Proces Kolín, Weiland a spol.

Proces Kolín, Weiland a spol. byl politický monstrproces, konaný před Státním soudem od 18. července do 21. července 1950 v Liberci. Tento proces navazoval na proces s Miladou Horákovou a spol.

Pozadí procesu

Jednalo se o proces se členy nekomunistických politických stran, převážně s národními socialisty a lidovci. Ústředními postavami byli poslanec ČSNS za liberecký kraj Emil Weiland a zemský poslanec za ČSL Jaroslav Kolín.

Dále se v procesu objevuje jméno Bedřicha Judytky, který byl vyšetřovateli označován za vůdce údajné odbojové organizace Dr. Eduard Beneš (členové skupiny podle soudního spisu rozhodli o likvidaci pravděpodobného agenta STB Jiřího Daneše-Hradeckého).

Celkem bylo v tomto procesu souzeno 16 osob a cílem byla jejich diskreditace a hlavně likvidace nekomunistické politické reprezentace, řadových členů nekomunistických stran a jejich sympatizantů.

Proces Kolín, Weiland a spol. vykazuje typické znaky monstrprocesu. Přelíčení bylo veřejné, ale účastnit se ho mohly pouze vybrané osoby. Dalším charakteristickým znakem monstrprocesů byly předem naučené výpovědi obžalovaných. I tato skutečnost se během tohoto procesu objevila. Samotný průběh hlavního přelíčení lze rekonstruovat pouze na základě dobového tisku. Záznam soudního líčení se nedochoval. Informace jsou tedy zkreslené a je nutné brát je kriticky.

Proces

Obžaloba

Skupina byla obviněna z trestného činu velezrady. Všichni kromě Antonie Svobodové, byli obviněni ze špionáže. StB rozdělila odbojovou skupinu na tři části – politické ústředí v Liberci, pomocnou teroristickou skupinu Dr. Eduard Beneš a pomocnou teroristickou skupinu Jan Roháč z Dubé.

Ústředí bylo tvořeno aktivními představiteli nekomunistických politických stran. Národními socialisty Emilem Weilandem a Růženou Koškovou a lidovci Jaroslavem Kolínem, Miroslavem Emingerem, Jaroslavem Drahokoupilem a Antonií Svobodovou.

Průběh procesu

Proces se konal od 18. do 21. července 1950, konkrétně pak v sále PKO Lidové sady v Liberci. Státní prokuraturu zastupovali Pavel Barbaš a František Janda. V čele soudu zasedl jeden z nejvýznamnějších soudců spojených s politickými procesy v padesátých letech, Karel Trudák (soudil např. Miladu Horákovou). V procesu bylo obviněno 16 osob. K zadržení obžalovaných došlo na přelomu let 1949 a 1950. Zatčení byli odvezeni do liberecké věznice. Tam také probíhaly výslechy. Ty probíhaly za pomoci fyzického i psychického násilí.

Proces byl zahájen ve středu 18. července 1950 přečtením obžaloby. Po přestávce pokračovalo jednání výslechem obviněných Jaroslava Kolína a Emila Weilanda. Druhý den procesu byl zahájen výpovědí úředníka Miroslava Emingera. Soud pokračoval výslechem Růženy Koškové. Následně mluvil prvorepublikový četník Jaroslav Štadtherr, údajný zakladatel skupiny Jan Roháč z Dubé. Pozdě večer skončilo soudní líčení výpovědí Bedřicha Judytky. Třetí den soudního líčení před Státním soudem v Liberci byli vyslechnuti ostatní obžalovaní – Bohuslav Houfek, Antonie Svobodová, Jaroslav Drahokoupil, Jan Přibyl, Antonín Hošna, Karel Fieger, Bedřich Macek, Karel Kopal, František Klápště a Antonín Beršík. Soudní líčení bylo ukončeno v pátek 21. července 1950 závěrečnou řečí státního prokurátora Pavla Barbaše.

Rozsudek

Státní soud rozhodl, že všichni obvinění spáchali trestný čin velezrady. Kromě Antonie Svobodové byli všichni vinni zločinem vyzvědačství. Padly dva rozsudky smrti pro Bedřicha Judytku a Bohuslava Houfka. Jan Přibyl, Antonín Hošna, Bedřich Macek, Jaroslav Štadtherr a Emil Weiland byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na doživotí. Další tresty se pohybovaly v trestech odnětí svobody od 15 do 25 let.