Rusová
| Rusová | |
|---|---|
 Pomník padlým v letech 1848–1878 | |
| Lokalita | |
| Charakter | část obce |
| Obec | Kryštofovy Hamry |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°27′11″ s. š., 13°9′49″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 0 (2021)[1][2][3] |
| Katastrální území | Rusová (9,52 km²) |
| Nadmořská výška | 730–824 m n. m. |
| PSČ | 431 91 |
| Počet domů | 0 (2021)[3] |
  Rusová | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 136212 |
| Kód k. ú. | 736210 |
| Zaniklé obce.cz | 82 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rusová (německy Reischdorf) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov, část obce Kryštofovy Hamry. Nacházela se asi 4,5 kilometru jihovýchodně od Kryštofových Hamrů. Prochází tudy železniční trať Chomutov–Vejprty. Obec ztratila většinu obyvatel při vysídlení Němců z Československa, a při výstavbě vodní nádrže Přísečnice byla zcela zbořena.[4]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice byl odvozen z příjmení Rus a znamenal Rusova ves. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Reuzendorff (1367), Rawsendorf (1449), Raisendorf (1481), w Raystorffu (1543), Reuschdorf (1555), Reuchsdorff (1608), Reischdorf nebo Reichsdorf (1787) a Reischdorf (1846).[5] Český název, vycházející z první části německého názvu (Reusze, Russe-),[6] se začal užívat až od roku 1948.[7]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Rusové pochází z roku 1367.[6] Vesnice pravděpodobně vznikla v souvislosti s těžbou železné rudy, protože její obyvatelé se věnovali povoznictví: dopravovali suroviny a potřebný materiál do dolů a hutí. Ve svých počátcích patřila k hasištejnskému panství, ale roku 1533 byla připojena k Přísečnici, u které zůstala až do zrušení poddanství. Podle urbáře z téhož roku ve vsi žilo 72 poddaných, čili celkem asi 400 lidí. V průběhu šestnáctého století se obyvatelé začali hlásit k protestantství, a po roce 1620 je proto zasáhl proces rekatolizace.[8]
Události třicetileté války Rusovou ovlivnily především po roce 1631, kdy krajinou procházely armády bojujících stran a vojáci drancovali v širokém okolí. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo třicet sedláků a 42 chalupníků. Sedláci měli 52 potahů a chovali 110 krav, 124 jalovic, pět prasat a 46 koz. Chalupníkům patřilo 21 potahů, 45 krav, padesát jalovic, tři prasata a sedmnáct koz.[8] Na polích se pěstoval oves, ale podstatnou část obživy zajišťoval chov dobytka a povoznictví. Velkou zátěží byly robotní povinnosti a vysoké vrchnostenské poplatky, které vedly obyvatele vsi k účasti na selském povstání roku 1680. Přestože bylo potlačeno, byl jeho výsledkem robotní patent, který robotu omezil a tři dny v týdnu.[9]
V sedmnáctém století hornictví v širším okolí téměř ustalo. K oživení došlo až na počátku osmnáctého století,[9] kdy byl u Rusové okolo roku 1712 znovuotevřen starší důl Martin, který dobýval žilné ložisko krevele.[10] Úpadek dolů si vynutil změnu způsobů obživy. Už od třicetileté války se objevovala domácí výroba krajek. Formani se nově zaměřili na dopravu zboží, zejména obilí, a mnoho mužů pracovalo jako podomní obchodníci. Podle tereziánského katastru v Rusové působili dva tkalci, 27 formanů a šedesát lidí vozilo obilí.[9] Formani jezdili i do vzdálených měst jako je Hamburk, Vídeň nebo Terst.[11] Část lidí pracovala v nádenických povoláních, někteří prodávali oves, ale mnoha z nich nezbývalo než o živobytí žebrat. V letech 1726 a 1771 propukl v důsledku neúrody hladomor. Aby se mu napříště zabránilo, začaly se zde koncem osmnáctého století pěstovat brambory.[9]
Napoleonské války na počátku devatenáctého století omezily přeshraniční obchod, průchody vojsk způsobovaly velké škody, protože vesničané museli vojáky zásobovat potravinami, a dokonce dodat vojsku osmnáct mužů. V roce 1840 Rusovou postihla epidemie, při které během čtyř měsíců zemřelo 33 obyvatel. Po polovině devatenáctého století se ale situace obce začala lepšit. Severně od vsi se začala těžit rašelina a příjmy plynuly také z těžby dřeva v obecním lese.[11] U vsi krátce fungovala cihelna, ale brzy zanikla kvůli nedostatku cihlářské hlíny.[12]
Útlum povoznictví je spojen se zahájením provozu na železniční trati Chomutov–Vejprty v roce 1872. Formani od té doby převáželi jen ovoce ze Žatecka do Saska a definitivní zánik jejich živnosti způsobila první světová válka.[11]
V roce 1901 vesnice získala statut městyse, a o pět let později proto v dolní Rusové postavili novou radniční budovu. Roku 1910 ji nahradila větší radnice v horní Rusové a starší poté sloužila jako chudobinec. Zásobování pitnou vodou zlepšil v roce 1911 vodovod, který však nebyl zaveden do horní části městečka. Elektrické osvětlení bylo dokončeno roku 1921 napojením na saskou rozvodnou síť.[12]
Během první republiky se Rusová stala vyhledávaným výletním místem. Ubytovací služby zde poskytovalo dvacet hostinců a množství soukromých domů. Úspěšné bylo také pěstování lnu a v drobných podnicích se vyráběly krajky a jiné textilní zboží.[12]
Po druhé světové válce městečko v důsledku vysídlení Němců ztratilo většinu svých obyvatel a jejich počet dále klesal.[12] Definitivní konec Rusové přinesla výstavba vodní nádrže Přísečnice.[13] Při plánování stavby přehrady se v Rusové počítalo pouze s demolicí několika budov. Vzhledem k obavám o znečišťování vody přetékajícími vesnickými odpadními jímkami, špatnému stavu bytového fondu a osídlení tzv. nekvalitním obyvatelstvem bylo nakonec rozhodnuto o zbourání celé vesnice (včetně nedaleké Doliny a Kotliny).[14] Kostel byl zbořen už v roce 1971, ale demolice ostatních domů proběhla až o dva roky později.[13] Jedinou budovou, která zůstala stát, bylo nádraží,[13] které mělo být později zbouráno v roce 1996.[6] Nakonec zůstalo stát až do roku 2012.[15]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]
Rusová stávala ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 9,52 km².[16] Nachází se v Krušných horách, konkrétně v jejich okrsku Přísečnická hornatina[17] tvořeném starohorními a prvohorními svory, pararulami a ortorulami krušnohorského krystalinika.[18] V zářezu železniční trati západně od nepoužívaného mostu západně od železniční zastávky vystupuje na povrch žíla gabrového porfyru o délce asi 400 metrů. Vyskytují se v ní až centimetrové vyrostlice živců a řada sekundárních minerálů.[19]
Nadmořská výška území se pohybuje přibližně v rozmezí 730–844 metrů.[6] Nejnižší bod se nachází u hladiny jižního výběžku vodní nádrže Přísečnice, zatímco nejvyšším bodem je vrchol návrší Výšina. Z půdních typů převažuje podzol kambický, který se vyvinul na svahovinách rul, ale v severní části území se vyskytuje glej histický a východně od vrcholu Výšiny vzniklo ložisko rašeliny.[17]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí leží katastrální území na rozhraní v chladné oblasti CH6 a CH7, přičemž hranice mezi nimi vede přibližně podél silnice II/223.[20] Pro oblast CH6 jsou typické průměrné teploty −4 až −5 °C v lednu a 14–15 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 1000–1200 milimetrů, sníh zde leží 120–140 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30. Oblast CH7 je mírně teplejší a sušší.[21]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2248 obyvatel (z toho 1041 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků, 2225 Němců a čtrnáct cizinců. Kromě devíti evangelíků, jednoho člena československé církve a tří lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[22] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2045 obyvatel: 24 Čechoslováků, 1997 Němců a 24 cizinců. S výjimkou sedmnácti evangelíků, jednoho člena nezjišťovaných církví a deseti lidí bez vyznání se všichni ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[23]
Ve vsi bývala kaple svatého Martina, povýšená roku 1689 na filiální kostel.[9] V roce 1892 byla zřízena samostatná farnost Rusová,[24] která zanikla roku 2003.[25]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 2 122 | 2 919 | 3 213 | 3 571 | 2 927 | 2 248 | 2 045 | 328 | 304 | 207 |
| Domy | 263 | 326 | 320 | 342 | 322 | 312 | 333 | 378 | 79 | 52 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení patriomoniální správy se Rusová stala obcí v okrese Kadaň. Při sčítání lidu v letech 1900–1930 obec patřila do okresu Přísečnice a po jeho zrušení se vrátila zpět do okresu Kadaň. Od roku 1961 byla Rusová částí obce Přísečnice a po jejím zániku se od 30. června 1974 stala částí obce Kryštofovy Hamry.[27]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]
V letech 2006 a 2007 byly v Rusové zprovozněny dvě skupiny větrných elektráren. Větrné elektrárny Rusová (také Rusová-Podmileská výšina) zahrnují tři turbíny Nordex o výkonu 2,5 MW, mají tedy celkový výkon 7,5 MW.[28] Tuto skupinu provozuje společnost Green Lines Rusová,[29] jejímiž společníky je šest fyzických osob z Německa a České republiky. Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry zahrnuje 21 turbín Enercon o výkonu 2 MW,[28] která je s celkovým výkonem 41 MW největší farmou větrných elektráren v České republice. V katastrálním území Rusová stojí pět turbín.[30] V roce 2011 se připravovalo rozšíření farmy Kryštofovy Hamry o další čtyři stroje.[31]
Školství
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o učiteli v Rusové je z roku 1659, ale jednotřídní školní budovu s učitelským bytem ve vsi postavili až v roce 1761.[9] V devatenáctém století vznikly dvě nové budovy. Starší stála v horní Rusové od roku 1844 a nová škola pro čtyři třídy v dolní Rusové fungovala od roku 1875.[12]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Dominantou vesnice býval kostel svatého Martina zbořený roku 1971.[13]
- Barokní sloup se sochou Dobrého pastýře z roku 1715 byl přemístěn na náměstí v Hoře Svatého Šebestiána a dvoustranné sousoší svaté Rodiny, které stávalo u cesty do Přísečnice, na lesní hřbitov ve Vejprtech.[13]
- U silnice II/224 stojí pomník padlým v letech 1848–1878.
- Do severní části katastrálního území zasahuje část rozsáhlé přírodní památky Na loučkách II.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Český statistický úřad. 2006. ISBN 978-80-250-1310-6. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Rusová (Reischdorf) – Historie [online]. zanikleobce.cz, 2005-04-15 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 552.
- ↑ a b c d BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl V. Přísečnicko. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 56 s. Kapitola Rusová, s. 34. Dále jen Binterová (1996).
- ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. [cit. 2018-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Binterová (1996), s. 35.
- ↑ a b c d e f Binterová (1996), s. 36.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 49, 168.
- ↑ a b c Binterová (1996), s. 37.
- ↑ a b c d e Binterová (1996), s. 38.
- ↑ a b c d e Binterová (1996), s. 39.
- ↑ KOČKOVÁ, Martina. Zánik obce Přísečnice na Chomutovsku. Památky, příroda, život. 2014, roč. 46, čís. 4, s. 16–17. ISSN 0231-5076.
- ↑ Dopravna D3 Rusová [online]. Vejprtská dráha – Weipertbahn [cit. 2020-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-26.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-26.
- ↑ a b CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–367.
- ↑ Rusová – gabrový porfyr [online]. Česká geologická služba, 1998, rev. 2009-10-08 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295.
- ↑ Handbuch der Diözese Leitmeritz 1941. Leitmeritz: Bischöflisches Konsistorium, 1941. 292 s. S. 155. (německy)
- ↑ Výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob [online]. Ministerstvo kultury České republiky [cit. 2020-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-27.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Chomutov. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 490. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ a b Česká společnost pro větrnou energii [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
- ↑ Green Lines Rusová [online]. Energetický regulační úřad, rev. 2020-02-14 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
- ↑ Ecoenerg Windkraft GmbH & Co. KG [online]. Energetický regulační úřad, rev. 2020-02-14 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
- ↑ Obří větrný park Kryštofovy Hamry se ještě více rozroste. Mostecký deník.cz [online]. 2011-03-24 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2006. 95 s. ISBN 80-239-7630-3. Kapitola Rusová – Reischdorf, s. 70–71.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rusová na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Rusová na webu ČÚZK
- Rusová na webu Zaniklé obce
