Palác
Palác (francouzsky palais, italsky palazzo) znamená reprezentační obydlí panovníků a šlechty, později i nápadnou a architektonicky významnou budovu ve městě.
Původ a historie
[editovat | editovat zdroj]Výraz palác do většiny evropských jazyků přešel přes francouzštinu z názvu Palatinus, latinského označení jednoho z pahorků, na nichž stál starověký Řím. Na Palatinu sídlili bohatí patriciové a od 1. století př. n. l. někteří římští císařové. Palác se pak stal obecným označením pro velkolepé starověké panovnické sídlo (příkladem může být Diokleciánův palác v chorvatském Splitu). Později ve středověku představoval palác hlavní obytnou část opevněného hradu, obvykle podélnou patrovou budovu se slavnostním sálem.[1]
Od 15.–16. století, když se panovníkům podařilo zajistit bezpečnost na celém území a s nástupem střelných zbraní ztratily smysl opevněné hrady, začala se i šlechta stěhovat do pohodlnějších zámků. Palácem se pak obvykle rozuměl jednak (městský, i když často ještě opevněný) palác panovníka (Louvre, Tower), jednak reprezentační městské obydlí, kde šlechta obvykle trávila zimní sezónu. Od 19. století, kdy význam šlechty upadl, se název začal používat pro velké a honosné budovy ve městě, a to jak veřejné (například „justiční palác“), tak také obchodní, výstavní a podobně (Palác Adria, Veletržní palác, Palác kultury ad.).
Palácové hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Jako palác označujeme dnes i rozsáhlé stavební komplexy, kde sídlili panovníci starověkých říší (paláce v Ninive a v Babylónu, palác v Knóssu, císařský palác v Pekingu aj.). Palácové komplexy byly částí měst a obsahovaly také hlavní chrámy. Vydržování velkého panovnického dvora si vynutilo zvláštní způsob vybírání, shromažďování a evidence (naturálních) daní, jemuž se často říká palácové hospodářství. V této souvislosti se patrně také vyvinuly počátky účetnictví, administrativy a snad i písma.
V poměrně chudé střední Evropě raného a vrcholného středověku znamenalo palácové hospodářství císařského dvora nutnost pravidelného stěhování. Vzhledem k nesnázím s dopravou se naopak na císařských hradech shromažďovaly zásoby potravin a dvůr se pak stěhoval z jednoho hradu na druhý.[zdroj?]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Faiz Mahal, Pandžáb, Pákistán
-
Palác Udaipur, Indie
-
Toskánský palác v Praze
-
Veletržní palác v Praze
-
Lobkovický palác na Malé Straně v Praze, sídlo německého velvyslanectví
-
Interiér královského paláce v Casertě
Největší paláce světa
[editovat | editovat zdroj]Kritérium pro určení "největších paláců" není jednoznačné, i v následující tabulce je plocha u některých uvedených paláců plochou celého areálu, u jiných podlahovou plochou. K velkým palácům se řadí i Královský palác Caserta u Neapole, Zimní palác v Petrohradu, pařížský Louvre, Velký palác v Bangkoku a někdy také Pražský hrad (podle Guinnessovy knihy rekordů největší starobylý hrad světa).
Fotografie | Palác | Místo | Výstavba od | Plocha m2 | Commons |
---|---|---|---|---|---|
Palác Topkapi | Turecko, Istanbul |
1459 | 700 000 | ||
Palác Parlamentu | Rumunsko, Bukurešť |
1984 | 330 000 | ||
Istana Nurul Iman | Brunej, Bandar Seri Begawan |
1982 | 200 000 | ||
Apoštolský palác | Vatikán | 1589 | 162 000 | ||
Zakázané město | Čína, Peking |
1406 | 150 000 | ||
Královský palác v Madridu | Španělsko, Madrid |
1738 | 134 999 | ||
Versailles | Francie, Versailles |
1624 | 90 833 | ||
Královský palác Venaria | Itálie, Turín |
1675 | 80 000 | ||
Buckinghamský palác | Spojené království, Londýn |
1703 | 77 000 | ||
Kvirinálský palác | Itálie, Řím |
1573 | 67 002 | ||
Stockholmský palác | Švédsko, Stockholm |
1697 | 61 210 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Svazek 6 p/r. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. 482 s. ISBN 80-902555-8-2. S. 16.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ledvinka – Mráz – Vlnas, Pražské paláce: encyklopedický ilustrovaný přehled. Praha: Akropolis, 1995 - 446 s. : fotogr. ISBN 80-85770-23-7
- Ottův slovník naučný, heslo Palác. Sv. 19, str. 39
- KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 7–16.
- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 9–14.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu palác na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Palác v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Téma Palác ve Wikicitátech
- Slovníkové heslo palác ve Wikislovníku