Přeskočit na obsah

Podlažický klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Podlažický klášter
Maketa zaniklého kláštera v Podlažicích
Maketa zaniklého kláštera v Podlažicích
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajPardubický
MístoPodlažice (Chrast)
Souřadnice
Map
Základní informace
ŘádBenediktini
Založeníkolem roku 1150
Zrušení1421 zničen husity
Mateřský klášterOpatovický klášter
Odkazy
Kód památky28281/6-4967 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podlažický klášter byl benediktinský klášter založený ve 12. století a zničený v roce 1421 husity. Nacházel se ve vesnici Podlažice, která je místní částí ChrastiChrudimiPardubickém kraji.

Poprvé je klášter připomínán roku 1159 ve spojení se šlechticem Vrbatou, který jej dal postavit[1], ale výstavba začala pravděpodobně před rokem 1150. Nekrologium kláštera uvádí jako zakladatele a donátora jistého šlechtice Vrbatu z Kostelce. Mniši sem byli vysláni pravděpodobně opatem kláštera v Opatovicích nad Labem. První opat se jmenoval Hugo a je znám jako svědek z listiny datované rokem 1160.[2]

Barokní kostel svaté Markéty postavený v místech bývalého kláštera

Původní podlažický benediktinský dům lze patrně interpretovat jako podvojný klášter založený v duchu hirsauské klášterní reformy. Podvojné kláštery, v nichž působili mniši bok po boku s řeholnicemi (v oddělených sídelních areálech a s minimálním rozsahem styků), jsou příznačným jevem 11.–12. století. Začaly vznikat v 11. století a od poloviny 12. století ustupovaly a postupně zanikly. Sesterské konventy neměly právní subjektivitu a veškerý jejich provoz se řídil ustanoveními platnými pro zřizovatelský ústav mužský. Doložit je představuje obvykle poměrně obtížný problém, protože v písemných pramenech se objevují velmi zřídka. Větší naději lze vkládat do pramenů ikonografických, i když ani ty nejsou hojné. Spolehnout se lze zpravidla právě na nekrologia, ve kterých jsou řeholnice vyznačeny specifickými termíny včetně pojmu „soror“.[3]

Kolem roku 1350 žilo v klášteře dvacet mnichů.[1] Klášter byl zničen husitskými vojsky při tažení do východních Čech na jaře 1421 a již nebyl obnoven. Přesto ještě roku 1448 po smrti opata Jana jmenoval papež novým (zřejmě jen titulárním) opatem Bonifáce z Volkenštejna.

Jádro Chrasteckého panství, které původně náleželo klášteru, se v 17. století stalo základem majetku královéhradecké diecéze (založena 1664). Třetí hradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka inicioval výstavbu nového barokního kostela sv. Markéty Antiochijské, který byl vystavěn v letech 1696–1721 na místě původního kostela a ve kterém byl biskup roku 1698 pochován.

Zachované památky

[editovat | editovat zdroj]
Ďábel na stránce Codexu Gigas z Podlažic
Křtitelnice z roku 1406
  • Architektonické články a jejich zlomky
  • Keramika a její zlomky (dlaždice, kachle, střešní krytina)
  • Inventář hrobů (všechny výše uvedené archeologické nálezy jsou uloženy v muzeu v Chrudimi
  • Codex gigas, sepsaný a iluminovaný ve skriptoriu podlažického kláštera. Jedna z největších rukopisných knih světa se snažila shrnout „celé“ tehdejší vědění. Podle celostranného vyobrazení ďábla se také nazývá Ďáblova bible.
  • Cínová křtitelnice[1] z roku 1406, dnes užívaná v katedrále svatého DuchaHradci Králové.

Archeologický výzkum

[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé klášterní budovy se nacházely jižně a jihozápadně od kostela na dnes prázdné ploše. Trojlodní klášterní kostel byl oproti současnému téměř o polovinu delší, lodi byly delší v západním směru.

Archeologické výzkumy zde proběhly již v letech 1834 a 1908–1909 se souhlasem biskupů Karla Hanla a Josefa Doubravy. Při dalším výzkumu Jana Frolíka v roce 2004 bylo nalezlo šest desítek mužských, ženských a dětských hrobů. Zůstává nejasné, proč byly ženy a děti pohřbívány v mužském klášteře. Dva z dětských hrobů byly nalezeny přímo v rajském dvoře kláštera. Nabízejí se tři možnosti vysvětlení tohoto jevu:

  1. Do areálu kláštera pohřbívali lidé z přilehlé vesnici Podlažice, nejbližší kostel byl vzdálen cca 1 km.
  2. Do areálu se mohli pohřbívat donátoři kláštera či lidé s klášterem nějak spjatí. Mezi nimi byly samozřejmě i ženy a jejich děti.
  3. V klášteře se začalo pohřbívat hned po jeho zničení v roce 1421 a tedy v době, kdy ještě nedošlo k většímu poškození.

V souvislosti s natáčením filmu Ďáblova lest, v němž hrají podstatnou roli i kostel a Codex gigas, proběhl další archeologický výzkum zbytků kláštera.[4]

  1. a b c BÁRTL, Stanislav; KOSTELECKÝ, Jiří. Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa = The Devil's Bible : the mystery of the largest book in the world = Die Teufelsbibel : das Geheimnis des grössten Buches der Welt. České Budějovice: Herbia, 2007. ISBN 978-80-239-9935-8. S. 41–43. 
  2. FOLTÝN-MAŠKOVÁ-SOMMER: Benediktini a střed Evropy, 2016, s. 336
  3. CHARVÁT, Petr. Podlažické sestry dvanáctého století v zápisech Codexu Gigas. Archeologie východních Čech. 2015 [vyšlo 2017], sv. 10, s. 103.
  4. MUSIL, Jan. Záchranný archeologický výzkum podlažického kláštera / Podlažice - okr. Chrudim / 2008. www.muzeumcr.cz [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BOLDAN, Kamil et al. Codex gigas - Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. Praha: Národní knihovna ČR, 2007. 121 s. ISBN 978-80-7050-532-8.
  • BOLDAN, Kamil et al. Codex gigas - The Devil’s Bible: the secrets of the world’s largest book. 1st ed. Prague: National Library of the Czech Republic, 2007. 121 s. ISBN 978-80-7050-533-5.
  • CHARVÁT, Petr. Podlažické sestry dvanáctého století v zápisech Codexu Gigas. Archeologie východních Čech. 2015 [vyšlo 2017], sv. 10, s. 99–105, čes. a angl. res.
  • SOMMER, Jan. Architektonické články ze zaniklého kláštera v Podlažicích. Praha: vlastním nákl., 2004. 2 sv.: sv. 1: 18 listů, sv. 2: 14 listů. Edice MONUDET, sv. 6, 7.
  • VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr a Dušan FOLTÝN. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1998, str. 258–259, heslo Chrast-Podlažice. ISBN 80-85983-17-6.
  • Dušan FOLTÝN, Pavlína MAŠKOVÁ a Petr SOMMER (eds.): Benediktini a střed Evropy. Filozofický ústav AV ČR Praha 2016, s. 334-336

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]