Pavel Štěpán (pianista)
Prof. Pavel Štěpán | |
---|---|
Narození | 28. května 1925 Brno Československo |
Úmrtí | 30. září 1998 (ve věku 73 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Povolání | klavírista, pedagog, hudební pedagog, učitel a rozhlasový redaktor |
Rodiče | Václav Štěpán a Ilona Štěpánová-Kurzová |
Ocenění | zasloužilý umělec (1975) Wiener Flötenuhr |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel Štěpán (28. května 1925, Brno – 30. září 1998, Praha) byl český klavírista, jehož doménou byla interpretace děl Josefa Suka, Vítězslava Nováka, W. A. Mozarta a J. S. Bacha.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 28. května 1925 v Trnité ul. č.13 v Brně jako syn klavíristy a hudebního skladatele Václava Štěpána a klavíristky prof. Ilony Štěpánové-Kurzové. S rodiči se 7. listopadu 1925 přestěhoval do nového bytu v budově Umělecké besedy v Praze. Obecnou školu navštěvoval v Praze na Malé Straně v letech 1931–1936. Klavírní hru studoval u svého dědečka Viléma Kurze a hudební teorii pod vedením svého otce. Dějiny hudby studoval soukromě během studia na Vančurově reálném gymnáziu v Praze-Smíchově (1936–44). Po skončení druhé světové války studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy několik semestrů hudební vědu, estetiku a filosofii. Působil jako hudební režisér v rozhlase (1944–47), později tamtéž jako hudební referent oddělení pro mládež (od 1949), vedoucí redakce lidové tvořivosti (1951–58) a umělecký vedoucí hudební výroby (do 1. dubna 1959).
V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[1] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[2] Od února 1948 byl členem akčního výboru Syndikátu českých výkonných hudebních umělců,[3] v roce 1949 byl kulturním patronem města Bílina,[4] v dubnu roku 1950 připojil svůj podpis k předmájovému provolání a zúčastnil se akce „Nejlepší umělci – nejlepším dělníkům“,[5] na II. sjezdu Svazu československých skladatelů (SČSS), konaném ve dnech 25.–28. února 1959, byl zvolen do Ústředního výboru SČSS.[6]
V roce 1960 byl jeho rodině zkonfiskován dům a jeho rodina byla vyhnána komunistickými soudci Miroslavem Ferákem a Renatou Tojnerovou.[zdroj?]
V noci z 20. na 21. srpna 1968 v rozhlasu ve Stockholmu komentoval invazi vojsk do Prahy.
Pavel Štěpán zemřel 30. září 1998 v Praze a je pochován na pražském Vyšehradě.[7]
Koncertní činnost
[editovat | editovat zdroj]Již jeho prvé výkony vzbudily velké naděje hudební veřejnosti svou uměleckou úrovní. V rozhlase poprvé vystoupil v deseti letech (17. listopadu 1935) a veřejně poprvé koncertoval v šestnácti letech v roce 1941 v Umělecké besedě (pět preludií a fug z Bachova Temperovaného klavíru, Claude Debussy). V osmnácti letech hrál 28. října 1943 s Českou filharmonií řízenou Rafaelem Kubelíkem Mozartův Klavírní koncert c moll, brzy poté provedl s Českou filharmonií Beethovenův koncert G dur. 19. února 1944 uspořádal první samostatný koncert věnovaný dílu Josefa Suka.
Po skončení druhé světové války rozvinul bohatou koncertní činnost a uspořádal několik autorsky zaměřených koncertů (Johann Sebastian Bach, Josef Suk, Vítězslav Novák). Za vynikající reprodukci Smetanových děl získal v roce 1951 první národní cenu v mezinárodní soutěži při Pražském jaru (byla mu udělena ještě zvláštní cena za nejlepší interpretaci Smetanových skladeb), velmi významného úspěchu dobyl v témže roce na mezinárodní soutěži v Berlíně, kde získal třetí cenu.V roce 1947 absolvoval turné po Jugoslávii, dále koncertoval v Maďarsku (1948), Rakousku (1951), Německu (1951) a Rumunsku (1953). Kvůli sporům s vysokým komunistickým funkcionářem Zdeňkem Nejedlým musel v roce 1953 na několik let přerušit koncertní činnost. Po smrti Nejedlého v koncertech pokračoval, často vystupoval v Německu a ve Španělsku, koncertoval ale i ve Švédsku, Belgii, Rakousku, Rusku, Ukrajině, Kazachstánu, Polsku, Bulharsku, a Tunisku. Několikrát se zúčastnil hudebního festivalu Pražské jaro. Spolu s Českou filharmonií získal dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku.
Štěpána charakterizovala nevšední inteligence, veliká stylovost podání a hluboká hudebnost, která se úzkostlivě vyhýbá všemu vnějšímu. Štěpán míjí oblast lisztovské virtuosity a lesku a převážně se zaměřuje k obsahově závažným, významným dílům klavírní literatury, zejména klasické a české. Jeho sólový repertoár byl mimořádně obsáhlý a umožňoval mu provést programy sestavené z děl jednoho autora (Bach, Mozart, Beethoven, Schubert, Chopin, Brahms, Debussy, Prokofjev, Suk, Novák, Janáček) nebo z děl téhož stylového zaměření nebo zeměpisného původu. Z české tvorby je seznam jmen provedených autorů skutečně pozoruhodný a čítá 24 jmen: Dobiáš, Dusík, Dvořák, Fibich, L. Fišer, Hurník, Ištván, Janáček, Jirko, Kabeláč, Kalabis, Kapr, G. Klein, Křička, Lucký, Martinů, Mysliveček, V. Novák, Salich, Schulhof, Smetana, Suk, V. Štěpán, Tomášek. Štěpán byl i znamenitým komorním hráčem, pravidelně hrál čtyřručně s Iljou Hurníkem, na nahrávkách je znám jeho výkon se Smetanovým kvartetem. O kvalitě těchto výkonů a nahrávek svědčí četné domácí i zahraniční kritiky.
Pedagog
[editovat | editovat zdroj]Od 16. května 1964 do 31. července 1991 působil na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, vyučoval v pražském Rudolfinu v učebně číslo 5. Mezi jeho žáky patřili Jaromír Klepáč, tragicky zesnulý Tomáš Tvaroch, Jiří Pašek,[8] Marie Synková,[9] Věra Nováčková, Marie Kotrčová, Miluše Tomášková,[10] Irena Havláková, Zdeňka Kolářová, Petra Besová[11] , Jiří Sedláček a mnoho dalších. Působil také na letních klavírních kurzech v Bechyni, Junsele (Švédsko), St. Roch (Belgie), byl členem porot řady mezinárodních soutěží.
Nejznámější nahrávky
[editovat | editovat zdroj]- Josef Suk: Souborné klavírní dílo – Zlatá deska Supraphonline
Nahrávka byla natočena ve dnech 24.-27. září 1975 ve studiu Domovina v době, kdy Pavlovi Štěpánovi umírala matka
- Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 23 A dur KV 488, dirigent Zdeněk Mácal, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1971 Supraphonline
- Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 27 B dur KV 595, dirigent Zdeněk Mácal, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1971 Supraphonline
- Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 24 c moll KV 491, dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1982 Supraphonline
- Wolfgang Amadeus Mozart: Rondo D dur KV 382, dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1982 Supraphonline
- Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert č. 14 (Supraphon 1974) – dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie
- Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert č. 24 (Supraphon 1974) – dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie
- Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 19 F dur KV 459, dirigent Libor Hlaváček, Musici de Praga
- Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 17 G dur KV 453, dirigent Libor Hlaváček, Musici de Praga
- Josef Suk: Kvintet pro klavír, dvoje housle, violu a violoncello g moll Supraphonline
- Ludvig van Beethoven: Piano sonata No.5,No.17, Seven Bagatelles [1](Supraphon 1967)
- Recital pro klavír na 4 ruce Johann Christian Bach, Claude Debussy, Johannes Brahms, Francis Poulenc Supraphonline
- Johannes Brahms: Liebeslieder Supraphonline
- Album skladeb Fryderyka Chopina (Supraphon 1977) Supraphonline ;
- Fryderyk Chopin: Nocturnes (Supraphon 1984);
- Dmitrij Kabalevskij: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 D dur, op. 50 (Supraphon 1963), dirigent Alois Klíma, Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze Supraphonline
Dále nahrávky W. A. Mozarta, J. S. Bacha, L. van Beethovena, L. Janáčka, Luboše Fišera, Roberta Schumanna, V. J. Tomáška a dalších.
Literární dílo (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Dítě u klavíru (Supraphon 1977)
- Das Kind am Klavier (Leipzig, VEB Deutscher Verlag für Musik., 1980).
- Smetana – pianista (Hudební rozhledy 1, 1949, č. 8–9, s. 197–200).
- Jak pracovat v dětských pěveckých souborech (Praha 1955).
- Ze zkušenosti porotce. Na pomoc nové písňové tvorbě (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 17, s. 856–857).
- Svjatoslav Richter (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 992).
- Alexandr Plocek – Josef Páleníček (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 997).
- Slovenští umělci v Praze (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 2, s. 75).
- Klavírní večer Stanislava Knora (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 4, s. 168).
- K pražskému cyklu světové klavírní tvorby (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 8, s. 338).
- Veliký pianista, jeden z největších (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 23, s. 976) – o Emilu Gilelsovi.
- Záleží i na koncertních umělcích (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 19, s. 802).
- Koncerty Svjatoslava Richtera (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 22, s. 940).
- Pianista Detlef Kraus (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 3, s. 121).
- Mezinárodní Chopinova soutěž (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 7, s. 281–283).
- Premiéra Otmara Máchy (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 13, s. 558–559).
- Soutěž klavírních duet v Jeseníku (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 11, s. 495).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-16]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 232.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Seznam kulturních patronů v roce 1949, s. 1166.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Nejlepší umělci – nejlepším dělníkům, s. 594–596.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Ústřední výbor Svazu československých skladatelů zvolený na II. sjezdu..., s. 1142.
- ↑ hrob pianisty Pavla Štěpána na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-22.
- ↑ Archivovaná kopie. www.uhk.cz [online]. [cit. 2007-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27.
- ↑ www.festival.smirice.cz [online]. [cit. 28-09-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2007.
- ↑ Archivovaná kopie. www.osu.cz [online]. [cit. 2007-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-20.
- ↑ Archivovaná kopie. www.ceskesny.cz [online]. [cit. 2007-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-08.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Štěpán na Wikimedia Commons
- Dr. Zdeňka Böhmová-Zahradníčková: Vilém Kurz, SNKL Praha 1954
- Hudební rozhledy 6/1973
- Společnost Josefa Suka: Ilja Hurník o Pavlu Štěpánovi
- Pavel Štěpán na Kinoboxu
- Pavel Štěpán v Internet Movie Database (anglicky)
- http://nealshistoricalcorner.blogspot.com/2008/08/pavel-tpn-plays-josef-suk-schubert.html