Shannonův a Weaverův model komunikace
Shannonův a Weaverův model komunikace je lineárním modelem komunikace označující přenos informací od odesílatele k příjemci. Spadá do teorie informace. Model byl publikován v roce 1948 v knize A Mathematical Theory of Communication[1] autorů Claude Shannona a Warrena Weavera. Jde o základní model komunikace, v dnešní době je však již překonán, jelikož lineární model nebral primárně v potaz zpětnou vazbu příjemce čili vzájemnou komunikaci. Taktéž se nezabývá obsahem zprávy, jejím kódováním a dekódováním.
Popis modelu
[editovat | editovat zdroj]Skládá se ze zdroje, vysílače, kanálu, příjemce a místa určení (pro příchod informace). Na obsah působí šum, který může tvořit zprávu dysfunkční.
- odesílatel
- vysílač
- kanál, na který působí šum
- přijímací zařízení (též destinace, kam informace doputuje)
- adresát
Model byl různě upravován a doplňován, například o prvek signálu (anténa = vysílač, vlny = signál) nebo o zpětnou vazbu od adresáta k podavateli.
Taktéž je možné se setkat s modifikací: zdroj zprávy → zpráva samotná → odesílatel → kódování → vysílač → kanál (kapacita kanálu) + signál + šum → přijímač → cílová destinace / příjemce → dekódování (někde bývá uváděno i zpětné kódování) → informační hodnota a pravděpodobnost chyby.
Nedostatek modelu
[editovat | editovat zdroj]Model v původním znění opomíjí zpětnou vazbu, taktéž nepracuje s rozložením komunikace v čase, nezaobírá se významem a obsahem přenášené informace.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 1998-07-15 [cit. 2019-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.