Případ užití

V softwarovém a systémovém inženýrství je případ užití (anglicky use case) seznam kroků, který obvykle definuje interakci mezi tzv. rolí (v UML označována jako aktér) a systémem. Za rolí může být člověk nebo externí systém.

V systémovém inženýrství jsou případy užití postaveny na vyšší úroveň než je tomu v softwarovém inženýrství. Podrobné požadavky mohou být zachyceny v diagramech UML, SysML nebo jako smluvní prohlášení.

Struktura use case

Martin Fowler

Martin Fowler napsal^[1], že neexistuje žádný standardní způsob psaní případů užití – různé formáty dobře fungují v různých případech.

Název: cíl use case
Hlavní scénář: číslovaný list kroků; krokem je myšleno prosté konstatování vzájemného působení mezi aktérem a systémem
Rozšíření: číslovaný list jednotlivých rozšíření

Alistair Cockburn

Alistair Cockburn popisuje^[2] podrobnější strukturu případu užití. Avšak připouští i zjednodušení, je-li zapotřebí méně detailů.

"Kompletní" šablona případu užití obsahuje následující pole:

Název
Cíl (v kontextu)
Rozsah
Stupeň (úroveň)
Zúčastněné strany a zájmy
Minimální záruky
Úspěšné záruky
Spouštěč
Hlavní scénář
Rozšíření
Technologie a seznam dat
Související informace

Reference

↑ Fowler, Martin. UML Distilled (Third Edition). Addison-Wesley, 2004, str. 100.
↑ Cockburn, Alistair. Writing Effective Use Cases. Addison-Wesley, 2001, str. 120

Externí odkazy

A. Cockburn: Porovnání User Story a Use Case, 10.11.2014, (anglicky)

[Fowler-1] Fowler, Martin. UML Distilled (Third Edition). Addison-Wesley, 2004, str. 100.

[2] Cockburn, Alistair. Writing Effective Use Cases. Addison-Wesley, 2001, str. 120

[1]

[2]