Pjotr Berngardovič Struve
| Pjotr Berngardovič Struve | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. lednajul. / 7. února 1870greg. Perm |
| Úmrtí | 26. února 1944 (ve věku 74 let) nebo 22. února 1944 (ve věku 74 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois |
| Alma mater | Petrohradská státní univerzita Univerzita Štýrský Hradec |
| Povolání | politik, ekonom, novinář a spisovatel |
| Zaměstnavatelé | Petrohradská státní polytechnická univerzita Ministry of Finance of the Russian Empire Ruská právnická fakulta v Praze Bělehradská univerzita |
| Politické strany | Ruská sociálně demokratická dělnická strana Konstitučně demokratická strana |
| Choť | Nina Alexandrovna Gerdová |
| Děti | Gleb Petrovič Struve[1] Alexej Petrovič Struve Konstantin Petrovič Struve |
| Rodiče | Berngard Vasiljevič Struve a Anna Fjodorovna Rozenová |
| Rod | Struveové |
| Funkce | člen Státní dumy Ruského impéria |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pjotr Berngardovič Struve (rusky Пётр Бернга́рдович Стру́ве; 26. lednajul./ 7. února 1870greg., Perm – 22. února 1944, Paříž) byl ruský filozof, historik, ekonom, veřejný činitel a novinář.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny permského gubernátora Berngarda Vasiljeviče Struve. Byl vnukem astronoma Vasilije Jakovleviče Struve a patřil do dynastie vynikajících ruských vědců a politiků. Studoval právnickou fakultu Petrohradské státní univerzity.
Byl jedním z prvních ruských marxistů. Asistoval při setkáních marxistů a narodniků, kde se seznámil se svým budoucím oponentem Vladimirem Uljanovem (pozdějším V. I. Leninem). Napsal Manifest ruské sociálnědemokratické strany pracujících ku příležitosti jejího založení v roce 1898, protože byl přesvědčen, že základy marxismu jsou liberální. Když se přesvědčil, že marxismus je především revoluční, krátce před rozpadem této strany na bolševiky a menševiky ji P. B. Struve opustil a přešel do Konstituční demokratické strany (které byl také spoluzakladatelem), propagující liberální metody. Tuto stranu reprezentoval v předrevoluční ruské Dumě. Po ruské Říjnové revoluci publikoval různé významné články o příčinách revoluce a přidal se k bělogvardějcům. Ve vládě Petra Wrangela a Antona Děnikina byl ministrem zahraničních věcí.
Následující tři desetiletí žil v emigraci v Paříži, jeho synové získali významné posty v Ruské pravoslavné církvi v zahraničí.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pyotr Berngardovich Struve na španělské Wikipedii, Струве, Пётр Бернгардович na ruské Wikipedii a Piotr Berngardovič Struve na slovenské Wikipedii.
- ↑ Струве Г. П.. In: Krátká literární encyklopedie, svazek 7. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014. Str. 113 aj.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Berngardovič Struve na Wikimedia Commons
