RAF-2203 Latvija
| RAF-2203 Latvija | |
|---|---|
 | |
| Výrobce | Rigas Autobusu Fabrika (RAF) |
| Roky produkce | 1976–1997 |
| Místa výroby | Riga |
| Modernizace | 1987 |
| Předchůdce | RAF-997 |
| Karoserie | samonosná trambusová |
| Technické údaje | |
| Délka | 5070 mm |
| Šířka | 1940 mm |
| Výška | 1970 mm |
| Rozvor | 2620 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 1815 kg |
| Celková hmotnost | 2710 kg |
| Motor | |
| Motor | čtyřdobý benzínový |
| Objem | 2,445 |
| Počet válců | 4 |
| Výkon | 72 kW |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
RAF-2203 Latvija byl mikrobus vyráběný v Sovětském svazu. Produkovala ho automobilka v Rize.[1] Samotná továrna sice vznikla v roce 1949, ale až roku 1954 po fúzích a přejmenováních dostala do názvu zkratku RAF vycházející ze slov Rigas Autobusu Fabrika, tedy Rižská továrna autobusů. O rok později podnik vyprodukoval první mikrobus RAF-251.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Projekční práce na automobilu RAF-2203 Latvija začaly roku 1965, kdy dva konstruktérské týmy, jeden pod vedením inženýra Meizise a druhý šéfovaný inženýrem Arthurem Eisertem, spolu soupeřily ve snaze o navržení nástupce v té době produkovaného vozidla RAF-997. Podle zadání, které dostaly, měly připravit dvanáctimístný mikrobus, jehož konstrukce měla využívat podsestavy z jiného sovětského automobilu, a sice GAZ-21 Volha. Protože oba řešitelské týmy pracovaly na zadaném úkolu samostatně, výsledkem jejich prací se staly dva návrhy. Meizisův tým přišel s vozidlem RAF-9821, který pracovně nazýval „Cyklon“, jenž se vyznačoval vystouplou přední maskou. Konkurenční Eisertova skupina navrhla automobil označovaný RAF-98211 vyznačující se trambusovou karoserií. Následně oba výtvory cestovaly do hlavního města Sovětského svazu, do Moskvy, kde zasedla zvláštní mezirezortní komise, která měla oba návrhy porovnat a vybrat lepší. Po jednání se výbor usnesl na preferování Meizisova výtvoru.[3] Ředitel automobilky RAF však zastával jiný názor. Soudil totiž, že na svou dobu moderní trambusová karoserie Eisertova návrhu je do budoucna vhodnější a měl by proto být upřednostněn tento návrh. Díky jeho osobním přímluvám na sovětském ministerstvu dopravy nakonec dosáhl toho, že do výroby šel Eisertův návrh na úkor Meizesova.[3]
První automobily RAF-2203 Latvija byly vyrobeny roku 1976. Oproti svému prototypu ale vykazovaly určité odlišnosti, mezi něž se řadil motor a nápravy totožné s automobilem GAZ-24. Ve srovnání s původním návrhem získal rovněž odlišné zavěšení kol či řídicí komponenty.[3] Původně měl mikrobus bubnové brzdy, které v rámci modernizace provedené roku 1987 nahradila dvouokruhová brzdová soustava s kotoučovými brzdami na předních kolech.[3]
Vůz se řadil mezi nejpopulárnější vozy své třídy v Sovětském svazu. Část jich sloužila k veřejné hromadné dopravě, další jezdily jako sanitky a uplatnění našla rovněž u policie pro převoz zadržených osob nebo mezi hasiči.[3] Některé z modelů se dostaly na export do zahraničí. Například českoslovenští odběratelé získali úhrnem 270 kusů automobilu, z nichž větší část (200 kusů) byla v provedení sanitka a zbytek představovaly mikrobusy.[1]
Automobil měl prostornou konstrukci s možností úprav dle přání zákazníků. Navíc opravy případně porouchaných součástek nevyžadovaly hluboké odborné znalosti automechaniků. Naproti tomu se nepohodlně řídil, což se projevovalo především při jízdě v zatáčkách. Když byl navíc obsazen, neměl příliš pružné jízdní vlastnosti,[3] které zapříčinily nevýkonné motory z volhy.[4] Karoserii vozidla často postihovala rez, na jejíž vznik měla vliv skutečnost, že její výroba vyžadovala výraznou technologickou kázeň při její výrobě, která ovšem nebyla často dodržována.[3] V osmdesátých letech 20. století již situace dosahovala takové vážnosti, že vyrobené vozy začaly rezivět dříve, než opustily brány automobilky.[3] Konec produkce vozidel RAF-2203 Latvija nastal na počátku devadesátých let 20. století během politických změn souvisejících s rozpadem Sovětského svazu. V tu dobu se rižská automobilka ocitla v nezávislém Lotyšsku a ochladla i spolupráce s automobilku GAZ sídlící v Nižním Novgorodu v Rusku. Ruská strana se pokoušela rižskou automobilku odkoupit, nicméně se s lotyšskou vládou nedohodla na podmínkách zamýšlené transakce.[5] Poslední RAF-2203 Latvija sjela z výrobní linky v roce 1997.[6]
Popis automobilu
[editovat | editovat zdroj]Dvounápravové vozidlo mělo samonosnou karoserii trambusového typu, která obsahovala čtvery dveře. Zadní se vyklápěly nahoru a dovolovaly tak přístup k zavazadlovému prostoru situovanému za zadní řadou sedaček. Jednotliví cestující do vozidla nastupovali druhými bočními dveřmi na pravé straně.[1] Délka automobilu dosahovala 5070 milimetrů, šířka 1940 milimetrů a výška 1970 milimetrů.[1] Vzdálenost mezi nápravami (rozvor) činila 2620 milimetrů.[1] Vůz poháněl čtyřdobý benzínový čtyřválec o objemu 2445 kubických centimetrů s výkonem 98 koní odpovídajících 72 kilowattům.[1] Palivo měl mikrobus uložené v nádrži za zadními sedadly.[1] Vešlo se do ní 55 litrů paliva.[4] Spotřeba činila asi 12 litrů na 100 kilometrů.[1] Bez tankování tak mikrobus mohl ujet asi 400 kilometrů.[4] Maximální rychlost měl RAF-2203 Latvija udávánu hodnotou 125 kilometrů za hodinu. Pohotovostní hmotnost auta činila 1815 kilogramu a celková 2710 kilogramu.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i RAF-2203 Latvija. Kultovní auta ČSSR. 2012, čís. 56, s. 3. [Dále jen Kultovní auta ČSSR]. ISSN 978-83-248-1855-6.
- ↑ Kultovní auta ČSSR, s. 4.
- ↑ a b c d e f g h Kultovní auta ČSSR, s. 5.
- ↑ a b c Kultovní auta ČSSR, s. 11.
- ↑ Kultovní auta ČSSR, s. 6.
- ↑ KOTLÍK, Jan. OBRAZEM: Z ruské sanitky je dnes rybářské auto. Třebíčský Deník [online]. 2014-11-07 [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu RAF-2203 Latvija na Wikimedia Commons - KOTLÍK, Jan. OBRAZEM: Z ruské sanitky je dnes rybářské auto. Třebíčský Deník [online]. 2014-11-07 [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.