Pavlikeni
Pavlikeni Павликени | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 43°14′15″ s. š., 25°18′27″ v. d. |
Nadmořská výška | 144 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
Stát | Bulharsko |
Oblast | Velikotarnovská |
Obština | Pavlikeni |
Pavlikeni | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 9 757 (2024)[1] |
Správa | |
PSČ | 5200 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavlikeni (bulharsky Павликени) je město ležící na rozhraní severního a středního Bulharska a také na rozhraní Předbalkánu a Dolnodunajské nížiny. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a žije v něm přibližně 9 800[1] obyvatel.
Název
[editovat | editovat zdroj]O původu názvu sídla existují dvě verze Podle jedné, která vychází z nedoložené legendy, pochází název města od jména bojara Pavlikjana, který se na těchto pozemcích usadil a založil usedlost. Podle druhé verze osada vznikla usazením paulikánů z Thrákie.[2] Poprvé bylo její jméno zaznamenáno osmanských rejstřících jako Pavlikyan[3] a později, v 15. až 19. století, jako Bavlikyan.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Okolí města bylo osídleno odedávna a byly zde nalezeny stopy pravěkého člověka. Pět kilometrů severozápadně od města byla objevena velká dílna na keramiku z 1. – 3. století. Místností měly sádrové stropy bohatě zdobené barevnými rostlinnými ornamenty. Nalezený archeologický materiál představoval hliněné nádoby, lampy, bronzové nášivky, ozdoby, více než 3700 stříbrných římských mincí, votivní dlaždice, zemědělské nářadí a další nálezy odhalují životní styl obyvatel.
Existence osady na místě dnešního města je doložena od 13. až 14. století a poprvé je písemně zmíněna v 15. století.[3] Její obyvatelstvo vyznávalo paulicianismus. Podle osmanských záznamů z let 1479/80 to byla paulikánská vesnice s 59 domácnostmi.[4] Paulikiáni, kteří stále praktikovali svou původní víru, mezi 16. a 17. stoletím konvertovali k římskému katolicismu.[5] Po Čiprovském povstání v roce 1688 uprchli přes Dunaj a usadili se v oblasti Banátu. Do opuštěné osady se přistěhovali Turci z nedaleké dědiny Murad Bey Köy, takže na počátku 19. století šlo o čistě tureckou vesnici.
V době osvobození bylo Pavlikeni malou vesnicí, kde v roce 1880 žilo 580 obyvatel, jejichž hlavní činností bylo zemědělství V té době se sem přistěhoval řemeslník Atanas Chadžislavčev a jeho snahou bylo zachovat Pavlikeni jako správní centrum. Prvním zdejším knězem se stal Ivan Penčev, díky němuž byla zahájena výstavba pravoslavného kostela, který byl vysvěcen v roce 1882. Pro obec se stala klíčovou výstavba železniční trati Sofie - Varna, která tudy vede díky tomu, že Atanas Chadžislavčev daroval ministerstvu železnic svoje polnosti, aby na nich byla postavena železniční stanice a přilehlá trať. Nádraží bylo oficiálně otevřeno.8. listopadu 1899. Záhy se obec rozvinula v obchodně-řemeslnou osadu. Na počátku 20. století se nádraží stalo impulzem pro rozvoj obce do hospodářského a regionálního centra.
V roce 1922 byla postavena budova lidové banky a také hodinová věž. V roce 1925 zde zřídili zemědělské pokusné pole. V letech 1932 – 1933 byl zde postaven komplex škol, kam se z Bjalé Čerkvi přestěhovala státní bednářská škola a byla v něm otevřena zemědělská škola. Obec byla povýšena na město roku 1943. Byl postaven mlýn, lisovna oleje, továrna na keramiku, vinný sklep a kovoobráběcí závod.
Dnes je město Pavlikeni důležitým železničním uzlem na hlavním tahu Sofie - Varna s rozvinutým strojírenstvím, lehkým průmyslem, potravinářstvím a dalšími průmyslovými odvětvími.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]K 15. prosinci 2023 ve městě žilo 9 783 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 11 354 obyvatel.[6] Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj populace města v období po druhé světové válce (1946 – 2021):
Pavlikeni | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
rok | 1946[7] | 1956[7] | 1965[7] | 1975[7] | 1985[7] | 1992[7] | 2001[8] | 2011[8] | 2021[8] | ||||
populace | 6 383 | 9 278 | 11 270 | 12 228 | 14 143 | 13 996 | 12 879 | 10 671 | 8 589 |
Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[9][p 1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Павликени na bulharské Wikipedii.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ JOVKOV, Milčo. Павликяни и павликянски селища в българските земи XV-XVIII век. София: УИ Св. Климент Охридски, 1991. 192 s. S. 39. (bulharsky)
- ↑ a b MIČEV, Nikolaj; MICHAJLOV, Cvetko; VAPCAROV, Ivan; KIRADŽIEV, Svetlin. Географски речник на България. София: Наука и изкуство, 1980. 563 s. S. 353. (bulharsky)
- ↑ РАДЕВА, Донка. Павликяни и павликянство в българските земи. [s.l.]: Парадигма, 2015. 542 s. Dostupné online. ISBN 978-954-326-241-0. (bulharsky)
- ↑ IVANOV, Jordan. Богомилски книги и легенди. I., изд vyd. София: [s.n.], 1925. 399 s. Kapitola 4. Разпространение на богомилството, s. 39. (bulharsky)
- ↑ Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2023 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2023-12-15 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ a b c d e f pop-stat.mashke.org. Cities of Bulgaria [online]. [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c www.citypopulation.de. City Population [online]. [cit. 2024-02-08]. Kapitola Veliko Tǎrnovo (Bulgaria): Populated Places in Municipalities - Population Statistics, Charts and Map. (anglicky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2024-02-07]. Řádek 940. soubor ve formátu xls. (bulharsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavlikeni na Wikimedia Commons