Přeskočit na obsah

Recep Tayyip Erdoğan

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Recep Tayyip Erdoğan
12. prezident Turecka
Úřadující
Ve funkci od:
28. srpna 2014
Předseda vládyAhmet Davutoğlu
Binali Yıldırım
ViceprezidentCevdet Yilmaz
PředchůdceAbdullah Gül
25. premiér Turecka
Ve funkci:
14. března 2003 – 28. srpna 2014
PrezidentAhmet Necdet Sezer
Abdullah Gül
PředchůdceAbdullah Gül
NástupceAhmet Davutoğlu
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana národní spásy (před 1981)
Strana blahobytu (1983–1998)
Strana ctnosti (1998–2001)
Strana spravedlnosti a rozvoje (2001–2014, od 2017)
Narození26. února 1954 (70 let)
Istanbul
TureckoTurecko Turecko
ChoťEmine Erdoğanová
DětiSümeyye Erdoğanová
Necmettin Bilal Erdoğan
Ahmet Burak Erdoğan
Esra Erdoğan
PříbuzníBerat Albayrak (zeť)
Selçuk Bayraktar (zeť)
SídloIstanbul
Alma materMarmarská univerzita
Profesestátník, politik a ekonom
Náboženstvísunnitský islám
OceněníZlatá deska Akademie úspěchu (2004)
Řád Pákistánu (2009)
Mezinárodní cena krále Fajsala za službu islámu (2010)
Řád zlatého rouna (2010)
Řád Danaker (2011)
… více na Wikidatech
PodpisRecep Tayyip Erdoğan, podpis
Webová stránkawww.tccb.gov.tr
CommonsRecep Tayyip Erdoğan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Recep Tayyip Erdoğan (tureckou výslovností výslovnost [ɾeˈd͡ʒep tajˈjip ˈæɾdo.an]IPA; * 26. února 1954 Istanbul) je od srpna 2014 prezident Turecké republiky, bývalý starosta Istanbulu a v letech 2003 až 2014 turecký premiér.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Erdoğan se narodil na předměstí Istanbulu, ve čtvrti Kasımpaşa, v rodině, která se sem přestěhovala z provincie Rize. Vychodil náboženské školy a v mládí byl nucen si přivydělávat pouličním prodejem.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Je zakladatelem Strany spravedlnosti a rozvoje (turecky Adalet ve Kalkınma Partisi, zkráceně AK Parti), která má většinu poslaneckých mandátů v tureckém parlamentu. Pochází z islamistického politického zázemí, ale sám sebe popisuje jako konzervativního demokrata.

V roce 1994 byl zvolen starostou Istanbulu. V roce 2002 jeho strana AKP vyhrála parlamentní volby a v roce 2003 se stal tureckým premiérem. Jako jediný turecký politik dokázal vyhrál parlamentní volby třikrát po sobě, vždy s vyšší podporou zejména díky hospodářskému růstu země.[1]

Erdoğan a americký prezident Barack Obama na summitu NATO v roce 2014

V historicky první přímé prezidentské volbě byl 10. srpna 2014 zvolen již v prvním kole prezidentem Turecké republiky. Dne 28. srpna se ujal úřadu a od opozičních novinářů a politiků si vysloužil nálepku diktátora.[2][3][4][5][6]

Po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v červenci 2016 zahájil rozsáhlé čistky v armádě, policii, justici, státní správě a ve školství.[7] Dne 20. července vyhlásil výjimečný stav na následující tři měsíce, díky kterému může Erdogan vládnout pomocí dekretů, může omezit či pozastavit právo shromažďovací nebo svobodu slova.[8] Následně svým dekretem nařídil uzavření 1043 soukromých škol, 1229 spolků a nadací, 19 odborových svazů, 15 univerzit a 35 zdravotnických zařízení s tím, že tyto instituce jsou údajně podezřelé ze styků s Fethullahem Gülenem, kterého Erdogan označuje za údajného strůjce neúspěšného převratu.[9] K březnu 2018 bylo více než 160 000 lidí propuštěno nebo postaveno mimo službu a 50 000 lidí skončilo ve vězení.[10] Do února 2019 bylo zatčeno na 77 000 lidí.[11]

V květnu 2023 obhájil prezidentský mandát, když svého soupeře Kemala Kılıçdaroğlu ve druhém kole prezidentských voleb 2023 těsně porazil.[12]

Přes své dlouhodobě kritické připomínky 23. října 2023 podepsal protokol o přistoupení Švédska k NATO a odeslal ho do Velkého národního shromáždění Turecka.[13][14]

Názory a kontroverze

[editovat | editovat zdroj]

Turecko neuznává existenci řecké Kyperské republiky, která je členským státem EU. Podle Erdoğana „žádná země jménem Kypr neexistuje“.[15] V červenci 2015 u příležitosti 41. výročí turecké invaze na Kypr navštívil Erdoğan mezinárodně neuznávanou Severokyperskou tureckou republiku,[16] kterou podporuje a uznává jen Turecko. Severní Kypr je okupován tureckou armádou a podle Erdoğana „nepřichází v úvahu“, aby byli turečtí vojáci z ostrova staženi.[17]

Erdoğan odmítá označit masakry Arménů v Osmanské říši jako genocidu a v červnu 2016 stáhl tureckého velvyslance z Německa v reakci na rezoluci německého parlamentu, která označuje masakry za genocidu.[18]

V dubnu 2016, kdy znovu propukly ozbrojené střety mezi Arménií a Ázerbájdžánem o arménskou enklávu Náhorní Karabach, Erdoğan vyjádřil podporu Ázerbájdžánu.[19]

Dokument německého ministerstvo vnitra uvádí, že „jako výsledek postupně se islamizující vnitřní a vnější politiky Ankary od roku 2011 se Turecko stalo ústřední akční platformou islamistických uskupení v oblasti Blízkého východu. Mnoho projevů solidarity a podpory egyptskému Muslimskému bratrstvu, hnutí Hamás a skupinám ozbrojené islamistické opozice v Sýrii ze strany vládnoucí strany AKP a prezidenta Erdogana podtrhuje jejich ideologickou spřízněnost.“[20]

Erdoğan je obhájcem práv Krymských Tatarů.[21] V srpnu 2016 Erdoğan při setkání s ukrajinským prezidentem Porošenkem prohlásil, že Turecko neuzná ruskou anexi Krymu, kterou nazval „krymskou okupací“.[22]

V lednu 2018 byla zahájena turecká invaze do kurdské provincie Afrín na severu Sýrie, kterou Turecko od té doby okupuje. Erdoğan operaci konzultoval s generálním tajemníkem NATO Jensen Stoltenbergem, který Turecku vyjádřil podporu.[23] V říjnu 2019 Erdoğan nařídil tureckou ofenzivu v Sýrii, která byla namířena proti prokurdským jednotkám SDF v syrské Rojavě.[24]

Erdoğan, ruský prezident Vladimir Putin a íránský prezident Ebráhím Raísí v Teheránu v červenci 2022

Během své návštěvy Turecka v září 2019 jednal český premiér Andrej Babiš s Erdoğanem o situaci Čechů Miroslava Farkase a Markéty Všelichové, kteří si v tureckých věznicích odpykávají více než šestiletý trest za podporu syrských Kurdů bojujících proti Islámskému státu.[25]

Podporoval Ázerbájdžán proti Arménii ve válce v Náhorním Karabachu v roce 2020. Po vítězné válce o sporné území prohlásil v prosinci 2020, že boj proti Arménii ještě neskončil.[26] V lednu 2021 projevil zájem o vstup Turecka do Evropské unie.[27]

Erdoğan a americký prezident Joe Biden na summitu NATO v roce 2023

Erdoğan a ruský prezident Vladimir Putin plánovali po ruské invazi na Ukrajinu, že prostřednictvím plynovodů TurkStream a Blue Stream by se do Evropy mohl dodávat ruský zemní plyn, který by Turecko prodávalo společně s plynen z Ázerbájdžánu nebo Íránu jako turecký plyn, a z Turecka by se tak mohl stát energetický uzel pro celou Evropu.[28][29]

Během války Izraele s Hamásem v říjnu 2023 prohlásil, že Izrael je okupant a Hamás nepovažuje za teroristickou organizaci, a dále tvrdil, že „Hlavními viníky masakrů v Gaze jsou západní země.“[30] V Kataru sídlící předseda Hamásu Ismáíl Haníja, který v den útoku Hamásu na Izrael pobýval v tureckém Istanbulu,[31] hovořil dne 21. října 2023 s Erdoğanem o situaci v Pásmu Gazy a o vývoji ve válce.[32]

Spekulace o jeho etnickém původu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 Erdoğan údajně řekl, „Jsem Gruzín, moje rodina je gruzínská a do Rize emigrovala z Batumi.“[33][34] Nicméně v roce 2014 v interview pro televizi NTV řekl, „Neměli byste věřit těm věcem, které o mně říkají. Řekli, že jsem Gruzín...dokonce mnohem hnusnější věci, nazvali mě Arménem, ale já jsem Turek.“[35][36]

Výroky

[editovat | editovat zdroj]

15. listopadu 2014 prohlásil na konferenci latinskoamerických muslimských lídrů, že muslimové objevili Ameriku už v roce 1178.[37]

V březnu 2018 v reakci na propuštění zadrženého představitele kurdské politické strany PYD, kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci, obvinil Erdoğan Českou republiku z podpory terorismu. Erdoğan prohlásil: „Toto propuštění Českou republiku dostalo do postavení země podporující terorismus... Propuštění vůdce teroristů znamená podporovat terorismus.“[38] Poradce tureckého prezidenta Yiğit Bulut prohlásil během televizního vysílání, že „Česká republika neexistuje. Její obyvatelé odešli a založili Slovensko. Česká republika je v područí Německa.“[39] Ministr zahraničí Martin Stropnický na obvinění České republiky z podpory terorismu a na další útoky ze strany tureckých představitelů nijak nereagoval.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Recep Tayyip Erdoğan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Erdoganova cesta na „trůn“: Od pouličního prodejce přes fotbal až do míst nejvyšších
  2. ↑ Simon Tisdall. Turkish Opposition Leader Condemns 'dictator' Erdogan. www.theguardian.com. The Guardian, 15 February 2013. Dostupné online [cit. 27 November 2014]. 
  3. ↑ Ahmet Çınar. AKP Terör Örgütü. haber.sol.org.tr. Sol, 19 February 2015. Dostupné online [cit. 27 March 2015]. 
  4. ↑ Erdoğan'a 'diktatör' dediği iddiasıyla hapse girdi. www.cumhuriyet.com.tr. Cumhuriyet. Dostupné online [cit. 6 April 2015]. 
  5. ↑ Orhan Pamuk says Erdoğan's government authoritarian [online]. Todayszaman.com, 5 June 2013 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ BOARD, Editorial. Prime Minister Erdogan's strongman tactics in Turkey. Washington Post. 3 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-05. 
  7. ↑ Masivní čistky v Turecku. Dotkly se už více než 60 tisíc lidí. Česká televize. 20. července 2016.
  8. ↑ Turecký prezident vyhlásil v zemi tříměsíční výjimečný stav, v čistkách chce pokračovat
  9. ↑ Erdogan podepsal první dekret po vyhlášení výjimečného stavu
  10. ↑ V Turecku vydali zatykače na dalších 230 lidí kvůli pokusu o puč. Česká televize. 9. března 2018.
  11. ↑ "Erdogan se trůnu nevzdá." Čistky v Turecku pokračují, z učitelů se stávají uklízeči. Aktuálně.cz [online]. Economia, 16. února 2019. Dostupné online. 
  12. ↑ Erdogan patrně obhájil post tureckého prezidenta. Prohlásil se vítězem. ČT24 [online]. 2023-05-28 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Erdogan poslal do tureckého parlamentu k ratifikaci protokol o vstupu Švédska do NATO. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-10-23 [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ Erdogan předložil parlamentu protokol o vstupu Švédska do NATO. Jeho členství blokoval déle než rok. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2023-10-23 [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ EU pays the price for admitting Cyprus: Turkish Prime Minister Erdoğan. hurriyetdailynews.com. 5. února 2013. Dostupné online. 
  16. ↑ "Erdogan in Cyprus Archivováno 11. 9. 2015 na Wayback Machine.". Famagusta Gazette. 20. července 2015.
  17. ↑ "Sjednocení Kypru uvázlo. Nechceme na ostrově tureckou armádu, zní z řecké části země". Aktuálně. 13. ledna 2017.
  18. ↑ "Němci uznali masakr Arménů Osmanskou říší za genocidu, Ankara stáhla velvyslance". Novinky. 2. června 2016.
  19. ↑ Boje o Náhorní Karabach pokračují, Ázerbájdžán prý při ranních střetech ztratil až 20 tanků. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 4. dubna 2016. Dostupné online. 
  20. ↑ Turecko je ústřední platformou islamistů, uvádí zpráva z německé vlády. Novinky.cz [online]. Borgis, 16. srpna 2016. Dostupné online. 
  21. ↑ "To Defeat Russia, Ukraine Creates Muslim Military Unit Made Up Of Crimean Tatars". International Business Times. 3. srpna 2015.
  22. ↑ Erdogan Tells Poroshenko Turkey Won't Recognize Crimea As Russian, Radio Free Europe, 20. srpna 2016
  23. ↑ Šéf NATO: Turecko má právo na obranu, ale na přiměřenou. Týden. 25. ledna 2018.
  24. ↑ Pokud neodejdete, přitvrdíme, vzkázal Erdogan Kurdům. Je to nucená kapitulace, kritizuje Tusk. ČT24 [online]. Česká televize, 18. října 2019. Dostupné online. 
  25. ↑ Babiš jednal s Erdoganem o českých vězních. V Istanbulu se věnoval podnikatelům. ČT24 [online]. Česká televize, 4. září 2019. Dostupné online. 
  26. ↑ Boj proti Arménii ještě neskončil, bude pokračovat na mnoha frontách, řekl Erdogan v Ázerbájdžánu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 10. prosince 2020. Dostupné online. 
  27. ↑ Erdogan už zase chce do EU. Turecko podle něj může nahradit Británii. iDNES.cz [online]. MAFRA, 12. ledna 2021. Dostupné online. 
  28. ↑ Erdogan Agrees to Putin's Plan for Turkey to Be Russian Gas Hub. VOA News. 20 October 2022. Dostupné online. 
  29. ↑ Erdoğan plays energy card in Turkish election — with Putin's help. Politico. 4 May 2023. Dostupné online. 
  30. ↑ Erdogan legitimizoval Hamás a Izrael označil za okupanta před stovkami tisíc svých podporovatelů. Česká televize [online]. 29. října 2023. Dostupné online. 
  31. ↑ Report: Hamas chiefs were asked to leave Turkey after October 7 attacks. The Times of Israel. 23 October 2023. Dostupné online. 
  32. ↑ Turkey's Erdogan discussed Gaza with Hamas leader - Turkish presidency. Reuters. 21 October 2023. Dostupné online. 
  33. ↑ Erdogan plays to base by slighting Armenians. Al Monitor. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  34. ↑ (Turkish text: Ben de Gürcü'yüm, ailemiz Batum'dan Rize'ye göç etmiş bir Gürcü ailesidir.) Bülent Sarıoğlu, www.milliyet.com.tr [online]. [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-12-15.  Milliyet, 13 December 2005.
  35. ↑ ALTINTAS, Baris. PM uses offensive, racist language targeting Armenians. www.todayszaman.com. Zaman, 6 August 2014. Dostupné online [cit. 27 November 2014]. 
  36. ↑ TAYLOR, Adam. Is ‘Armenian’ an insult? Turkey’s prime minister seems to think so.. www.washingtonpost.com. The Washington Post, 6 August 2014. Dostupné online [cit. 27 November 2014]. 
  37. ↑ http://www.novinky.cz/zahranicni/353664-muslimove-objevili-ameriku-300-let-pred-kolumbem-tvrdi-turecky-prezident.html
  38. ↑ Erdogan kritizuje Česko kvůli propuštění Muslima: Neumíte vysvětlit, proč jste ho zatkli a pak propustili, jde tedy o podporu terorismu. Hospodářské noviny. 1. března 2018.
  39. ↑ Válka slov s Tureckem kvůli lídrovi Kurdů začala. Česko je v područí Němců, tvrdí poradce Erdogana. Aktuálně.cz. 28. února 2018.
  40. ↑ Russian Foreign Minister Sergei Lavrov awards Turkish Prime Minister.... Getty Images [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Associated Press Of Pakistan ( Pakistan's Premier NEWS Agency ) - Pakistan, Turkey can together bring peace to region: Erdogan. web.archive.org [online]. 2012-03-04 [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  42. ↑ Civil.Ge | Saakashvili Hails Georgia-Turkish Ties as Exemplary. old.civil.ge [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  43. ↑ THAÇI, President of the Republic of Kosovo-Hashim. The Acting President of the Republic of Kosovo Dr. Jakup Krasniqi receives the Prime Minister of Turkey Recep Tayip Erdogan. President of the Republic of Kosovo - Hashim Thaçi [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  44. ↑ Фото Центральной Азии. www.fergana.info [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-12. 
  45. ↑ Глава государства вручил Реджепу Тайипу Эрдогану орден «Алтын Кыран». Zakon.kz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (rusky) 
  46. ↑ Официальный сайт президента Азербайджанской Республики - ДОКУМЕНТЫ » Распоряжения. ru.president.az [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (rusky) 
  47. ↑ Presidency Of The Republic Of Turkey : “Afghanistan’s contribution to the birth of Turkey in 1920 is unforgettable”. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  48. ↑ T.C.CUMHURBAŞKANLIĞI : “Türkiye Olarak Somalili Kardeşlerimize Hizmet Ürettik; Bu Dayanışmamız Devam Edecek”. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  49. ↑ T.C.CUMHURBAŞKANLIĞI : Cumhurbaşkanı Erdoğan’a Arnavutluk’ta Ulusal Bayrak Nişanı Tevcih Edildi. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  50. ↑ Presidency Of The Republic Of Turkey : King Philippe of Belgium Presents Order of Leopold to President Erdoğan. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  51. ↑  » Le président Tayyip Erdogan, Grand-croix de l’Ordre national ivoirien. aip.ci [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-26. 
  52. ↑ Cumhurbaşkanı Erdoğan'a şeref madalyası verildi. Ensonhaber [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (turecky) 
  53. ↑ Presidency Of The Republic Of Turkey : President Erdoğan Decorated with National Order of Madagascar. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  54. ↑ Turkey, Bahrain to work for regional stability: Erdogan. www.aa.com.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  55. ↑ Erdoğan receives Emir of Kuwait as two countries seek boost in trade. DailySabah [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  56. ↑ MAGAZINE, Le Point. Première visite d'Erdogan au Soudan, signature d'accords commerciaux et militaires. Le Point [online]. 2017-12-24 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  57. ↑ Caïd Essebsi décore Erdogan des insignes de l’Ordre de la République. www.aa.com.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  58. ↑ SIGNATURE DU PROTOCOLE D’ACCORD ENTRE LE SÉNÉGAL ET LA TURQUIE – Dakarhebdo. web.archive.org [online]. 2018-03-03 [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  59. ↑ Presidency Of The Republic Of Turkey : “Primary targets of organizations such as DAESH, Al-Qaeda and Boko Haram have always been Muslims”. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  60. ↑ Игорь Додон присвоил Реджепу Тайипу Эрдогану орден Республики. noi.md [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (rusky) 
  61. ↑ Başkan Erdoğan'a Paraguay Devlet Nişanı verildi. takvim.com.tr [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (turecky) 
  62. ↑ Turkey determined to enhance ties with Venezuela: Erdoğan - Turkey News. Hürriyet Daily News [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Türkiye continues to support Kazakhstan's territorial integrity: President Erdogan. www.aa.com.tr [online]. [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. 
  64. ↑ President Erdoğan presented with Order of Zayed in United Arab Emirates. wt.iletisim.gov.tr [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (turecky) [nedostupný zdroj]
  65. ↑ UAE President awards Order of Zayed to Turkish President Erdogan. gulfnews.com [online]. 2023-07-19 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti Turecka
Mustafa Kemal Atatürk (1923–1938) • İsmet İnönü (1938–1950) • Celâl Bayar (1950–1960) • Cemal Gürsel (1960–1966) • Cevdet Sunay (1966–1973) • Fahri Korutürk (1973–1980) • Kenan Evren (1982–1989) • Turgut Özal (1989–1993) • Süleyman Demirel (1993–2000) • Ahmet Necdet Sezer (2000–2007) • Abdullah Gül (2007–2014) • Recep Tayyip Erdoğan (od 2014)
Standarta prezidenta
Premiéři Turecka
İsmet İnönü (1923–1924) • Ali Fethi Okyar (1924–1925) • İsmet İnönü (1925–1937) • Celal Bayar (1937–1939) • Refik Saydam (1939–1942) • Şükrü Saracoğlu (1942–1946) • Recep Peker (1946–1947) • Hasan Saka (1947–1949) • Şemsettin Günaltay (1949–1950) • Adnan Menderes (1950–1960) • Cemal Gürsel (1960–1961) • İsmet İnönü (1961–1965) • Suat Hayri Ürgüplü (1965) • Süleyman Demirel (1965–1971) • Nihat Erim (1971–1972) • Ferit Melen (1972–1973) • Naim Talu (1973–1974) • Bülent Ecevit (1974) • Sadi Irmak (1974–1975) • Süleyman Demirel (1975–1977) • Bülent Ecevit (1977) • Süleyman Demirel (1977–1978) • Bülent Ecevit (1978–1979) • Süleyman Demirel (1979–1980) • Bülend Ulusu (1980–1983) • Turgut Özal (1983–1989) • Yıldırım Akbulut (1989–1991) • Mesut Yılmaz (1991) • Süleyman Demirel (1991–1993) • Tansu Çillerová (1993–1996) • Mesut Yılmaz (1996) • Necmettin Erbakan (1996–1997) • Mesut Yılmaz (1997–1999) • Bülent Ecevit (1999–2002) • Abdullah Gül (2002–2003) • Recep Tayyip Erdoğan (2003–2014) • Ahmet Davutoğlu (2014–2016) • Binali Yıldırım (2016–2018)
Státní znak Turecka
Státní znak Turecka
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Recep_Tayyip_Erdoğan&oldid=24338448“