Přeskočit na obsah

Redlichova vila

Přidat odkazy
Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Redlichova vila
Redlichova vila (stav v roce 2023)
Redlichova vila (stav v roce 2023)
Základní informace
Slohnovorenesance
ArchitektAugust Prokop
Poloha
AdresaSlavkov u Brna, ČeskoČesko Česko
UliceČeskoslovenské armády
Souřadnice49°8′45,28″ s. š., 16°52′42,56″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky51023/7-8978 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Redlichova vila (též vila Hermanna Redlicha či Villa Redlich) je vila ve Slavkově u Brna, postavená koncem 19. století v historizujícím stylu podle návrhu architekta Augusta Prokopa pro majitele místního cukrovaru Hermanna Redlicha. Od roku 2001 je chráněna jako kulturní památka.[1][2] Pod označením Vila Austerlitz slouží ve 21. století jako soukromé ubytovací zařízení.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Slavkovský cukrovar

[editovat | editovat zdroj]

Cukrovar ve Slavkově vznikl jako akciový podnik v březnu 1871 z iniciativy starosty Jana Koláčka. Vystavěn byl během roku 1872, splacena však byla jen asi třetina akcií a již v roce 1876 skončil krachem. V důsledku toho Koláček rezignoval na funkci starosty.[3] V exekuci cukrovar zakoupila firma Kolben-Daněk (První českomoravská továrna na stroje v Praze[4]) a od ní jej v roce 1877 získal Hermann Redlich (1841–1895), brněnský židovský podnikatel původem z Bučovic.[5][6][7] Syn továrníka s vlněným zbožím Moritze Redlicha pak cukrovar provozoval spolu se svým mladším bratrem Theodorem (1850–1922) prostřednictvím společnosti Hermann Redlich a spol.[6][8][9]

Cukrovar s oběma vilami na historickém vyobrazení (vila Hermanna Redlicha je vpravo dole)

Pod Redlichovým vedením se cukrovar vymanil z počátečních potíží a začal hodně vynášet,[5] patřil k největším cukrovarům v monarchii a ještě počátkem 20. století byl čtvrtým největším cukrovarem na Moravě.[4][10] V roce 1886 byl rozšířen o rafinerii cukru a v letech 1893–1894 byl přistavěn etážový sklad cukru, budova kostkárny a hala pro výrobu homolí.[6]

Sám majitel ovšem využíval svého značného vlivu k prosazování vlastních zájmů oproti zájmům města. Např. když se budovala železniční trať z Brna do Přerova (tzv. Vlárská dráha) s připojením Slavkova v roce 1885, prosadil prý její vedení těsně kolem cukrovaru, aby ušetřil na stavbě vlečky, na úkor městské správy, která ji chtěla co nejblíže městu.[11][12]

Cukrovarské vily a rodina Redlichů

[editovat | editovat zdroj]

V době zprovoznění železnice již stála poblíž cukrovaru honosná vila zbudovaná roku 1884.[10] Tato stavba postupně vešla ve známost jako Redlichova vila. Hermann Redlich si stavbu vily objednal u brněnského architekta a tehdejšího ředitele Moravského průmyslového muzea Augusta Prokopa (1838–1915), aby se mohl přestěhovat blíže ke svému slavkovskému cukrovaru.[13] Tuto horní, tzv. červenou vilu později doplnila také dolní vila, zvaná bílá, která byla postavena přímo naproti podniku.[4]

Berta Redlichová se syny Viktorem (vlevo) a Antonem v doprovodu štolby, kolem r. 1900

Hermann Redlich zemřel před dovršením věku 55 let roku 1895 ve Vídni a tam byl také pochován.[6][14] V druhé generaci se vedení cukrovaru ujal jeho syn Viktor (* 1884[15]), který rovněž zdědil červenou vilu, a Theodorův druhorozený syn, Viktorův bratranec Felix Redlich (* 1885), jenž obsadil dolní vilu bílou.[16][9] Viktor Redlich se oženil s dcerou vídeňského bankéře Luciana Brunnera Emou a měl s ní dcery Berti a Aline (Lilly). Felix Redlich si vzal za manželku Mariannu, dceru dlouholetého technického ředitele cukrovaru Emila Löwa, a měl s ní dceru Felicitu (Lixi), jejich manželství však bylo v roce 1927 rozvedeno.[16]

Výstavba cukrovarské kolonie u Redlichovy vily (jehlanová střecha vzadu vlevo) v letech 1921–1922

V roce 1905 vypukla v cukrovaru stávka na podporu všeobecného rovného hlasovacího práva, která byla krvavě potlačena. V letech 1921–1922 byla naproti horní vile postavena zaměstnanecká kolonie šesti domků a další byty byly upraveny z bývalých kasáren.[14] V roce 1924 se podnik změnil na akciovou společnost, všechny akcie však tehdy zůstávaly ve vlastnictví Redlichů.[14]

V důsledku hospodářské krize vypukla v listopadu 1931 další stávka, podstatnější změny však přineslo nacistické obsazení Československa koncem desetiletí.[14] Viktor i Felix Redlichové coby židé stihli ještě předtím emigrovat se svými rodinami do Kanady, kde poté dožili. Viktor zemřel ve Vancouveru roku 1976, jeho dcery v letech 2017 a 2020.[6]

Poválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Cukrovar mezitím skončil v nucené správě a stal se majetkem německé říše.[14] Kronikářka Slavkova Lubomíra Kropáčková později vzpomínala, že před koncem druhé světové války při průchodu fronty se spolu s dalšími lidmi skrývala ve sklepeních pod dolní vilou.[17] Zdokumentována je smrt Jana Kočovského, zasaženého střepinou 15. dubna 1945 za železničním mostem u horní vily při bombardování nádraží.[18] Akcie cukrovaru vlastnily ze tří čtvrtin německé banky a zbylá čtvrtina náležela Redlichově rodině; po osvobození představitelé města vyjednávali s velitelstvím Rudé armády, aby byl cukrovar vyňat z válečné kořisti a nehrozilo rozmontování a odvezení zařízení do Sovětského svazu. Asi na měsíc se tak město stalo držitelem cukrovaru.[18]

Nedaleká vila Felixe Redlicha, zvaná bílá nebo dolní

Následovalo znárodnění, stvrzené zákonem v dubnu 1948, poté v 50. letech řada organizačních změn, slavkovský cukrovar coby národní podnik zastřešoval i závod v Sokolnicích a ve Vyškově, později spadal pod Brněnské cukrovary a následně Jihomoravské cukrovary se sídlem ve Starém Městě. V 80. letech však docházelo k útlumu provozu a koncem roku 1989 byla výroba cukru definitivně zastavena.[14] V dolní vile byla např. v roce 1973 zřízena závodní ordinace pracujících pro potřeby zaměstnanců 16 podniků.[19]

Z horní vily se v průběhu doby stalo lesnické školicí a ubytovací zařízení; ještě k roku 2001, kdy byla prohlášena kulturní památkou, ji vlastnila Lesní společnost Jihomoravské lesy.[20] V roce 2005 ji koupila společnost ENBRA, zabývající se výrobou kachlových kamen a krbů, jež objekt dobově vybavila a začala v něm provozovat luxusní ubytování.[10][21][22] V roce 2020 byla vila znovu částečně rekonstruována, včetně zázemí parku.[23]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Půdorysné nákresy vily

Vila stojí v ulici Československé armády s čp. 362, obehnaná anglickým parkem o rozloze 1,5 hektaru,[24] který ze severní strany ohraničuje železniční trať, z jižní pak ulice U Vily. Čelo budovy je obrácené západním směrem do ulice ČSA, ke křižovatce s Nádražní ulicí.

Alena Jelínková označuje stavbu na nepravidelném půdorysu utvořenou pomocí aditivního seskupení hmot za architektovu reminiscenci na tudorovskou neogotiku skrze Hannoverskou školu.[25] Dle Jana Sedláka Prokopova „inspirace německou renesancí obrážela celkovou dobovou tendenci, kdy ze stylových, ale i nacionálních důvodů docházelo k opouštění kosmopolitní italizující neorenesance a k jejímu nahrazování příklady severské renesance nebo manýrismu“.[10]

Redlichova vila na dobovém snímku

Západní průčelí vily mělo předsazené jednoramenné nízké hlavní schodiště, jímž se vstupovalo do dvoupodlažní haly. V ní pokračovalo další schodiště do patra. Vlevo (severně) od haly stála schodišťová věž, vpravo (jižně) se nacházel pokoj k posezení. Za halou (východně) následovala jídelna s krbem a k ní ze severní strany přiléhala kuchyně a pokoj služky, z jižní pak kulečníkový pokoj.[10][26] Dispozice ložnicového a hostinského patra kopírovala členění patra reprezentačního (piano nobile).[10]

Foto jídelny v knize Augusta Prokopa (1904)

Sedlák uvádí, že „hranolové objemy jednotlivých místností sestavil architekt tak, aby navenek docílil co největší gradaci hmot, umocněnou ještě četnými detaily“.[10] Ty představovaly pásová rustika, armující bosy na nárožích, šambrány oken a dlátová střecha věže.[26] Hlavní (západní) průčelí vily je tvořeno třemi bloky, které postupně zprava doleva vystupují do popředí. Každý rizalit tvoří jedna osa oken a ukončen je pokaždé jinak: vpravo seversky orientovanou atikou, uprostřed dvojicí vikýřových oken a vlevo je schodišťová věž zakončena zubořezem a jehlanovou střechou.[26]

Architekt patrně tuto vilu považoval za zdařilou, neboť jí ve své knize Markrabství moravské z hlediska dějin umění (1904) věnoval několik fotografií, včetně její jídelny coby příkladu honosně vybaveného interiéru.[26][27] Vila později prošla řadou stavebních úprav,[26] a zatímco exteriér ještě z větší části připomíná původní stav, z někdejšího vybavení interiérů vytrval jen dřevěný strop v jídelně.[10][21]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-02-04]. Identifikátor záznamu 443148 : Redlichova vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Redlichova vila - Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ ZEMÁNKOVÁ, Michaela. Dvojí výročí bývalého slavkovského starosty a čestného občana města Jana Koláčka. Slavkovský zpravodaj. 2014-12-20, čís. 12, s. 30. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c RÁJA, Martin. Poklady nejen z depozitárů (51). Slavkovský zpravodaj. 2007-07-28, čís. 7, s. 8. Dostupné online. 
  5. ↑ a b PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna – Austerlitz. Město nejen se slavnou historií. 1. vyd. Slavkov u Brna: BM typo, 2007. 320 s. ISBN 80-903707-2-1. S. 77. Dále jen PERNES ad. (2007). 
  6. ↑ a b c d e MALEČEK, Bedřich. Slavkovský cukrovar. Slavkov-Austerlitz [online]. 2021-03-17 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Bohatá tradice slavkovského cukrovarnictví. Slavkovský zpravodaj. Únor, březen 1987, čís. 2–3, s. 2–3. Dostupné online. 
  8. ↑ Jord. Hermann Redlich - Profil osobnosti. Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2019-10-18 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b ŽUPANIČ, Jan. Redlich (1911). Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f g h J. S. Vila Hermanna Redlicha. SlavneVily.cz [online]. Foibos, 2023-06-15 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ PERNES ad. (2007). S. 77–78.
  12. ↑ ÚJEZDSKÝ, Zdeněk. 100 let vlárské tratě. Slavkovský zpravodaj. Listopad, prosinec 1987, čís. 8–9, s. 8–12. Dostupné online. 
  13. ↑ JELÍNKOVÁ, Alena. Pozdně historizující vila na Moravě. Brno, 2015 [cit. 2024-02-08].  91 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 42. Dále jen JELÍNKOVÁ (2015). Dostupné online.
  14. ↑ a b c d e f MALEČEK, Bedřich. Příští rok si připomeneme 150 let vzniku cukrovaru. Slavkovský zpravodaj. 2021-03-27, roč. XXIII, čís. 3, s. 14–15. Dostupné online. 
  15. ↑ Jord. Viktor Leopold Karl Redlich - Profil osobnosti [online]. 2014-04-26 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b PERNES ad. (2007). S. 82.
  17. ↑ KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Válečné panoptikum. Osvobození města a konec II. světové války před 60 lety. Slavkovský zpravodaj. 2005-04-01, čís. 3, s. 17–18. Dostupné online. 
  18. ↑ a b MALEČEK, Bedřich. Osvobození Slavkova v roce 1945. Slavkovský zpravodaj. 2015-03-28, roč. XVII, čís. 3, s. 28–29. Dostupné online. 
  19. ↑ MALEČEK, Bedřich. Slavkov před 50 lety. Slavkovský zpravodaj. 2023-03-31, roč. XXV, čís. 3, s. 20–23. Dostupné online. 
  20. ↑ Detail dokumentu - G0110647. iispp.npu.cz [online]. Národní památkový ústav, 2001-07-09 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b SEDLÁK, Jan. Cukrovarníkova vila ve Slavkově u Brna připomíná renesanční lovecký zámeček. Novinky.cz [online]. 2015-12-23 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. 
  22. ↑ ŠÍMOVÁ, Radka. Vila Austerlitz; obnovená krása. S. 34–36. Kolem kamen [online]. 2022-09-05 [cit. 2024-02-19]. Čís. 39, s. 34–36. Dostupné online. PDF online [2]. 
  23. ↑ O nás [online]. Vila Austerlitz [cit. 2024-03-20]. Kapitola Historie vily Austerlitz. Dostupné online. 
  24. ↑ Slavkov u Brna - Vila… - Dům, budova. www.turistika.cz [online]. Turistika.cz [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. 
  25. ↑ JELÍNKOVÁ (2015). s. 47.
  26. ↑ a b c d e JELÍNKOVÁ (2015). s. 48.
  27. ↑ PROKOP, August. Die Markgrafschaft Mähren in Kunstgeschichtlicher Beziehung: Grundzüge einer Kunstgesichte dieses Landes mit besonderer Berücksichtigung der Baukunst : eine Studie. Svazek 4. Das Zeitalter der Barocke. Wien: R. Spies & Co., 1904. 961-1492 s. Dostupné online. Kapitola Der Wohnhausbau des 19. Jahrhunderts in Mähren, s. 1401–1409. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Redlichova_vila&oldid=24064242“