodí bylo šokem pro britskou veřejnost.[3]

O tři dny později Weddinen potopil ještě britský chráněný křižník Hawke a obdržel za jeho potopení nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite. Byl to již čtvrtý pancéřový křižník, který dokázal potopit v krátké době.[4]

Bacchante a Euryalus operovaly v letech 1915–1916 u Dardanel. Zbylé tři křižníky válku přečkaly a byly v letech 1920—1921 sešrotovány.

  1. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 68. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 138. 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 95. [Dále jen Hrbek 2001]
  4. Hrbek 2001, s. 97.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]