Projekt 617
 Ponorka S-99 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | ponorka |
| Třída | Projekt 617 / třída Whale |
| Zahájení stavby | 5. února 1951 |
| Spuštěna na vodu | 5. května 1952 |
| Uvedena do služby | 20. března 1956 |
| Osud | vyřazena |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 950 (na hladině) 1216 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 62,2 m |
| Šířka | 6,08 m |
| Ponor | 5,08 m |
| Pohon | 1 turbína, 1 diesel, 1 elektromotor 7250 / 600 / 540 hp |
| Rychlost | 11 uzlů(na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 8500 nám. mil při 8,5 uzlech (na hladině) 198 nám. mil při 14,2 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 51 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet 12 torpéd / 20 min |
| Elektronika | radar Flag, Tamir-5LS, sonar Mars-24KIG |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 170 m |
Projekt 617 (v kódu NATO třída Whale) je experimentální ponorka sovětského námořnictva z období studené války. Ponorka byla vybavena pohonem nezávislým na přístupu vzduchu (AIP). Postavena byla jediná ponorka tohoto typu, pojmenovaná S-99. Ve službě byla v letech 1956–1959. Vyřazena byla po závažné havárii způsobené celkovou nevyzrálostí pohonného systému.[1]
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]Program vývoje sovětských ponorek s pohonem nezávislým na přístupu vzduchu byl zahájen roku 1947. Jeho jádrem byla německá technologie Walterova pohonu s uzavřeným cyklem využívajícího peroxid vodíku. Ta konvenčním ponorkám umožňovala dosažení vysokých rychlostí plavby pod hladinou a tak výrazně zlepšovala jejich bojové schopnosti. Potenciál tohoto pohonu neunikl vítězným mocnostem, přičemž Velká Británie a USA ukořistili i několik rozestavěných německých pobřežních ponorek typu XVII. Britové jednu dokončili jako HMS Meteorite, přičemž na její technologii postavili ještě experimentální ponorky třídy Explorer. Američané pohon testovaly na ponorce USS X-1. Oba státy se kvůli nízké bezpečnosti Walterova pohonu záhy přeorientovaly na perspektivnější jaderné ponorky.[2]
Sovětský program postupoval pomaleji, neboť si musel vystačit se zajatými německými inženýry z programu ponorek typu XVII a dalších projektů.[2] Předběžný návrh ponorky projektu 617 byl dokončen roku 1947. Němečtí experti na projektu pracovali do roku 1951. Ve stejném roce byly dokončeny testy pozemního prototypu Walterovy turbíny.[1] Ponorka S-99 byla postavena loděnicí v Leningradu. Pravděpodobně měla být prototypem sériově stavěné lodní třídy.[2] Kýl byl založen 5. února 1951, na vodu byla spuštěna 5. května 1952 a do služby byla přijata 20. března 1956.[1]
Odlišné technické řešení (kapalný kyslík místo peroxidu vodíku) využívaly ještě ponorky projektu 615 (v kódu NATO třída Quebec), které byly stavěny sériově, byly však mnohem menší a vyzbrojené jediným torpédometem.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Ponorka měla dvojitý trup inspirovaný německými ponorkami typu XXI.[2] Byla vyzbrojena šesti 533mm torpédomet. Neseno bylo 12 torpéd, nebo 20 námořních mil. Pohonný systém tvořil jeden diesel 8Ch23/30 o výkonu 600 hp a jeden elektromotor PG-100 o výkonu 540 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Ponorka byla vybavena pohonem nezávislým na přístupu vzduchu s Walterovou turbínou o výkonu 7250 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 11 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah byl 8500 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině a 198 námořních mil při rychlosti 14,2 uzlu pod hladinou.[1]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Existenci ponorky S-99 dosud neznámého typu rozpoznali analytikové americké CIA v květnu 1958 ze špionážních snímků. Ponorka byla nejprve považována za Projekt 613 (třída Whiskey), a proto dostala označení W-45. Po zjištění, že představuje samostatnou třídu, jí bylo přiděleno označení třída Whale.[2]
Dne 19. května 1959 byla ponorka vážně poškozena během cvičení na Baltu. Při zapnutí Walterova pohonu při plavbě v hloubce 80 metrů došlo k výbuchu a poškození tlakového trupu ponorky, která se však dokázala vynořit. Opravy byly sice zahájeny, nakonec však do služby vrácena nebyla a v srpnu 1961 byla vyřazena. Také sovětské námořnictvo dalo před nevyzrálým Walterovým pohonem přednost ponorkám jaderným.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Medium submarine – Project 617, NATO: Whale Сlass [online]. Russianships.info [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (anglicky)