Pavel Vinogradov
| Pavel Vladimirovič Vinogradov | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut RKK Eněrgija | |
| Státní příslušnost | Rusko |
| Datum narození | 31. srpna 1953 (71 let) |
| Místo narození |  Magadan, Magadanská oblast, RSFSR, SSSR |
| Předchozí zaměstnání | Inženýr |
| Čas ve vesmíru | 546 dní 22 hodin 33 minut |
| Kosmonaut od | 13. května 1992 |
| Mise | EO-24 (Sojuz TM-26/Mir), Expedice 13 (Sojuz TMA-8/ISS), Expedice 35/36 (Sojuz TMA-08M/ISS) |
| Znaky misí |     |
| Kosmonaut do | dosud aktivní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Vladimirovič Vinogradov (rusky Павел Владимирович Виноградов, * 31. srpna 1953 v Magadanu, Magadanské oblasti, RSFSR, SSSR) je od května 1992 ruský kosmonaut, člen oddílu kosmonautů RKK Eněrgija. Poprvé vzlétl do vesmíru v srpnu 1997 jako palubní inženýr 24. základní expedice na stanici Mir, v kosmu strávil šest měsíců. Podruhé se opět na půl roku vydal do vesmíru jako velitel Expedice 13 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Třetí vesmírnou cestu, opět půlroční a opět na stanici ISS, zahájil koncem března 2013, byl členem Expedice 35 a velitelem Expedice 36. Ve vesmíru prožil 546 dní, 22 hodin a 33 minut.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Pavel Vinogradov se narodil v Magadanu na Dálném východě, dětství strávil v Anadyru na Čukotce, je ruské národnosti.[1] Po ukončení střední školy v Anadyru roku 1970 nebyl přijat na Moskevský letecký institut (MAI), našel si práci soustružníka a roku 1971 se na MAI dostal. Absolvoval roku 1977, v oboru produkce letadel. Do roku 1983 zůstal v MAI, zabýval se zpracováním programů používaných k projektování mnohonásobně použitelných kosmických lodí. Roku 1980 získal druhý diplom na MAI v oboru systémová analýza a velké počítačové systémy. Současně externě spolupracoval s Institutem lékařsko-biologických problémů na programu Buran. Roku 1983 nastoupil v RKK Eněrgija, zde se zabýval přípravou programů posádek Sojuzů a palubních inženýrů Buranu.[2]
Kosmonaut
[editovat | editovat zdroj]Žádost o vstup do oddílu kosmonautů NPO Eněrgija zaslal ještě jako pracovník MAI generálnímu konstruktérovi Eněrgije už roku 1981. Na jaře 1983 získal souhlas lékařské komise IMBP. Poté teprve začal pracovat v Eněrgiji. Roku 1984 složil technické zkoušky nutné pro vstup mezi kosmonauty, ale nenaplnil požadovanou tříletou dobu zaměstnání ve firmě. Proto se mohl zúčastnit až dalšího náboru roku 1987, opět prošel technickými i lékařskými testy, 21. října 1988 získal souhlas Hlavní lékařské komise k přípravě. Ale na zasedání Státní mezirezortní komise 29. prosince 1988 neměl podporu zástupců Eněrgije a nebyl doporučen k zařazení mezi kosmonauty. Nevzdal se, přihlásil se i do následujícího náboru a tentokrát na Státní komisi prošel (3. března 1992). Poté byl 13. května 1992 v Eněrgiji zařazen na pozici kandidáta na kosmonauta. Dvouletá všeobecná kosmickou příprava v Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina se pro zdravotní problémy protáhla, ukončil ji v únoru 1995, poté získal kvalifikaci zkušební kosmonaut.[2]
Od února 1995 byl určen palubním inženýrem záložní posádky 20. základní expedice na Mir. Od října 1995 postoupil do hlavní posádky 22. základní expedice, ale v srpnu 1996 onemocněl velitel posádky Gennadij Manakov a hlavní posádku nahradila záložní.[2]
Od srpna 1996 se připravoval v hlavní posádce 24. základní expedice, s Jurijem Gidzenkem (od října nahrazeným Anatolijem Solovjovem). Do vesmíru odstartovali z Bajkonuru 5. srpna 1997 na palubě Sojuzu TM-26. Na Miru vystřídali Vasilije Ciblijeva a Alexandra Lazutkina a strávili na stanici šest měsíců s postupně se vystřídavšími americkými astronauty Michaelem Foalem, Davidem Wolfem (přivezeným raketoplánem Atlantis) a Andrewem Thomasem (přivezeným raketoplánem Endeavour). Na Zem se Solovjov a Vinogradov vrátili po 197 dnech, 17 hodinách a 34 minutách letu.[3]
Už v červenci 1997 byl vybrán do záložní posádky Expedice 3 na ISS ve funkci palubního inženýra, v únoru 1998 byl současně jmenován palubním inženýrem hlavní posádky Expedice 5. Ale v únoru 1999 byl v obou posádkách nahrazen Naděždou Kuželnou a převeden do programu Mir. Vytvořil s Saližanem Šaripovem záložní posádku 28. základní expedice (MIR) (letěla v dubnu – červnu 2000) a hlavní posádku 29. základní expedice (MIR), jejíž let byl nakonec v prosinci 2000 zrušen. Do zániku Miru v březnu 2001 byla dvojice Šaripov, Vinogradov udržována jako záložní pro případ mimořádné situace na Miru.[2]
V listopadu 2002 byl zařazen do záložní posádky 5. návštěvní expedice a hlavní posádky 6. návštěvní expedice na ISS. Už v lednu následujícího roku byl odstraněn od přípravy ze zdravotních důvodů. V únoru 2003 se stal náčelníkem oddílu kosmonautů RKK Eněrgija.[2]
V lednu 2004 byl určen velitelem Expedice 13. Ke svému druhému letu vzlétl 30. března 2006 v Sojuzu TMA-13 s americkým palubním inženýrem Jeffrey Williamsem a brazilským kosmonautem Marcosem Pontesem. Členové Expedice 13 – Vinogradov a Williams převzali stanici od dvojice William McArthur, Valerij Tokarev z Expedice 12, kteří po týdnu s Pontesem přistáli se Sojuzem TMA-7. V září 2006 Vinogradov s Williamsem předali stanici následníkům z Expedice 14 a 28. září přistáli na Zemi po 182 dnech, 22 hodinách a 43 minutách pobytu v kosmu.[4]
V říjnu 2007 byl odvolán z funkce náčelníka oddílu kosmonautů Eněrgije a jmenován zástupcem náčelníka Zkušebního leteckého střediska RKK Eněrgija, při zachování statusu kosmonauta.[2]
Aktivně se účastnil politiky. Roku 2003 byl zvolen do shromáždění rajonu Rjazanskij v Moskvě, koncem téhož roku neúspěšně kandidoval za Lidovou stranu do ruské Státní dumy, roku 2009 neuspěl ve volbách do Moskevské městské dumy na kandidátce Jednotného Ruska.[2]
V prosinci 2010 byl zařazen do záložní posádky pro Expedici 33 se startem v září 2012 a hlavní pro Expedici 35/36, s plánovaným startem v březnu 2013. O dva měsíce později, 18. února jeho jmenování oficiálně potvrdila NASA.[2] Do vesmíru odletěl 28. března 2013 jako velitel posádky Sojuzu TMA-08M společně s Alexandrem Misurkinem a Christopherem Cassidy.[5] Na stanici pracoval jako palubní inženýr Expedice 35 a velitel Expedice 36. Dne 19. dubna podnikl s Romanem Romaněnkem výstup do kosmického prostoru v délce 6 hodin a 47 minut.[2] Koncem letu oslavil ve vesmíru 60. narozeniny. Spolu s ostatními členy posádky Sojuzu TMA-08M přistál na Zemi 11. září 2013.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SIMONOV, A. A. Герои Страны [online]. [cit. 2009-08-05]. Kapitola Виноградов Павел Владимирович. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f g h i IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-07-29 [cit. 2009-08-05]. Kapitola Павел Владимирович Виноградов. Dostupné online. (rusky)
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2002-03-30 [cit. 2009-08-05]. Kapitola Sojuz TM-26. [dále jen MEK]. Dostupné online.
- ↑ MEK [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-08-05]. Kapitola Expedice 13.
- ↑ ČTK. Sojuz dopravil novou posádku na ISS za pouhých šest hodin. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-03-29 [cit. 2013-03-29]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Sojuz se vrátil se třemi astronauty. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-09-11 [cit. 2013-09-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Vinogradov na Wikimedia Commons - НИИ ЦПК имени Ю.А.Гагарина. Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок: НИИ ЦПК имени Ю.А.Гагарина, rev. 2013-9-11 [cit. 2013-09-11]. Kapitola Виноградов Павел Владимирович. Dostupné online. (rusky)